Po nás potopa
Josef Toman
Historický román o Římě za vlády císařů Tiberia a Caliguly. Doba zániku římské republiky a nástupu imperátorské diktatury je zachycena v širokém záběru, usilujícím obsáhnout nejen postavy vladařů světové říše, jejich oblíbenců a jejich okolí vůbec, ale též životní prostředí porobených a zotročených poddaných.
Přidat komentář
Nedočteno. Na historické romány obecně moc nejsem. Zaujal mě název, zaujal mě Řím - jako dítě jsem měla ráda antiku, i když spíš řeckou. Styl, postavy... nic nebylo vyloženě špatně, ale prostě mě Lucius a Curion nezaujali dost a nezajímalo mě, co si pro ně autor vlastně vymyslel za osudy. Jako obvykle v dospělém věku jsem si prostě při čtení začala říkat, že by mě mnohem víc bavilo číst o technickém řešení římských lázní, o římském stavebnictví, o civilním inženýrství. Zkrátka ukázalo se, že nemám chuť číst román, tak jsem se po první čtvrtině podívala, na posledních 50 stran, jak to dopadne, a to mi stačilo. Měla jsem od autora nachystané ještě Slovanské nebe, ale tam už jsem jen nahlédla.
Pro mě překvapivě asi nejlepší román z období první fáze císařství, o chlup lepší než Sienkiewicz a nebo Loukotková a o dost lepší než Graves. Jistě, Toman vycházel z historické literatury a především pravd, jak byla staletí podávána a předkládána s neměnností až komickou. Jenže příběh hlavních postav je živý a originální, nejzajímavější mi připadala Macronova dcera Valerie a její snaha se zcela zprostit minulosti, která jí ale nakonec stejně znovu a znovu dohání. A nejvíc mě dojal osud a bylo mi znovu a znovu líto Fabiovy milé Quiriny. Ta jejich story je na začátku roztomilá a připomíná vztah známého rockera a maličké, oddané a hlavně naivní gruppie. Jak je ale vše jak v podobě obou ženských postav, tak řady mužů stále neměnné a aktuální. Její smrt na konci je mnohem silnější, než cokoliv jiného, co je v knize vesměs skvěle napsáno. A největší křivák byl samozřejmě onen oportunista Curio, mnohem a mnohem horší typ, než sám Caligula, vykreslený v duchu Seutoniovy předlohy, ale zároveň i osoba s vývojem, kde člověk chápe, kde se to "zlomilo" a hlavně proč. Caligulové mohou svoje zvěrstva páchat jen a jen díky takovým existencím, jako byl onen Lucius Curio. Caliguly, ale hlavně ty Curiony v počtech o řády vyšších potkáváme dodnes. Doba se mění, oblečení a zvyky taky (i když méně, než si jsme ochotní přiznat), ale lidé zůstávají stále stejní. Stalin, Hitler nebo Napoleon by sami nebyli dokázali nic, ta zvěrstva muselo provádět další a větši množství lidí - tu za větší nebo i menší podíl, kteří se schovali a později i schovávali za toho jediného na čele, nahoře a vpředu. A tak jsem jenom vždycky ke konci knihy doufal, že se někdy Valerie vrátí a s Curionem si účty vyřídí. A nejen sama za sebe...
Musím říci, že ze začátku jsem cítila jisté obavy, vůči této knize. Římské i Řecké dějiny, to byl pro mě vždycky tvrdý "oříšek". Mnoho slavných osobností, mnoho božstva, také spousta intrik, vražd. Kdo si to má všechno pamatovat:). Ale takhle pěkně napsané od Tomana, to mě hodně bavilo. A když jsem si pak dohledávala Guligulův životopis, tak to s knihou doopravdy všechno sedělo, takže za mě super čtení.
Autor vzal všechna historická fakta, která jsou známá o Tiberiovi a Caligulovi...a nacpal to neskutečnou spoustou omáčky.
Neříkám, že to nebylo špatný. Neříkám, že jsem první dvě třetiny nepřečetla poctivě a téměř s chutí. Neříkám, že si autor nepřimyslel dvě další postavy, aby se člověk (alespoň trochu) znalý historie zas tak nenudil. Říkám jen, že nechápu ty neskutečné chvalozpěvy na toto knihu. Za mě tři hvězdičky.
Skvěle napsané, takový cit pro jazyk se nevidí často. V kombinaci s mimořádně zajímavým ztvárněním ducha antického Říma, kontroverzních postav císařů Tiberia a Caliguly i běžných Římanů je román Po nás potopa bravurním dílem klasické literartury.
Kniha mého raného dospívání. Náhodně vybraná z velké knihovny v bytě babičky. Tam mi bylo dovoleno kdykoliv přijít, sníst něco dobrého "na zub" a pak si sednout do pohodlného křesla u okna a libovolně číst..." Žádné dotazy na školu atd." Po nás potopa" je jednou z knih, která vzbudila můj zájem o antické dějiny a o četbu historických románů vůbec. Spolu s díly J. Loukotkové. Jsem docela ráda (a to bez chvály oněch starých časů), že v těch dobách nebyly běžně k dispozici ty hromady "pseudohistorických" líbivých románů, které se dnes nabízejí na každém kroku. Mladičká, romantiku a erotiku hledající, duše by určitě podlehla.....A tak jsem si díky J. Tomanovi vyhledala třeba "Životopis dvanácti císařů" a další literaturu o antice. Pak přišel Graves, Renault, Waltari, M. Aurelius, Ovidius, L. Feuchtwanger, T. Wilder, F. Novotný atd. Moc děkuji, pane Tomane. Ať na Vás nezapomenou a mnoho, mnoho hvězd!
Naprosto musím souhlasit s komentářem pode mnou od jaroiva. Nabízí se zde srovnání se Sienkiewiczem (Quo Vadis) a Loukotkovou (Není římského lidu). Předešlé dvě zmiňované (výborné!!!) knihy se zaměřují na vládu Nera a postavu patricije Petronia. Po nás potopa nás zavede do časů před Nerovou vládou. Máme zde Tiberia, paranoidního stařečka a šíleného nástupce Caligulu. Caligula sám o sobě mi přijde ještě horší (šílenec, vrah a tyran) než Nero a pan Toman ho vykreslil skvěle a vážně uvěřitelně. Ze začátku jsem měla problémy s postavou herce Fabia i rytíře Lucia. Oba mi byli čímsi nesympatičtí. Přiznám se, že nemám ráda záletníky a muže, kteří se nedokážou rozhodnout, zda je tato žena lepší a krásnější než ta druhá... :-D Každopádně, čím mě autor oslovil, je styl podání. Zbožňuji knihy tohoto typu. Dozvíte se o charakteru postav vše, co potřebujete a má to hlavu a patu. Dokážete si vykreslit prostředí, v jakém se postavy nachází - jedno zda v paláci či hospodě. A dialogy jsou bez hluchých míst. Žádné vsunuté věty navíc, aby se nahustil obsah, jak to často bývá dneska...
Chystám se v budoucnu na Já, Claudius (Robert Graves). Ale z období Říma (raného císařství), mě nenapadá už žádná kniha, která by stála za to (snad ještě Walteriho Nepřátelé lidtsva). Za nějaký tip bych byla ráda... :-)
V únoru se mi daří nacházet skutečné literární skvosty. Tohle je za tento měsíc už třetí vynikající kniha, ke které jse se dostala. I když zpočátku to tak nevypadalo.
První asi třetinu jsem si musela zvykat na to, že kniha je psaná poměrně výpravným stylem, který se dnes už moc nepoužívá, dneska je všechno rychlé, pokud možno instantní a tato knížka jde rozhodně hlouběji. Chvilku mi trvalo dostat se do děje a oblíbit si ty správné postavy :) a začít se o ně bát. Ale stálo za to vytrvat a "přežít" pro mě nezáživný začátek. Pomohlo mi to, že jsem poslouchala audioverzi, která je navýsost povedená.
Druhou půlku knihy jsem už poslechla na jeden zátah jen s přestávkami na spánek a pracovní povinnosti.
Srovnání postojů plebejského herce Fabia a Lucia, příslušníka honorace, je dechberoucí. Intriky, divadlo, síla slova, politikaření...
Jednotlivé postavy jsou výborně vykreslené, tak, že je musíte milovat nebo nenávidět, přesně jak si autor usmyslel.
Vzpomněla jsem si na doby, kdy jsem hltala Loukotkovou a Sienkiewicze a všechno o Římě a cokoli pod 500 stránek pro mě bylo nezajímavé a ploché. Tak tahle knížka by i tenkrát uspěla. Musím doporučit, s varováním, abyste se nenechali odradit možná zdlouhavým začátkem nebo rozsahem celého díla.
Vytříbený jazyk, propracované postavy, zajímavý děj a navrch k tomu množství námětů k zamyšlení, a to zdaleka nejen o historických souvislostech. Mistrovským počinem je barvité vylíčení tehdejší společnosti - od patricijů po plebejce -, a především atmosféry nejistoty a strachu, kterou kolem sebe šíří nejen Tiberius s Caligulou, ale i intrikáni z řad senátorů.
Pokud jde o tématiku antického Říma, tak rozhodne toto dílo patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl dosud možnost přečíst. Pravda, ještě jsem v rukou nedržel knihy Roberta Gravese či uznávané autorky McCullough, kteří tu laťku zřejmě posunou ještě o stupínek výše, ale i tak...toto dílo je napsáno opravdu vytříbeným jazykem a je v něm tolik skrytých mouder a sofistikovaných myšlenek, že jsem se u textu několikrát pozastavil, jak bravurně a výstižně je autor volil.
A čím déle jsem tuto knihu četl, tím mé nadšení a obdiv gradoval, především závěr okolo herce Fabia byl strhující a jeho fiktivní a tak trochu bohémskou postavu jsem si v tomto románu neskutečně oblíbil, skoro až zamiloval:-). To byl zkrátka sympaťák a pravý nezmar z řad obyčejného plebsu, kterému nešlo nefandit:-).
A jak moc v knihách verše nemusím a spíše mě při četbě ruší, tak zde mi vůbec nevadily, ba naopak, často skvěle dokreslily příběh a byly velice zábavné.
Moc hezká kniha a jsem rád, že jsem na ni v jednom z antikvariátů narazil a ukořistil ji doslova za hubičku;-):-).
Paradoxně mě asi nejvíc zaujala postava prefekta Macrona,protože o Tiberiovi a Caligulovi se toho už napsalo dost. Celkově jsem si z tohoto košatého románu odnesla spíš ty drobné příběhy okrajovějších postav.
Krásná kniha .Pan Toman je prostě Pan spisovatel.
Velmi barvitý historický román z období starověkého Říma. Autor zde vyobrazil pestrou mozaiku lidských charakterů. Od herce Fabia, který je de facto Vox Populi, přes prospěchářského šlechtice Lucia, až po císaře Caligulu, jehož paranoia postupně mění v despotického vládce.
Osobně doporučuji následný postup - Po nás potopa od Tomana a hned na to Není římského lidu od Loukotkové. Tyto dvě knihy na sebe časově navazují (fajnšmekři doprostřed vmáčknou Já, Claudius, aby byl časový celek dokonalý) a budete mít obraz o starověkém Římě, o jakék se vám ani nesnilo. Vynikající román sleduje několikero skutečných historických postav a celkem překvapivě líčí císaře Tiberia jako lidsky zranitelnou a vysoce inteligentní bytost, skoro nad ním až pocítíte lítost a chápete, proč dělá všechny ty zrůdné věci, zatímco například hrdina školní látky Seneka je tu vylíčen jako had s "flexibilní morálkou". Velice košatý příběh s několika hrdiny vytváří konečný a naprosto logický celek, v němž se neztratíte, a o negativní emoce a pocit nespravedlnosti není nouze. Po nás potopa voní úžasnými stylem vyprávění a emočním sžitím s postavami, včetně pláče, napříč tomu, že starověký Řím, ten vzývaný Řím, smrdí a páchne jak stará zlá ku*va.
Opravdu nádherný historický román, po stránce formální i obsahové...při zjevování historických souvislostí zde čtenář nalezne opravdu vše - lásku, nenávist, touhu po moci a bohatství, příběh cti a osobní odvahy, ale i podlé zrady a prospěchářství. Oceňuji, že se autor při líčení jednoho z krizových období starověkého Říma neomezil jen na jeden úhel pohledu - naopak, tu se na věc díváme z pohledu republikánských senátorů, tu zase těch, kteří na císařství bohatnou, tu z pohledu nebojácných herců, nebo chudobného plebsu či otroků....při čtení jsem se nemohla ubránit rostoucímu pocitu rozhořčení a utvrzování se v přesvědčení, že dějiny jsou (v principu, neboť okamžiky jsou neopakovatelné) jedním velkým koloběhem, myslela jsem na to, kolik statečných Fabiů, jejichž osud sice na chvíli pohne, ale je zapomenut pod tíhou všedních starostí, ještě bude muset defilovat na jevišti světa, aby v lidech zapálili touhu po něčem lepším, po humanitě a ideálech, po skutečné svobodě....
Jeden z prvních historických románů co jsemčetla ,patří mezi nejlepší a dodnes si ho pamatuji.
Štítky knihy
vraždy starověký Řím gladiátoři Caligula, římský císař, 12–41 Tiberius historické rományAutorovy další knížky
2004 | Po nás potopa |
1984 | Don Juan |
1977 | Sokrates |
1980 | Jak zdokonalovat sám sebe |
1970 | Slovanské nebe |
Klasika z mého oblíbeného starověkého Egypta