Po Praze chodím...
František Nepil
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111385/bmid_po-praze-chodim-hRs-111385.jpg
5
45
45
František Nepil vypráví o známých pražských hospůdkách a vinárnách, starých domech a domovních znameních. Text doprovází ilustrace Ivana Svatoše.
Přidat komentář
Člověk má chuť hned tam běžet a pokoukat se na všechny ty hospůdky páně Nepilovýma očima! Kdyby byl ještě víc nakloněn i truňku, připomínal by svou láskou komisaře Ledvinu z Adély...
U této knížky jsem zažíval příjemné pocity uvolnění. Nutno tedy dodat, že jsem ji na etapy celou přečet na záchodě, ale kromě fyzické úlevy docházelo určitě i k psychické rehabilitaci, určitě jo. Je to taková ta knížka, jejíž krása spočívá v její zbytečnosti. Je plná milých, jemných a literárně něžných malých příběhů a poznámek, postřehů a sdělení. Je to ten typický projev gentlemana u krbu a sklenky brandy, po náročném dni práce, kdy už se jen tak nezávazně konverzuje, už se odpočívá, nikdo se za ničím nežene a prostor dostává vzdělaná a něžná mysl, která má touhu pohladit sdělením, které není ničím závažné, o to více je ve své lásce k tématu kouzelné. Vlastně jsem se nic důležitého nedozvěděl, přesto jsem se od knihy a pak i od prkýnka jen ztěžka odtrhával.
Tak nenápadná kniha a probudila u mě tolik vzpomínek...
Připomněla mi ,,mládí nevybouřené" a pak při jejím čtení nešlo nevzpomenout na mého dědu, také Františka.
Ten první o hospůdkách a vinárnách psal, ten ,,můj" v nich pracoval, ale jeho vyprávění až tak poetické nebylo, nicméně nás děti nesmírně bavilo.
Zajímavost: O jedné restauraci - vinárně pan Nepil píše jako o šantánu. Moje babička o ní mluvila vždy jako o pajzlu. Oba dva měli na mysli restauraci U Pavouka.
P.S: Dnes již své oblíbené vinárničky nenavštěvuji. Nemám ráda, když jsem v nich cizincem... Raději si o nich čtu a nostalgicky vzpomínám na léta minulá, vyjde to, zatím, levněji... )
Půvabné, milé, laskavé čtení, pohlazení po duši, jak to umí snad jen pan Nepil :-) Knížka je malá a útlá, ale v kombinaci s krásnými ilustracemi na chvilku zapomenete na dnešní hektickou dobu a můžete se ponořit do nostalgie staré Prahy ...
Když jsem knížku objednávala, tak jsem ani moc nepátrala po popisu. Samotný autor už byl pro mě zárukou. Když mi knížka přišla, tak jsem se trochu ulekla, když jsem zjistila, že tématem by měly být pražské hospody, restaurace, vinárny. Ale stačila už jen první část, abych se zase "odlekla" a v klidu si mohla užívat krásný poetický popis historie nejenom samého předmětu, ale i okolí, k tomu se dozvídat zajímavosti o pražských znameních, atd. atd. A protože mě to tak zajímalo a nejsem z Prahy, tak jsem zabrousila na internet a kontrolovala si, zda jsou všechna zmíněná zařízení stále v provozu. Jsou :-).
Pokud jste někdy poslouchali vyprávění Františka Nepila, tak vás jeho charakteristický hlas doprovází i při čtení jím napsaných knih. A to čtení je terapie a pohlazení na duši, které je v tomto případě bohužel velice krátké. Takřka kapesní formát vás provede po pražských vinárnách a kavárnách s bonusem v podobě historických souvislostí. Poprvé kniha vyšla před více jak třiceti roky, a to díky řediteli Restaurací a jídelen, kterým byl pan Majer. Ten ji využíval jako dar návštěvníkům v některých pražských vinárnách a kavárnách (samozřejmě měl šťastnou volbu s výběrem spisovatele).
V knize se například dozvíte, jak hnůj zachránil dvě osoby před rozplácnutím, jaká barva a jaké číslo dominuje v pojmenování těchto pražských podniků, kde popíjel kat Mydlář, nebo že se na impregnaci stropních trámů používala volská krev. Teoreticky by se mohlo zdát, že dnes je takovéhoto přípravku nedostatek, ale tím bych si nebyl tak úplně jistý.
To bylo miléčtení, pan Nepil mi krásně vylíčil atmosféru minulých let.. jako bych byla s ním, a ty stropy a domy viděla a pozorovala vedle něj. Moc krásné čtení. :)
Bylo to moc laskavé čtení, kterým jsem se dostala do Prahy a procházela se tam společně v Františkem Nepilem. Moc příjemný zážitek - děkuji za něj.
Laskavé čtení a nádherné ilustrace Ivana Svatoše v jedné malé, ale krásné knize.
Průvodce vypráví o toulkách po pražských vinárnách a jejich blízkém okolí
Hezké a milé, byť poněkud stručné, ale co můžeme chtít od reklamní brožury Restaurací a jídelen v Praze 1. Když si uvědomím kolik desítek, ale spíše stovek milionů podniky jen za tu dobu co jsem na světě na tento účel promrhaly, a málo co z toho se alespoň vzdáleně přibližovalo této opravdu krásné publikaci. Nádherné obrázky pana Lisého hezky navozují atmosféru staré Prahy. Milá slova pana Nepila nám přibližují staré pražské vinárny prověřené desítkami generací. Krásně se mi s ní vzpomínalo na jejich návštěvy v dobách kdy ještě nebývaly tak zaplavené turisty, a kdy jejich ceny ještě nepředpokládaly plat veksláka, tuneláře nebo politika, a kdy jsme všichni byli ještě o něco málo mladší a krásnější.
Díky pánové!
Nádherné pomalé čtení, při kterém se mi vybaví hlas autora - a to i přesto, že jsem jej z éteru už dlouho neslyšel. Je někde uložený v mé hlavě a kdokoli čtu jeho řádky, nevnímám v hlavě svůj hlas, ale Františka Nepila. To nejsou slova a věty, to je cosi hebkého,co vás pohladí tak nějak uvnitř. A ty obrázky od p. Svatoše to celé jen podtrhují.
Skvělý průvodce se vším, co do něj patří, trocha historie a nadsázky nikdy nezaškodí ;o)
Štítky knihy
Praha průvodce hospody, hostince restaurace historie měst, obcí a regionů domovní znamení vinárnyAutorovy další knížky
| 2001 |  Já Baryk |
| 1986 | Kolik je na světě krás |
| 1987 | Pět báječných strýčků |
| 1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
| 2007 | Střevíce z lýčí |
Útlá knížka plná úžasných informací nejen o pražských hospudkach, ale i z historie. Např.jsem neměla tušení o původu názvu U Malířů nebo Velkoprevorskeho náměstí. Tam mimochodem kdysi stávala moje oblíbená kavárna, kde jsem si četla a popíjela červené víno. Dnes je z ní bohužel typický předražený lokál pro turisty. Z hospůdek, které pan Nepil jmenoval, jsem kdysi navstivila pouze U Plebana na Betlemskem náměstí. Čistě náhodou - naše oblíbená pizzerie měla zavřeno, tak jsme s partou z tanečního kroužku zakotvili zde. A bylo tam příjemně. Až příště navštívím Prahu, mé kroky jistě povedou ke Zlaté hrusce na Novém světě. To je me oblíbené zákoutí na Hradčanech, kde se nemusíte prodírat davy turistů. Všem doporučuji vydání s krásnými ilustracemi Ivana Svatose.