Plutoniová blondýna
John Zakour , Lawrence Ganem
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28163/plutoniova-blondyna-28163.jpg
4
16
16
Autoři se strhují invencí navazují na příběhy po celém světě milovaného Philla Marlowa. Tradice neumírají. I v roce 2057 se lze v Novém Frisku setkat se soukromým detektivem, i když momentálně již posledním na světě. Doba je jiná, svět je protkán technickými vynálezy, ale na přístupu detektiva k lidem, událostem a případům se nic nezměnilo. Proč také? Vždyť i lidé kolem něj jsou stejní jako před sto třiceti roky, krásné ženy jsou stále stejně nebezpečné a lumpové se před ničím nezastaví. Jen mají k dispozici dnes netušené hříčky techniky. Zach Johnson a jeho virtuální parťák HARV jsou postaveni před úkol vypátrat ztraceného androida – dvojnici jedné z nejbohatších a nejmocnějších žen na planetě. Nebezpečí číhá na každém kroku a nikdy nelze předem odhadnout, odkud protivník udeří. A kdyby jen protivník. Svět je navíc prolezlý vtíravými a zvědavými novináři. Ne, být „soukromým očkem“ opravdu není lehká práce. Bez ohledu na dobu. Kniha oplývající humorem, napětím i technickou představivostí potěší nejen příznivce SF.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Sci-fi
Vydáno: 2005 , BaronetOriginální název:
The Plutonium Blonde, 2001
více info...
Přidat komentář
Kniha je přesně taková, jak slibuje - tedy potrhlá detektivka ve sci-fi kulisách. Sama o sobě špatná není, ale trvalo mi docela dlouho, než jsem si zvykl na hlavní postavy, které mi byly pro svůj často používaný a mnou často nedoceněný humor (ne přímo špatný, ale tak nějak za každou cenu) velice nesympatické. Hádám, že číst to v pubertě, ocenil bych to asi víc.
I tak ale nemůžu upřít, že jsem se postupně začetl, až jsem se téměř nemohl odtrhnout. Takže... jo, proč ne.
Plutoniová blondýna je jakousi sci-fi alternací na klasickou drsnou školu. John Zakour s Lawrence Ganem navázali na tradici starých detektivek ve stylu Phila Marlowa a osladili svůj počin velkou dávkou bezelstného humoru. Nejedná se však o dalšího Dirka Gentlyho, natolik jejich knihu neovládá absurdita, ale rozhodně můžete čekat nenáročný a žertovný příběh.
Stavba zápletky je prostá: na prvních stránkách jsme seznámeni s hlavní postavou, potom přijde dáma v nesnázích a s ní i případ. Několik odboček při vyšetřování, množství komických situací, nečekané rozuzlení a konec. Jak vidíte, koncepce nedává moc velkou příležitost nudě. Naneštěstí ani k bližšímu seznámení s hlavními hrdiny, kteří kvůli tomu působí lehce uměle (jeden umělý skutečně je, takže to přirovnání z mé strany není úplně nejlepší). Pozitivní dojem z knihy pro mě asi nejvíc podkopávala tendence autorů noirovou atmosféru chvilkami parodovat, a chvilkami se do ní naopak stylizovat. Jako by sami nevěděli co vlastně chtějí.
Krásná a úžasná kniha, plná humoru, ale nezapomeňte, že počítače nemají smysl pro humor :))
prostě skvělá, obzvláště hádky Zacha a HARVa jsou úžasné.
SPOILER
Nejlepší na celé knize je vtip, která Zach vypráví na začátku HARVovi a nedopoví ho, protože ho ještě nedomyslel, o to je lepší na konci kdy ho vmete nepříteli do tváře, a ještě lepší je nepřítelova reakce :))
Docela zajímavé bylo, že když si chtěl dotičný v knize postěžovat, tak řekle Gatesi nebo DOS, jo počítače nás začnou velice rychle ovládat :))
Konce opět překvapivý a dobrý a epilog ještě lepší.
Jsem Zachařiáš Nixom Jonson, jsem poslední soukromí detektiv na zemi. a nic lepšího bych si ani nemohl přát.
Zábavná a povedená parodie na noir detektivky, tohle se vážně docela povedlo. Je to takový koktejl sci-fi, detektivky a humoru zhruba v poměru 1:1:1, protřepat, nemíchat!