Po paměti
Martin Hybler
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364639/bmid_po-pameti-AMj-364639.jpg
5
2
2
Kniha shrnuje sérii textů o paměti z let 1998-2007, které byly zčásti publikovány porůznu v časopisech, zčásti zůstaly ineditní. Pracoval jsem tehdy jako psycholog v gerontologických a gerontopsychiatrických zařízeních a moji pacienti byli převážně dementní senioři trpící Alzheimerovou chorobou, popřípadě jinými typy senilních demencí, což motivovalo můj zájem o problematiku paměti a jejího fungování. Z psychologických teorií paměti pak byl jen krok k pamětem jiným - historickým, literárním, rodinným, kolektivním, atd. Uvědomil jsem si, nakolik je otázka paměti komplikovaná a mnohostranná. Paměť patří k velmi obecným termínům jako je „svět“, „jsoucno“, „řeč“, „struktura“, „čas“, atd., při čemž každý z nich shrnuje jistým způsobem veškeré naše universum; proto je velmi obtížné je postihnout, neboť nemají žádný „vnějšek“, odkud bychom je mohli pozorovat. Přesto jsem se o něco podobného pokusil, bez nároku na úplnost a s rizikem jisté chaotičnosti textů, které přeskakují z psychologie do fenomenologie, nebo do historie a literární kritiky. Tato nesoustavnost je ovšem záměrná, neboť dle mého intimního přesvědčení je paměť samotná rovněž nesoustavná a přinejmenším místy chaotická.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Po paměti |
| 2008 |  Kolem dokola |
| 2008 | Dechové nástroje moderního symfonického orchestru: (se zřetelem k jejich novým technickým možnostem) |
Zajímavá kniha s odpornou obálkou. Tu vyblitou růžovou vymyslel skutečně nějaký pervert! Nechme stranou však podružnosti, skutečně se jedná o velice zajímavou knihu, ponejprve jsem váhal s nákupem, bo, když jsem do knihy nahlédl, odrazovala mě přemíra odborného výraziva. Pak jsem se však osmělil a... ne že by tam tedy nebyla přemíra odborného výraziva, každopádně je v knize obsaženo i množství zajímavých myšlenek a též spousta humoru. Několikrát jsem se dost nasmál, až sem si chvílemi říkal, myslí to vlastně vůbec autor vážně. Připomnělo mi to Jana Sterna s jeho humoristickou eskapádou (samozřejmě odhalenou až ex post). Rozdíl bych ovšem vnímal ten, že Stern vršil analýzy, asociace, propojenosti až do absurdna (v posledku to vše křičelo, volalo po tom onom odhalení a kdo, že to všechno spolkne), tak Hybler je vtipný svojí ironií napsaného textu, která je mi však ve výsledku mnohem sympatičtější než Sternovo počínání. Prostě, jak jsem psal hned zkraje, zajímavá kniha s hnusnou obálkou.