Příběh tisící druhé noci přehled

Jaké následky má konání, které je těžké dohlédnout? Je možné jednat účelně, ovšem nikoliv morálně, a nezaplatit za to daň? Existuje satisfakce a možnost nápravy věcí, které se vymknout kontrole člověka? Tyto (a jim podobné) otázky lidské existence nahlíží ve svém posledním románu Joseph Roth.

Hlavní postava románu, baron Taittinger, důstojník jezdectva přidělen ke zvláštním službám generálního štábu, je zainteresován do zajištění návštěvy perského šáha u rakouského císařského dvora. Šáh, neomezený vládce, při jedné z recepcí zatouží strávit noc s jednou z žen šlechtice z vysoké společnosti. Taittinger je povolán k řešení nastalé delikátní situaci, která hrozí velikým faux pas. Díky znalosti vídeňských kruhů navrhuje morálně pochybné a cynické, ale věcně účinné řešení – namísto hraběnky (a Taittingerovy tajné milenky) je šáhovi „předvedena“ Taittingerova bývalá milenka Mizzi, barončina dvojnice a žena z nízkých vídeňských společenských poměrů, se kterou má nemanželské dítě, a která se živí prostitucí. Záměna se vydaří k všeobecné spokojenosti všech zúčastněných a šáh obdaruje Mizzi okázalým perlovým náhrdelníkem. Jelikož jde o delikátní a utajovanou aféru, do které jsou zainteresovány nejvyšší kruhy, celá záležitost podléhá přísnému utajení. Jedním z důsledků je odvolání barona Taittingera k vojenské posádce (k jeho jezdeckému pluku do Mohelnice na Moravě). Mizzi, která se začíná vnímat následkem události jako dáma z vyšší společnosti, opouští své „řemeslo“, prodává svůj dar od šáha a vede rozmařilý okázalý život, naplněný marnivým utrácením a lehkovážností. Důsledkem své lehkomyslnosti ovšem záhy o svůj nově nabytý majetek přichází – je podvedena jedním ze svých milenců a následně odsouzena a uvězněna. Baron Taittinger, degradován a odsunut, prožívá stále větší osobností a morální úpadek, kombinovaný s finančním bankrotem a alkoholismem. K tomu všemu jej vyhledá jeho nemanželský syn Xandl, který byl „uklizen“ v internátní škole, a který na něm vyžaduje peníze. V již tak obtížné situaci se začnou objevovat „kostlivci z minulosti“, kdy barona vyhledá bývalý redaktor Kronenzeitung Lazik a začne jej vydírat ohledně zveřejnění skandální záměny, ve které Taittinger figuroval. Vyústěním všech těchto okolností je propuštění Taittingera z armády a jeho přesun do Vídně, kde se snaží urovnat své záležitosti ohledně Mizzi a svého syna a prostřednictvím svých přátel na vlivných místech i svůj opětovný vstup do služby u armády. Vyústěním příběhu je opětovná návštěva perského šáha ve Vídni, která znemožní Taittingerův návrat do služby, stejně tak jako uvěznění jeho syna Xandla, který je obviněn z pokusu o vraždu. To vše dovrší u Taittingera jeho lidský i morální rozklad a jediným východiskem pro něj je sebevražda…

Román je velmi zdařilou a čtivou sondou do života člověka z vysoké společnosti, který byl na vrcholu své kariéry i společenského postavení. Utajovaná aféra okolo šáhovy milostné eskapády s jeho bývalou milenkou (Taittingerův „geniální“ plán) mu ovšem postupně ukončí slibně budovanou vojenskou kariéru a nakonec způsobí i rozklad jeho osobnosti. Silným motivem je způsob vystupování Taittingera, kariérního vojáka, který řečeno s autorem „patřil k těm nikoliv podivným lidem, kteří když vyrostli ve vojenské disciplíně, očekávají od osudu zrovna tak povely a pokyny, jako z nadřízených místu“. Tyto „povely a pokyny“ však v klíčových chvílích nepřichází, což způsobí stále větší Taittingerovo odcizení a jeho lidský úpadek, ústící tváří v tváře nemožnosti dosažení svých životních plánů sebevraždou. V morální rovině je obrovskou zátěží vědomí toho, co svým kuplířstvím s ženou, se kterou měl dítě, ale kterou opustil a poté svým intrikánstvím vtáhl do situace se šáhem. Tato zátěž a nemožnost se s ní vyrovnat je jednou v příčin tragického vyústění příběhu. Působivé a do jisté míry autobiografické dílo o lidském selhání a úpadku, ukazující zašlý svět c.k. mocnářství (Roth umírá v emigraci ve Francii v roce 1939, na následky alkoholismu, ve špatném psychickém stavu).