R47 | Komentáře u knih | Databáze knih

R47 R47 komentáře u knih

Augustin Zimmermann Augustin Zimmermann Zuzana Kultánová

Silný příběh. Tím myslím i dobře napsaný. I když je vám od začátku jasné, kam to směřuje... Proto za vůbec nejlepší a originální autorčin tah považuju poslední kapitolu. To, že koncem nic nekončí... Na druhou stranu je to tak nepříjemné čtení, že vůbec nevím, komu bych to doporučil. A netuším ani, co současnou (debutující) autorku nutí napsat takovou knihu.

18.02.2025 4 z 5


Život v manéži Život v manéži Václav Cibula

Jasně, je to o cirkusu. Ale mnohem zajímavější je sledovat, jak kolem kráčí ty velké dějiny, kde se střetávají země a národy a mezi nimi putují tihle nomádi vlastně bez domova. Sugestivní jsou doby krize a hladu, kdy se rozhoduje, jestli sníst vlastní zvířata, nebo přítomnost traviče ve vlastním klanu. Samozřejmě je tam spousta historek o zvířatech, ale to by tam za mě ani nemuselo bejt.

14.02.2025 4 z 5


Dům na předměstí Dům na předměstí Karel Poláček

Za mě slabší Poláček. Furt jsem v tom cejtil Nerudu a dost mi v tom chyběla Poláčkova ironie. Tu a tam probleskne, ale ne tak skvostně jako jinde. Pak to chvilku vypadalo, že to nabere grády Chytilové Dědictví, ale nestalo se. Chápu, že to kdysi muselo zabrat, asi jako divadelní Společenství vlastníků dnes. Ale takle vlastně nevím, proč to po těch letech číst. Snad jen, že se nic nezměnilo...

09.02.2025 3 z 5


Pěšky na Aldebaran Pěšky na Aldebaran Adrian Tchaikovsky (p)

Tohle je taková fajn hříčka. Můžete to číst jako naprostou oddychovku, anebo poučeně se všemi možnými intertextuálními odkazy a aluzemi, které to nese (GRendel, Toto...). Bohužel je to taková trošku onanie. Je to dost samoúčelné, cele to slouží jen té zábavě pro hledání odkazů a ten humor tomu nějak nesedí. Na konci ve mně zůstalo prázdno.

04.02.2025 3.5 z 5


Mučitelův stín Mučitelův stín Gene Wolfe

Jsem z té knihy zklamaný. Podle recenzí jsem čekal něco jako Viriconomium: jednak budoucnost tak vzdálenou a nepochopitelnou až připomíná fantasy svět, druhak vytříbené literární mistrovství. Zatímco první případ možná dostávám (kdoví, píše se tu o z/Zemi jako o Urdu, což připomíná Erd, Earth, ale taky o zeleném svitu m/Měsíce...), ve druhém případě autor moji představu nenaplňuje. Místo toho staví pseudointelektuální, prázdný žvásty. Někdo tu psal, že to připomíná Naslouchače zezačátku. Skutečně to tak je. Ale jenom na úplném začátku. Jen prvních pár stran. Tím fantaskním světem, rolí tovaryše (hlavní postava-vypravěč). Ale brzo se to totálně odkloní. Na skutečně zajímavou pasáž jsem si musel počkat až do půlky, až se Severián dostane do botanické zahrady. Pak to nabere obrátky. Je to surreálné, těmi květinami nutně připomínající Vianovu Pěnu dní. Ale je v tom cejtit taky dost Kafky a jeho Zámku: ta hra dvojníků/dvojčat, vztah hlavní postavy k ženám, ale hlavně to, jak se okolní postavy řídí nějakou logikou, zákonem, který je pro nás (i hlavní postavu) skrytý a v konečném důsledku nelogický, nesmyslný (např. Severián si zasloužil zabít, protože nevěděl, jak cenný meč má; tato nevědomost ospravedlňovala neúspěšného vraha k činu). Ačkoli jsou tam tyhle silné a snové pasáže, je tam taky pro mě dost slovní vaty. Gene Wolf tady nesahá Johnu Harrisonovi ani ke špičce pochvy meče. Severián mi navíc bohužel nějak k srdci vůbec nepřirostl, stejně jako žádná z postav. Je mi jedno co se s nimi stane a ve světě, jak ho Wolf načrtl, se může stát cokoli. Ještě na jednu knihu jsem si vzpomněl, ale spíš svým hodnocením: 0Tu. Atmosféra za 5 hvězd, děj a imerze 0. Oproti 0Tu ale Gene Wolf vede tím nejednoznačným vypravěčem. Jestli se pustím do pokračování, záleží čistě na tom, jestli si budu chtít ješté někdy zkusit zahrát tu vypravěčovu hru: "Jestliže se mnou nechcete kráčet dál, čtenáři, nemůžu vám to zazlívat. Cesta to není snadná."

29.01.2025 3 z 5


Vango Vango Timothée de Fombelle

Tohle jsem nevěřil, že se mi ještě stane. Že knihu budu takhle hltat. Jako kluk. Že budu večer číst, dokud pod knihou neusnu. A na sobotu ráno si nastavovat budíka, abych měl čas si číst, než se všichni kolem probudí a nenechají mě... A ještě něco jsem nečekal. Že někdy najdu pokračovatele Julesa Verna. Já Verna miluju. Čím jsem ale starší, tak spíš než ty jeho steampunkové vynálezy obdivuju, jak dokázal udělat geografii hlavním hybatelem románu. Místo a jeho zvláštnosti. Faunu a flóru a lidi kolem. I když je ta fauna a flóra kvůli ději často vybočená (obří chobotnice napadající ponorky, zběsilý úprk na pštrosech, neskutečné kousky opic, ocelový slon, útok smečky "lišek" apod.). Verne vždycky jako by lehce na čtenáře mrkal a říkal ono neffovské: "Dokažte mi, že to není možné!" Fombelle vás taky vezme několikrát přes kraj světa, onen steampunkový motiv tu nahrazuje obří vzducholoď, je tu dobrodružství mladého kluka, který se mění v muže, bohatství, ale i grácie, odhodlání a čest šlechty... Ale to, co Verne dělá s faunou a flórou, dělá Fombelle s dějinami, historií. Jsou tu skutečné události jako a postavy. Stalin, Rasputin, zkáza Hindenburgu, obě války, stavba Empire State Building, provázání sicilské mafie s gangy New Yorku, všechno neskutečně propletené do sebe, až si čtenař říká, že je to sice skvělé, ale že takhle by to bohužel nikdy být nemohlo. A tu Fombelle zpoza stránek mrká a říká: "Dokažte mi, že to není možné." Tahle kniha mě podobně jako autorova Alma nutila neustále googlit a zjišťovat, která skutečnost je reálná a co všechno má reálný základ. Zas jsem se poučil z historie. To všechno zabalené v neuvěřitelném hávu dobrodružství pro mládež. A pak taky Vango, to je meziválečný "Bournův mýtus" pro kluky. Fakt, ještě tahle reminiscence tam je. Stejně jako jsem si několikrát při čtení vzpomněl na Amélii z Montmarteru. Ta charakteristika postav několika dobře promyšlenými obrazy, ta hra s tajemstvím, ta souběžnost událostí ("ve stejném okamžiku na jiné polokouli", "na stejném místě o 20 let dříve"...). Přeju vám, ať si to užijete jako já.

25.01.2025 5 z 5


Děti kapitána Granta (převyprávění) Děti kapitána Granta (převyprávění) Ondřej Neff

S Neffovými předělávkami Verna mám ten problém, že to nečtu z touhy po příběhu, ale s tím, že mě zajímá, jak to Neff udělal. Takže v tom zákonitě hledám od začátku chyby a furt přemítám, jestli tahle zápletka a tohle slovo je Verne nebo Neff... U Dětí kapitána Granta Neff v doslovu píše, že román nijak neupravoval, že vlastně jenom krátil. Těšil jsem se teda moc, že se nedočkám takového zvěrstva jako v úpravě románu Dvacet tisíc mil pod mořem. A skutečně to dopadlo o chlup lépe. I když se stále nemůžu zbavit dojmu, že tu a tam narazím na motiv, který mi vyloženě vadí, a říkám si: Tohle není Verne. Tím, že znám původní knihu, mi samozřejmě tady chybí ty výborné verneovské zeměpisné pasáže, kvůli kterým Verna čtu. Výborně ředí děj a myslím, že se na spoustě z nich (zabývají se často historií místa) moc nezměnilo. Tady zůstal jen zběsilý děj, kde se celý kontinent projde za pár stránek. Nepůsobí to vyloženě děsivě jako rozhlasová adaptace z roku 1988 (režie Jiřina Martínková, autoři adaptaca Anna a Radoslav Lošťákovi), kde se hrdinové ženou jen z průšvihu do průšvihu a vy jen slyšíte jak někdo neustále vzrušeně mluví nebo křičí. Ale nemá to k tomu zas tak daleko. Téméř tu chybí jakékoli zpomalení. Utrpěly ale taky některé postavy. Z Roberta je fracek, ne dítě, které se mění v muže. O Paganelovi se jen mluví jako o vědci, v knize se chová jako idiot. Zamilovanost Mary se z knihy úplně vytratila, a když Neff v závěru píše, že se chystá její svatba, byl jsem dost překvapený. A z Ayrtona se stává šílenec. Úplně tam chybí vysvětlení, jak se dostal do Austrálie, když evidentně s Grantem odjel a z Grantovy výpravy zbyli jen 3 lidé... Takže za mě osobně zklamání. Ale čtenářům neznalým originálu by se to mohlo líbit a za úplný provar to nepovažuju. Co je na knize výborné, jsou samozřejmě ilustrace (i když nepochopitelně vložené na špatná místa) a Neffův doslov. Ten za přečtení stojí. Tam se Neff ukazuje jako opravdový znalec, až je člověku líto, že pak výsledkem jeho práce na originálu je tohle.

11.01.2025 3 z 5


Meziměsta Meziměsta Lukáš Vavrečka

Zajímavý to bylo. Ale už si to nezopakuju. A nevím, komu bych to doporučil ke čtení. Leda lidem, kteří chtějí proniknout k autistům. Lišec byl útok na solar.

09.01.2025 4 z 5


Vzpomínka zvaná říše Vzpomínka zvaná říše Arkady Martine (p)

Nechápu cenu Hugi. Téměř young adult "detektivka", plná klasických motivů. Srovnání s C. J. Cherryh osobně nechápu (až na motiv klíčové vesmírné stanice). Mně ze začátku nejvíc na mysl přicházela Levá ruka tmy, asi hlavně podobností lselských jmen, ale i trochu tím politikařením nebo genderem. Z Iaina Banske tam jsou podle mě hlavně ta ironická jména a tu a tam lehký sarkasmus... Jestli se pustím do dokončení (tj. druhý díl), sám nevím.

29.12.2024 3 z 5


Bouřková sezóna Bouřková sezóna Andrzej Sapkowski

Víc než v původní sáze tady raší Sapkowského tendence k epizodičnosti, seriálovosti. Má to až skoro podobu počítačové hry, kdy pro dosažení hlavního motivu musí postava splnit jednotlivé úkoly: cestou tam zabít démona, aby ho našel, přemluvit jinou potvoru ke spolupráci, cestou zpátky projít bažinu... Před každým úkolem je brífing, proč je to třeba udělat a čeho tím dosáhneme. Nad průměr to ale zvedá Sapkowského humor, hry s tradičními legendami a pohádkami, uvěřitelný popis bojů, "polidštění" fantaskního světa. Pro mě ale stále zůstává nepřekonatelná kniha ze světa Zaklínače Meč osudu.

21.12.2024 3.5 z 5


Paní jezera Paní jezera Andrzej Sapkowski

Závěr až téměř holdstockovský. Ale nebyl by to Sapkowski, aby to nějak neshodil... Bavilo mě na celé sérii to postmoderní skákání v čase a prostoru, kdy se najednou začne odehrávat minulost některé postavy. Taky ty jasné aluze na Tolkiena a ten humor, který mi sedí víc než u Pratchetta (ten mi přijde až moc na sílu). Některé scény byly vskutku haškovské. S Haškovým Švejkem Zaklínače spojuje jak epizodičnost, seriálovost, putování, mletí, objevování nových a nových postav, ale i třeba detailní znalost vojenského prostředí. Na druhou stranu se mi zdálo, že se Sapkowski musí strašně přemáhat, aby mu to nějak drželo pohromadě, aby tam byl nějakej oblouk, něco odněkud někam. Ale tím, že je tam ten oblouk, cíl, ocas v puse, tak se polovina vyprávěného jeví jako zbytečná... Celá sérii je u mě tak za 80 %. Líbilo, ale asi už nezopakuju. Spíš se vrátím k povídkám (což je u mě zvláštní, protože jinak fantasy povídky nenávidím).

17.12.2024 4 z 5


Věž vlaštovky Věž vlaštovky Andrzej Sapkowski

Má pozornost už uvadá. Bohužel z toho začínám mít pocit nastavované kaše. Zajímavá je přítomnost druidů. Jinak je to furt to samé, děj se vlastně nikam neposune. Vzpomínám na sevřené povídky, které genialně variovaly známé pohádky, báje a legendy. Ságu samozřejmě dokončím. Už teď mi je ale jasné, že se ze mě fanoušek nestane. Doporučovat budu jen původní povídky. Chápu ale, co na tom ostatní baví.

14.12.2024 3 z 5


Abaddonova brána Abaddonova brána James S. A. Corey

To byl ale odfláknutej díl. Takovejch deus ex machina, jeden za druhym, twistů a nepochopitelnejch chování postav. A nejhorší ze všeho je ta mysticko-náboženská linka... Autoři si tady z prstu vycucají další dceru "hlavního záporáka" a kromě superschopností jí dají do vínku to, že se tahle holka cestou za pomstou nezdráhá zabíjet lidi po tisících, rozřezávat jejich mrtvoly a nosit je v kufru apod. Holden jedná jen na základě halucinací a všichni jeho kamarádi ochotně skáčou podle něj. Nejzajímavější ústřední tajemství/motiv/zápletka se vyřeší tak, že duch řekne: " Vyřešil jsem to." Etc. Jako TV seriál jsem Expanse po téhle sérii opustil. A nejsem od toho dalek ani u knížek. A to se tenhle díl od toho televizního liší asi nejvíc. Nedivím se. Nedrží to pohromadě. Taková natahovaná nudle, kterou by v rámci série možná bylo dokonce možné přeskočit. Stejně jako mě to nutilo přeskakovat tu 100stránkovou střílečku o loď. Místo záhad, vynálezů, špíny a drsné školy dostanete pseudofilozofickou devadesátkovou akci s kupou mrtvol a nulovou reflexí postav

06.12.2024 3 z 5


Sudetenland Sudetenland Leoš Kyša

Na rozdíl od díla F. Kotlety jsem tohodle svého prvního Kyšu dočetl. Nápad zajímavý, vsechno ostatní průměr, z kterého si už zítra nebudu pamatovat nic. Celou dobu se mi drala do hlavy Harrisonova Otčina (Fatherland), taky detektivka z alternativní historie (kde ale nacisti vyhrají 2. světovou). V Otčině jde o detektiva drsné školy, tady místo detektiva je novinář, kterému pomahá holka, která všemu rotumí a ma všude přístup. I finale je nijaké, hraje na city. A přitom jde o staré dobré nacistické zlato. Nedoporučuju.

28.11.2024 3 z 5


Pouští Pouští Karel May

Nezvládnul jsem to. Chtěl jsem si dat něco, než se pustím do posledního Vinnetoua. Ale po zklamání z dvojky Vinnetoua tohle pokračuje v trendu. Ničím mně to nechytlo. Myslím, že když si k tomuhle nevybudujete vztah v dětství/mládí, zpětně už to dneska nejde.

28.11.2024


Ultimus Ultimus Ondřej Neff

Balancuju mezi 3 a 4. Je to svěží, svižná, výborně napsaná žánrovka. Parádné odsejpá, hlášky pobaví, paralely se současností jsou sice očividné, ale budiž, figury skvěle rozestavěné, ničím nepřekvapí ani neurazí. Na 4 hvězdy to je za mě málo, na 3 hvězdy zase až moc. Skvélé čtení do vlaku.

25.11.2024 3.5 z 5


Tovaryšstvo Ježíšovo Tovaryšstvo Ježíšovo Jiří Šotola

Nějak jsem se s tím minul. Chápu tu paralelu, tu bezmoc vzepřít se (totalitní?) moci, to postupné větší i větší propadání... Ale nějak mě to nevzalo, nebudu si z toho nic pamatovat, nikomu bych to nedoporučil (na historický román je to moc básnické a vyfabulované a rozpad osobnosti tváří tvář totalitní moci už pro mě jiní popsali lépe). Mám radši vyzrálého, "přítomného" Šotolu z Podzimu v zahradní restauraci.

25.11.2024 3 z 5


Vinnetou 2 Vinnetou 2 Karel May

Po prvním dílu zklamání. Tuctový seriálový příběh, který May úporně roubuje na první knihu. V novele Old Death hrají oba hlavní hrdinové ne druhé, ale možná desáté housle. Kdyby v příběhu nebyli, nic by se nestalo. Samotný děj tohodle oddílu je překombinovaný, plný momentů na efekt (Vinnetů jde do baru, dá si pivo, popere se a zmizí na bůhví kolik stran). Celou dobu jsem to chtěl odložit. Druhá novela Old Firehand aspoň zapůsobí tím motivem Ribany. Líbilo se mi, že to není ústřední děj (jako třeba ve filmu), ale jenom něco v pozadí, co žene postavy dál. Něco nevyřčeného, trochu tajemného. Jenže to pak autor zazdil tím, že přivedl na scénu Santera, aby to propojil s první knihou. Proč? Santer se tam chová jednou jako geniální padouch, jednou jako naprostý idiot. Jsem zvědavý na třetí díl.

23.11.2024 3 z 5


Keltika Keltika Robert Holdstock

Nedokázal jsem se na to napojit. Je to spíš můj problém než problém knihy. Vyžaduje pomalé soustředěné čtení. Množství postav, každá z nich má víc než jedno jméno... Začátek mě uchvátil, ale pak pozornost upadala. Mám z toho v hlavě několik obrazů: Merlin potápějící se pod ledem, kelt s dudami jako Orfeus v podsvětí, ohromná armáda (včetně žen a dětí) putující na Delfy, souboj dvou keltů v řece. Vlastně bych tam Iásona nepotřeboval... Pokračování ale ještě šanci dám.

21.11.2024 3 z 5


Příběh tisící druhé noci Příběh tisící druhé noci Joseph Roth

Ze začátku mě to strašně bavilo. Ta konfrontace se šáhem a jeho viděním Evropy a toho, co si Evropané myslí, že v noch vidí... Pak to ale něhak ztrácelo a víc a víc se to stávalo obyčejným. Myslím, že za půlrok děj úplně zapomenu.

16.11.2024 3 z 5