Po hadí kůži
Luděk Marks
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327321/bmid_po-hadi-kuzi-lWa-327321.jpg
4
9
9
Autor výboru Stín svícnu (1994) přichází po letech s novou sbírkou. Opět v ní využívá tradiční, formálně vytříbené básnické formy, a dekadentní stylizaci, kterou ve svých mladých letech sdílel s autorem, jenž mu byl v undergroundu nejbližší, totiž s J. H. Krchovským, prověřil čas. Poznáváme jeho sebeironický škleb, pod nímž je patrná existenciální tíseň konfrontovaná s „paradoxem víry“. V některých svých pozdních textech však Marks sahá po jednodušších formách, k lakoničtějšímu způsobu vyjádření, a to zřejmě právě tam, kde se tvrdě konfrontuje s „novou dobou“. Marksův lyrický hlas v této zemi opravdu chyběl.... celý text
Přidat komentář
"Smršť z hradišťanské louky, vymodelovala tě románsky, maskarone želkovické rotundy, pohane od Petra a Pavla...." Těší mě cesta, kterou básník šel, nejenom krajem, který je mi blízký. Pro všechny, kterým se ve spánku "zjevují starý valy". Skvělá lekce z marksismu-levitismu!
Nezůstal žádný pocit po přečtení. Už si vlastně ani nepamatuji, a to je týden, co jsem knihu četl...
Druhá sbírba tohoto (alespoň) pro mě velmi zajímavého autora, na kterou se vyplatilo čekat. Témata, která se v této sbírce objevují, jsou mi blízká. Sebeironie, jakási všudypřítomná tíseň a hlavně neuchopitelná ale všudypřítomná víra. Zkrátka vše, co má poezie autora vzešlého z undergroundu obsahovat. Mohu jen doporučit všem milovníků tohoto stylu života a hlavně všem milovníkům dobré a kvalitní poezie.
Veršuje, jako by neuměl do pěti napočítat - a jako by ho měl recitovat Mirek Kovařík do směsi punku s jazzem. Naštvaný jako Villon, vyděšený jako Poe, erotický jako Ladislav Klíma, angažovaný jako Bondy, ale muzikantsky frázující a originálně pointující - a zdá se, že s humorem ve smutku.... Bavil mě převelice.
Autorovy další knížky
| 2013 |  U nás ve sklepě - Antologie poesie druhé generace undergroundu |
| 2017 | Po hadí kůži |
| 1994 | Stín svícnu |
| 2017 |  45 let v regionální archeologii |
Sbírka obsahuje i starší básnické cykly: Delirium tristitiae, Epický záznam mementa mori, (z roku 1984 až 1985) takže nová je jen částečně. Při čtení jsem si vzpomněl na J. H. Krchovského, mají podobný styl. Básně jsou plné ironie a drsného humoru. Nejlepší bude asi malá ukázka:
Mráz ve vousech mi kreslí mlékem,
ty nejhnusnější obludy,
vím co je dobrým zimním lékem,
jdu domů přes tři hospody,
kde v teple pivní pohody,
tu jak Orfeus v říší stínů,
své žalmy krkám do komínů,
bych svojí milé zprávu dal,
kde fernet mě dnes udolal,
a kde ji čekám v plné kráse,
však ona za mnou přijde zase,
sám bych se stěží doloudal.