Joseph Roth

rakouská, 1894 - 1939

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Nemocné lidstvo a další povídky - Joseph Roth

Všechny prózy, které jsme zařadili do tohoto skromného výboru, vycházejí v češtině vůbec poprvé. Spadají do prvního období spisovatelovy tvorby, tedy do doby, k... detail knihy

Nové komentáře u knih Joseph Roth

Příběh tisící druhé noci

„Výborně namluvená audio verze Jiřím Ornestem, velmi dobrá režie i hudební doprovod. Příběh místy čitelný a předvídatelný až moc. Je cítit trochu averze vůči tehdejší marnotratné a lehkovážné rakouské aristokracii i nabubřelosti perských diktátorů, kteří by si chtěli koupit svět. Autor uměl nahlížet velmi zajímavě na děj očima protagonistů z různých společenských vrstev. Na svou dobu mistrné dílo.“... celý text
— Borek9

---

Příběh tisící druhé noci

„Ze začátku mě to strašně bavilo. Ta konfrontace se šáhem a jeho viděním Evropy a toho, co si Evropané myslí, že v noch vidí... Pak to ale něhak ztrácelo a víc a víc se to stávalo obyčejným. Myslím, že za půlrok děj úplně zapomenu.“... celý text
— R47

---

Příběh tisící druhé noci

„Poslouchala jsem na ČRo. Knihu bych si k přečtení asi nevybrala, jsem však ráda za její poslech. Příběh krásně pluje jako loďka po Dunaji, autor si hezky pohrál s podáním příběhu, který - ač je docela neveselý - působí jako nevinné vyprávění o něčem naprosto banálním a běžném až se vám úsměv dere na rty. Námět byl také velice zajímavý - příjezd znuděného šáha do Vídně, kde se mu rakouský císařský dvůr snaží ukázat to nejlepší, co mají, požadavek šáha však rozběhlé oslavy trošku zamotá. V příbězích, kde vystupují eunuchové jako rádcové vládců, mě často zaujme jejich uvažování, které jakoby ve všech knížkách psal jeden člověk. A nakonec téma dospělácké lehkovážnosti s časem nabalenými neblahými důsledky bylo hezky rozpracované.“... celý text
— maja2712

---

---

Hotel Savoy

„Jak hluboká a nepřekonatelná může být lidská osamělost? Je touha a snaha změnit svůj život odsouzena předem k nezdaru a je dána lidským údělem a okolnostmi? Na tyto vrcholné otázky lidské existence hledá a (logicky) nenachází odpovědi útlý Rothův filozofický román, z mého pohledu jeden z vrcholů jeho beletristické tvorby. Chudý propuštěný válečný zajatec Gabriel Dan je na dlouhé cestě. Cestě z ruského zajetí bezprostředně po konci první světové války. Je krátce po první světové válce a putováním vysílený Gabriel přichází do nejmenovaného haličského města za svými příbuznými a ubytovává se v nejlepším (v podstatě i jediném možném) městském hotelu. Zde se setkává s mnoha rozličnými lidmi, od chudých cirkusových artistů, přes drobné židovské obchodníky, místního hotelového portýra, starého vojenského lékaře, až po městský patriarchát – majitele místních továren a velkoobchodníky. Gabriel chce pokračovat na cestě do západní Evropy, snad i do Ameriky, nedokáže ovšem od bohatého strýce získat na další cestu žádné peníze. V sílícím přílivu dalších navrátivších se zajatců se setkává se svým kamarádem Zvonimirem, se kterým sdílí i hotelový pokoj pro chudé hosty i těžký úděl chudých námezdních dělníků. Ačkoliv oba sní o odchodu, jsou jakousi nezbadatelnou silou připoutáváni k městu i hotelu. Poválečná situace proletariátu se ve městě i zemi dále velmi zhoršuje, až nakonec přichází pokus o lidovou revoluci, do jehož čela se Zvonomir postaví. V závěrečné dramatické scéně se všechny dosavadní dané poměry mění a hotel do základů vyhoří, následkem krvavého střetu vzbouřených dělníků a povolané armády… Hotel Savoy je zde vykreslen jako alegorický symbol lidské existence a potažmo celé soudobé, poválečné společnosti. Společnosti, kde v jednotlivých patrech žijí lidé podle svého předurčení, osudu i společenského postavení, od nejchudších k nejbohatším. Řečeno s autorem: „Hotel Savoy byl něco jako svět, navenek obrovský lesk s oslňující nádherou sedmi poschodí, ale uvnitř, blízko Bohu, bydlela bída. Co stálo nahoře, leželo dole, pochováno ve vzdušných hrobech a hroby se vrstvily v útulných pokojích boha zazobanců, kteří seděli dole v klidu a blahobytu.“ Vedle nemožnosti se vypořádat se s lidským osudem a jeho nezvratnou daností, která je provázena melancholickým stylem vyprávěni, je zde významným motivem osud židovských obyvatel Haliče po první světové válce (bez ohledu na jejich společenské postavení) – jejich odsouzenost k vyhnanství a odchodu do západní Evropy či do Ameriky. To bylo vedle reflexe poválečných událostí a autobiografického srovnávání s pocitem vykořenění bývalého frontového vojáka a válečného zajatce v nové, poválečné době, jedním z hlavních témat autorovy beletrie i odborné tvorby. Obdivuhodné a svojí melancholií podmanivé dílo.“... celý text
— tomas6658

---

Kapucínská krypta

„Kronika zániku rakousko-uherské monarchie, zániku a zmaru a nemožnosti člověka se s ním vyrovnat. Volné pokračování románu Pochod Radeckého, ságy rodiny Trottů, porakouštěného slovinského rodu. A především velmi přiléhavá freska – zprostředkování pohledu na zánik jedné epochy, kterou následovala deziluze z nových „pořádků“ a nástup fašismu, to vše protkáno autorovou autobiografií. Karl Ferdinand Trotta je potomek šlechtického rodu Trottů, původem slovinského, jehož předek byl povýšen do šlechtického stavu za záchranu života rakouského císaře v boji na frontě. Je to postava plná rozporů – ovlivněna slovanským vlastenectvím svého otce, který pro rodinu nashromáždil značný majetek v americkém vystěhovalectví. Karl Ferdinand dospívá a prožívá svoji ranou dospělost bezstarostným způsobem života vysokých vrstev v císařské metropoli Vídni, tehdy kosmopolitním městě, které obývají obyvatelé ze všech koutů císařství. Obklopen sobě rovnými potomky šlechtických rodů, jakéhosi tehdejšího c.k. establishmentu. Kavárenské povalečství a rozpustilé večírky a vyjížďky v Prátru ovšem záhy nahrazuje vypuknutí první světové války, do které Trotta nadšeně narukuje ve vidině rychlého vítězství rakouské monarchie. Spolu se svým slovinským bratrancem Brancem a galicijským židovským kočím Manesem, rodinným známým, se zúčastní bojů na východní frontě a padá do ruského zajetí. Po složité zajatecké anabázi se až z dálného východu vrací do revoluční Vídně roku 1918. Staré mocnářství je minulostí a zítřek ještě není zcela jasný. Zde se shledává jak se svojí rodinou, ale i se zcela jinou životní realitou – manželčino odcizení, zchudnutí rodiny, která prodělal jmění na krachu měny a válečných půjčkách. Tváří v tvář nové době se Trotta, jakožto příslušník „ztracené válečné generace“ potýká s neschopností adaptovat se na nové poměry, stejně jako většina jeho přeživších přátel z bývalých aristokratických kruhů. Pocit vykořenění vyústí závěrečnou scénou u Kapucínské krypty, pohřebiště císařského habsburského rodu, v den připojení Rakouska k nacistické třetí říši… Pocity spojené se zánikem císařství Roth trefně shrnuje skrze postavu Trotty: „Možná, že v skrytých hlubinách našich duší spaly ony jistoty, jímž říkáme předtuchy, především jistota, že starý císař umírá každým dnem, o který déle žije, a s ním monarchie, ani ne tak naše vlast jako naše říše, cosi většího, širšího, vznešenějšího než pouhá vlast.“ Vystihují pocit vykořenění, ztráty jistot a neschopnosti adaptace na poválečné poměry, zvláště pro generaci účastníků války, mezi které sám Roth patřil. V závěru románu je načrtnuta paralizovanost oné „ztracené“ generace tváří v tvář dalšímu ohrožení, v době nástupu fašismu a v předvečer další války. Jedná se o pozoruhodnou autobiografickou analýzu „ztraceného času“, poslední fáze rakouského mocnářství. Jak Roth kdysi poznamenal: „Nejsilnější prožitek mého života byla válka a zánik mé vlasti, jediné, kterou jsem kdy měl: rakousko-uherské monarchie.“ Lidské a působivé.“... celý text
— tomas6658

Žánry autora

Literatura světová Fejetony, eseje Literatura faktu Novely Povídky Romány

Štítky z knih

Židé 19. století Rusko František Josef I., 1830-1916 fejetony rakouská literatura alegorie Sovětský svaz Rakousko-Uhersko reportáže

Roth je 17x v oblíbených.