Zlatá sopka
Jules Verne
Kniha vypráví příběh dvou mladíků, Summy Skima a jeho bratrance Bena Raddleho, kteří na Klondike (území v severozápadní Kanadě v provincii Yukon) zdědili po svém strýci Josiasovi Lacoteovi zlatokopecký claim, ležící na Miles Creek zhruba 80 kilometrů od Dawson City. Přestože jsou finančně zajištěni, oba se rozhodnou, že si své dědictví pojedou prohlédnout a při tom zkusí zlatokopecké štěstí. To jim však nepřeje a mladící téměř žádné zlato nenaleznou. Navíc mají časté problémy se svými sousedy, kteří jsou ve většině případů bandou rváčů. Nakonec je jejich claim zatopen rozvodněnou řekou, takže hledání zlata ukončí. Tu se však dozví od jednoho umírajícího zlatokopa, že při ústí řeky Mackenzie do Beaufortova moře leží sopka, jejíž téměř celý vnitřek je pokryt zlatem. Bratranci zorganizují výpravu a zlatou sopku skutečně naleznou. Přesto jim opět štěstí nepřeje. Nejenom že jsou pronásledováni bandity, ale při snaze prolomit náloží stěnu sopky dojde kvůli průniku mořské vody k výbuchu... Román je jedním ze tří Vernových děl, které se odehrávají v Kanadě (dalšími jsou Bezejmenná rodina a Země kožešin).... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1998 , NávratOriginální název:
Le volcan d'or, 1906
více info...
Přidat komentář
Čistě dobrodružná verneovka bez sci-fi prvků (tedy až na tu vodu v sopce). Dočkáme se zase spousty putování, ale geografické popisy tentokrát autor udržel v mezích zdravé normy, takže byly přínosem a ne přítěží. Jako tradičně se setkáme s výjimečně charakterními, čestnými a poctivými lidmi (obyčejně to bývají Francouzi, tady výjimečně Kanaďané) a vynechat nelze ani výjimečně bezcharakterní padouchy. K tomu trocha romantické naivity. A celé to uzavírá happyend jako prase. No, neberte to!
Může to vypadat, že se knihu snažím shazovat, ale není tomu tak. Naopak, bavila mě. Bavilo mě prostředí Klondiku i sám příběh. Suprové oddechové čtení.
Teď si dám pár novodobých thrillerů a pak hurá na další verneovku. Ještě mi jich hodně zbývá...
KLONDIKE. Verne tu zabŕdol do výsostného teritória Jacka Londona. Hoci kvalitu majstra na túto časť sveta dielo nedosahuje, dalo sa to čítať. Opäť nechýba záporák (tentokrát z Texasu), ktorý ako vždy u Vernea dostane svoje v závere na troch riadkoch. Iritujúce dialógy so ženami, hoci od začiatku je jasné, že sa dajú dokopy. A na záver prekvapenie: zo zdravotnej sestry super zlatokopka, ktoré tie milióny zmanažuje na dve doby. A potom nemilujte autora... Takých 65 - 70 percent
Tak zlatá sopka mě hodně překvapila. Myslel jsem, že mě už kniha Jules Verna nebudou bavit. Přece jenom poslední verneovku jsem četl před lety, ale tato kniha mě zcela pohltila. Je škoda, že kniha není moc známá protože příběh je vynikající. Prostě těžba zlata v krásné a zároveň kruté přírodě. Jen pro zajímavost. Jedná se o poslední Venovo dílo, které dokončil jeho syn po smrti otce. Plný počet hvězdiček.
Přiznám se, že mne nalákalo to, že to není typická verneovka, ale že ji dopsal syn Julesa Vernea. Ale nakonec to verneovka byla a typická. Techniky, romantiky, poučování - všeho v rozumné míře, dobře se to četlo, i když je to víc jak sto let. Vím, že to dobře dopadne, že se dostanu do nějakého exotického prostředí. Ale jako dítě jsem Oceánem na kře ledové hltal více. Nicméně nelituji.
Mal som pocit, akoby som čítal slabšieho Londona. Reálie tie isté, len príbeh je typicky verneovsky čierno-biely. Preto mám rád návraty do naivity, ktoré sú charakteristickou črtou Julesovej tvorby. Vždy si pri jeho knihách oddýchnem a to si skutočne považujem. Čo sa týka Zlatej sopky, čakal som niečo iné, než som v príbehu dostal. Milo ma prekvapila prostredie, zápletka, ako aj stručnosť deja, dvesto strán a je vymaľované. Pre mňa pohodové čítanie, ktoré mi prinieslo oddych a návrat do naivity detstva.
Méně výrazné dílo ve Verneově knihografii, ale vzpomínám si, že jsem ho přečetl jedním dechem. Dnes už bych to asi viděl jinak.
Je to další verneovka napsaná tak trochu podle šablony. Už po padesáti stranách tušíte, jak to dopadne, a že to samozřejmě dopadne ultra-dobře (to už snad ani není spoiler), ale přesto je to kniha zábavná a musím ji vyzdvihnout už jen pro pěknou oslavu kapitalismu a zajímavé morální principy hlavních hrdinů, které by dnes kdejakému mladému intelektuálovi způsobily nejeden hemoroid.
Typický Verne, spousta geografických popisů a časových údajů o průběhu cesty, naivní love story mezi oběma bratranci a sestřenicemi, různé šťastné náhody a samozřejmě happyend včetně dvou svateb. Přečetl jsem se zájmem, protože jsem tuto knihu zatím neznal, ale nijak mě nenadchla.
Už je to dávno, co jsem knihu četla, tehdy se mi opravdu líbila, nevím jen, jak by to dopadlo dnes.
Štítky knihy
dobrodružství zlatokopectví zlatá horečka
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Jules Vestern. U tohodle Vernova výletu do hájemství Londonova a Welzlova váhám nad hodnocením 3 a 4 hvězdy. Na jednu stranu je lehce znát, že tuhle knihu JV odložil a nedopsal (sám). Tvoří ji vlastně dva až do posledních stránek nesouvisející příběhy. Příběh Zlaté sopky se odehrává až za polovinou a předcházející zdlouhavá dobrobrodružství na zlatokopeckém claimu jsou téměř zbytečná. A i když konec přece jen všechno propojí, asi by nevadilo, kdyby Jules nebo jeho syn první polovinu víc pokrátili. Na druhou stranu je fajn vidět tuhle krajinu vernovou optikou, chemie mezi postavami funguje a navrh tu JV uvádí na scénu francouzské pouliční bojové umění, kick-box s medvědem, odvážné "kovbojské" kousky hodné Karla Maye a konečně ještě dávno před Revenantem ukazuje, jak vám mršina koně může zachránit život (i když zcela jiným a vernovsky originálním způsobem). Takže vlastně spokojenost. I když to není Vernův nejlepší román, z průměru vybočuje tou lokalitou a právě těmi welzlovskými vypravěčskými perlami.