Po proudu času
Audrey Burges
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515823/bmid_po-proudu-casu-SSD-515823.jpg
4
31
31
Čtyřiatřicetiletá Myra Maloneová píše ze svého podkroví blog o miniaturní Vilce s velkým V (a neopovažujte se tomu říkat domeček pro panenky!). Její příběhy mají zástupy fanoušků, kteří se zatajeným dechem očekávají každý článek, vyměňují si fotografie pokojů vymodelovaných podle Minivilky a vymýšlí teorie o tajemné a samotářské autorce. Sama Myra je k Vilce připoutána záhadami, které nedokáže pochopit. Na druhém konci země se Alex Rakes setkává se dvěma fanoušky Minivilky, kteří chtějí replikovat jeden z jejích pokojů. Alex však ve Vilce s překvapením pozná odraz vlastního života. Ten pokoj je jeho vlastní ložnice a celá Vilka je dům jeho rodiny, který mu předala babička, jež záhadně zmizela, když byl Alex ještě dítě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
The Minuscule Mansion of Myra Malone, 2023
více info...
Přidat komentář
Nádherně napsaný magický, ale velmi smutný, příběh.
Děj nás zavede na různá místa v různém čase a představí nám osudy několika obyvatel domu, který je záhadně propojený s "domečkem pro panenky".
Je to příběh o prastarém místě, o lásce, ztrátě, osamělosti, ale také o naději.
Doporučuji všem, kteří mají rádi kouzelné příběhy, které nejdou tak úplně vysvětlit logicky.
Příběh byl kouzelný,plný emocí.Držela jsem palce Myře aby měla odvahu odejít s Alexem třetím,a Vilka jí to usnadnila.Autorka příběh napsala příběh nádherně.
Příběh je určitě zajímavý a neotřelý, postavy i jejich jednotlivá vyprávění jsou moc dobrá, jen se mi nějak nepodařilo úplně se do knihy ponořit. Za přečtení ale určitě stojí.
Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než jsem se začetla a v jednu chvíli jsem to chtěla i vzdát. Nakonec jsem dočetla, ale vlastně nevím, co si o tom mám myslet - láska, magie, ztráta, osamělost, bylo to takové zvláštní čtení. Bylo mi líto Willi, ale naštěstí jí do života vstoupili Lou a Myra.
(SPOILER) Musím říct, že mi malinko trvalo než jsem se začetla. Nejprve mi to přišlo jako velmi podivný příběh "bláznivé" slečny co nikdy nevychází z domu a upravuje malý dům, píše blok a to je její celý život. Dokonce jsem myslela, že jí i odložím, ale... Pak přišel příběh Willy a začalo se rozvíjet tajemství Minivilky a Vily. Začaly se objevovat záhady a dům i mini dům jakoby žily svým životem. No a pak přišel Alex a začala romantika, změna života hlavní hrdinky Myry, spousta překvapení v ději, spousta rozuzlení a strhující závěr :-) Opravdu nakonec moc dobrá kniha, ke které se ráda vrátím, až budu chtít, zase zapomenout za špatnosti všedních dní.
Fantasy pohádka prolínající magično a realitu napsaná velmi kultivovaným stylem. Všechno se točí kolem Vilky, domu, který chrání Dáma - nebo je to naopak?
Byla bych jako čtenář nadšená, nebýt toho, že jsem vlastně nepochopila, co kouzlo značí. Popsáno bylo dokonale, ale jeho význam? Možná jsem jen já nedovtipná, ale zkazilo mi čtenářský zážitek.
Originální příběh plný poezie, lásky a magie. Kniha se četla téměř sama, úplně jsem propadla velké i malé Vilce a nechala se unášet slovy, hudbou a proudem řeky, skvělé pro únik každodenní rutiny a šedi.
Kúzelný, tajuplný príbeh. Je to magický realizmus, aký som ešte v žiadnej knižke nečítala. V takej nežne poetickej, rozprávkovej podobe.
Všetko, čo som hľadala v knižke "Miniaturista" (a nenašla som), je tu - v tejto knižke.
Príbeh Vilky a Minivilky, Myry a Alexa, Trixie a Loua ... a ako ich osudy plynú po prúde času.
Akurát som tak úplne nepochopila ideu Vilky čoby útočiska pre ostatných ľudí, keďže hlavní hrdinovia zostali aj na konci knižky uzavretí vo svojej vlastnej "bubline".
Nevadí:).
Moc krásne sa mi to čítalo. Je to taká rozprávka pre dospelých.
"V noci nemůžu spát. Zírám do stropu místnosti, která má menší verzi sebe samé někde, kde ruce někoho jiného hýbají s nábytkem, který jsem si myslel, že jsem vybíral sám, a dumám nad tím, jestli ty ruce hýbají i mnou. Dumám nad tím, jestli bych chtěl, aby mnou hýbaly. Dumám nad tím, jak vypadají, a jak vypadá osoba, které patří."
"Ale panečku, když jsme ji slyšeli hrát. Bylo to jako vyjít z domu a zase do něj vejít, jen abyste zjistili, že to byl ve skutečnosti celou dobu chrám. Byla v tom vznešenost – posvátnost. Taky smutek, ale takový, díky kterému byl každý veselý pocit plnější a hlubší. Ta Chopinova etuda byla první věc, kterou zahrála, a i když bylo piano trochu rozladěné a Trixie trochu vyšla ze cviku, všechny nás to uchvátilo.
A pak hrála „Rolničky, rolničky“ a my všichni zpívali a já vypila tolik vaječňáku, až jsem si trochu ublinkla, ale bez trochy zvracení by to nebyly ty správné svátky, ne?"
Milý jednoduchý příběh se špetkou kouzla, bylo to milé počtení do klidných dnů.
Po proudu času
Zajímavá magická kniha, líbila se mi dějová linka Willy. Čtení jsem si užila.