Pochod Radeckého
Joseph Roth
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/146787/bmid_pochod-radeckeho-Alo-146787.jpg
4
108
108
„Nedokážu zapomenout na válku a na zánik jediné vlasti, kterou jsem kdy měl, rakousko-uherské monarchie,“ napsal Joseph Roth. „Svoji vlast jsem miloval. Umožňovala mi, abych byl současně vlastencem i světoobčanem. … Měl jsem rád ctnosti a přednosti své otčiny a dnes, kdy je mrtvá a pryč, mám rád dokonce i její chyby a nedostatky.“ Pochod Radeckého – nejzralejší a vrcholný Rothův román, jedna z nejvýznamnějších knih světové literatury 20. století – je hluboce prožitou elegickou básní, kterou na habsburské Rakousko složil poddaný z územního a národnostního okraje císařství. Stesk po ztracené minulosti a bolest ze ztráty domova se zde v jedinečné souhře mísí s humorem, ironií a sarkasmem – a to vše prostupuje láska, již není možné zradit a jež může zaniknout pouze smrtí samotného autora. „Der Leutnant Trotta, der bin ich,“ napsal Roth. Jeho obraz agonie velké říše a celé historické epochy je fascinujícím čtenářským zážitkem. Vydání v tomto překladu čtvrté, v LEDA první... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Radetzkymarsch, 1932
více info...
Přidat komentář
Hodně pochmurné. O starém dobrém Rakousko-Uhersku a o životech, ve kterých se vyskytují jen povinnosti, vojenská čest, která nemá ale žádný smysl, něco přátelství, hodně přetvářky, ale žádná radost. Život jako marnost, kdy nás postupně opouští vše, co jsme měli rádi – a nad tím se vznášejí tóny Radeckého pochodu. Tak trochu mi kniha tím bezútěšným vyzněním připomněla mou zamilovanou - a nepřekonanou - „Tatarskou poušť“ Dina Buzzatiho.
Jazyk plný působivých metafor (plus za výborný překlad) - ale současně mě deptal ten neskutečně rozvleklý styl psaní, který se ale vlastně k tomu pocitu zmaru docela hodil.
A zase až tak si nemyslím, že by hlavní příčinou té pochmurnosti byla zpráchnivělost Rakousko-Uherska; kniha s depresivním vyzněním se může odehrávat v jakékoliv době, odvíjí se především od autora a jeho pohledu na svět.
Tři až čtyři, tentokrát zaokrouhluji nahoru, protože to nakonec bylo mnohem působivější čtení, než se mi zpočátku zdálo.
Docela mě pobavila anotace k vydání z roku 1974; jsem ráda, že dnes už nám nikdo neříká, co je pokrokové, a co ne…
Byly chvíle, kdy jsem se jen nesnadno probíjela houštím slov a vět, které Roth i pro vykreslení prázdna, nudy, zahálky, bezradnosti houfně navršil. Stejně jsem nedovedla ty postavy "uchopit", jakoby všichni Trottové byly jen nemyslící loutky natažené na klíček. Autorovi se povedlo sugestivně zachytit tu totální vyčerpanost mocnáře i mocnářství, roky, kdy už oba mleli z posledního a jejich představitelé - vládní úředníci i oficíři - se odmítali podívat pravdě do očí, signály úpadku a hlasy národů se ignorovaly nebo potlačovaly jako vzpoura. Ten stát se opravdu musel zhroutit, byl podemletý a práchnivěl.
Zřejmě jen díky tomu, že od té doby uplynulo už více než 100 let, se najdou lidé, kterým je teskno za tím obdobím. Těm přečtení této knihy obzvláště doporučuji.
Kronika epochy, již u nás ztělesňuje jediný člověk - císař František Josef I. Je zajímavé sledovat všechny ty větší či menší Trotty, jak se snaží udržet ne zrovna ideální, ale přesto fungující společnost i za cenu vakua, jehož tíhu mnozí nejsou sto unést, netuše, že je čeká břímě nepředstavitelně těžší. Jak to dopadlo víme, stačilo pár výstřelů a nastal konec starých časů...
Na troch generáciách, troch mužoch z rodu Trottovcov autor skvele ukazuje kolaps Rakúsko - Uhorskej monarchie a vôbec celého jej myšlienkového konštruktu. Nešlo iba o nacionalizmus, socializmus a rôzne ďalšie izmy, ktoré v tom období začali v Európe naberať na sile, ale aj o celkový rozpad morálky, pád autorít, hľadanie slobody jednotlivca a úcty samého k sebe.
Radeckého pochod je navyše silným a pútavo napísaným príbehom a aj bez meditovania nad politickou a sociálnou situáciu tej doby je čas strávený jeho čítaním časom príjemne využitým.
Realistický popis rozkladu Rakouska-Uherska optikou rodiny nižší šlechty. Klasická sága pokrývající půl století, končí smrtí Františka Josefa I.
Geniální román o Rakousku-Uhersku, jeho postupném zahnívání a o jedné rodině, která je takřka jeho odrazem. Ve prospěch výpovědní hodnoty hovoří snad i to, že jej používá Otto Urban v jedné kapitole svého životopisu Františka Josefa I. Skvělé čtení, rozhodně se k němu ještě jednou vrátím.
V seznamu Nejlepší německé romány 20. století, který sestavil Literaturhaus Mnichov, se Pochod Radeckého umístil na 8. místě, což je určitě dobrá vizitka. Jakožto román o zániku jednoho světa na mě osobně zapůsobil mnohem víc než třeba Gepard od di Lampedusy. Na tomto Rothově románu oceňuji zejména jeho dobrou kompozici a výborně ztvárněnou atmosféru Rakouska-Uherska neodvratně spějícího ke svému konci. Českého čtenáře by mohly zaujmout i některé autorovy nepříliš lichotivé poznámky o Češích.
Fantastický román, který jako zrcadlo vykresluje dobu před velkou válkou. Sympatický hlavní hrdina, který není románově dokonalý a úžasné popisy míst a lidí.
Štítky knihy
19. století František Josef I., 1830-1916 rakouská literatura Rakousko-Uhersko středoevropská literaturaAutorovy další knížky
| 1974 |  Pochod Radeckého |
| 1969 |  Kapucínská krypta |
| 1934 | Job |
| 2011 | Legenda o svatém pijanovi |
| 2011 | Filiálka pekla na zemi |
Smutné, melancholické, ale čtivé. Místy byl text hodně rozvleklý (popisy krajiny, prostředí, jídla na hostině, oděvu), ale aspoň si člověk udělal alespoň trochu představu o tehdejší době...