Plovoucí město
Jules Verne
Plující město do češtiny překládáno taky jako Plovoucí město. Román má silně autobiografický charakter a je vyprávěn v první osobě. Velice těžko proto jde od sebe odělit skutečné autorovy zážitky a jeho fikce. Všechno však svědčí o tom, že Verne byl lodí nadšen, přestože líčí i celou řadu drobných nehod a neštěstí plynoucích z ne zcela zvládnuté technologie výroby tak obrovského námořního kolosu (výtlak 18 915 tun, délka 210 metrů, šířka 25 metrů, počet cestujících 2996). Verne viděl v lodi vítězství lidského génia a pro její vybavenost a rozměry jí nazval plujícím městem. Autor do popisu lodi a svých zážitků v USA (např. návštěva Niagarských vodopádů) vložil drobný, ale dramatický milostný příběh ženy, která zešílí, když zjistí, že na palubě lodi je jak muž, kterého opravdu miluje, tak i její manžel, kterého nenávidí, a když mezi oběma muži dojde k tragickému střetnutí. Dalším Vernovým románem, který má podobný motiv (aspoň co se techniky týče), je román Plovoucí ostrov.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 2007 , NávratOriginální název:
Une ville flottante, 1871
více info...
Přidat komentář
Tak jsem po hooodně dlouhé době sáhla po Julesi Vernovi, se kterým mám takový rozporuplný vztah.. který se bohužel touto knihou moc nevylepšil..ale není to vina pana Verna, ale má - měla jsem si vybrat jinou knihu, méně technickou..
Ze začátku mě to totiž vůbec nebavilo, popis obrovské lodi, která popluje do Ameriky..spoustu technických a technologických souvětí ve kterých se ztrácíte, poněvadž jim nerozumíte :-D
Jenže pak se začal vyvíjet nějaký ten příběh a to mě začalo bavit.. přála jsem se dozvědět jak to dopadne s Fabianem, přízračnou osobou na palubě steamshipu a co doktor, který pravidelně jezdil na lodi Great Eastern a čekal na její ztroskotání?
Dočkali se všichni toho po čem toužili?
A musím též podotknout, že jediný popis, který se mi velmi líbil, byl výlet k Niagarským vodopádům..
Schrnu-li to, tak první polovina pro mě byla trochu utrpení a druhá takový průměr.
Až se budu chtít za nějaký čas opět s panem Vernem potkat v jeho knihách budu muset lépe vybírat...
Prostě mám tuto literaturu zakořeněnou jako vyloženě klučičí a ani se mi nechce do ní nějak extra zahrabávat.. ale je fajn občas vyjít ze své komfortní zóny.. ;)
Knihu tvoří dva samostatné příběhy. První (titulní) je v podstatě jen nudný popis plavby přes oceán a výletu na Niagaru. Jediným zpestřením je souboj dvou rivalů.
Druhý příběh "Prorazili blokádu" je mnohem zajímavější, dobrodružnější, záživnější. Jen ten strašný zmatek v označení válčících stran: převládá výraz Konfederace, bohužel pro obě strany. To nemůže po překladateli někdo udělat korekturu? Samozřejmě někdo trochu znalý historie.
Každopádně ze dvou transatlantických plaveb v této knize vychází vítězně ta, co je tam jen jako přívažek.
Obrovský přestavěný steamship Great Eastern se pod vedením kapitána Andersona vydává na svou pouť z Liverpoolu do New Yorku. Cestující tvoří pestrá mozaika postav - Kaliforňané, Kanaďané, Yankeeové, Peruánci, Američané z jihu, Angličané, Němci a dva nebo tři Francouzi. Mezi nimi jsou samozřejmě i naši hlavní hrdinové, kteří čekají na rozhodnutí osudu, zda živí a zdraví doplují do cíle. Verne je v tomto románu nebývale střízlivý a jedinou dramatickou zápletku (nepočítáme-li zápasení s rozbouřeným mořem) utvářejí dva sokové v lásce, kteří se tak dlouho hledali, až se našli na palubě Great Easternu, aby zde rozhodli svou při. Pokud však čekáte nějakou velkou dechberoucí událost, budete nejspíš zklamáni. A stejně se vám nejspíš povede i v případě završení celého románu. Ocásek v podobě výletu k Niagarským vodopádům se sice snaží svým emotivním zabarvením oslnit, ale nějak se nezadařilo a ustřižený konec celému snažení nasadil korunu. Mohl to být krásný příběh - milostná romance a mořské dobrodružství - ale tady je všeho jen tak z poloviny.
No rukopis Vernův se nezapře,je zde mnoho detajlů,které hovoří jako kdyby to vše opravdu prožil a jestli ano tak to je moc pěkně napsané.Byl jsem překvapen ženou v černém ze které se ukázalo,že je to nešťastná žena která pluje s mužem kterého nesnáší naopak pozná,že s ní na palubě pluje muž který jako i on jí miluje.
Podprůměrná cestopisná plavba parníkem o proporcích Titanicu z Liverpoolu do New Yorku v deníkové formě , jehož nejsilnější stránkou je její krátký rozsah, vůbec mě tato v dětství míjená Verneovka nezaujala - 40 %
Další důkaz Vernova vizionářství. Obrovská výletní loď, která má na palubě vše po čem cestující touží prostě plovoucí město.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Po letech u Verna příjemné překvapení. Nečekaná ich-forma, nečekaný lehce ironický styl a postava doktora Deana Pitferga má v sobě něco z hrabalovského pábení...
(Scéna u Niagary)
"Je to krásné, pane," pronesl jsem směrem k našemu společníkovi.
"Ano," odvětil klidně, "ale kolik hybné síly je tu nevyužito?"
Nikdy jsem nepocítil větší chuť hodit toho člověka do vody.
Druhý příběh připojený v mém vydání od Omegy, Prorazili blokádu, je tuctový námořnický příběh, u kterého není ani poznat, že ho napsal Verne. Mohl by to být Grin, povídka od Stevensona, co já vim.