Po Valentýnu
Esther J. Ending
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2013/bmid_po-valentynu-yjS-2013.jpg
4
148
148
Rain, Storm, Forrest, Ocean a Pillow jsou sourozenci. Jejich hipísácká maminka je měla se třemi tatínky: jeden měl při oplodnění dvě promile, druhý se po LSD stal indonéským domorodcem, třetí bral kokain a týral děti. Maminka byla free a happy a kromě přiblblých jmen už toho dětem moc nedala. Život je karma, peníze nejsou potřeba. Děti jsou jí odebrány a jako dospělí jsou pochopitelně poznamenaní. Ocean si na Valentýna sáhne na život, Pillow je alkoholička, Forrest se nehodlá probrat z THC snu, Storn (on) a Rain (ona) nejsou s to udržet žádný vztah - a tak spí spolu. Svátek zamilovaných je v kontextu příběhu míněn vrcholně sarkasticky, nejen líčením incestního vztahu. Autorka boří mýtus glorifikované květinové generace. Ideály lásky, míru a porozumění dostávají nafrak, hrdinové jsou jejich obětí.... celý text
Přidat komentář
Hodnotím velice kladně. Tihle lidičky a jejich pochmurný příběh mi ještě zůstanou chvilku v hlavě. Mám pár výhrad, ale ty si ponechám pro sebe...
Knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem. Trošku depresivní, ale i tak se mi hodně líbila.
Uf, musím říct, že tohle mě docela dostalo. Silná, kontroverzní kniha. Přečteno jedním dechem. Nevím proč, ale na konci mě to rozbrečelo...Králičí kožka...
Kniha se mi moc líbila. Fakt taková chuťovka. Prolínání reality se spomínáním bylo jako kroužení kolem horké kaše.
Tak toto bola chuťovka. Nečakaná, krátka a predsa sa dá povedať, že viac než len dobrá. Nenáročný text s dosť citlivou témou, zahalený troškou tajomstva, ktorého záverečné objasnenie bolo aspoň pre mňa nečakaným prekvapením.
Odporúčam a dávam zaslúžené štyri hviezdičky.
Přečteno prakticky jedním dechem. Samozřejmě za to může jistá zvrácená přitažlivost celé řady témat, která jsou v knize obsažena. Zrovna tak je ale také skvěle napsána. Od jisté chvíle se člověk musí ptát: "Co tu Rain ve skutečnosti tak žere?" Závěrečné (a pro mě osobně nečekané a hodně překvapující) odhalení pak dává zpětně smysl naprosto všemu. A představa Oceana v králičím oblečku mi asi hodně dlouho zůstane.
Kdo v knize bude hledat objektivní kritiku přístupu ''květinových dětí'' k výchově vlastní dětí, bude zklamán. Tenhle román je spíše o všemožných negativních vlivech- za které mohou z valné části rodiče- které mohou ovlivnit vývoj dítěte směrem majícím v nedozírné následky pro jejich milostný život. Kniha se kriticky staví k tomu typu rodičů(nejen k hippies), kteří tíhnou k bytí snad až příliš free a vcelku jim nedochází, že když už si pořídili nějaké ty ratolesti, tak se tím také zavázali k určité odpovědnosti. Koncentraci příliš mnoha závažných témat a pořádné nerozvití žádného bych rozhodne autorce nevytýkal. Naopak, je pozoruhodné, jak pěkně do sebe v podání Endingové vše zapadá. Velice oceňuji jak si poradila s otázkou happyendu, který v kontextu tematiky padne jako ulitý, což se u podobných knih vidí málokdy.
Kniha jako celek působí kompaktně. Během čtení jsem se sice občas přistihl u myšlenek: "ta Rain ale přehání". Ale čím déle jsem se prokousával textem, tak tím víc mě strhával... finále na svatého Valentýna před lety mě rozsekalo.... A nutí mně říct: Mělo smysl čít tuto knihu, traumata jsou silná věc a ten, kdo říká, že ho nic nezasáhlo (v jeho vlastním životě), není normální.... kdo vytěsní sám sebe, musí čekat, že ho okolnosti života přinutí si vzpomenout a nechat se rozsypat.... aby znova vstal z popela jak fénix... i když "sám s bratry sype popel do luxusního hajzlíku kdesi v Nizozemí...... "
Občas mi přišla kniha strašně moc vyumělkovaná, jako by autorka nevěděla, o čem chce vlastně psát. Uvěřitelné pasáže (např. incetní vztah mezi sourozenci) střídaly situace (vytěsněné vzpomínky na zneužívání), které mi přišly spíše úsměvné (ve stylu co tam vrazit?). Málokdy se také stává, aby byl doslov ke knize tak nezajímavý.
Emocionálně silná kniha. Jedna z těch knih, co mě docela zasáhly. Opravdu nečekaný závěr! Autorka se v knize věnuje spoustě problémových témat. Vůbec mi nevadilo, že jich je v knize tolik, skloubila je totiž pěkně dohromady. Píše velmi čtivým jazykem a vyhovovalo mi, že kniha je napsaná z pohledu Rain. Od začátku knihy mi byli hlavní hrdinové (sourozenci) sympatičtí. Chtěla jsem jim hrozně pomoci, aby se z těch svých problémů a trablů dostali. Oceanova sebevražda byla síla. Matka byla opravdu divná. Myslím, že ve mně bude kniha ještě hodně dlouho bublat a žít. Dlouho jsem nečetla tak silnou knihu.
Štítky knihy
drogy sebevražda nizozemská literatura sourozenci incest domácí násilí hippies matky samoživitelky, svobodné matky
Po Valentýnu
„Teď jsem chladná jak šplouchajíci vlny, které už nevidím, ale v hlavě je stále slyším.“ Niečo sa stalo, kedysi dávno. Zasiahlo to, bolelo to, niečo to zmenilo. Kontúry sa postupne rozostrili, už to nie je bezprostredné, ale tieň zostáva. V tieni je zima, chlad, otupenosť, nie sú tam emócie. Je to miesto, kde sa radšej nemyslí, aby to zase nebolelo. Je po všetkom a predsa nie je.
Knihu už pred očami nemám, no niekde vo mne stále „niečo“ doznieva. Som z nej určitým spôsobom unavená, prázdna a predsa plná „čohosi“. A práve to „niečo“ a „čosi“ je to, čo vychyľuje jazýček váh v prospech pozitívneho hodnotenia. Áno, niečim sa ma tá kniha dotkla, a áno, budem si ju pamätať. A to ostatné zrazu už vôbec nie je dôležité...