Po dračím ohni
Jan Dobiáš
Bestiář povídek Honzy Dobiáše je přepestrý.. Krom upírů, draků, orků a oživlých soch v něm naleznete i tajemného Nespavce, Krvavé koleno, Bezouškovo tele či zbožné ptáky. Postavy se však málokdy chovají tak, jak se od nich podle fantasy kliší očekává. Hlavní hrdinové příběhů světem protkaným magií, jenž se podobá velkému panoptiku. Chcete-li okusit něco trochu jiného? Zkuste, jaké to bude po dračím ohni!... celý text
Přidat komentář
Některé povídky měly potenciál na delší rozpracování. Ale celkově pro mě zklamání. Číst je v časopise, kde jedna povídka vyjde v jednom čísle, možná by mě zaujaly více. Takhle mohu po dočtení říct, že si pamatuji jen 3 z nich. Zbytek jsem zapomněla chvíli po dočtení.
Pro příště si to budu muset dávkovat a mít povídkovou knihu jako doplněk k jiným, abych mezi povídkami měla nějaký rozestup.
Z této sbírky mám dost rozporuplné pocity. Po skvělých autorových pracích z obou Legend jsem čekal rozhodně více... A nakonec je většina povídek v této knize veskrze průměrná. Nelze jim sice upřít vcelku dobré nápady, ale člověk je dočte, řekne si "Hm, dobrý..." a prostě čte dál, aniž by v něm právě dočtený kousek zanechal výraznější dojem, narozdíl právě od autorových prací ve zmíněných antologiích. Některé texty pak vybočují, ať už k lepšímu nebo horšímu, těch prvních je naštěstí o něco více... Většina povídek mě tedy docela bavila, knize jako celku ale zkrátka více než tři hvězdy dát nemohu.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Brnkání na duši |
| 2016 |  Neočekávané dýchánky |
| 2011 | Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války |
| 2006 | Po dračím ohni |
| 2012 | Až na kraj světa |
Jedna z těch slabších povídkových sbírek. Jan Dobiáš má určitě dar slova, ale tady je to takové, řekl bych, rozpustilé. Ač je kniha obrázkově velice pěkně doplněná, tak povídky jsou jeden velký kočkopis. jednou je to historická fikce, podruhý mystično, potřetí nějakej ten zombík, po čtvrté fantasy, a pak to půl obratem přeskočí do města. Autor si určitě rád hodně hraje se čtenářem a rád se snaží být nekonvenční. V mnoha ohledech jsem si ale říkal, že na mě povídky působily nedokončeně. A ač mě sem tam bavily číst, hodně jsem se v nich (jakožto v celkovém kontextu knihy) pak ztrácel. V knize by jich svojí krátkostí pár ani být nemuselo, pár by si jich zasloužilo i větší pozornost. Celé je to ale takové rozpustilé...a nevyrovnané. Škoda. Nicméně na autorovy romány se dál velice těším. Vtipem jeho povídky určitě nestrádaly...