Po dobrém, nebo po zlém?
Zdeněk Matějček
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36417/po-dobrem-nebo-po-zlem-36417.jpg
4
87
87
O výchovných odměnách a trestech - Umění odpouštět - Výchovné prostředky a situace pro jejich využití.Význam odměn a trestů je ve výchově zřejmě stále týž. Jen v různých dobách a společnostech se jedno nebo druhé více nebo méně zdůrazňuje, uplatňuje nebo hlásá a praktikuje. Autor si dovoluje pozvat čtenáře, aby se spolu s ním laskavě zamýšleli, proč, kdy a jak máme dát ve výchově svých dětí přednost tomu "po dobrém" nebo "po zlém". Rozumět sobě a rozumět dítěti, to už je první krok na cestě výchovy. ... celý text
Přidat komentář
V dnešní době je to už poněkud zastaralá kniha (1. vydání 1968), ale ve své době to podle mě muselo být odvážné a pokrokové dílo.
Autor říká, že výchova je vysoce individuální, závislá mj. na osobnosti jak dítěte, tak rodiče. Že se vychováváme navzájem, nejen rodiče děti, ale také děti rodiče. Že pozitivní výchovné vlivy přináší výrazně lepší výsledky než negativní. Nebo že je potřeba vytvořit pro dítě vhodné prostředí a mít přiměřené nároky.
Rozebírá různé typy odměn a trestů (např. sliby, hrozby, odepření nebo poskytnutí něčeho oblíbeného, práce za trest, ocenění, výtky, posměšky a nakonec také fyzické tresty) a u každého upozorňuje na rizika a nebezpečí. Konkrétní rady nedává (což je myslím si spávně). Občas si odporuje. Některé pojmy vysvětluje příliš zúženě (ale kniha má cca 100 stran, takže není ani moc prostor).
Dnešní poznatky jsou zas o kousek dál, takže na téma výchova bych více doporučila novější tituly. Každopádně zásadní sdělení knihy, že lepší je to "po dobrém", platí stále.
Knihu hodnotím z dnešního pohledu. Ve své době by si jistě zasloužila nejvyšší hodnocení.
Pan Matějček se ve své knize zamýšlí nad tresty a nad výchovnými postupy v širším kontextu.
Co nejlepšího dát svým dětem by nám mělo pocitově dojít jakožto rodičům naprosto samozřejmě.
Bohužel velká spousta rodičů si mnohdy neví rady, jakmile nastane problém. A ten problém se snaží odstranit.
Jenomže tady víc než kde jinde platí, že cesta je cíl.
Slova autora nejsou vytesané poučky určené k biflování. Nevymezí, co ano a co ne. Uvede příklady a možné dopady.
Jak s tím naložíme, to už je na každém z nás.
Já tohoto autora velmi obdivuju a vždycky si při čtení jeho tvorby něco odnáším.
Celou knihou prostupují spojená témata: jak se, pokud možno, vyhnout trestům a raději dítě pozitivně motivovat k lepším výsledkům a jak hledat pochopení pro individualitu našich dětí a cesty, kterak jim pomáhat a vést je.
Což jasně naznačuje už první kapitola, v které autor popisuje moment, kdy většina rodičů při konzultacích pochopí, že výchova dítěte je složitá záležitost, kterou nelze jen redukovat na vhodný typ trestu. Namísto toho, jak mají své dítě potrestat, se tak v úvodu rodiče ptají: Co máme tedy dělat?
Kniha se občas může zdát velmi staromódní (ostatně jedná se reedici knihy z konce 60. let), autor není šokován postupem některých rodičů, neodsuzuje ho, jen popíše. Občas dost lehkovážně jako na straně 21: Když začneme mluvit o trestech, napadne nás obyčejně nějaký ten pohlavek () nebo na straně 69: () a jeho neuvážené činy budeme léčit rákoskou či jinými pravěkými metodami nebo na straně 81: babička (..) bála se, že by byl chlapec doma bit.
Ale autor je v zásadě proti nadužívání jakýchkoliv trestů obecně a knihu jako by psal pro ty rodiče, které se ke svým dětem chovají hrozně trestají děti, protože jim něco nejde (např. ve škole), což jim nepomáhá a ke zlepšení nevede. Vytvářet pro někoho tresty za to, že je v něčem (pod)průměrný, je naopak strašně demotivující.
Nejzajímavější je, že k tomu autor uvádí příklady ze své bohaté poradenské praxe, v níž ukazuje, kam až může rodič se špatným přístupem zajít a jak dlouho to trvá napravit.
Kniha tedy nese relativně jasné humanistické sdělení, že na každé dítě je třeba nahlížet jako na individualitu a hledat cestu, jak mu vytvořit prostředí, v kterém bude v rámci svých možností prosperovat. Základem je klást důraz na vhodné odměňování (tím, co dítěti udělá radost), budování vzájemné důvěry (citové vztahy) a umění odpouštět, které u dítěte vyvolá vděčnost.
Přitom autor samozřejmě nepopírá, že je potřeba nastolit určitý balanc, aby dítě vnímalo naši autoritu. Je potřeba však mít na vědomí, že trest špatné chování jen zastavuje, ale sám o sobě nic dobrého nebuduje.
Kniha neřekne ano či ne. Pouze poukáže na možnosti. Což mi nevadilo. Spíše mě zaráželo, že se dané věc opakovala, někdy i potřetí. Knížka by tak dala jeden hutnější článek.
90% - Pěkně a uceleně napsaná kniha o výchově formou odměny i trestu od uznávaného dětského psychologa, který zjevně ví i z vlastní zkušenosti, o čem mluví, a zná a má pochopení nejen pro limity dětí, ale i jejich rodičů, jejichž trpělivost prostě občas přeteče. Vychovávat domluvou, pochvalou, vidinou odměny anebo naopak káráním a tresty? Moc se mi líbila rada "zařiďte věci tak, aby je dítě udělalo dobře a za to je výrazně pochvalte. Nedopusťte však, aby něco udělalo špatně a vy jste je za to museli trestat". To se samozřejmě ne vždy povede, ale myšlenka je to určitě dobrá. Jak trestat, jaký trest volit a že na každého platí něco jiného, kdy naopak trest naprosto postrádá význam, zda trestat hned nebo s odstupem (člověk si sice vše lépe promyslí, vyhne se unáhleným soudům, ale pro dítě je odkládaný trest mnohem větší stres a u malých dětí se navíc už ani nemusí spojit s konkrétním prohřeškem, jenž se odehrál v pro ně již dávné minulosti...), spravedlnost, láska, odpuštění, vděčnost, na to všechno se v knížce dostalo.
Kniha byla zajímavá, to ano, ale řekla bych, že je určena spíš jako zamyšlení pro rodiče nad výchovou a tresty. Druhá polovina byla už o něco lepší, protože se tam řešily konkrétní tresty. Zbytek byl spíš filozofování - což samozřejmě není špatně, ale ke studiu nic moc materiál.
Knihu jsem četla jako pedagogickou knihu pro referát do školy. Musím říct, že jsem čekala že to bude čtivější (jak se o panu Matějčkovi mluví). Kniha vlastně popisuje stále dokola určité životní situace ve výchově dítěte, ale autor nikdy pořádně neřekne co je tedy to správné, co by měl dotyčný dělat. Vždy nechá téma tak nějak otevřené a nevyřešené.
O panu Matějčekovi jsem toho před přečtením knihy hodně slyšel. Je to v podstatě legenda v oblasti dětské psychologii. Možná i proto jsem byl z knihy lehce zklamán. Čekal jsem asi víc. Je to psáno hodně v obecné rovině, což mi úplně nevyhovuje. Čekal bych více konkrétních postupů a více příkladů z praxe. V knize se dají najít části, ze kterých se dá poučit, ale na můj vkus jich bylo málo.
Napsáno čtivě, ale jinak mi přišlo, že píše o věcech, které by každý rodič/pedagog měl pochopit zdravým rozumem. Nedozvěděla jsem se (na rozdíl od jiných knih od stejného autora) z této publikace nic převratného.
Pan profesor nementoruje, neradí , jen laskavě udává směr , kterým by výchova měla jít. Je tam pár vět ,už v té době o inkluzi . Současně je tam ,ale dovětek , že není pro každé dítě .vhodná. Moudrý , laskavý člověk , byl pan profesor
Šiková kniha - Matějček popisuje i patologické jevy ve výchově. Mě kniha opět nasměrovala k lepšímu pochopení vývojové psychologie dětí.
Autor, zkušený psycholog, popisuje na praktických příkladech typy chování dětí a cesty, které k těmto stavům vedou. Do textu se promítají jeho hluboké znalosti zdraví a poruch vývoje dětí. Teprve až v druhé polovině knihy se člověk dozvídá rady, jak má s dítětem jednat. Spíš mi přijde, že kniha říká, na co si dát pozor, ukazuje důsledky špatného jednání, odstrašující případy. Ocenil bych více praktických návodů jak to DĚLAT, než NEdělat. To si ale musím přečíst jinou knihu.
Velice zajímavé čtení :). Pokud chcete vychovat své dítě správně, tak si knihu určitě přečtěte.
Přečetla jsem si ji na doporučení od kamarádky. Velice pěkně napsaná kniha! :) Krásně popsané příklady, jak vychovávat a jak nevychovávat :)
Od pana Matějčka to byla první kniha, kterou jsem přečetla a splnila má očekávání. Neradí přímo, a to je na ní skvělé.
Dobrý a užitečný rádce pro rodiče a nejen pro ně.
Kniha nepřínáší žádné přesné scénáře jak postupovat v určitých situacích, naopak zdůrazňuje, že se musíke každému dítěti přistupovat individuálně dle jeho povahy a zvolit vhodnou "motivaci"...
Autorovy další knížky
| 2007 |  Po dobrém, nebo po zlém? |
| 2005 | Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte |
| 2007 | Co děti nejvíc potřebují |
| 1986 | Rodiče a děti |
| 2011 | Psychická deprivace v dětství |
Autor byl špička ve svém oboru, dle toho vypadá i tato kniha. Je velmi poučná a zajímavá. Nedává konkrétní návod na výchovu. Ve zkratce objasňuje všechny faktory, které se na výchově podílí. Téma výchovy je velmi složitý a propojený mechanismus. To je to jediné, co si čtenář z této knihy odnese. Je to to podstatné a stačí to??!