Po Valentýnu
Esther J. Ending
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2013/bmid_po-valentynu-yjS-2013.jpg
4
148
148
Rain, Storm, Forrest, Ocean a Pillow jsou sourozenci. Jejich hipísácká maminka je měla se třemi tatínky: jeden měl při oplodnění dvě promile, druhý se po LSD stal indonéským domorodcem, třetí bral kokain a týral děti. Maminka byla free a happy a kromě přiblblých jmen už toho dětem moc nedala. Život je karma, peníze nejsou potřeba. Děti jsou jí odebrány a jako dospělí jsou pochopitelně poznamenaní. Ocean si na Valentýna sáhne na život, Pillow je alkoholička, Forrest se nehodlá probrat z THC snu, Storn (on) a Rain (ona) nejsou s to udržet žádný vztah - a tak spí spolu. Svátek zamilovaných je v kontextu příběhu míněn vrcholně sarkasticky, nejen líčením incestního vztahu. Autorka boří mýtus glorifikované květinové generace. Ideály lásky, míru a porozumění dostávají nafrak, hrdinové jsou jejich obětí.... celý text
Přidat komentář
Někteří lidé by prostě neměli mít potomky. Svojí debilitou a chováním založit dětem na sociální a psychické problémy by se mělo trestat. Prostředí ve kterém vyrůstali a jak s nimi bylo zacházeno produkuje další takovéto existence, které jsou nebezpečné jak okolí, tak bohužel i sami sobě.
Uf, čistá depresia je táto kniha. Obsahuje závažné témy, ktoré nútia k zamysleniu. Hodne som preskakovala pasáže s opisom sexuálnych scén, ale aj tak mám po prečítaní úplne rozpačité dojmy. Nakoniec som sa ukľudnila tým že, to bola iba fikcia... Neviem, kde sa autorka inšpirovala, ale jej počin je prinajmenšom znepokojivý.
Teda musím říct, že tato útlá knížka předčila má očekávání. Vše je vyprávěno z pohledu Rain, přičemž je kniha velmi čtivě napsaná a od jisté doby (kdy je jasné, že dnem Valentýna se v minulosti něco stalo, ale Rain si nemůže vzpomenout co) nechybí ani napětí. Postupně se nám prostřednictvím vyprávění Rain odkrývá celý její příběh a osudy jejích sourozenců. Je pravda, že je v knize jeden "pošuk" vedle druhého (a nechybí ani incest), ale vzhledem k děsivé minulosti, kterou si všichni museli projít a neléčeným traumatům zasutým hluboko uvnitř, se tomu nedá ani divit. Podařený psychologický román či spíše novela s poněkud depresivním nádechem, ale skvěle napsaný. Stojí rozhodně za přečtení (pokud máte rádi tento žánr).
Zajímavá kniha. Dost depresivní, ale dobře napsané a nutí vás přemýšlet. Pokud máte rádi tento typ knih, doporučuji.
Příběh mě naprosto dostal svojí otevřeností a niterností.
"Jednou pochopíš, co s lidma dokáže bezmoc."
Sociální sonda do jedné dysfunkční rodiny v Holandsku/Španělsku, ale tento příběh je vlastně tak univerzální, že se mohl odehrát kdekoliv na světě. Pětice (resp. čtveřice) mladých lidí, která se plácá v marastu destrukčních zážitků, kterými si prošla od nejútlejšího dětství, z níž si každý sám po svém zkouší najít svou vlastní cestu, jak naložit se životem. Dlouhodobě deformované vzájemné rodinné vztahy a jizvy na duších paradoxně stmelují tuto jinak nesouroudou čtyřku/pětku sourozenců (tři různí tatínci na pět dětí). V knize je téměř vše - incest, promiskuita, pedofilie, alkoholismus, drogy, sbevražda, psychické nemoci, schizofrenie, potlačované emoce, homosexualita a zoufalá bezmoc najít východisko, naději ....Ač to v principu není veselé čtení, autorce se podařilo vystavět čtivý příběh se zápeltkou a přiměřenou dávkou napětí, které částečně poleví až v závěru knihy.
Zpočátku se mi to líbilo, ten tragikomický nádech života sourozencú poznamenané mírem a láskou víc než by bylo zdrávo. Jejich neschopnost žít se přelije do jedné velké deprese, která se táhne celou knihou a ta komičnost se kamsi ztratí. Budiž, spousta velmi krásné literatury je položena na depresi, ale není v ní jako hlavní postava Rain. Máte nějakou sebestřednou kamarádku, která neumí žít, neví co chce a máte pocit, že její menstruační cyklus se trvale zasekl v tom špatném týdnu? Ne? Já taky ne, díkybohu, ale pokud po něčem takové toužíte, seznamte se s Rain. Musím přiznat, že mě ze začátku skutečně oklamala a myslel jsem si, že to s ní bude fajn. Jenže za první třetinou se neřeší nic jiného než jakási zamlčená minulost naší hrdinky, o co vlastně jde se dozvíte samozřejmě až na konci knihy a nestojí to za to.
Příběh je originální, taková psaná deprese na 240 stranách. Mě ale hrozně štvala Rain, ta byla prostě na facku.
Tak tahle kniha, je dámy a pánové něco úžasného. Pervezrní, úchylné, originální, poutavé. Jedna z nejlepších knih, co jsem měla v rukou.
Hodně dobrá kniha. Možná až moc špatných příběhů v jedné rodině, ale aspoň to nebyla nuda. Postavy byly skvěle popsány, jak kdybych je viděla před sebou.
Velká pecka! Po dlouhé době jsem si oblíbila další styl psaní a pustím se do nizozemských autorů s plnou vervou :)
Po přečtení knihy je to ve mě stále, ty emoce, pocity, jaké to může být...
Rain se stala mou nejlepší přítelkyní. Toužila jsem za ní přijít, objemout ji a dostat ji z toho všeho, co prožívala.
Konec knihy jsem naprosto nečekala a líbil se mi. Oko za oko, zub za zub!
Skvěle napsaná kniha o vážných tématech. Přála jsem si, aby ještě nebyl konec, nesmírně mě bavil styl psaní, tak jsem některé pasáže četla dvakrát.
Nejen bezkonkurenčně nejlepší kniha ze všech tématických, které jsem pro svou práci již přečetla, ale stala se z ní též jedna z mých oblíbených knih úplně. Rain, Ty jsi já. Nebo jsem já Ty? A Ocean, můj drahý Ocean, také mám toho svého v králičím oblečku navždy. :( Obrovská poklona autorce za tento literární počin!
Deprese a bezvýchodnost minulosti, jíž se nedá uniknout, přesto však dobré čtení.
Štítky knihy
drogy sebevražda nizozemská literatura sourozenci incest domácí násilí hippies matky samoživitelky, svobodné matky
Po Valentýnu
Tak tohle byl fakt mazec. Psychiatrovi muselo srdce zaplesat, těch diagnóz a krásně vykreslených narušených postav! Mně bylo sourozenců strašně líto, měla jsem pocit, že všichni potřebují obejmout, protože to, co jim scházelo nejvíc byla potřeba k někomu patřit a pocit, ze jsou milování. To, co se stalo a všichni tušíme, ze se něco stalo, byl vrchol ledovce. Byly chvíle, kdy bych jejich matce zakroutila krkem, ale ona si s nim vlastně kroutila sama. Hodně smutné čtení