Po proudu plavou jenom chcíplé ryby
Robert Dojčár
Kniha dává nahlédnout do života jednoho muže ve středním věku, který se probíjí všednodenním životem jako my všichni. Který hledá, co znamená být člověkem, manželem, otcem a křesťanem v dnešním světě. A svoje vzestupy i pády popisuje se sympatickou moravskou otevřeností. „Robert Dojčár je křesťan-konvertita a psychiatr. Rozhovor s ním přináší neotřelé úhly pohledu na propojení křesťanské víry a psychické stránky člověka. Nemusíte se všemi jeho názory souznít, ale on je podává s noblesou a bez náznaku demagogie, takže se pro vás stanou plodným podnětem k přemýšlení. Kniha osloví všechny ty, kdo hledají, jak žít svou víru v našem poněkud chaotickém světě.“... celý text
Přidat komentář
Omlouvám se za nižší hodnocení, ale nakonec mi kniha nedala, co jsem zhruba čekal. Je precizně vystavěná, to ano, a život pana Dojčára pan Pavel Bajer v otázkách probral hodně důkladně - dozvíme se o jeho mládí, rodině, sourozencích, školách, dívkách, setkání s manželkou, svatbě, rodinném životě, profesi psychiatra, pacientech, koníčcích, filmech, sportu, názorech na aktuální témata (migranti, LGBTQI+, počítače a mobily, MeToo atd.), ale víře je vlastně nakonec věnován ten nejmenší prostor, a to, co mne zaujalo (exorcismus), je odbyto na čtyřech stranách. Navíc s tou jógou mi to přijde rovněž jako menší úlet, protože De Mello, jezuitský kněz indického původu, zrovna tuhle problematiku vysvětluje podrobněji a přesněji, a navíc ne tak negativně. Trochu mi vadily i ty neustálé odkazy na nějaké filmy a knižní tituly, jako by autoři chtěli dát najevo, kolik toho znají. Nejvíc jsem se těšil na čtení o konverzi, u autorů jako André Frossard jde o dechberoucí čtení, ale zde se žel nic podobného hlubokého nekonalo. Vlastně celé to povídání o Bohu mi přišlo, že plave po povrchu, takové ty obecné a filozofické pravdy, ale chyběl tomu vnitřní a osobní příklad, vnitřní prožitky a pocity, nějaké osobní příklady, hlubší zamyšlení.
Nenápadná knížečka, střízlivý pohled věřícího lékaře, otevřené svědectví o tom, jak skloubit v současném světě profesní život a rodinu i osobní duchovní potřeby. Autor přiznává vlastní boje i nedokonalosti, selhání. Pro mne přínosný pohled odborníka, psychiatra na některé otázky a problémy věřících. Z celého textu je cítit Franklovský, logoterapeutcký duch. Podle mne vhodné čtení pro dnešní mladé muže.
Nahlédnutí do života jednoho obyčejného muže (věřícího psychiatra), který je ale svým způsobem neobyčejný - moudrý a inspirativní. Zaujalo mě, jak má tento konvertita vše, co souvisí s vírou, hluboce "propřemýšlené". Zajímavé byly také jeho názory na skutečnosti související jak s psychiatrií, tak s vírou (např. stav posedlosti) nebo na společenské otázky (gender apod.). Psychiatr Robert Dojčár rozhodně není žádná chcíplá ryba.
MUDr. Robert Dojčár, psychiatr, zodpovídá dotazy Mgr. Pavlu Bajerovi a hodnotí svůj život. Dává pohlédnout čtenáři na životní situace spojené s dětstvím, studiem, konverzí k Bohu, i na jeho lékařskou praxi psychiatra. Ve svém životě chce být přímočarý a naplno žít jak svou profesi lékaře, tak život rodinný, i život prožívaný s Bohem a s církví.
Knížka se čte lehce a některé myšlenky mě zaujaly. Bylo to příjemné čtení.
Jen v úvodu je chyba - psychiatr se jmenuje Robert (ne Martin) Dojčár a zpovídá ho Pavel Bajer.
Celkově mě nějak neopouštěl dojem, že z rozhovoru s panem Robertem Dojčárem, který je celkově inspirativní osobností, se dalo získat víc. I tak to ale zůstává zajímavým rozhovorem s normálním křesťanem, který se nebojí o své víře mluvit srozumitelně. Takže za mě dobré, i když to mohlo být lepší.
"Co pozitivního tě na zpovědi překvapilo?
Hodně lidí, kteří se na katolickou církev dívají zvenku, mívá pocit, že zpověď je taková naše berlička. Věřící jednoduše vysype knězi své hříchy, pomodlí se pár zdrávasů a opět může začít vesele hřešit. Přiznám se, že by mě nikdy nenapadlo, že se pro mě zpověď může stát setkáním, na které se svým způsobem těším. Je to i tím, že mám výborného zpovědníka. Zažívám ujištění, že Bůh dělá tlustou čáru za vším, co se mi nepodařilo, a nikdy už mi mé poklesky nepřipomene. Nemusím na noze vláčet železnou kouli svých pádů a frustrací. Je to nová motivace k životu, důvod znovu se narovnat. Prožívám radost a vděčnost za novou šanci. Je to divné, ale kdybych měl říct jediný důvod, proč zůstat katolíkem, řeknu: zpověď."