Po hlavě do podivna
Martina Heš
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527485/bmid_po-hlave-do-podivna-656a70957bf80.png
5
26
26
Příběh o ženském přátelství, vnitřní odvaze, hledání a (ne)nacházení. O tom, že když ti někdo zmizí ze života, může se do něj zase vrátit. Jenom třeba jinak, než sis představoval(a).
Přidat komentář
Oddychová knížka pro ženy. Čtivá svižná, super na odreagování, proložení hororů nebo na dovču.
Viky a Leila, dvě kamarádky, spřízněné duše. Jedna je sama druhá má rodinu, dvě krásná háďátka ( super název pro dvě malé holčičky) a manžela. Leila se v životě ztrácí, plácá se v pocitech a emocích, Viky je free. Nebo je to vlastně všechno úplně jinak? Život s námi někdy mává, jak si sám usmyslí a my se jenom vezeme, ještě že máme přátele, někdy i cizí lidi, které náhodně potkáme a oni nám ukážou správnou cestu.
První kniha, kterou jsem od Marti četla. Je tak zvlášť a podivná, že je až neuvěřitelná. Na konci nevíte, jak to autorka myslela. Nejste si jisti pointou...a tady si ji můžete sami domyslet..a to je právě úžasné. A líbí se mi Marti hláška, že je v pořádku být divná/divný...jiná/jiný než ostatní...její hra se slovy je úchvatná.
Knihu doporučuji na dovolenou, čte se lehce a pobaví. A v kufru nezabere moc místa...
Těším se na třetí knihu Bistro u zlomenýho srdce, kterou autorka právě dokončuje...
Silný, hluboký, dojemný. Místy natolik podivný, že jsem se lehce ztrácela, ale bylo mi to šumák. To, že Martina to skvěle umí se slovy, vím dávno. A její první kniha, Tvůrčí restart, byla dobrá, ale tohle je jiná liga. Brilantní. Jinak to říct neumím. V postavách jsem se hodně našla a bulela u toho tak, že to musel slyšet celej panelák. Tohle budu asi zpracovávat ještě dlouho.
A vlastně nevím, jak tu knihu popsat, jen... přečtěte si ji. S rizikem, že pokud máte zrovna existenciální krizi jako já, budete asi bulet taky. Ale stojí to za to.
Kdyby to na Databázi šlo, dám těch hvězdiček šest.
Snové vyprávění se citlivě, emotivně dotýká nitra. Jde to na dřeň. Každému Podivno zadrnká na jinou strunu. Neumím si představit, že by tato knížka vyšla jinak a jinde. Takhle je to skvělé a osobité.
Nejvíc je pro mě myšlenka randit sama se sebou. Jít si na kafe a zákusek sama se sebou a užívat si to a být na sebe hodná!
"Sny jsou předěl. Úlety bez hranic, co rámujou limitovanou denní všednost."
Krásné čtení. Úzká knížka plná podivna, kterou zhltnete, a pak ji budete dlouho vstřebávat. U mě je to (tentokrát více, než obvykle) o tom pocitu, než o tom, co by se dalo vyjádřit slovy. Děkuji!
„A je šance, že se dostanu ke slovu, aspoň jedna ku třiatřiceti? A co šance, že mi někdo porozumí? Nebo že porozumím já sama sobě?
Kniha jako by mi mluvila z duše. Citlivý, skvěle napsaný příběh o přátelství a poznání sebe sama.
„Jak to děláme, že stíháme žít vlastní životy, sdílet je a současně sledovat a komentovat ty cizí?
Odpovědí bude nejspíš i to ponaučení, které si z příběhu odnáším - dostatečně nežijeme, nemyslíme na sebe a svoje touhy, neriskujeme. Asi jdu bookovat letenku a najít ten svůj kousek Hel.
Jsem ráda, že jsem projekt podpořila a kniha mohla v pointě vyjít. Díky za to.
Mám ten zlozvyk, že si čtu poslední stránku v knize jako první. Tentokrát jsem slíbila samotné autorce, že to neudělám. Abych to zvládla dodržet, musela jsem Podivno přečíst na jeden zátah.
Ačkoliv o sobě vykládám, že miluji fantasy a pohádky, je můj mozek naprogramován na jasné a jednoduché situace a řešení. Nutně potřebuje mít pocit, že má nad vším přehled a kontrolu. To u Martininých knížek nejde. Z jednoduchého a jasného světa se dostanete pomalu a nenápadně do situace, že krčíte čelo a snažíte se ten uzel rozmotat a rozšifrovat. Přestáváte číst, nebo lépe řečeno čtete jednotlivé odstavce opakovaně a hledáte ten jeden jediný pevný bod o který se můžete opřít. Když už jsem si nevěděla rady, vzpomněla jsem na Marti první knížku Tvůrčí restart – Lázně pro spisovatele v krizi. Tam to bylo stejné. Rozhodla jsem se tedy netlačit na pilu a nechat se unášet slovy. Dobře jsem udělala. Marti příběhy jsou jako světlo procházející hranolem. Obyčejné bílé světlo se najednou roztříští do jednotlivých barevných vláken, která se po nějakém čase zase složí v prosté bílé světlo. Jediný rozdíl je v tom, že po průchodu krystalem, který se jmenuje Martina je to světlo nejen bílé, ale i lidsky milé a teplé. Na knížku Po hlavě do podivna doporučuji vrhnout se po hlavě. Slibuji, že nebudete litovat a že se v něm (pravděpodobně hlavně dámy) nejdete a pochopíte. Po hlavě do podivna není knížka, kterou odložíte se zavřením poslední stránky. Zůstane ve vás, jako skrytá duha...
Tak toto bol masaker! Úžasné, napínavé, zábavné, občas trochu chaotické, vtipné a hrejivé... Zaujímavé myšlienky. Zhltla som to takmer na jeden dych. Ale čo ten záver, dopekla? To budem asi dlho vstrebávať... V každom prípade, Martina odviedla skvelú prácu a pekne sa vie s čitateľom zahrať...