Po krk v pralese

03.07.2024

Kniha je staršího data, přesto...
Kniha je studiem amazonských řek v oblasti Venezuely.
Pralesy pod pohořím Neblina.
Jinými slovy dostat se do pohoří Neblina přes dlouhou řeku Bariu, která má mnoho ramen, na kterou/na něž navazují další řeky (známější, neznámé, nové, ale také žádné a řeka se ztrácí), je cíl.
Upřímně, jsem nadšená, že máme mezi sebou Čechy, kteří takhle cestují a zanechávají za sebou poznatky, a domorodé obyvatelstvo, které si odnáší poznatky na Čechy.
Nejslavnější venezuelské pivo z pivovaru, který založil český sládek Roubíček?
Divila jsem se.
Řeka Orinoko.
Dokonce na str. 26 vidím náčrt peřejí Atures a Maipures na Orinoku ve Vrázově deníku (Archiv Ministerstva kultury ČR).
Přírodovědecké expedice s dlouholetým projektem Moravského zemského muzea v Brně zkoumající horní tok Orinoka a jeho přítoky v oblasti mezi San Fernandem de Atabapo a Cerro Yapasanou (poslední expedice v roce 2001)?
Jde také o důvěrnou znalost místa; kdyby výprava do Venezuely a ve Venezuele znamenala "autorovo poprvé", nebyla by psána tak, jak je napsána.
Z toho čiší autorova znalost možného průchozího prostředí, jeho podmínek, fauny, flóry, obeznámenost s dalšími místy.
Rio Apabapo je nejkrásnější řeka Amazonie?
Řeka Guaima.
Tato řeka bude možná výpravu doprovázet až k samotnému pohoří Neblina. Ne, není to tak.
Následuje řeka Maturacá.
V Příloze VI se mi líbilo vysvětlení bifurkace řeky Orinoko.
Autor je určitě skvělý malíř a kreslíř, ale do knihy plné autentických fotografií se jeho malby/kresby nehodí. Kde si nevystačil s fotografiemi, tam maloval. Kresby/malby jsou pěkné, ale namísto nich bych uvítala fotografie, které jsou autentičtější a přiblížily by krajinu více.
Je to velice dobrodružné (prales je všudypřítomný) a takové chytlavé. Autor používá odbočky do historie.
Kniha je studiem řek v deštných pralesích venezuelské Amazonie, jejich ústí, ramen, úžlabin, soutoků, zákrut, pramenů, koryt, kaňonů, lagun apod.
Autor je cestovatel a dobrodruh.
Knihu bych z hlediska obsahu nazvala "Poznávací cesta do venezuelské Amazonie", protože ačkoli bylo cílem doplavit se (někdy dojet, někdy dojít) do pohoří Neblina, kam se nikdo přes řeku Bariu nedostal, nejdůležitější je cesta do místa určení, protože tady se poznávají bifurkace řeky/řek, aneb počátky nových řek, které vznikají rozdělením stávajících.
Proč?
Protože se nechtěli ztratit. Cesta do Nebliny byla z hlediska zkušeností autora cesta nepoznaná a neprobádaná, pokud šlo o řeku Bariu.
Znali důvěrně místa ve Venezuele, ale ne tohle.
Jaké řeky/toky tam vedou? A to je ten problém. Řeky si razí nové a nové cesty.
Díky této knize můj čas běžel jako o závod. Přes malůvky dávám pět hvězd, protože text je velice poutavý a fotografie jsou jeho obohacením.

12.06.2014

Já jí přečetla za cca tři a půl hoďky - vím , že to není soutěž :-P u knihy jde o něco jiného a to něco mi tu moc chybělo. Nepatřím mezi čtenáře, kteří na posezení zhltnou knihu, ale proč se mi to povedlo u téhle? Asi proto, že jsem s nadějí doufala, že to něco bude na další stránce nebo na další stránce a najednou jsem byla na konci a to kýžené něco tam nebylo.

Docela mne na tuto knížku navnadila má kamarádka, Dungla znám jako ilustrátora i autora pár článků v časopise PŘÍRODA, takže jsem se docela těšila, ale o to víc jsem zklamaná.

Shrnu-li to do jedné věty, tak se snažil najít bifurkaci řeky Baria, tu našel a po vážném zranění člena posádky jel zase rychle domů.

Ač jako holka mám ke geografii hodně blízko, někdy jsem se ztrácela a výčet názvů řek mě až nudil. Asi jsem nedokázala sdílet autorův směr či nadšení pro bifurkaci.

Chybělo mi tu nějaké vysvětlení, proč hledá, co hledá, ať už z odborného nebo osobního hlediska . Čekala jsem od cestopisu úplně jiný ráz. Vysvětlení cesty, počáteční nejistoty, dobrodružství s konečnou euforií. Přišlo mi to úplně naruby, bez vysvětlení motivace či smyslu cesty, přes počáteční jistotu v kramflecích, po dosažení cílu nijaká velká radost a ke konci knihy akorát narůstající deprivace z ať fyzického vysílení, počasí nebo komárů aj.

Typicky psané pro masy, které chtějí dobyvatele či objevitele něčeho nového v neznámém prostředí, plné hrůzy a krás a doslovného prosekávání se mačetou džunglí (což ani jinak nejde, když proplouváte neznámá ramena řek)....od cestopisu v dnešní době bych čekala něco jiného.

Nehledě na to, že tu nebylo nastíněno ani trošku fungování tak neuvěřitelného ekosystému jako je deštný les nebo vztahů zvířat a rostlin v něm, které se shrnulo jen na výčet pro mudly nejznámějších druhů.

Řekla bych, že jsem náročnější čtenář, takže mi vadil i amatérský styl psaní - nezaujal. Navíc mě iritovaly věty, které stylisticky nedávaly smyl, i když to člověku samo dojde, trnem do oka byla i špatně vyskloňovaná slova, což si myslím, že v dnešní době je naprosto zbytečnou chybou.

A tak nějak se mi nelíbil postoj autora - viz kořalka po ránu a místo důležitého vybavení propašování lahví vína a rumu....nevím, no.

Na první pohled kniha zaujme vizuálně, na druhé pokoukání už ne. Fotografie jsou docela rozmazané - asi kvůli velkým rozměrům na stránce, ale kazí to celkový ráz knihy, která je cestopisná a v dnešní době s technikou, která je po ruce mi to opět přijde neprofesionální.

Dungelovy kresby se mi líbí, ale možná, že až s touto knihou jsem v nich začla vidět kýčovité obrázky pro děti, které byly vytvořené k obrazu svému. Jako biolog (a i v knize je to zmíněné) v pralese většinou velké savce či ptáky neuvidíte, max. na chvilku. Zvířata vám nebudou pózovat, aby jste si nakreslili obrázek, z čehož usuzuju, že buď byly překresleny z fotografií nebo, jak bylo i v knize přiznané podle mrtvých zvířat - viz ocelot. Zrovna na této kresbě je vidět, jak si jí autor předělal k obrazu svému, z mrtvého ocelota ležícího kdesi - nádherná profilová kresba zvířete. Nějak mi to vzalo to kouzlo z jeho "kreslení zvířat v divočině".

Nehledě na to, že se tu pojednává o nejznámějších druzích zvířat, která jsou omýlaná dokola. Což by ani nebylo na škodu, pokud by tu byla k nim alespoň malinká zmínka k tomu jak žijí, jak jsou ohrožení, čím jsou zajímaví. Popis, viděl jsem tohoto ptáka, tak jsem ho nakreslil..od zoologa bych čekala více.

Pokud chce někdo zajímavou knížkou spestřit svůj nudný život a číst klišovité dobrodrůžo, proč ne, ale jestli se chcete opravdu něco dozvědět o deštném lesu, jeho obyvatelích, rostlinách a zvířatech - šáhněte raději po knize Procházka amazonským pralesem od Moravce.

Ale abych nebyla jen pesimista. Je tu cítit i autorova láska k této zemi a jeho enthuziasmus je téměř hmatatelný. Líbí se mi, že i vnímá jakousi "prapodstatu" deštného lesa a nevnímá ho jen čistě exaktně.

Také mu děkuju za to, že mi svým způsobem otevřel oči v tom, jak můžou toky v Amazonii vypadat, což by mě nikdy předtím ani nenapadlo. Celkově mě styl neuchvátil, ale našlo se tu tak sedm "citátů", které učarovaly.

09.08.2013

Přečteno během dvou dnů...Čtivý a zajímavý cestopis doplněný Dungelovými krásnými kresbami. Zoologickým nadšencům a fandům Amazonie nelze než doporučit!