Po uši v postkomunismu
Jan Drábek
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19852/po-usi-v-postkomunismu-19852.jpg
4
7
7
Kniha vzpomínek se zvláštním způsobem soustředí kolem události, která zřejmě navždy změnila autorovo vnímání staré vlasti. Když Jan Drábek působil jako český velvyslanec v Tiraně, jeho ženu postihla vážná nemoc, a bylo třeba dostat ji za každou cenu do péče evropských, nikoli albánských lékařů. Tehdejší ministr zahraničí Josef Zieleniec souhlasil s vysláním speciálního letadla pouze pod podmínkou, že veškeré náklady uhradí sám Drábek, a letadlo stejně neodstartovalo, dokud velvyslanec svůj ústně daný slib nepotvrdil faxem. To bylo pro Jana Drábka nejen pokořujícím aktem vyjádření nedůvěry, ale egoismus a bezohlednost českého establishmentu ho natrvalo zbavily schopnosti žít v zemi, která, jak hořce poznamenává na konci své knihy, přestala být jeho vlastí.... celý text
Přidat komentář
Četl jsem opět po dvaceti letech a znova žasl, jak přesné jsou poznámky pana Drábka k české společnosti. Zvláště jeho dopis na rozloučenou, který vyšel tehdy v tisku, by měl vycházet znova a znova. Fascinující a smutné, jak zatvrzele a úspěšně jsme se v těch dvaceti letech, kdy tato knížka ležela ve sklepě, bránili všemu, co na nás panu Drábkovi vadilo. Doporučuji všem, kteří marně hledají slova, která by vysvětlila stav, ve kterém se naše společnost nachází.
Četla jsem ji kdysi dávno jako takové volné pokračováni knihy Po uši v protektorátu,ale ta se mi líbila mnohem víc.
Za mě hodně zajímavé čtení, i když trochu obtížné. Ač jsem v devadesátkách žila, nic moc si ze světa kolem nepamatuji. Jako středoškolačka jsem pravděpodobně měla jiné zájmy. O to více mě překvapilo, jak se za tu dobu téměř nic nezměnilo. To, co Jan Drábek popisuje jako dozvuk komunismu, je tady i po třiceti letech! Smutné.
Pro člověka, kterého zajímá, jak to tady vypadalo v devadesátých letech, je knížka celkem zajímavá. Pan Drábek popisuje svoje místo velvyslance v Albánii, v Africe, později své místo jako šéfa protokolu Pražského hradu. Popisuje zkušenosti s tehdejšími politiky - V. Klaus, Zeman, Zieleniec, Lánský, V. Havel atd a také politikou jako takovou, kdy se většina starala o svoje volební preference a na chod státu zapomínala / kašlala.
Ani se mu nedivím, že se nakonec v roce ´98 sebral a odletěl zpět do Britské Kolumbie.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Po uši v postkomunismu |
| 2001 | Po uši v protektorátu |
| 1996 | Listerovo dědictví |
| 2003 | Po uši v Americe |
| 2016 |  Dva životy Vladimíra Krajiny |
Letadlo stejně neodstartovalo, dokud velvyslanec svůj ústně daný slib nepotvrdil faxem.....za mě naprosto v pořádku.