R47 komentáře u knih

Úžasný koment VikiKleinik. Nicméně pro mě tenhle díl zůstává nejvíce ukecaným, nejméně dějovým, nejméně mystickým, nejméně ekologickým... prostě zatím nejslabším dílem původní série. Jsem ale zvědavý, kam mě autor vezme dál, takže budu pokračovat. Na svou dobu určitě překvapí úvahy o ženské armádě a vůbec emancipační hnutí, sexu. Dnes už možná i překonané. Tehdy v 80. letech asi jasnozřivé. Knihu jsem četl opakovaně. Poprvé v originálu, podruhé v překladu. Názor neměním.

1 20.08.2024

Uhrančivé. Pro mě originální a (post)moderní pojetí klasického dobrodružného románu (v tradici Stevensona nebo Verna). Co se vymyká, je ústrední téma: otrokářtsví, prvek magie a holka jako hlavní hrdinka. Autor taky postupně přidává další a další tajemství. A vidění jednotlivých postav se proměňuje. Hrdina může být padouch a vica versa... Začátek v údolí Issája jsem dal s dětmi, sotva se objevil Josef Mars, zhltal jsem to po nocích sám. Těším se na pokračování... A autor mě dostal i úsporným stylem. Krátkými větami, kapitolami, přesnými metaforami, nebo tím, jak je každá kapitola uvozena slovy, kterými končí... Tobiáše jsem znal jen z rozhlasové dramarizace a nijak mě nezaujal. Po tomhle si ho ale musím taky dát. Hnedka, jak tuhle trilogii dočtu.

1 19.08.2024

Nevydržel jsem to. Máte rádi stand-up? Tak to zkuste. Je to psané stylem: "Rád chodím mezi lidi. Hlavně mezi číšníky." Nehodnotím. Minul jsem se. Vydrží vůbec někdo číst stand-up? Musím říct, že romány českých standupistů jsou lepší.

Svět Tvárných a Mechanistů jsem znal už z autorových povídek shrnutých ve sbírce Vidím to jinak. A musím říct, že už tam mě nezaujal. Do Schismatrixu jsem se ale pustil s dychtivostí. Která postupně ne vyprchávala, ale přece jen se nějak měnila. Nevím, jak to popsat. Jako by se mi to i přes nesympatičnost prostředí i hlavní postavy (a její pro mě nepochopitelné motivy a jednání) četlo dobře. Ten radikální revolucionář mi něčím připomínal hlavního hrdinu z románu Stone Canal od Kena MacLeoda. Taky tím zkoumáním možností "vlády ve vesmíru" a "chemií" mezi hlavními protagonisty. Prostředí vesmírných pirátů i jemný tón ironie zase nutí Pomyslet na Fléba Iana M. Bankse. Živoucí habitaty mi zase připomněly Druhou šanci v ráji Petera F. Hamiltona a jeho svět. Všechny výše jmenované knihy mě bavily. Ale tady prostě ty nejasný motivace postav a skutečnost, že musíte hledat, o co vlastně jde, všechno znejisťuje. Konfliktu mezi Tvárnými a Mechanisty nerozumím. Vůbec. Za co nakonec dávám bod navíc, je ten důraz na kulturu, divadlo, umění. To bylo originální. Ale mnohem radši bych si přečetl Sterlingův román ze světa Leggyho Starlitze... Základním dílem kyberpunku pro mě zůstává Neuromancer. Ve své stylové i tematické originalitě.

1 10.08.2024

Váhám mezi 3 a 4 hvězdami. Je to rozhodně slabší než první díl. Tohle je jenom odvar něčeho, co už jsem četl jinde (spor Země-Mars; biologická zbraň alá Vetřelec; pověšení všeho na sítě; hra o trůny...). Na rozdíl od prvního dílu jsem se taky nedopátral ničeho navíc, "co nebylo v seriálu". Za mě průměr. Ale můžu bejt dost ovlivněnej tím, že jsem to nejdřív viděl (a pamatuju si, že v tom seriálu mě právě ta chemie Země-Mars-Pás a ty hry o trůny bavily nejvíc). Takže dávám o hvězdu navíc a vrhám se do dalšího dílu.

2 08.08.2024

Za mě zajímavější než autorova mnohem známější kniha Jak nakrmit diktátora. Možná je to tím, že se autor zaměřuje víc na obyčejné lidi a to, jak vnímali dobu. Tohle jsou skutečné déjiny vidéné skrz kuchyni. Turkové na Krymu jsou přímo ukázkovou kapitolou. Z těch velkých okamžiků zaujme Poslední večeře SSSR a do dnes populární Černobylské katastrofy přidává autor další zapomenutý střípek.

2 05.08.2024

Pro mě jedna ze slabších pratchettovek, kterou nad totalní průměr zvedá jen boční Nóblhochův genderový motiv. Na mě nějak moc polopatické, žánrově podivně rozplizlé (detektivka a pátrání po teroristech se mění v něco úplně jiného, což nakonec vyúsťuje v asi trojí konec). Škoda že se autor nevydal do donkichotských vod, jak to sliboval motiv studování rytířských povinností. To by mě asi bavilo víc. Ale to taky může být mnou. Tady to celkem sklízí úspěch. Já knihu už asi před 20 lety odložil nedočtenou. A teď zhruba po třetině ji zase zavřel a dal si to jako audioknihu. A to už se dalo. Jan Zadražil je skvělej interpret Zeměplochy. To nepochybně.

3 31.07.2024

"Povídej zase! Povídej jako déšť!" Asi kvůli tomu hollywoodskému úspěchu jsem si myslel, že to bude nějaká přeslazená romantika. Ale zůstal jsem u vytržení. Nechápu jak z takovéhle knížky mohli udělat filmový trhák... Je plná (sou)citu, nesouvislých obrazů a drobných příběhů, úvah, snahy o pochopení, porozumění, je plná okouzlení a stesku.

3 22.07.2024

Na Kožíka nezvyklé dílo. Více žurnalistické a osobní. Dokudrama. Bavilo mě asi víc než jiná autorova známější díla. Nějak skoro víc současnější po stylovo-formální stránce.

18.07.2024

Kromě oněch "zápisků z požární hlásky" tu dostanete exkurz do historie "ochrany divočiny", úvahy o jejím smyslu, pohled do krvavých dějin Ameriky i literární exkurzy. Pro mě podobné překvapení jako Messnerovo Přežít, i když trochu z jiného prostředí.

2 18.07.2024

Jules Vestern. U tohodle Vernova výletu do hájemství Londonova a Welzlova váhám nad hodnocením 3 a 4 hvězdy. Na jednu stranu je lehce znát, že tuhle knihu JV odložil a nedopsal (sám). Tvoří ji vlastně dva až do posledních stránek nesouvisející příběhy. Příběh Zlaté sopky se odehrává až za polovinou a předcházející zdlouhavá dobrobrodružství na zlatokopeckém claimu jsou téměř zbytečná. A i když konec přece jen všechno propojí, asi by nevadilo, kdyby Jules nebo jeho syn první polovinu víc pokrátili. Na druhou stranu je fajn vidět tuhle krajinu vernovou optikou, chemie mezi postavami funguje a navrh tu JV uvádí na scénu francouzské pouliční bojové umění, kick-box s medvědem, odvážné "kovbojské" kousky hodné Karla Maye a konečně ještě dávno před Revenantem ukazuje, jak vám mršina koně může zachránit život (i když zcela jiným a vernovsky originálním způsobem). Takže vlastně spokojenost. I když to není Vernův nejlepší román, z průměru vybočuje tou lokalitou a právě těmi welzlovskými vypravěčskými perlami.

1 15.07.2024

Po letech u Verna příjemné překvapení. Nečekaná ich-forma, nečekaný lehce ironický styl a postava doktora Deana Pitferga má v sobě něco z hrabalovského pábení...

(Scéna u Niagary)
"Je to krásné, pane," pronesl jsem směrem k našemu společníkovi.
"Ano," odvětil klidně, "ale kolik hybné síly je tu nevyužito?"
Nikdy jsem nepocítil větší chuť hodit toho člověka do vody.

Druhý příběh připojený v mém vydání od Omegy, Prorazili blokádu, je tuctový námořnický příběh, u kterého není ani poznat, že ho napsal Verne. Mohl by to být Grin, povídka od Stevensona, co já vim.

20.06.2024

Moje druhá kniha od "autorského tandemu" Verne-Neff. A dopadla o poznání mnohem lépe. Možná je to tím, že děj původního románu neznám tak dobře jako Dvacet tisíc mil pod mořem. Ale spíš bych řekl, že se tady Neff držel víc při zemi a odpustil si vymýšlení vulkanitu a změnu celé zápletky. Tady z toho pořád dýchá Verne. A na konci se to ještě Neff snaží lehce propojit s další knihou... Co mi ale nesedělo, byla Neffem zvolená ich-forma. Vůbec nechápu proč. Jeho vypravěč se vlastně vůbec nepodílí na ději a ani jeho komentář není ničím zvláštní. Postrádá to autenticitu očitého svědka/účastníka děje, a přitom se tam i vypráví pasáže, kterých nemohl být účastný (zajetí Munroa)... Do očí mne to bije hlavně proto, že jsem to dočetl těsně po dočtení Plujícího města, asi jediného románu, který Verne sám v ich-formě napsal a tu ich-formu si tam fakt užil. Jak tam komentuje postavy, jejich chování a výroky... Takže na nejlepší smysluplnou úpravu Verne stále čeká...

20.06.2024

Tak nevím, jestli jsem dočetl geniální dílo, které sám úplně nedocením, anebo onanistický slepenec, který se na závěr autorovy rozpadl. Na jednu stranu vítězí bezesporu neskutečná čtivost i tahovéhle bichle, imaginace, originálnost, nepředvídatelnost a odvaha. Na druhou stranu je to i neskutečná epizodičnost (troufám si říct, že polovina knihy, jakkoli čtivá, je pro děj/příběh nepodstatná), překombinovanost, přezvratnost (pořád se řeší, kdo je víc, kdo je nejmocnější, kdo/co je největší nebezpečí a nakonec není vlastně vysvětleno nic), populární islamofobie, neskutečný počet deus ex machina. Všechny ty zápory se dají vysvětlit autorový záměrem: deus ex machina vychází z antického dramatu (autor i část knihy jako drama píše), počet postav/jmen odpovídá eposům, stejně jako epizodičnost, nedořecenost je "geniální tah, aby čtenáři museli přemýšlet" apod. Ale mně to prostě nesedí, mně prostě přijde, že měl autor nějaký záměr, ale prostě to neudržel. Ať už kvůli vydavateli, který mu to vrátil, ať to přepíše, nebo to jednoduše neměl domyšlené. Nejsilnější je Simmons bezesporu v budování hororové atmosféry, putování Daemana Kráterem Paříž je úchvatné, ale ty sci-fi prvky vlastně nejsou nic moc. Chápu ten rozdíl mezi lidmi starého typu bez kultury a moravci, kteří tak velebí lidskou kulturu (jejich rozhovory jsou vskutku to nejlepší v celé sérii a už jenom za to si Simmons zaslouží hvězdu navíc, rozhodně bych nečekal čtivé literárněvědné rozbory Prousta a Shakespearových sonetů ve sci-fi), ale prostě postavy postlidí/bohů a jejich motivace jsou buď nadobro vzdálené našemu uvažování, anebo to jen autor neukočíroval. Svědčí o tom i to, jak se ještě 50 stran před koncem pořád vrší další nové a nové věci bez toho, že by to spělo k nějakému finále. A pak jsou tam scény jako vycházení lidí z tachyonového paprsku, ketré jsou na úrovni sci-fi tak ze 60. nebo 70. let... Je to kniha, která by asi potřebovala opakované čtení. Ale obávám se, že na to mě zas tolik neoslovila. Myslím, že za rok si nebudu jistý, o čem vlastně byla. Normálně bych dal 3 hvězdy. Ale přece jenom na to, je to až moc originální. Takže 4, ale uchvácený jsem zas tolik nebyl.

14.06.2024

A já idiot myslel, že je to knížka pro děti. Je v tom dost rozverného Vančury. A není divu, že tenhle autor k nám dostal Welzla. I on je v tom nějak cejtit.

3 11.06.2024

K týhle knize se chci vrátit. Za 10 nebo i 20 let. Sebeironie, stylová jistota, věty úsporné, a přitom trefné v každém slově, tu slangivý výraz, tu nářečí, tam nutný germanismus, celý to mnou rozechvívá jak "duše zimomřivých ptáků". Vědomí, že "proměním se v zem", je tam až neúnosné. A přece ten humor smějící se bestie. Nevím, proč už jsem Šotolu neobjevil dávno. Musím si od něj ještě něco přečíst.

11.06.2024

Pro mě překvapivý debut. Psaný svižně, čtivě, místy sarkasticky, jak to mám rád. Nabral pro mě nečekané obrátky. Skvěle poskládané střípky. Současné, jen ty sociální sítě mi tam chyběly.

1 02.06.2024

Jo, je to literatura. O něco takového se v rámci žánru pokouší třeba K. S. Robinson (na jeho Auroru jsem si nejednou vzpomněl). Ale u Chambersové nejde už vůbec o technologie, ale o pokládání hlubších otázek, když se díváme do hvězd. Několikrát jsem si při četbě vzpomněl taky na Lema. A ačkoli Chembersová nevěští Zemi (zase stejně jako K. S. Robinson) světlou budoucnost, přesto vás dostane optimismem a humanismem. Už se těším na Poutníky.

1 26.05.2024

Kniha, na kterou jsem se vůbec nedokázal naladit. Za mě selhává jako dokument i jako literatura. Čiší z toho ta úpěnlivá snaha nebýt dokument a nebýt na straně války. Po scéně s neúspěšným antentátem na Hitlera, kdy se autor věnuje spodnímu prádlu rozvěšenému po okolí, jsem knihu odložil.

Fikční svět 4 hvězdy, děj a styl tak za 2. Takže průměr. Autor si dal skutečně záležet na vytvoření svého světa, ale zapomněl, že by čtenář potřeboval mít taky důvod číst a držet hlavní postavě palce. Kdyby tam nedal těch pár odkazů na exoprostor a někdo by mi řekl, ze čtu Paměti mojí babičce od Hůlové (ze života kočovných mongolů), klidně bych mu to věřil. Jenom ty zkušenosti, které se snaží vypravéčka jako starší žena předat, nejsou uvěřitelné. Taková ta obecná hodnocení života. Spíš mě to tam štvalo. Jestli se pustím do druhého dílu, nevím. Určitě bych si ale počkal na další autorův román.

1 25.05.2024