Plovárna
Libby Page
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406820/bmid_plovarna-Dsq-406820.jpg
4
142
142
Kate je dvacet šest, pracuje v redakci okresních novin a raději se zabývá příběhy cizích lidí, než aby žila svůj vlastní. Když je pověřena, aby napsala příběh o místní občanské plovárně, která se má po bezmála stovce let existence uzavřít, setká se s šestaosmdesátiletou Rosemary, vdovou, která na plovárnu chodila celý svůj život. Banální příběh začne získávat na zajímavosti, když Kate odhaluje dojemné a někdy i osudové příběhy, které se k místu vážou, a Rosemary objevuje srdečnou a kurážnou ženu. Společně se rozhodnou krásnou starou plovárnu zachránit. Není náhoda, že Kate mnohokrát napadne, jestli tenhle malý velký plán nakonec nezachrání i ji samotnou.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2018
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The Lido, 2018
více info...
Přidat komentář
Opravdu moc mila "feel good" kniha. Pripomnela mi Knihovnu meho srdce od Freyy Sampson. Kate i Rosemary byly velmi obycejne, uveritelne, mile a tak hezky se jim fandilo. Usly obe velkou cestu. Kniha dava nadeji, ze i nemozne je mozne, pokud chcete a nejste na to sami.
Opravdu doporucuji k precteni, treba v lete na vasi plovarne.
Krásná kniha, která mě pohladila po duši :-) Vůbec jsem to nečekala a o to víc mě to potěšilo. Přiznávám, že na konci knihy mě i slza ukápla, tak moc mě emočně rozložila..
Příběh je za to vlastně jednoduchý, máme tu dvě hrdinky, jedna postarší dáma, moudrá, laskavá, kdyby byli lidi pouze takoví, hned by ten svět byl krásnější. A máme tu Kate, která v podstatě ještě své místo na světě neobjevila, trápí se a chodí v začarovaném kruhu. Možná jeden z důvodů, proč mě kniha tak moc zaujala, byla velká sympatie a souznění ke Kate. Tak moc jsem rozuměla jejím obávám, ztracenosti mezi společností. A plusové body jsou rozhodně její zaměstnání coby novinářky, které je jedno z mých vysněných povolání stejně jako bývalé zaměstnání Rosemary - knihovnice :-)
Obě spojí Plovárna, které hrozí zavření...
Kniha se četla sama, vychutnávala jsem si jednotlivé kapitoly, životní příběh Rosemary a George je tak krásný, láskyplný i bolestný zároveň. V knize je skryto tolik poselství a mouder, že i když jsem původně knihu po přečtení chtěla poslat dál, uvažuji při psaní tohoto komentáře, že si přece jen nakonec knihu ponechám ve své knihovničce, abych se zase jednou mohla vrátit k příběhu plný naděje a lásky :-)
Oddechovka na dovolenou. I slza mi ukápla z krásně vykresleného vztahu Rosemary s manželem. Sice si za měsíc nebudu pamatovat o čem to bylo, ale vzhledem k tomu kolik depresivních knih čtu, měla bych tyto jednoduchosti vyhledávat častěji :)
Oddechové a optimistické čtení z nemocniční knihobudky, jehož poselství zní asi takto: když se spojíme pro dobrou věc, můžeme dosáhnout téměř všeho. Tedy pokud máme i kapku štěstí, což hrdinové této knížky měli. Líbil se mi výběr tématu, lidé versus developerská společnost, navíc předmětem sporu a následného boje je plovárna, čímž kniha získává na originalitě. Našla jsem zde řadu mně sympatických postav, mezi nimiž vedla nejstarší návštěvnice plovárny Rosemary.
Hvězdičky strhávám za příliš roztahaný konec - autorka zřejmě chtěla zvýšit napětí velmi podrobným a pomalým popisem obsazení plovárny demonstranty, ale podle mě to trochu přehnala. A další věc je jistá snaha o maximální korektnost, tudíž v knize nechyběly všechny možné menšiny :-). Proti žádné z nich nic nemám, jen proti tomu, že dnes musí všude figurovat, ač z hlediska statistické pravděpodobnosti to je nesmysl.
Přesto jsem ráda, že jsem knihu v knihobudce našla a přečetla si ji, i když vlastně náhodou. Původně jsem ji totiž vybrala domů mamince, jelikož si stěžovala, že naše obecní knihovna už je dva týdny zavřená. V čekárně u lékařky jsem však zjistila, že moji rozečtenou knihu jsem zapomněla doma, a tak mi Plovárna přišla vhod. Popis prostředí plovárny a blahodárných účinků plavání se mi dostal pod kůži natolik, že jsem chvíli zauvažovala, zda bych se neměla začít věnovat plavání :-).
Kniha o medziľudských vzťahoch s celkom zaujímavým námetom, ktorý mal potenciál chytiť za srdce a poskytnúť čitateľský zážitok, ale... Spracovanie sa mi zdalo veľmi nešťastne zvolené, až na pár momentov, umelo naťahovaný príbeh v podstate o ničom, možno keby sa autorka viac povenovala životnému osudu postáv - príliš povrchne napísané. Čítanie vyslovenie na relax, keď od knihy nič neočakávate.
Kniha, která splní svůj účel, pro který knihu čtu - odreagovat se od starostí a odpočinout si u knihy. Ale není to kniha , kterou když dočtu, cítím lítost , že už nebudu nahlížet do života postav a nemám chuť si ji hned přečíst znovu.
Kniha se mi moc líbila, až se sama divím. Dostala jsem ji jako dar (byla snad i ve slevě) a ten milý, sympatický svět, který autorka vytvořila, se mi moc líbil. Raději nemít ke knize žádné očekávání a brát ji jako oddechovou knihu a budete mít větší šanci, aby se zalíbila i vám.
Současně je to kniha, která ve mně osobně něco zanechá po nějaký čas. Asi tu atmosféru.
Nemohu si pomoci, ale mě kniha pohladila na duši. A kromě pár chyb v překladu, což se ale může stát, ji nemám, co vytknout.
Chtěla jsem si přečíst nějakou oddechovku, no a pak jsem na doporučení zvolila Plovárnu. Prý to pohladí po duši, říkali. Tahle věta mě vždy odradí, ale knihu už jsem bohužel držela v ruce. Opravdu jsem se snažila, nakonec jsem to ve 3/4 vzdala a po strašně dlouhé době něco nedočtu. Je to tak úmorně sladkobolné, průzračně předvídatelné a tak neuvěřitelně nudné. Jednu hvězdu dávám, protože se nehodí, abych zástupu milých lidí s předobrými úmysly dala to nejhorší hodnocení.
Zvoleno o dovolené. Námět na příběh zajímavý, jednoduchý, není nutné u toho přemýšlet ale mně bohužel neoslovil. Jednou a stačí!
Toto je jedna z těch knih, která mě neskutečně vzala za srdce. Umně zpracované vyprávění o minulosti jednotlivých postav spolu s jejich přítomností. Popisy situací a míst jsou tak skvělé, že máte pocit, že s aktéry knihy na tom místě zrovna také stojíte, cítíte to, co cítí oni (nejen vnitřně, ale i ostatními smysly) a můžete se tak perfektně vžít do jejich situace.
Pro mě naprosto nádherný příběh. V hlavní hrdince jsem viděla sama sebe. Podobné povolání, stres a strach z okolí, strach z plavání. Úplně jako kdyby to bylo o mě. Na tuto knížku jsem se těšila, až si ji vezmu na dovolenou k moři. Nadchla mě tak, že jsem se stejně jako Kate odhodlala a zkusila po několika letech plavat. A baví mě to!
Dost předvídatelný příběh, ale autorka vytvořila velmi příjemný a sympatický svět, do kterého jsem se ráda vracela, tudíž jí tu předvídatelnost a hromadu klišé odpustím. Areál plovárny byl popsán dokonale, až jsem trochu zalitovala, že v mém okolí žádná taková venkovní plovárna není.
Stylisticky to není žádné terno, jazyk je docela jednoduchý, ale kniha prostě má své kouzlo (ať už vykresleným prostředím, postavami nebo prostě celkovým feel good zaměřením). A počítejte s tím, že vás donutí sbalit plavky a jít si zaplavat! :)
Příjemný,čtivý příběh o mladé novinářce, ztracené nejen ve velkém městě,ale take v sama sobě, žijící v neustálém vnitřním strachu a pochybách. Píše do malých místních novin jednoduché články, což se změní při setkání s důchodkyni Rosemary, která se na život a vše kolem sebe dívá úplně z jiné perspektivy. Spřátelení těchto zcela odlišných žen má za výsledek zachráněni místní plovarny před jejim zbouráním,ale také to zcela změní mladou ženu a její dosavadní život.
Příběh se mi velice zamlouvá. Je neotřelý, ale nijak náročný. Čte se dobře. Co mi ale opravdu vadí je, jak autorka popisuje pasáže, pocity a fráze třeba čtyřikrát v knize. Další věcí jsou popisy citů, které jsou tak zvláštní a nepravděpodobné, až mi pak lezly na nervy. V knížce se mi spousta věcí líbí, ale spousta zůstává za hranicí mého chápání a připadá mi zbytečná nebo špatně podaná.
Letní příběh o záchraně jedné plovárny a snů. Krásné čtení, které pohladí na duši a příjemně člověka naladí do té správné letní nálady.
Skvělá obálka, na ní výstižný komentář a uvnitř milé překvapení. Příběh vás určitě zaujme, popisy plavání v bazénu můžete porovnávat se svými pocity a na konci máte příjemný pocit, že je nás na světě víc, nás, kteří milujeme knihy a rádi se cachtáme jako ty kačky. Možná je to trochu nostalgické, hodně romantické a příliš optimistické, ale aspoň občas si přece hořkou kávu rádi osladíme.
A moc se mi líbí důsledné používání slova plovárna - ani bazén, ani koupaliště. Ze svých dětských let si pamatuju nápis městská plovárna . . .
"Když začne pršet, plovárna se vyprázdní. Rosemary se na ni zdálky dívá. Před jarní přeháňkou ji kryje střecha balkónu. Ve vodě plavou jen dva lidé. Nechápe proč, ale nesmírně ráda plave, když prší. Je to taková její tajná rozkoš, jako když si dá ráno do kaše lžičku hnědého cukru navíc nebo když si navleče ponožky, ohřáté předem na radiátoru."
Je to takové sladkobolné, což jsem v podstatě trošku čekala a proto jsem si čtení nechala na Vánoce, ke kterým pohádky prostě patří... mám ráda ve čtení dost velký žánrový rozptyl, a proto občas nepohrdnu ani touto jednoduchou a líbivou, nicméně ne úplně "škvárovitou" literaturou... je poznat, že autorka je nevypsaná, ale samotný příběh byl moc hezký, stará plovárna, kterou je třeba zachránit, stará paní Rosemary, která vzpomíná na svůj život, který byl s plovárnou úzce spojený, ne moc úspěšná osamělá mladá novinářka, kterou kauza "plovárna" vystřelí vzhůru jak v profesním, tak osobním životě, chladná voda pod širým nebem má téměř léčivé účinky na každého, kdo se v ní nebo blízko ní ocitne, ano je to hodně romantické a plné klišé, nicméně milé.... :-) mě se nejvíc líbily úvahy a myšlenky o stáří a naplnění života, které se honily hlavou Rosemary ...
Knížka z přihrádky „kapitalismus s lidskou tváří“ :-), kam spadá třeba série Mason od Elizabeth Berg nebo velká část Backmanových knížek. A já se nad nimi ušklíbnu jenom malinko a jenom v případě, že mám (výjimečně) jízlivou náladu. Spíš se nechávám dojmout lidskostí příběhů, zvlášť po četbě českých autorek středního věku, které si nějak nevšimly, že lidi vážně chtějí většinou být dobří a něco takového jako šťastný konec existuje i v reálném životě. Třeba se Libby Page ještě trochu vypíše – a snad při tom neztratí svůj optimistický a citlivý pohled.
(Obálka je oku libá, to je fakt. Jelikož jsem stejně už profláknutá se svou pravopisnou obsesí, MUSÍM, chápete, musím to zmínit: „najít nové přátelé“ je špatně! Uf, to se mi ulevilo.)