Po zemi do Bangladéše
Majda Slámová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484124/bmid_po-zemi-do-bangladese-aTo-484124.jpg
4
55
55
Cesta plná dobrodružství autostopem do Asie. V roce 2019 jsem vyrazila autostopem do Asie. Přes Rusko a Kazachstán jsem pokračovala do Číny, dál přes Thajsko, Laos, Myanmu do Indie a Bangladéše, v němž jsem navštívila největší uprchlický tábor na světě. Cílem bylo vrátit se po zemi do Česka, ale koronavirus rozhodl jinak, a tak jsem vyrazila do Nepálu, kde jsem s místními oslavila tibetský Nový rok. Mou cestu přerušil lockdown Nepálu. Svět se uzavřel a místo po zemi jsem se domů vracela v repatriačním letem…... celý text
Přidat komentář
Bolo to autentické, autorka balancuje medzi neskutočnou odvahou a naivitou, čo prezentuje ako životnú pravdu o pozitívnej energii vesmíru. Prečo nie. Na druhej strane sa rozhorčuje nad miestnymi zvykmi a pravidlami, ktoré robia takéto miesta práve tak iné a exotické pre Európana. Ak by sme tam zaviedli naše pravidlá a kultúru, aký zmysel by malo cestovať?
Audiokniha na ČRo - se zájmem jsem si poslechla autentické vyprávění o fascinujicích místech, kam se já sama asi určitě nikdy nepodívám.
To celé navíc stížené lockdownem. Autorka má můj obdiv!
Líbilo se mi to :-)
Za mě dobrý cestopis. Autorka má můj obdiv za odvahu.Trochu mi vadil pouze začátek v Číně, když se divila, že je pořád kontrolována a focena, to je prostě diktatura. Musím souhlasit, že jsou tam i zajímavé myšlenky nebo postřehy o lidech, které na cestách potkávala. Jen bylo pro ni asi těžké pochopit jejich jinou mentalitu. Z evropského hlediska je to zaostalost, ale ti lidé to vidí jinak. Samozřejmě , že práva žen jsou tam potírána, ale vtrhnout tam s našimi zvyklostmi by také asi nebyla nejlepší cesta.
Moc krásné cestovatelské dobrodružství.
Poslouchala jsem na ČRo a moc si to užila.
Za normálních okolností bych po této knize asi nesáhla, ale jelikož byla k poslechu na ČRo, neváhala jsem. A určitě nelituji! Majda Slámová je žena s otevřenou myslí i srdcem. V knize na mě čekalo několik zajímavých myšlenek i nových informací, o osudech Rohingů toho vskutku moc nevím, až se stydím. :) Ale doplněno, načteno.
Obecně se jedná o nenáročnou knížku, kterou sfouknete za odpoledne. Některé pasáže by podle mě stály za rozšíření a větší ponor do detailů, ale třeba se dočkáme příště. :)
Klobouk smekám za odvahu, se kterou autorka přespávala u všech těch týpků lačnících po intimním sblížení.
Uznávám, pro autorku to muselo být dobrodružství, ale pro mě ne. Prostě popis cesty nic víc, nic míň. Nejspíš se pohybuji v komunitě, kde takovou cestu podniká každý druhý. Jistě nemusím to číst, uznávám.
Svoje čtenáře si to jak je vidět najde, takže dobře, pro mě by tam muselo být něco víc, aby to bylo zajímavé, ironie a nadhled mi nestačí.
Obdivuji odvahu Majdy, zajímalo by mě, kde je hranice přes kterou by už nešla. Jako sama cestovat po zemích jako Bangladéš, klobouk dolů. Já vím, že člověka může někdo ohrozit kdekoliv, ale přesto bych se v takové zemi s muži necítila bezpečně, ještě s nimi jít k nim domů. Poslouchala jsem jako audioknihu na rádiu Wave.
Dobrá oddechovka, poslouchala jsem na ČRo. Opět se mi potvrdilo, že všude žijí normální lidé, dobří i zlí, a cestování rozšiřuje obzory a napomáhá lepšímu porozumění světu. Zážitek by byl asi větší, kdybych měla tištěnou knihu s fotografiemi.
Úžasný cestopis z pro nás méně probádanách končin. Majda je velmi sympatická vypravěčka, která si z ničeho nedělá velkou hlavu. Nevidí překážky, ale cestu. Kniha je psaná nevěřitelně přístupným jazykem a je též prodchnutá překrásnými fotografiemi. Lákadlem je i to, že zaychuje některá horká současná témata (Ujguři v Číně, Rohingové v Barmě, začátek Covidu v Nepálu). Těším se na další autorčiny knížky.
Knížku jsem dostala jako vánoční dárek od kamarádky, která zná autorku osobně, takže je i s věnováním a pro mě o to cennější. Díky Majdě jsem se podívala do míst, na která bych ani nepomyslela a musím přiznat, že obdivuji její odvahu, protože já sama jsem spíš nešťastný cestovatel a cestování mě moc nebaví. Zato si velice ráda čtu cestopisy, cestovní deníky, různé reportáže z cest. Majdina knížka je doplněna nádhernými fotografiemi a tam, kde se fotografovat nedalo, tak autentickým popisem míst nebo krajiny, takže si člověk připadá, že je tam osobně. Navíc je plná vyprávění, životních příběhů a názorů lidí, kteří žijí v různých zemích, a které nám ani žádné noviny nepřinesou. Prostě osobní zážitky, o které s námi autorka podělila. Škoda, že covid-19 zasáhnul, protože pak by byla knížka určitě ještě bohatší. Ale i tak se nádherně četla v době, kdy se nikam nesmělo. Přeji Majdě spoustu dalších cest a určitě jako čtenáři budeme rádi, pokud se s námi o zážitky zase podělí.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst, protože její autorka vypráví skutečně poutavě, děj krásně odsejpá, člověk se ani chvíli nenudí... Zároveň Majdu strašně obdivuju za její odvahu vydat se sama na tak dlouhou cestu v podstatě do neznáma. Styl vyprávění v člověku zanechá pocit, jako by tuhle nádhernou cestu sám prožil. Navíc je kniha doplněna moc hezkými fotografiemi přírody i lidí, což čtenáři vyprávění ještě líp přiblíží.
Doufám, že touto knihou autorčina tvorba nekončí :)
Knihu jsem si koupila i s věnováním, protože mě zaujala už z vypravení a doporučení jiných lidí. Dalším důvodem bylo, že ji napsala moje kamarádka Majda, která je nejenom výborná fotografka, ale také úžasný člověk, který si plní své sny. Její příběhy o tom, kde všude byla, jak cestovala - pěšky, stopem, kde co všechno prožila,z naší svatby odjížděla kvůli další cestě,kdy ani přesně nevěděla, kde bude její cíl a co ji čeká... Na knihu se velice těším. Doporučená byla od 8 různých a cizích lidi, kteří Majdu neznají, kdy všech 8 tuto knihu hodnotilo velice pozitivně.
Po zemi do Bangladéše
Opravdu letem světem, jedna země střídá druhou, útržky rozhovorů, desítky tváří, ale nikde žádné větší spočinutí, delší ponor. Knížka je spíše deníkem z cesty, kde si autorka stručně zapisuje kudy jela a kdo jí zastavil. Knížku jsem dočetla, ale bylo to trochu trápení. Nejvíc se mi asi líbila pasáž, jak se Majda týden trmácí v zimě po horách v Nepálu, protože této cestě věnuje víc prostoru a čtenář se může víc ponořit do děje s ní. Jinak mi z knihy v hlavě moc faktů či dojmů z daných zemí neuvízlo...