Hrrr na ně!
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459660/bmid_hrrr-na-ne-xsj-459660.jpeg
5
1218
1218
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 21. díl >
Ze zeměplošského moře se zvedla větrná korouhvička a teď najednou každý ví, kam vítr vane. Vynořila se nová země a staré spory. A když se dvě armády vydají na pochod, velitel Elánius z ankh-morporské Hlídky má jen několik hodin na rozřešení zločinu tak strašného, že do konce neexistuje ani zákon, který by ho postihoval. Ten zločin se jmenuje „VÁLKA“. Elánius proti zlým protivníkům, kteří se ho snaží dostat… a to jsou lidé, kteří stojí na jeho straně. Nepřítel by mohl být ještě mnohem horší. A v jeho diáři je v kolonce „Dnes nezapomeň“ napsáno – umřít! Ale dělat by to raději neměl, protože největší vynálezce a nejmazanější politik světa se už vydali na bojiště s malým balíčkem, který má zaručeně zastavit boj… Zeměplocha jde do války, a to s armádami sardinek, válečníků, rybářů, mihulí a alespoň jedním oddaným průvodcem vojenského tábora.... celý text
Přidat komentář
V rámci Hlídky nejslabší kus.
V rámci Zeměplochy pořád lepší než jakýkoliv díl s Mrakoplašem.
V rámci žánru fantasy pořád lepší než kdeco jiného, až tak obšírně ale srovnávat nechci, nebyla bych férová, protože Pratchettovi nadržuju :)
PS: Vetinari, Tračník a BĚTA for the win!
Hrrr na ně! patří k mým méně oblíbeným hlídkám. Nemyslím, že dovedu vysvětlit proč, ale ve srovnání s předchozími díly o hlídce mi tam něco chybí. Přitom právě tento díl Zeměplochy má jedinečné množství Vetinariho, kterému asistují Krásná Běta (desátník Noby Nóblhóch v přestrojení) a seržant Tračník, což je velmi zdařilá část. Místy se to asi malinko vleče. Třeba hned na začátku je jasné, že bude "velký střet", ale cesta k němu je velmi dlouhá. Což můžeme říct i o mnoha dílech, kde je cílem vrcholný střet armád a přípravy se vlečou přes celou sérii, takže zase tak moc bych si na to nestěžovala. Motiv ostrova, který se nečekaně vynořil z moře, mi přišel dobrý, ale zase už jsem knihu nečetla poprvé a zrovna to, jak to s ostrovem bude, byla jedna z těch věcí, na které jsem si pamatovala. Řekla bych, že navzdory přítomnosti smysluplného příběhu, je to jedna z těch Zeměploch, která stojí spíše na zábavných postavách než na ději.
*
"Cože? Jo tohle…" usmála se Angua, "to je jenom taková hloupost, kterou říkají ženy, když své muže posílají do války. Vrať se se štítem, nebo na něm."
"Na štítě?" nechápal Noby. "To jako myslíš, aby se na něm klouzal nebo tak něco?"
"Jako mrtvý," řekla Angua. "To znamená: vrať se domů jako vítěz, nebo se nevracej vůbec."
"No, já se vždycky vrátil se svým štítem," uvažoval Noby nahlas. "V tom nevidím jedinej problém."
"Noby," povzdechl si Tračník, "ty ses vždycky vracel se svým štítem, několika cizími štíty, pytlem zlatých zubů a patnácti páry ještě teplejch bot. A vezls to na káře."
"No, nemá přece vůbec cenu chodit do války, když pak člověk není na vítězný straně, to dá rozum," zabručel Noby a zastrčil si bílé peříčko za helmici.
"Noby, ty jsi byl vždycky na straně vítězů, protože ses vždycky plížil po okraji bojiště, abys viděl, kdo vyhrává, a pak sis natáhnul tu správnou uniformu, kterou jsi svlékl nějakému mrtvému nešťastníkovi. Slyšel jsem nějaké zvěsti o tom, že dokonce i generálové dávali pozor, jakou máš na sobě uniformu, aby podle toho poznali, jak se bitva vyvíjí."
"Hodně vojáků sloužilo v různejch oddílech," odpověděl Noby.
"Ano, když to říkáš takhle, tak je to jistě pravda. Jenže většinou ne během jediné bitvy," ušklíbl se seržant Tračník.
*
A pak si uvědomil, proč takhle přemýšlí.
Protože si přál, aby za tím byli spiklenci. Bylo to mnohem snazší, představit si pár mužů, plných nesoudnosti a cynismu, opilých výsadami a mocí, kteří v nějaké zakouřené místnosti nad sklenicemi brandy kují pikle. Bylo snazší držet se téhle představy, protože pokud jste to nedokázali, mohlo se vám stát, že jste stanuli tváří v tvář skutečnosti, že za těmi ošklivostmi stojí obyčejní lidé. Obyčejní lidé, kteří hladí psa, vyprávějí svým dětem pohádky před spaním, a pak jdou ven a dělají strašlivé věci jiným obyčejným lidem. Bylo o tolik snazší svalit vinu na nějaké Tamty. Bylo nesmírně depresivní jen připustit, že Tamti bychom mohli být My. Dokud to byli Tamti, pak za to nikdo nemohl. Ale jestli Tamti byli My, co jsem potom Já? Konec konců jsem přece jeden z Nás. Musím být. Rozhodně jsem o sobě nikdy nepřemýšlel jako o jednom z Tamtěch. Nikdo o sobě nikdy nepřemýšlí jako o jednom z Tamtěch. Já jsem vždycky jen jedním z Nás. A zlé věci vždycky dělají Tamti.
*
"Štěstěna přeje statečným, pane," zvolal vesele Karotka.
"Dobrá. Výborně. To rád slyším, kapitáne. A jaký vztah má vis á vis k těžce vyzbrojeným a dobře vycvičeným armádám v přeplněném početním stavu?"
"Hm, nikdo neslyšel, že by se Štěstěna starala o něco takového."
"Podle generála Taktica je to proto, že takové armády se o sebe starají samy," řekl Elánius. Otevřel ohmataný svazek. Místo záložek v něm měl početné papírky a kousky provázku. "A teď vám, mládenci, řeknu přesně, co radí generál pro případ, že jste v menšině, hůře vyzbrojeni a v nevýhodném postavení proti nepříteli, a přesto nechcete být poraženi. Je to…" obrátil stránku, "Nebojujte."
*
Velitel se rozhlédl kolem. Na vrcholech okolních dun se začaly objevovat temné body. Jak se pomalu zvedaly, ukázalo se, že jsou to hlavy.
"To jsou… To jsou Trusove, pane!" ozval se seržant.
"Ne. Trusove by okamžitě zaútočili, seržante."
"Promiňte," řekl Karotka, "mám jim říci, aby zaútočili? Byli byste raději, kdyby se na vás vrhli?"
Trusove už obsadili všechny okolní duny. Stoupající slunce se odráželo od jejich zbraní a kovových součástek výstroje.
"To mi chcete říct," obrátil se velitel ke Karotkovi, "že vy dokážete přesvědčit Trusy, aby neútočili?"
"Bylo to velmi komplikované, ale nakonec pochopili princip věci," přikývl Karotka.
Velitel zvažoval svou situaci. Tam, na druhé straně, stáli Trusove. Jeho oddíly byly shromážděny na malém prostoru a obklíčeny. A tenhle velký rudovlasý a modrooký muž se na něj usmíval.
"Jak se dívají na milosrdné nakládání se zajatci?" zeptal se.
"Myslím, že i o tom by se dalo mluvit, když na tom budu trvat," přikývl Karotka.
Velitel se znovu rozhlédl po mlčících Trusech.
"Ale proč?" zeptal se nakonec. "Proč se na nás nevrhli?" nechápal.
"Můj velitel nechce, aby došlo ke zbytečným ztrátám na životech, pane," vysvětloval Karotka. "Tím myslím velitele Elánia, pane. Sedí támhle na té duně."
"Vy dokážete přesvědčit Trusy, aby neútočili, a to ještě máte velitele?!"
"Přesně tak, pane. On říká, že tohle je policejní akce."
Velitel polkl. "Vzdáváme se," řekl.
"Cože? Jen tak, pane? Bez boje?" ohradil se seržant.
"Ano, seržante. Bez boje. Tenhle muž dokáže přinutit vodu, aby tekla do kopce, a to má ještě velitele. Miluju tu představu, že se vzdáme bez boje. Válčím už deset let a celou tu dobu toužím po tom vzdát se jednou bez boje."
2024/34
Každá další kniha s Hlídkou mi přijde zase lepší než ta předchozí, a to se mi líbily všechny. Vetinari se v tomhle díle ukáže skutečně v akci, a stojí to za to. A že se k tomu přimotají i Fred a Noby (ten dokonce v šatech), dělá zážitek jedině lepší. Leonardo da Quirm je jedna z mých oblíbených meta narážek na realitu. Není nouze ani o ostatní známé hrdiny (i když, člověk by pro ně vždycky chtěl víc času). Bylo to prostě dobré.
Pro mě jedna ze slabších pratchettovek, kterou nad totalní průměr zvedá jen boční Nóblhochův genderový motiv. Na mě nějak moc polopatické, žánrově podivně rozplizlé (detektivka a pátrání po teroristech se mění v něco úplně jiného, což nakonec vyúsťuje v asi trojí konec). Škoda že se autor nevydal do donkichotských vod, jak to sliboval motiv studování rytířských povinností. To by mě asi bavilo víc. Ale to taky může být mnou. Tady to celkem sklízí úspěch. Já knihu už asi před 20 lety odložil nedočtenou. A teď zhruba po třetině ji zase zavřel a dal si to jako audioknihu. A to už se dalo. Jan Zadražil je skvělej interpret Zeměplochy. To nepochybně.
Další naprosto skvělý díl, poslechnuto jako audiokniha v podání J. Zadražila a asi už všechny díly, které jsou namluveny budu poslouchat ;) protože to bylo něco tak naprosto neuvěřitelně vtipného :) nikdy mě Zeměplocha nebavila tak jako teď při poslouchání. Celý díl je naprosto skvělý a i díky panu Zadražilovi, který jako by se pro namlouvání Zeměplochy narodil, mě to celé neuvěřitelně bavilo.
Kvrk pink pink cink píp! Potřebuju taky takový udělátko, aby mě upozorňovalo na každou novou audioverzi Pratchettovy hlídky v podání Jana Zadražila! Nechci přijít ani o jedinou, protože to je naprostá dokonalost! Nesmírně se u poslechu bavím.
V pořadí čtvrtá kniha Úžasné Zeměplochy s městskou hlídkou paroduje válku, rasismus a nebo politiku s humorem panu Pratchettovi vlastním.
Malicherný spor o plovoucí horu pemzy někde v moři mezi Ankh-Morporkem a Klečí vede pomalu ale jistě k nevyhnutelné válce. Ještě že je tady genius Leonardo da Quirm a neohrožený Elánius a jeho Městská hlídka. Úžasný Pratchettův styl psaní a jedinečný humor v kombinaci s přednesem Jana Zadražíla to je záruka zábavy. Kdyby to šlo, dám šest hvězd!
Začalo to několika zmatenými okamžiky, a pak se objevil ostrov.
Jenže odměny za objev se většinou nedostává průzkumníkům, ani cestovatelům, ale těm, kdo pak své nohy dostanou co nejrychleji domů --- a když jsou ty nohy stále spojeny s tělem, je to jen bonus navíc --- a když se stane, že takových osob je víc, nastane problém --- a pak je to úkol pro Elánia.
Je totiž čas, aby někdo dostal pořádnou lekci --- a pak už nic nebrání tomu, aby se rozjel byznys se zbraněmi --- "jsou pro každého, kdo si je přeje koupit a může zaplatit"
"Bez ohledu na to, kdo, jak a kde je bude používat?"
Výrobce zbraní byl, jak se zdálo, na okamžik dost zmatený.
"Prosím? Obávám se, že --- no samozřejmě, jsou to přeci zbraně!"
Jak se tak zdá, Zeměplocha je dost podobná našemu světu ---
"Předseda Cechu právníků a advokátů sí odkašlal --- pak nastala diplomatická odmlka" --- a pak už události nabraly spád!
Budete číst, jako o život, budete přemýšlet nad významy slov, budete se smát a bude vás mrazit ---
--- někdo totiž vyhlásil válku!
"Tu dlouho a s láskou pěstovanou tradici."
Konflikt, který většinou ukončí, jen když dojdou zbraně! --- resp. když dojde kamení!
A pak se ozve TEN hlas: "MÁM TEĎ OBROVSKÉ MNOŽSTVÍ SCHŮZEK."
Pravidelní návštěvníci Zeměplochy moc dobře ví, či hlas to je!
Zbývá už jen poslední otázka, --- a na či straně jste vy?
Další Zeměplošská kniha s Hlídkou v hlavní roli - tentokrát se v knize hodně cestuje, a jen první půlka románu se odehrává v Ankh-Morporku. Což podle mě příběhu prospělo. Kapitán Karotka je oproti předchozím knihám bohužel trochu upozaděn, ale dějová linka s Nobym a Tračníkem to více než vynahrazuje. Celkově je kniha o chlup horší než Stráže! Stráže!, má zajímavější příběh, ale o trochu méně vtipných scén a je v ní pár hluchých míst.
Jak to dělal?!? JAK se dokázal pohybovat na tak tenké hraně, jako je téma válečného konfliktu v nápadné shodě s naší - zdá se nevyčerpatelnou - lidskou pitomostí, aniž by jedinkrát sklouzl k mentorování? Jak dokázal tak laskavě a s nadhledem vtipkovat o nekončícím sledu klišé, kterými bez konce argumentujeme na téma rozdílností, mlátíce se hlava nehlava "důkazy", že "my" jsme lepší než "oni", a ani jedinkrát nezesměšnit? Jak?
Zdá se mi, že tohle Pratchettovo mistrovství prolíná každým dalším dílem výrazněji. Nemyslela jsem si, vůbec jsem ze začátku nečekala, že bych našla v jedinečné fantasy řadě vedle nadstandardní porce chytré čistokrevné legrace (a napětí) něco, co by mě oslovovalo ještě výrazněji a posouvalo můj respekt k autorovi a bezbřehé potěšení z četby dál a dál. Stalo se.
Hrrr na ně! pro mě zatím nejlepší...
Kniha poslechnuta v bravurním ztvárnění Jana Zadražila. Hned v prvních kapitolách mě až zamrazilo, jak aktuální se mi ten příběh zdál. Velice jsem si užívala pasáže, které se soustředili na postavu Havelocka Vetinariho, jemuž zde bylo dopřánu více prostoru, než v knihách, které jsem měla doposud možnost si poslechnout (stejně tak jako strážníkům Nóblhóchovi a Tračníkovi - taky nebylo na škodu). Celkově příběh možná nemá takový odpich jako ty předchozí, ale líbil se mi. Rozhodně si ho ráda vyposlechnu znova (a znova...).
Terry Pratchett si prostě bravurně poradí s jakýmkoliv tématem! A co víc, i ta z vážnějšího ranku dokáže předat někdy sice trochu hořkosladce, ale většinou s laskavým humorem, který zvedne na duchu a nedovolí čtenáři se příliš mračit. A zápletky jeho děl jsou prostě neskutečné.
Moc mě to mrzí, ale tohle se úplně nepovedlo. Doufám, že série o Noční hlídce neztratila dech úplně. Předchozí tři díly byly super, ale tohle se úplně nepovedlo. Přijde mi, že hlavní pozornost je věnována Elániovi, na kterém toho vlastně moc zajímavého není. Ostatní hrdinové hrají spíše vedlejší role , což je velká škoda. Zatáhnout Noční hlídku do války a politiky nebyl úplně nejlepší tah. Pokud s Terrym teprve začínáte, rozhodně nazkoušejte tuhle knihu mezi prvními.
Čtvrtý návrat k Elániově Městské hlídce jsem četl už hodně dávno a pamatoval si tak jen útržky témat a scének. Paradoxně o samotném konání policistů mi v mysli nezůstalo skoro nic. A jsem za to rád, protože jsem se po letech mohl znovu nechávat překvapovat detektivkou propojenou s kritikou války, mezinárodního práva, latentního rasismu, trefováním se do všech možných (i nemožných) témat a jako obvykle zdaleka nejen kulturních odkazů (doporučuji klasický web L-Space). S čímž se pojí otázka, že by mě opravdu zajímalo, jak Pratchett knihy psal. Šel od základní kostry děje, na kterou pak vše nalepil? Nebo od jednotlivých etud, vtípků a scének, ze kterých následně skládal celou knihu? Jedno bez druhého by totiž nebylo ono, někdy jsou ale myšlenkové pochody od původních témat až velmi vzdálené – třeba při zamyšlení se nad stálostí tetování.
Pátou hvězdu pak přihazuji za interpretaci Jana Zadražila v audioknižní verzi. Je to už čtvrtá kniha ze Zeměplochy, které propůjčuje svůj hlas, a i když jsem se u prvních dílů sžíval s širokou paletou všemožných postav pomalu, Nohy z jílu a Hrrr na ně už jsem si jen užíval. Jde pro mě o nejpovedenější a nejzábavnější audioknihu za poslední měsíce. Velmi jsem se těšil na každé další zapnutí přehrávače.
Posloucháno momentálně jako audiokniha a nestačím se divit, co aktuálních zážitků v tom nacházím. Skvělý Jan Zadražil!
Poslechla jsem si Soudné sestry i Noční hlídku a konstatuji, že zážitek je úplně jiný, než ze čtení. Ale musím říct, že jsem pratchettovky přečetla cca před 15 lety. Teď si užívám dramatizaci a to jsem si vždycky myslela, že nad knihy není...
Hrrr na ně! Právě vrcholí krize Rusko - Ukrajina. Za mých mladých let se vždy tradovalo, jak jsou masy hnány do války jen zvůli mocných a pro zájmy mocných a dnes se to tu objevuje znovu...Blbost, není to jen tím.
A o to víc v souvislostí se skutečností praští člověka do očí to, co v tom příběhu je. Jak moc obyčejných lidí se nechá strhnout náladou, chtějí být dobrovolníky a přejímají tak absurdní důvody pro válku, až to bolí. A ten kdo dobrovolníkem být nechce obdrží bílé pírko, znak zbabělce. Doufám, že i dnes se najde nějaký policista, který zatkne viníky na obou stranách a postaví je před soud za spiknutí, úklady proti míru, nedovolené ozbrojování...
realita převrácená do světa Zeměplochy. Bravurně zpracováno a zapracováno. Jediné, že válčení a politika není můj šálek kávy, ale to je jen osobní pohled. I tak je kniha báječná, a i přes občasné větší soustředění u knihy byla skvělá a těším se na další díl.
(SPOILER)
Já jsem nadšená. Tentokrát více Elánia a méně Karotky. A překvapivě více Vetinariho?!
Terry Pratchett tady opět skvěle po Zeměplošsky ilustruje běžné problémy lidstva a dovádí je do absurdity, ale úžasně absurdně. Až tak, že se člověk přes to skvělé humorné čtení najednou zastaví a zamyslí se jestli se taky nechová jako serža Tračník a místo toho by se měl víc chovat jako desátník Noby/Běta a víc se ptát. Naštěstí pak serža prohlédl, tedy alespoň tak, že mu dřevěná hlava Klačana jako vývěsní štít hospody nepřijde tak dobrá.
Terry prostě trefně ukazuje dvě rozdílné kultury, které jsi jsou ve výsledku podobné jako vejce vejci. Koukají na sebe s nedůvěrou, předsudky a označují se blbými stereotypy aby se pak stejně hádali o kus plovoucí pemzy na paty. A do toho nám ukazuje mále mikro příběhy, viz serža tračník a jeho nedůvěra v Klačany, desátník Noby a jeho nepochopení žen. A rozhodně stojí za zmínku Leonardo a jeho problém s plnou hlavou nápadů, nápadů které bohužel se mohou použít jako zbraně a jeho nechuť něco takového vymýšlet, až se sám dobrovolně zavřel a izoloval od světa.
No prostě jsem unešená a tahle kniha mě bavila asi nejvíc po prvním díle s hlídkou.
P.S.: zatím čtu od Pratchetta jen hlídku a to postupně.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Nohy z Jílu mě bavily asi kapku více, ale i Hrr na ně! je velmi kvalitní kapitola v eposu Zeměplošské policejní party. Jsem rád, že po tolika knihách, kde hrál vedlejší housle dostává větší roli i Vetinari, a hodně kvalitně bylo provedeno zakončení. Neobjevuje se tady už tolik nových tváří, ale zato ty staré dostávají pořád pevnější rysy. Z dosavadních hlídek tady dostává Elánius určitě největší prostor, který bral v předchozích tak napůl s Karotkou. Karotka vůbec není špatná postava, ale myslím si, že Terry časem pochopil, že v Elániovi má kapku komplexnější postavu, které je třeba věnovat víc času.