Počasí v Evropě
Adam Borzič
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502522/bmid_pocasi-v-evrope-xrB-502522.png
4
18
18
Druhá samostatná sbírka veršů současného básníka, člena skupiny Fantasía, obsahuje poezii, která se v lyrických dimenzích zamýšlí nad stavem a situací neklidem zmítaného evropského kontinentu. Reflexe Adama Borziče nejsou jen pouhými básnickými úvahami nad současnou evropskou situací, ale přinášejí i osobní pohled na svět, z něhož autor nabývá své prožitky a zkušenosti. Borzičovo poznání je čerpáno nejen z nejrůznějších končin a krajů, ale z významově odlišných citových poloh. Série úvodních barcelonských "křiků" je střídána variacemi vůní, jednotlivé promluvy s patinou nekompromisního postoje, stylizované až zběsilým tempem, mají leckdy charakter dokumentární zpovědi, jindy zase vynikají vyhraněným erotickým motivem. V některých verších se autor vrací do dětských let, strávených v tehdejší Jugoslávii, aby se zamyslel nad temnými a obtížně kontrolovatelnými mezilidskými vztahy, které v důsledku vedou k vypuknutí ničivé občanské války.... celý text
Přidat komentář
Sbírku jako by charakterizovaly verše "ty tuny napsaných výkřiků vytažených z mrazáku noci". Výkřiky jsou to prázdné, nepoetické, nevyzařují citový prožitek ani neevokují atmosféru míst. Čestnou výjimkou je snad jen báseň Americká krása.
Po přečtení mám pocit, že jsem naslouchala křiku dítěte vyšouplého za dveře života. Nespravedlivě odvržené dítě se s kopáním a s velmi kultivovaným a relativně složitým nářkem dobývá zpět. Obrazy, které používá, jsou krásné a tlusté na tři prsty, skoro jako ta balkánská dechovka. Ale je v nich určitý nátlak a efekt, což ve mně vyvolává poťouchlé myšlenky na to, kam by se dítě podělo, kdyby se ukázalo, že dveře byly celou dobu otevřené a že se žádné odmítání nekoná a nekonalo, ale naopak „život je (může být) jednoduše tady“ – a to ne nutně v poetickém natahování sebe sama na skřipec.
Básnění je tu zpěvný dětský nářek s nejméně deseti střelami v těle. Nářek, který postupně ohledává tělesná zranění.
Cítím v zubech kostku cukru,
pak dopadá na moje záda bič,
z těch ran jsou stříkance světla.
Na tohle ošklivé podezření, jestli nejde trochu o křik pro křik (tj. pro poezii), by se dalo namítnout, že útoky jsou reálné a svět objektivně není idylka, nýbrž nůž, který bodá do masa, až krev stříká. Anebo provaz, který se chladně zařezává do svaloviny. Prostě – zábrana, zábrana, mučicí nástroj.
Všechny ty uzamčené tváře,
všechna ta srdce na řetězu,
úvěrované touhy, sny spoutané
slizkými provázky reklamy.
...
Nemohu si pomoct,
porobený svět pluje v tomto žhnoucím akváriu,
kosti a kaktusy, krvinky a spermie,
menstruační krev Marie, do které jsem jemně zanořil prst,
trilióny povzdechů, pavoučí příze myšlenek a černá žluč.
Neb živá melancholie ovinula se kolem mých paží,
vtekla do mě a já zmožen jejím plynutím
odvažuji se na lodi bláznů pojmenování.
Nespravedlnost je nespravedlnost.
...
A to ani nemluvě o bolesti sexuálních fascinací a o ještě těžších sexuálních trýzních a trýzněních, na které sbírka žaluje… jasně, výmluvně, působivě, esteticky a s chmurnou vervou.
Štítky knihy
Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2013 |  Počasí v Evropě |
| 2018 | Proroci post-utopického radikalismu: Alexandr Dugin a Hakim Bey |
| 2011 | Rozevírání |
| 2015 |  Orfické linie |
| 2009 | Fantasía |
Všem se nám zdají sny, ale někteří si je nepamatují a tak říkají, že se jim nic nezdá. Pro takové je určena tato sbírka. Protože je tak zvláštní, až neskutečná a tedy snová. Otevírá nový neznámý svět.