Počátek veškeré lásky

03.03.2019

Mne sa Hermannovej styl velmi paci. Je zdanlivo bez emocii, nehodnotiaci,a detsky popisny - a predsa dokumentuje znepokojive udalosti, pohnutky, veci a city pod povrchom.

17.08.2017

Nestává se mi, že bych chtěla knihu odložit, ale tady jsem teda měla až do půlky sto chutí to udělat. Úsečnost, kostrbatost, přímá řeč v textu bez uvozovek, guláš galimatyáš. Hlavně se popisuje kde co kdo má, co dělá, kde co leží a stojí a děj zaostává. Od půlky autorka trochu chytila dech a dalo se to číst bez újmy na zdraví, ale tak nějak nevím, proč to celé vlastně bylo napsáno. Jasně, nevíte, kdy se na vás může nalepit takový podivín a otrava, ale tady to bylo stylem, on na ni zvoní, ona neví co s tím, až nám sama hlavní hrdinka taky začne malinko stalkovat toho otravu. S dalším frajerem sousedem se klidně baví, i když ho vůbec nezná, s tím problém nemá a hned mu vleze do domu... Trochu nepřirozené řešení situací a finále najednou bum bác a je vymalováno. Pár světlých momentů to mělo, ale na tři hvězdy to není, to bych ukřivdila těm, které stojí za to číst.

25.04.2017

Kniha mě zaujala svým tématem a byla jsem zvědavá, jak ho autorka pojala. Bohužel musím říct, že mi trvalo než jsem se do knihy začetla, což bylo způsobeno i zdlouhavými pasážemi, které v podstatě nebyly nikterak propojené (či pouze okrajově) s hlavním námětem knihy (popisy toho, jak Stella pečuje o svoje pacienty apod.). Děj eskaluje až po polovině knihy a v ten moment mě kniha začla bavit a měla jsem potřebuji ji dočíst. Zpětně však hodnotím, že se toho v knize příliš nestalo a proto by možná bylo lepší, kdyby autorka zůstala u žánru povídky.
Co se týče stylu psaní a jazyka - knihu jsem četla v originálu německy a byla jsem i na autorčině čtení a tak mi její místy jednoduchý styl psaní (krátké a jakoby osekané věty) připadal k ní hodící a přirozený a neměla jsem s ním problém. Zároveň jsem však četla kus knihy i v češtině a český překlad se mi rozhodně nelíbí, obsahuje chyby či doslovné překlady, které v češtině postrádají smysl.
Knihu doporučuji k přečtení těm, kteří se nebojí zkusit trochu jiný styl psaní, rozhodně však doporučuji číst knihu v originálu a ne v českém překladu.

13.03.2017

Z knihy německé autorky Judith Hermann jsem velmi, velmi rozpačitá. Anotace mě zaujala, námět stalkingu mi přišel zajímavý. Ale autorčino pojetí a zpracování mě absolutně neoslovilo, naopak. Příběh mi přišel nemastný, neslaný. To samé postava hlavní hrdinky. Očekávala jsem, že z příběhu, kde dochází ke stalkování, mi bude úzko, bude mě mrazit. Ale nepociťovala jsem vůbec nic. Příběh se četl naštěstí celkem rychle, protože kniha je poměrně malého formátu a není to žádná bichlička. Takže jsem byla ráda, že jsem s ní nestrávila moc času, protože ve mně prostě nezanechala vůbec žádný dojem. Přitom potenciál by tam mohl být. Ale autorčin styl mi vůbec nesedl. Možná na tom nese vinu i překlad. Dlouhá, kostrbatá a často smysl postrádající souvětí příběhu rozhodně nepomohla. Také absence klasické přímé řeči mi vadila, i když možná to bych dokázala skousnout. Co ale není omluvitelné, jsou chyby v textu. Nejen překlepy, ale hrubky, které by snad neudělalo ani dítě na základní škole. Jak může překládat knihy někdo, kdo ve slově mistička napíše ypsilon? Nepochopitelné a neomluvitelné. Kdyby se tam to slovo vyskytlo jednou, možná bych to vzala jako překlep. Ale našla jsem ho tam minimálně třikrát. Takže to je opravdu otřesné.

Knihu nedoporučuji, protože na knižním trhu najdete mnohem lepší kousky k přečtení.