Příběh tisící druhé noci
Joseph Roth
Román z prostředí Vídně 19. století mistrně vykreslující neblahé osudy a charaktery postav, kterým do života zasáhl příjezd perského šáha. Šáh ve Vídni zatouží po noci s jednou z vdaných žen a tuto společensky nepřijatelnou situaci pomůže vyřešit baron Taittinger, dragoun, přidělený do Vídně ke zvláštní službě. Doporučí dvojnici Mizzi, s kterou má nemanželského syna a která žije v nevěstinci. Šáh je spokojený a malá Mizzi dostane dárek – perlový náhrdelník. Baron je odvelen zpátky do kasáren, Mizzi se cítí bohatá a má velké plány...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2016 , Volvox GlobatorOriginální název:
Die Geschichte von der 1002. Nacht, 1939
více info...
Přidat komentář
Poslouchala jsem na ČRo. Knihu bych si k přečtení asi nevybrala, jsem však ráda za její poslech. Příběh krásně pluje jako loďka po Dunaji, autor si hezky pohrál s podáním příběhu, který - ač je docela neveselý - působí jako nevinné vyprávění o něčem naprosto banálním a běžném až se vám úsměv dere na rty. Námět byl také velice zajímavý - příjezd znuděného šáha do Vídně, kde se mu rakouský císařský dvůr snaží ukázat to nejlepší, co mají, požadavek šáha však rozběhlé oslavy trošku zamotá. V příbězích, kde vystupují eunuchové jako rádcové vládců, mě často zaujme jejich uvažování, které jakoby ve všech knížkách psal jeden člověk. A nakonec téma dospělácké lehkovážnosti s časem nabalenými neblahými důsledky bylo hezky rozpracované.
Jaké následky má konání, které je těžké dohlédnout? Je možné jednat účelně, ovšem nikoliv morálně, a nezaplatit za to daň? Existuje satisfakce a možnost nápravy věcí, které se vymknout kontrole člověka? Tyto (a jim podobné) otázky lidské existence nahlíží ve svém posledním románu Joseph Roth.
Hlavní postava románu, baron Taittinger, důstojník jezdectva přidělen ke zvláštním službám generálního štábu, je zainteresován do zajištění návštěvy perského šáha u rakouského císařského dvora. Šáh, neomezený vládce, při jedné z recepcí zatouží strávit noc s jednou z žen šlechtice z vysoké společnosti. Taittinger je povolán k řešení nastalé delikátní situaci, která hrozí velikým faux pas. Díky znalosti vídeňských kruhů navrhuje morálně pochybné a cynické, ale věcně účinné řešení – namísto hraběnky (a Taittingerovy tajné milenky) je šáhovi „předvedena“ Taittingerova bývalá milenka Mizzi, barončina dvojnice a žena z nízkých vídeňských společenských poměrů, se kterou má nemanželské dítě, a která se živí prostitucí. Záměna se vydaří k všeobecné spokojenosti všech zúčastněných a šáh obdaruje Mizzi okázalým perlovým náhrdelníkem. Jelikož jde o delikátní a utajovanou aféru, do které jsou zainteresovány nejvyšší kruhy, celá záležitost podléhá přísnému utajení. Jedním z důsledků je odvolání barona Taittingera k vojenské posádce (k jeho jezdeckému pluku do Mohelnice na Moravě). Mizzi, která se začíná vnímat následkem události jako dáma z vyšší společnosti, opouští své „řemeslo“, prodává svůj dar od šáha a vede rozmařilý okázalý život, naplněný marnivým utrácením a lehkovážností. Důsledkem své lehkomyslnosti ovšem záhy o svůj nově nabytý majetek přichází – je podvedena jedním ze svých milenců a následně odsouzena a uvězněna. Baron Taittinger, degradován a odsunut, prožívá stále větší osobností a morální úpadek, kombinovaný s finančním bankrotem a alkoholismem. K tomu všemu jej vyhledá jeho nemanželský syn Xandl, který byl „uklizen“ v internátní škole, a který na něm vyžaduje peníze. V již tak obtížné situaci se začnou objevovat „kostlivci z minulosti“, kdy barona vyhledá bývalý redaktor Kronenzeitung Lazik a začne jej vydírat ohledně zveřejnění skandální záměny, ve které Taittinger figuroval. Vyústěním všech těchto okolností je propuštění Taittingera z armády a jeho přesun do Vídně, kde se snaží urovnat své záležitosti ohledně Mizzi a svého syna a prostřednictvím svých přátel na vlivných místech i svůj opětovný vstup do služby u armády. Vyústěním příběhu je opětovná návštěva perského šáha ve Vídni, která znemožní Taittingerův návrat do služby, stejně tak jako uvěznění jeho syna Xandla, který je obviněn z pokusu o vraždu. To vše dovrší u Taittingera jeho lidský i morální rozklad a jediným východiskem pro něj je sebevražda…
Román je velmi zdařilou a čtivou sondou do života člověka z vysoké společnosti, který byl na vrcholu své kariéry i společenského postavení. Utajovaná aféra okolo šáhovy milostné eskapády s jeho bývalou milenkou (Taittingerův „geniální“ plán) mu ovšem postupně ukončí slibně budovanou vojenskou kariéru a nakonec způsobí i rozklad jeho osobnosti. Silným motivem je způsob vystupování Taittingera, kariérního vojáka, který řečeno s autorem „patřil k těm nikoliv podivným lidem, kteří když vyrostli ve vojenské disciplíně, očekávají od osudu zrovna tak povely a pokyny, jako z nadřízených místu“. Tyto „povely a pokyny“ však v klíčových chvílích nepřichází, což způsobí stále větší Taittingerovo odcizení a jeho lidský úpadek, ústící tváří v tváře nemožnosti dosažení svých životních plánů sebevraždou. V morální rovině je obrovskou zátěží vědomí toho, co svým kuplířstvím s ženou, se kterou měl dítě, ale kterou opustil a poté svým intrikánstvím vtáhl do situace se šáhem. Tato zátěž a nemožnost se s ní vyrovnat je jednou v příčin tragického vyústění příběhu. Působivé a do jisté míry autobiografické dílo o lidském selhání a úpadku, ukazující zašlý svět c.k. mocnářství (Roth umírá v emigraci ve Francii v roce 1939, na následky alkoholismu, ve špatném psychickém stavu).
Málo rakouských autorů znám a díky záměně autorů se mi tento příběh, o osudech obyčejných lidí propojených díky návštěvě perského vladaře, zalíbil. Přestože je to příběh smutný, stejně působí lahodně asi tak jako příběhy Šeherezády.
Dlouho jsem nečetl knihu s tak jímavou psychologií postav. A když k tomu připočtu "pohádkovou" atmosféru našeho milého, starého mocnářství, úspěch je zaručen.
Podle prvních kapitol vyhlížela kniha jako hezká, leč povrchní báchorka, a soudě podle útlosti svazku, myslel jsem si, že celé to bude skutečně jen o šáhově rozmarné a letmé "anabázi". Avšak mile mě překvapil autor, který příběh rozvinul nejen do šíře, ale i do hloubky.
Vídeň za Rakouska-Uherska. Joseph Roth je vynikající vypravěč a kniha se dobře čte. Příběh je pěkně vystavěný, stejně tak osudy lidí z různých sociálních vrstev a jejich přístup k životu. Baron a voják, perský šáh, prostitutka, lidé z podsvětí, nemanželský syn. Všichni po něčem touží a pro každého z nich to znamená nějaký úkrok od morálky.
„Jak nevyzpytatelné musí být umění lásky západních zemí! Jaká zvrácená rafinovanost nezahalovat obličeje žen! Co mohlo být na světě utajenější a zároveň odkrytější než obličej ženy? Jejich přivřená oční víčka prozrazovala a skrývala, slibovala a zabraňovala, odhalovala a odpírala. (...) Přijel do Evropy, aby měl požitek z jedinečnosti, aby zapomněl na hojnost, uloupil hlídané, porušil zde panující právo, jen jednou, pouze jedinkrát se podílel na rozkoši z protiprávního vlastnictví a vychutnal zcela zvláštní, rafinovaný způsob Evropanů, křesťanů, příslušníků Západu.“
Musím se přiznat, že se mi tahle knížka dostala do rukou vlastně nedopatřením, v knihovně mě zaujal název a jméno Roth (zdroj nedopatření), spletla jsem si totiž Philipa Rotha (autora Portnoyova komplexu, který jsem četla) s Josephem Rothem (mně dosud neznámým). Když jsem doma zjistila svůj omyl a mrkla se na DK, kde knížka má jen 3 hodnocení a žádný komentář, byla to jasná výzva, podpořená zajímavou anotací a názvem.
Vůbec svého omylu nelituji, rozšířila jsem si obzory a dovolenou si zpestřila „pohádkou pro dospělé“, kterak znuděný a marnivý perský šáh zatoužil po noci strávené s Evropankou, jak si pak vyhlédl svou „kořist“ a jak tím spustil zběsilé persko-rakouské manévry, co následovalo a jaké to mělo důsledky.
Nečekejte žádné erotické čtení, dýchne na vás spíš nostalgie po ztracené minulosti bortícího se společenského řádu staré Vídně, satirické a notně ironické pojednání:
… o jedné zaniklé epoše, končící „zvráceným obrazem“ Vídně konce 19. století, kde se všechny dosavadní hodnoty bortí, jak domeček z karet …
„Tehdy (ovšem) ve světě ještě panoval hluboký a rozpustilý mír..."
… o svědomí, které tíží lidské špatnosti, počínaje kuplířstvím, úplatky, machinacemi a lžemi všeho druhu, a konče neochotou čelit následkům svého jednání ...
„Někdy ho napadlo, že dlouhá léta jaksi procházel se zavázanými očima kolem nebezpečných propastí, a pouze proto se do nich nezřítil, že si jich nevšiml. Příliš pozdě se naučil pozorovat. Velká i malá nebezpečí spatřoval nyní všude. Bezmyšlenkovitě uskutečněné činy, bezstarostně provedené, prostoduché nápady, lehkomyslně vypuštěné fráze, z čisté lhostejnosti zanedbávaná pravidla, to vše se strašně vymstilo.“
„Jak nevýznamně vypadal před léty ten roztomilý poměr s vlídnou Mizzi, jedna z mnoha milých epizod, nevýznamných jako dobrý oběd, příjemná jízda na koni, pozvání na hon, láhev šampaňského, dvoutýdenní dovolená. Ty zážitky tehdy vypadaly, když člověka potkaly, barvitě, vesele, lehce. Člověk je držel na niti jako balonky, dokud mu působily radost. Pak, když začaly být nudné, nit pustil. Balonky letěly pokojně vzduchem, člověk je ještě chvíli vlídně pozoroval. Pak někde v oblacích praskly. Jenže některé vůbec nezanikly … navzdory všem přírodním zákonům. Plny balastu, dopadly nyní, jako těžká závaží, zpět …“
Štítky knihy
rakouská literatura historické romány
Autorovy další knížky
1974 | Pochod Radeckého |
1969 | Kapucínská krypta |
1934 | Job |
2011 | Legenda o svatém pijanovi |
2011 | Filiálka pekla na zemi |
Ze začátku mě to strašně bavilo. Ta konfrontace se šáhem a jeho viděním Evropy a toho, co si Evropané myslí, že v noch vidí... Pak to ale něhak ztrácelo a víc a víc se to stávalo obyčejným. Myslím, že za půlrok děj úplně zapomenu.