Plyniem ako rieka
Shelley Read
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527313/bmid_plyniem-ako-rieka-6566486142e7e.jpg
5
577
577
Na úpätí mohutných hôr Colorada preteká okolo mestečka Iola rieka Gunnison. V 40. rokoch 20. storočia tu ľudia žijú v izolácii pred okolitým svetom. Sedemnásťročná Victoria vedie po smrti matky domácnosť na rodinnej broskyňovej farme. Ale v deň, keď jej cestu skríži záhadný cudzinec, už nič nebude také ako predtým. Victoria sa čoskoro musí vzdať všetkého, čo jej je blízke a drahé, a utiecť do divočiny. Tu zo všetkých síl bojuje o prežitie – svoje aj svojho nenarodeného dieťaťa.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2024 , LindeniOriginální název:
Go As A River, 2023
více info...
Přidat komentář
Hezké lyrické čtení, trochu smutné, tragické... Za psychologii hlavní postavy ubiram hvězdičku, byla pro me svym rozhodováním a chovanim nepochopitelná.
Tohle je velmi silný příběh o odvaze, odhodlání, o mateřském poutu, ale i síle žít dál. Je velmi čtivý od začátku do konce.
Jsem moc ráda, že jsem vytrvala a počáteční nutkání knihu odložit jsem překonala. Příběh mě nakonec pohltil. Ach ten nevyzpytatelný život... nikdy nikdo nevíme, co pro nás "osud" chystá...
Přidávám se s názorem k dalším. Knížku jsem si koupila na základě přirovnání ke knížce Kde zpívají raci.
Knížka určitě nebyla špatná, chápu co tím chtěl básník říci, ale kromě spojení s přírodou to pro mě byla dost obyčejná, až na poslední stránky, nezáživná kniha.
Příběh mladičké Victorie, která si stejně jako klidný a tichý potůček opatrně razí cestu životem a postupem času a prožitými událostmi se mění v silnou, mohutnou a sebevědomě plynoucí řeku. Příběh o ženě, která se dokázala postavit společnosti, rodině, přírodě i sobě samé. Příběh psaný lehce, a přitom sugestivně a s takovou vášní pro detail, že mi po jeho přečtení zůstávají před očima obrazy, jako bych viděla nádherný film.
Nechytla mě hned, dokonce jsem to po pár prvních stránkách chtěla vzdát, ale byla by to chyba. Za dvě odpoledne jsem jí přelouskla a bylo to moc hezké odpočinkové čtení.
(SPOILER)
(audiokniha)
Takhle krásně poeticky napsaná kniha se mi nedostala do rukou už hodně dlouho... Mladičká Victorie, která už nemá maminku, se zamiluje do Wilsona Moona, chlapce s indiánským původem - a právě z tohoto důvodu je jejich láska zakázaná. Po určité době otěhotní a Wila zabije (jak se dlouhé roky zdá) její bratr. Victorie z domova odchází, aniž by měl někdo z jejích příbuzných o jejím stavu byť jen to sebemenší tušení. A když po určité době porodí chlapečka, přenechává ho jiným lidem za účelem lepšího života (hlavně) pro něj...
Tento hluboce lidský a zároveň tak smutný příběh se mi vryl do srdce a ještě ve mně dlouho rezonoval. A kdyby to bylo možné, dala bych určitě i víc než pouhých pět hvězdiček, které si kniha plným právem zaslouží. Doporučuji a pevně doufám, že autorka brzy napíše další, možná podobně silný příběh.
Nechápu časté přirovnání ke knize Kde zpívají raci. Každá z nich je úplně jiná. Buď jako řeka mě ze začátku bavila, pak jsem měla delší čtecí období, kdy jsem se do čtení nutila a pak mě bavil až konec, kdy se toho spousta vysvětlí. Ale kniha mě zklamala, dle zdejšího hodnocení jsem očekávala mnohem více než co je čtenáři nabídnuto.
Nemám co dodat, připojuji se ke všem pochvalným komentářům přede mnou a jen si dovoluji citovat část komentáře uživatelky Šánky: "kdybyste mohli do konce roku přečíst jen jednu knihu, měla by to být tahle".
Moc krásná, smutná, velmi emotivní kniha. Krásné popisy coloradské přírody a pocitů, se kterými se hrdinka potýká. Někomu může připadat rozvláčná, ale já jsem z ní byla unešená.
Zkusila jsem prvních cca 20 stránek, protože obálka a anotace mě pěkně navnadili. Pak jsem jí zahodila. Ty prapodivná přirovnání, jak v Příběhu slunečnice, tohle fakt nedávám. Pak jsem si zde přečetla komentáře, ne ty pějící ódy a měla jsem jasno, sbohem.
HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
Příběh nabízí pozoruhodný lidský osud, který je stejně pochopitelný, jako i vlastně nepochopitelný. Je to vhled do mentality dnes již zatopeného města, do života místních obyvatel.
O tomto příběhu se říká, že byl inspirován skutečnou událostí. Už tento fakt mne k poslechu velmi navnadil, protože miluji příběhy, které napsal sám život. Příběhy psané životem jsou obvykle ty nejsilnější.
Tento poslech tedy nabízí velice zajímavý příběh, který pro nás napsala Shelley Read, žena, která vystudovala tvůrčí psaní na vysoké škole. I to může v člověku zanechat dojem, že s tímto poslechem nemůžete šlápnout vedle.
Osobně však musím napsat, že příběh pro mne byl mírným zklamáním. Autorka někdy zabředávala do přílišných detailů, její popis byl tak silně subjektivně zabarven a snad i příliš rozvláčný, že jsem se občas přistihla, že mi mé myšlenky unikají někam jinam a poslech jsem zkrátka tu a tam zcela vypouštěla. Jako by můj mozek filtroval přísun všech nedůležitých informací a čekal na nějaký zvrat. Když jej zaznamenal, zase zbystřil a poslouchal s nadějným očekáváním, než nám autorka předala opět velké množství nedůležitých detailů.
Je možné, že kdybych knihu četla, nejspíše bych tuto poetičnost ocenila, ale při poslechu mi tento styl nevyhovoval. Měla jsem občas dojem, že je poslech příliš zdlouhavý a že je tempo zkrátka velmi pomalé.
Co se týče promyšlenosti děje, tak ten se mi zamlouval již o poznání více. A to i přesto, že jsem některému chování hlavní hrdinky neporozuměla. Na jednu stranu příběh umožní člověku rozjímat a snaží se ho naučit přijímat situace a věci tak, jak do života přichází, ale přesto se to někde uvnitř mé duše pere, protože mladá dívka měla tolik možností, jak svou situaci uchopit. Vybrala si snad jednu z nejtěžších možností – za mě těžko pochopitelnou. Se svým rozhodnutím se ztotožnila na můj vkus příliš snadno. Vůbec nevím, co si mám o tom myslet. Ano, byla ve svízelné situaci, zoufalá, mladá, nezkušená, naivní. ale místo tohoto kroku mohla říct: „Prosím, můžete mi pomoci?“ A nejspíše by se vše odvíjelo jinak. Zkrátka to na mne působilo snad až lehce neuvěřitelně, když si vezmu, jaké úsilí věnovala pro záchranu broskvoní. A pak si z toho máme vzít ponaučení, že máme být jako řeka – nechat všechno volně plynout. Ano, s tím se částečně můžu ztotožnit, ale pouze v případě, kdy člověk nemůže sled události nijak ovlivnit. V případě hlavní hrdinky se domnívám, že sled mohla nějak ovlivnit. Opravdu mám z příběhu smíšené a rozporuplné pocity.
Pochválit však musím Kateřinu Černou, která svým hlasem vdechla mladičké Victorii život a díky ní jsem si mohla po dobu 9 hodin a 34 minut audioposlech užívat.
Přestože interpretaci příběhu hodnotím velmi dobře, tak celkově musím audioknihu hodnotit spíše průměrně.
Není to špatná kniha, ale že bych po přečtení řekla wau, tak to zase ne. Místy mi přišel příběh až neuvěřitelný. Dle anotace jsem očekávala silný příběh, který si budu ještě dlouho pamatovat, ale to se nekonalo.
Kniha je dost často srovnávána s "raky", mně to tak úplně nepřijde. Příběh byl zajímavý, hezky popsaná příroda, ale možná po všech recenzích, co jsem četla, jsem čekala o malinko víc. Ale konec byl dojemný.
Také mně tahle knížka připomínala Kde zpívají raci. Jenže Buď jako řeka se mi zdaleka tak nelíbilo. Možná jsem nebyla ve správném rozpoložení. Popisy ani to, že něco z chování hrdinů mně osobně přijde ne úplně uvěřitelné, mi u jiných knížek nevadilo. Zkrátka mezi mnou a touhle knížkou nějak nepřeskočila jiskra. V podstatě bych mohla podepisat komentrář od uživatelky jarovia.
Asi dokážu pochopit, že ač je tato kniha převážně oblíbená, najdou se tací, které neoslovila. Děje jako takového tu až tolik není. Přímé řeči vlastně také ne. Kniha je hodně popisná, ale musím říct, že mě ani jedna z těchto skutečností nebyla na překážku. Počítám se mezi ty, kterým kniha učarovala. Od první do poslední stránky krásně plynula, jako řeka a já s ní. Bylo to něco neuvěřitelně nádherného a zároveň neuvěřitelně smutného. Ne vždy jsem dokázala pochopit počínání hlavní postavy, ale aspoň nebyl každý její krok předvídatelný. Skvělá kniha.
Knihu bych určitě doporučila. Trochu mi ale vadilo, že jsem z příběhu cítila trochu smutek a beznaděj, ale to jenom můj pocit. Suma sumárum, kniha stojí za přečtení, takže neprohoupíte, pokud jí věnujete svůj čas.
Někdo dílo přirovnával k Jak zpívají raci a souhlasím. Ano, určitě krásně napsané. Emotivní. Ale já jsem toho asi přesycená. Nějak mě to nebavilo. Táhlo se mi to.
Krásný, dojemný příběh. Děj plyne stejně jako voda v řece.