Po nás ať přijde potopa
František Gellner
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459161/bmid_po-nas-at-prijde-potopa-amO-459161.jpeg
4
348
348
Básnická sbírka je jedním z nejznámějších děl Františka Gellnera. Gellner je silně ovlivněn moderními literárními směry (především dekadencí a symbolismem) a ve své sbírce kritizuje téměř vše, a to způsobem doposud neslýchaným. Zaměřuje se především na kritiku soudobé společnosti a zbytečnost života, ale vyjadřuje se také proti válečným konfliktům, ironizuje vyšší ideály a nešetří ani sebe sama, protože si uvědomuje svou vlastní ubohost, zbytečnost a nedokonalost. Doporučená školní četba.... celý text
Přidat komentář
František Gellner a jeho Po nás ať příjde potopa!... Pro mě možná nejsilnější dílo, jaké jsem kdy četl...
A přece zdráhám se...
"Mám za přátele marnotratné muže.
Z nás každý rád svou hřivnu zakopá.
My do svých vlasů vplétáme si růže,
a po nás - což! ať přijde potopa!"
František Gellner se vyznačuje výraznou rytmikou básní, celkově odlehčeným stylem (i přes který se nedá opomenout jistá naléhavost) a rezignovanou opovržlivostí nad společností a světem.
František Gellner není jen jakýkoliv nějaký básník.
František Gellner je PAN BÁSNÍK.
Málokdo mi padl do noty jako František Gellner. Mně sympatickým vtipem, mně sympatický sarkasmem. V této sbírce snad i tím rezignovaným humanismem. Nehledě na to, že se velmi dobře čte a stejně tak snadno na člověka přechází, povětšinou tklivá, nálada jeho básní.
(...) "Mé srdce divě životu se rouhá,
mé srdce divě život miluje.
Přes mrtvoly snů bolestná má touha
za novou fikcí v běh mne bičuje. "
“A přece zdráhám se, já piják notorický,
svým hrdlem prolíti svůj doušek poslední.
Sny směšných zázraků mne uchlácholí
vždycky
a stesk můj udusí noc jedna výstřední.” (A přece zdráhám se)
Až děsivě útlá sbírčička, která se velmi dobře čte. Tak by se dalo stručně charakterizovat toto dílko. Taková lehce oddychová poesie. Žádná závažná témata, básničky na pár řádků, formát do kapsy. Gellner se mi zalíbil. Nejspíš právě pro svou jednoduchost. Nepoužívá příliš alegorií nebo jiných básnických ozdob. (Přemýšlím, jestli vůbec nějaké.) Jeho síla je v přímosti a rytmice.
Ani témata nejsou příliš vážná a pokud ano, jsou zlehčována. Autor si z ničeho nedělá hlavu. Život bere s nadsázkou a právě to se mi líbilo. Ona bezstarostnost, v některých básních přerůstající možná až v nezodpovědnost, či něco v tom smyslu.
Sbírka sice nepatří mezi ty úplně nejlepší, jaké jsem kdy četla, ale nejen že se k ní ráda vrátím, myslím také, že bych si jí klidně i rozšířila knihovničku. Starosti s nedostatkem prostoru a následným uložení odpadají...
Popravdě mě to dost nadchlo. Hlavně protože mě to pobavilo. Vždycky začal slokou podobnou stovkám, které jste četli, třeba, ty co oslavují rodný kraj, a hned za tím verše zesměšňující vše, co v něm potkal. Jistě jsou to jakoby až jednoduché říkadla, ale těmi pravidelnými rýmy lahodí sluchu a tématem bohémského života lahodí znuděné duši. Někdy je opravdu v jednoduchosti síla.
"Zítra. Co zítra? Kdožpak ví? Zítra si lehneme do rakví." Pokud nevíte, co číst z povinné literatury k maturitě, tohle je jasná volba. Krátké, svižné, výstižné.
Co se dělo i v jiných kulturách, to se projevilo i ve zdejší poezii. Recitovat ji rovnou na ulici. A to autor dělal a to nejlepší z toho mu vyšlo jako jeho první sbírka básní.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Po nás ať přijde potopa |
| 1974 | Radosti života |
| 1983 | České humoresky |
| 1954 | Domove líbezný |
| 2003 | Po nás ať přijde potopa! / Radosti života / Nové verše / Don Juan |
Po předchozí četbě Krchovského jsem byla překvapena, s jakou poetičností může být dekadence podána. Bohužel jsem nebyla připravena na takovou dávku milostné tematiky a tudíž pro mě byla sbírka spíše zklamáním.