Po povodni
Kassandra Montag
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419604/bmid_po-povodni-0AS-419604.jpg
4
21
21
Postapokalyptický román o tom, že život není jen o přežívání…. Před více než sto lety se svět začal měnit. Hladiny oceánů a moří stoupaly, voda pomalu zaplavovala pobřežní města, až nakonec obludná potopa zanechala jen malá souostroví vrcholků nejvyšších hor obklopená hlubokou a nekonečnou vodní plochou. Přeživší lidé se sdružovali a vytvářeli nové společnosti, nebo se osamoceně plavili na svých loďkách a snažili se zachránit holý život. Jednou z nich je i Myra, která se se sedmiletou Pearl plaví na lodi a hledá svou prvorozenou dceru Row, kterou těsně před zatopením jejich domu v Nebrasce unesl její otec. Sedm let po ní Myra zoufale pátrá, neboť ve svém srdci cítí, že je Row stále naživu. Když se dozví, že dívka byla spatřena v jednom z pirátských táborů daleko na severním pobřeží, které kdysi bývalo Grónskem, neváhá a vydává se spolu s Pearl na nebezpečnou a riskantní cestu. Avšak intriky, chamtivost a zrada ohrozí jejich snahu najít Row a uvrhnou je do nebezpečí. Myra se ocitá před rozhodnutím, zda záchrana starší dcery stojí za to, aby dala v sázku život Pearl i přátel, kteří jim pomáhají…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , HarperCollins PolskaOriginální název:
After the Flood, 2019
více info...
Přidat komentář
Toto postapo mě hodně bavilo. Příběh byl dost pomalý, ale svět kde se lidé musí přesunout na vodu byl bezesporu zajímavý a moc se mi líbilo poznávat jednotlivé postavy a přemýšlet nad jejich rozhodnutími. Vždy si říkám, jak bych se v podobné situaci zachovala já. Jen ten konec mě dost mrzel!
(SPOILER)
premisa knihy je super - postapo mise po zaplaveném světě. s původem povodní, nebo přesnější chronologií záplav (šestiletá, stoletá) si ale autorka hlavu neláme. v průběhu knihy jedna z postav zmíní Lovelockovu teorii Gaii, což na vysvětlení úplně nestačí. nedozvíme se, co se třeba po zaplavení stalo s toxickým odpadem, kterého je naše planeta plná. ani co vzestup mořské hladiny udělal s klimatem. jen že na cestu do Grónska hlavní hrdinka koupí dcerce boty, a sama si později nasadí čapku. příběh tím pádem stojí, pardon me, trochu na vodě, protože na vágnost, která funguje u McCarthyho, nemá tento román dostatečnou literární kvalitu.
asi nejvíc mě bavil samotný svět, v němž se dění odehrává. kombinace pirátů, výměnného obchodu a moderních věcí. vždycky, když jsem na chvilku zapomněla, že nečtu fantasy, odehrávající se ve středověku, mě moderní prvek příjemně překvapil.
co mě naopak nebavilo vůbec byla hlavní hrdinka. už samotný formát vyprávění v první osobě, která vzpomíná, vytváří velkou nudu. dění se odehrává hlavně v hlavě hrdinky, která vzpomíná na chvíle v minulosti. vzpomíná. a vzpomíná. taky si vybavuje, myšlenky jí zalétávají k, vrací se, v duchu se ocitá zpátky, vzpomíná. už jsem řekla, že většinu knihy hrdinka vzpomíná? přihodí se jedna událost a šup, hned je tu vzpomínka. už někdy v půli knihy jsem na ně byla alergická. hrdinka většinou vzpomíná na chvíle, trávené se starší dcerou, kterou jí unesl manžel. vzpomíná ale taky na chvíle trávené s mladší dcerou ve chvíli, kdy s ní fyzicky je, namísto toho, aby si ní v tu chvíli opravdu byla!
nevím taky, zda jsem měla coby čtenář s hlavní hrdinkou sympatizovat? poté, co se celou knihu rozčiluje, uráží, mlátí do věcí a do lidí? poté, co neváhá lhát, aby se ke starší dceři dostala, ale pak zažívá smrtelné zklamání když zjistí, že jí lhal někdo druhý? poté, co svému záměru mimo jiných lidí obětuje i valnou většinu sympatické posádky lodi Sedna? poté, co jsem musela sledovat cituprázdný milostný trojúhelník a nepovedené popisy sexu, v němž se v hrdince něco smršťuje a zase rozšiřuje? a poté, co neváhá vyslat samotnou malou holčičku na kanoi na moře u Grónska? pokud jsem si ji měla oblíbit, nepovedlo se.
konec románu je docela antiklimatický. a fakt, že otec dívek neviděl tělo zesnulé starší dcery, ve mně vyvolává podezření, že to bylo celé trochu jinak, a možná se to můžeme dozvědět v dalším dílu. zda další díl je či není netuším, a pátrat po tom nebudu.
Za mě dost zklamání. Příběh mě moc nebavil. Myslele jsem že budi číst Sci-fi, ale bylo to postapo. Připomínalo mi to jinou knihu, která mi taky nesedla.
První třetina super, třetí třetina super a to mezi tím... No, bylo to takové klidné, ale chvílemi spíš nudné.
Kniha mě uchvátěla obalem. A pak jsem jí začala číst. Nedalo se od příběhu odtrhnout. Moc se mi kniha líbila a kdyby spisovatelka napsala něco podobného tak bych si to přečetla.
Nejprve mě uchvátil obal knížky, nebudu vám lhát ale postupem času si mě kniha a hlavní postava získala. Začala jsem věřit s Myrou ve shledání s Row. Kniha má neustále zvraty a na konci ukápla i slzička.
Jen trochu nepříjemný pocit číst postapokalyptický román v období koronaviru.
Po povodni
Postapo, která byla spíše než na akci zaměřená psychologii postav. I když se tam pořád něco dělo, čtení moc neubíhalo a čtenáře to nenutilo otáčet stránku za stránkou, aby se dozvěděl, jak to bude dál. Větší prostor zaujímal vnitřní monolog hlavní postavy, což nebylo vyloženě špatně. Osobně bych ocenila více informací z nového světa. Takhle spíše jen na jedno přečtení.