Otec prasátek

08.11.2024

Předvánoční čas je pro mě vždy velmi stresující, pan Časnačaj by ze mě měl radost a pokud by východ slunce záležel na mně..no nevím.
Pravděpodobně je to ještě pozůstatek období, kdy děti byly malé, na vše se musela stát fronta ( na Lego v Pragoimpu jsem stála 4 hodiny!, na banány a mandarinky, na kapry.. NA VŠECHNO), vše se muselo dlouho dopředu plánovat a šetřit...a tchyně jako kurátor.
Už mnoho let proto trávíme Vánoce na horách.
Nikdy nezapomenu na ten pocit volnosti ( nedá se to popsat, jen zažít) , na můj první Štědrý den na svahu a ne v kuchyni.
Byl a je to stále nejlepší vánoční dárek pro celou rodinu. Žádné nevyžádané hlouposti, za které ještě musíte poděkovat
( přesně jako holčička, která si přála meč a dostala panenku).
Ale stejně, pořád mě to celospolečenské šílenství deptá....viz komentář Zelený_Drak.

Sakra, i ten vánoční kaktus už kvete...

A PROTO VŠEM doporučuji odjet na Vánoce s rodinou na hory. Když nebudete chtít bydlet v luxusním hotelu, finančně vás to nezruinuje, nebudete přejedením riskovat žlučníkový záchvat a ujišťuje vás, že děti ( i pes) budou nejšťastnější při skákání do sněhu...a z pozornosti jim věnované. A i Ježíšek vás tam najde.

My dospělí máme vyřešeno, ale holčičky už si zaškrtaly v katalagu hraček VŠECHNO, asi budu muset oslovit zlodějský cech.
Ze všech stran na dětskou duši útočí prodejci ve jménu Vánoc.
To je normální zločin.

Opět jako antidepresivum jsem si pustila film Otec prasátek a královky se bavila.

Doporučuji všem, hlavně nemilovníkům Vánoc i povídku Vložte medvídka.

" TAK NAPOSLEDY":
" HO, HO, HO, BYLI JSTE HODNÍ?"

03.11.2024

Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů ze Zeměplochy. Miluju Smrtě a představit si kostlivce oblečeného v červeném kostýmu s vysokými botami je recept na záchvat smíchu. Přidejte si k tomu Pratchettovský humor, Vánoce a postavu pana Časnačaj (moudří už vědí a ostatní si doplní za domácí úkol s tužkou) a máte perfektní knihu.

25.10.2024

Stal se mi takový nešvar. Všiml jsem si, že v českém překladu se až překvapivě často vyskytuje slovíčko "No,...". Pravděpodobně jde o překlad anglického "Well.." a těžko říct, zda i v originále je tak moc využívané. Jedná s eo drobný detail, ale když je to slovo v každé desáté větě, hlavně pak u mágů, tak mě to začalo dosti štvát a kazilo mi zážitek ze čtení. Všiml si toho někdo? Jinak samozřejmě klasika - vynikající příběh, tentokrát o Vánocích a hlavně o víře, která doprovází nejen víánoční ikony, ale i další fantastické postavičky (jako třeba skřetvíl Bradavičák :-)). Užil jsem si to, v rámci Zeměplochy to byla asi průměrná knížka, ale jako kvalitní teaser na blížící se nadílku to určitě funguje :-)

11.07.2024

(SPOILER) Otec prasátek patří mezi knihy, které doporučuji v rámci Zeměplochy mezi prvními lidem, kteří jinak fantasy příliš nevyhledávají. Každý přece zná Vánoce a relativně dost lidí bude znát i motiv "ukradených Vánoc" nebo magické hrozby, že "Vánoce nebudou". Ne každý je má rád. Já třeba Vánoce nijak zvlášť v oblibě nemám. Nebaví mě stromečky, dárky, plné obchodní domy, světýlka všude, ani zdvořilostní návštěvy u příbuzných, které po celý rok nezajímáme, ale na Vánoce se přece "musíme" sejít (a zde myslím opravdu ty případy, které se po vás shání až na Vánoce, ne že se s nimi člověk jinak nevidí skrze častou nemocnost, vzdálenost a jiné obtíže... a zejména pak mám na mysli tento typ příbuzných od vaší drahé polovičky, které prakticky neznáte a vůbec nevidíte důvod, proč s nimi trávit volný den). Nejedny Vánoce jsem strávila sama doma a nijak mi to nevadilo. Baví mě ale řada vánočních příběhů a mezi nimi je Otec prasátek na prvním místě. Zároveň je to moje nejoblíbenější kniha se Smrtěm, i když si nejsem jistá, zda se po druhém čtení Zloděje času nebude muset o příčku podělit. Je to jedna ze zeměplošských knih na téma utváření reality vírou, kdy některé události mají svou setrvačnost (lidé tisíce let věřili, že bez Otce prasátek nevýjde slunce, a to by se mohlo docela dobře stát, pokud lidé přestali věřit v Otce prasátek ale na jeho nezbytnost pro vycházení slunce se jen pozapomnělo) a jiné více podléhají aktuálnímu stavu víry. A když vznikne prázdné místo, stačí málo a může se objevit třeba skřet bradavčák. Tato kniha prakticky utvořila můj názor na to, jak má vypadat dobrá práce s mýtem a vírou ve fantasy. A ani nemá uspěchaný konec, jak se Pratchettovi tu a tam stalo.Humornou složku jako obvykle obstarávají z velké části mágové z Neviditelné univerzity. Doufám, že příští Vánoce také dostanu nějaké pilulky ze sušených žab. Ideálně předem. HO. HO.

***

"Když si vezmeme obyčejného průměrného havrana," řekl, "zjistíme, že je to vlastně velmi okultní pták. Slepý Io, bůh hromu, míval tajemné havrany, kteří dokázali doletět a vletět kamkoliv a kteří mu nosili zprávy o tom, co se děje na celém světě."
"Míval?"
"Nóó… on neměl v obličeji oči, jen takové ty, jak bych ti to, volně pohyblivé oční bulvy, které vždycky huííí - prosvištěly kolem." Havran si, zřejmě za celý rod, rozpačitě odkašlal. "No prostě a jednoduše, stala se taková nehoda, no."

*

"Ale my nemůžeme mít poníka, že ne, Eufí, protože bydlíme ve třetím patře…"
ALE JAKPAK BYSTE NEMOHLI? JE V KUCHYNI.
"No, jsem si jistá, že si tak trošku děláš legraci Otče prasátek," prohlásila matka poněkud ostřejším hlasem.
HO. HO. ANO. JAKÝ JÁ JSEM TO VESELÝ TLOUŠTÍK. V KUCHYNI? TO JE LEGRACE. PANENKY A TAKOVÉ VĚCI PODLE VAŠEHO DOPISU BUDOU DORUČENY POZDĚJI.
"No? Co řekneš, Eufí?"
"Kuju."
"Nešoupnul jste jim doopravdy poníka do kuchyně, že ne?" naklonil se k Otci prasátek Albert, když se fronta posunula.
NEBUĎ BLÁZEN, ALBERTE. ŘEKL JSEM, ŽE BY TO BYLO SMĚŠNÉ.
"No, zaplať pánbůh. Chvilku jsem skoro věřil -"
JE V LOŽNICI.
"Ale…"
JE TO MNOHEM HYGIENIČTĚJŠÍ.

*

"Takže váš Hex chytil od kvestora hloupost," ujišťoval se arcikancléř. "Jednoduché. Přirozená hloupost musí vždycky porazit umělou inteligenci."

*

"No… víte, představte si paměť jako řadu malých regálků, nebo… nebo otvorů, arcikancléři, kam si můžete odložit věci, no a my objevili způsob, jak vytvořit takový druh paměti, na který se dokážou dokonale napojit mravenci, ale co je důležitější, dokáže se zvětšovat podle množství informací, které do ní uložíme, a i když je tak trochu pomalá -"
"Ale ono to bzučí opravdu hodně nahlas," upozorňoval děkan. "Bude to fungovat?"
"Ano, to jen dokazuje, že se tam opravdu pracuje," odhodlal se nakonec k odpovědi Rozšafín. "Jsou to totiž… úly, víte?"
Znovu si odkašlal.
"Jiné druhy pylů, jinak silná vrstva medu, rozmístění vajíček… Je fakticky neuvěřitelné, kolik informací můžete uložit v jediné medové plástvi."
Rozhlédl se po jejich tvářích. "A kromě toho je to velmi bezpečné uložení dat, protože kohokoliv, kdo by si s tím zkoušel hrát, včely ubodají k smrti a Adrian navíc věří, že až se to na prázdninové měsíce zavře, dostaneme ještě ke všemu pěknou dávku medu."

*

TI, KTEŘÍ SI MYSLÍ, ŽE VESMÍR BY MĚL BÝT HROMADOU KAMENŮ, KTERÉ BY SE POHYBOVALY PO PRAVIDELNÝCH KŘIVKÁCH. SLYŠEL JSTE NĚKDY O AUDITORECH?
"Předpokládám, že o nich mohl slyšet kvestor - "
NE AUDITOŘI, KTEŘÍ SE ZABÝVAJÍ PENĚZI. JSOU TO AUDITOŘI REALITY. POVAŽUJÍ ŽIVOT ZA SKVRNU NA ČISTOTĚ VESMÍRU. NÁKAZU. CHAOS. NĚCO, CO STOJÍ V CESTĚ.
"V cestě čemu?"
VÝKONNÉMU PROVOZOVÁNÍ VESMÍRU.
"A já myslel, že vesmír je provozován pro nás… Tedy přesněji řečeno pro profesora aplikované anthropiky, ale nám že je dovoleno se s ním svést," řekl Výsměšek.

*

"Nepravdivý?" zvolal pohoršené Výsměšek. "Já? Já jsem poctivý každý den jako dneska, od rána do večera! No, co chcete tentokrát?"
Rozšafín Ctibum ho v té chvíli totiž zatahal za roucho a něco mu naléhavě šeptal do ucha. Výsměšek si odkašlal.
"Právě mi připomněli, že dnešek je nejkratší den roku," řekl. "To ovšem neznamená, že by to jakýmkoli způsobem zpochybňovalo to, co jsem právě řekl, i když tímto děkuji svému kolegovi za jeho nedocenitelnou podporu a stálou připravenost opravit drobné, i když ne podstatné nepřesnosti. Jsem výjimečně pravdomluvný člověk, pane. Věci, které se řeknou na schůzích univerzitní rady, se ovšem nepočítají."

*

"Víte, co by mě zajímalo? Proč vy děláte tohle zaměstnání?"
NĚKDO TO DĚLAT MUSÍ. JE TO ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ. MUSÍ BÝT VIDĚNI A MUSÍ V NĚ BÝT VĚŘENO. JEŠTĚ PŘED ÚSVITEM MUSÍ VÍRA V OTCE PRASÁTEK VELMI ZESÍLIT.
"Proč?" zeptal se Vzoromil Výsměšek.
ABY VYŠLO SLUNCE.
Oba mágové na něj nevěřícně zírali.
ŽERTUJI VELMI ZŘÍDKA, dodal Smrť.

17.01.2024

Není lepšího vánočního příběhu než-li Otce prasátek.

22.12.2023

Dvacátý příběh z cyklu Úžasná Zeměplocha přenáší čtenáře do času předvečera Svátku prasečí hlídky. Všude vládne mír a klid, sníh se jemně třpytí a za každým oknem je vidět rozsvícený stromeček. Na krbových římsách čekají pověšené punčochy a na stole stojí nachystaná sklenička sherry, pár slaných koláčů a kousek tuřínu pro Otce prasátek, aby se měl na cestě s nadílkami čím posilnit. Problém je však v tom, že Otec prasátek byl DRASTICKY OMEZEN, jak by řekl Smrť. Prostě zmizel. Smrť proto vymění kosu za pytel s dárky, svoje dlouhé černé roucho za červeno-bílé oblečení Otce prasátek, zapřáhne do saní čtyři divoká prasata a spolu se svým pomocníkem Albertem se vydá rozdávat dětem dárky. Jenže když se Smrť snaží někoho napodobit, často z toho kouká akorát malér. Dětská přání totiž plní příliš doslovně. Současně Smrťova vnučka Zuzana, toho času dětská vychovatelka, musí odhalit, co se stalo se skutečným Otcem prasátek, a přijít na to, jak ho zachránit.

Tuším, že Otec prasátek, byl kdysi mým prvním setkáním s panem Pratchettem a jeho Úžasnou Zeměplochou. Už tehdy jsem byla příběhem a stylem vyprávění nadšená, tentokrát se mi ale tato knížka líbila ještě o kapku víc. Řekla bych, že je to tím, že mám už přečteno více příběhů že Zeměplochy, proto lépe chápu souvislosti, znám více zmíněné postavy atd. Brzy si zase budu muset přečíst další díl z této mé oblíbené fantasy série. :o)

"...Proč vy děláte tohle zaměstnání?" - NĚKDO TO DĚLAT MUSÍ. JE TO ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ. MUSÍ BÝT VIDĚNI A MUSÍ V NĚ BÝT VĚŘENO. JEŠTĚ PŘED ÚSVITEM MUSÍ VÍRA V OTCE PRASÁTEK VELMI ZESÍLIT. - "Proč?" zeptal se Vzoromil Výsměšek. - ABY VYŠLO SLUNCE.

5/5 *

14.12.2023

Moje úplně první knížka ze série a určitě ne poslední. Ač místy trochu chaos a chvilku mi trvalo se zorientovat, celkově hodnotím kladně, nechyběl humor, napětí i pasáže k zamyšlení. Hodně mě bavil Smrť, Časnačaj, havran, bohové i Zuzana. Je to asi největší úlet, který jsem kdy četla, ale bavilo mě to a těším se na tu hromadu dalších dílů, které mi zbývají.

13.12.2023

(SPOILER) Na předvánoční čas knížka jak dělaná, Smrť v roli záchranáře Vánoc naprosto boží!

„Ale my nemůžeme mít poníka, že ne, Eufí, protože bydlíme ve třetím patře“
ALE JAKPAK BYSTE NEMOHLI? JE V KUCHYNI.
„No, jsem si jistá, že si tak trošku děláš legraci Otče prasátek,“ prohlásila matka poněkud ostřejším hlasem.
HO. HO. ANO. JAKÝ JÁ JSEM TO VESELÝ TLOUŠTÍK. V KUCHYNI? TO JE LEGRACE. PANENKY A TAKOVÉ VĚCI PODLE VAŠEHO DOPISU BUDOU DORUČENY POZDĚJI.
„No? Co řekneš, Eufí?“
„Kuju.“
„Nešoupnul jste jim doopravdy poníka do kuchyně, že ne?“ naklonil se k Otci prasátek Albert, když se fronta posunula.
NEBUĎ BLÁZEN, ALBERTE. ŘEKL JSEM, ŽE BY TO BYLO SMĚŠNÉ.
„No, zaplať pánbůh. Chvilku jsem skoro věřil -“
JE V LOŽNICI.
--------------------------------------
ACH, řekl Smrť. A TEN KONÍČEK PRO TEBE ZNAMENAL STOKRÁT VÍC NEŽ VŠECHNY TY DRAHÉ HRAČKY A HOUPACÍ KONĚ NA SVĚTĚ, ŽE?
Albert na něj vrhl mírně horečnatý pohled. „Ne! To tedy neznamenal! Když je člověku sedm, je to většinou bezohledný malý sobec. On se táta stejně po večeři pěkně nasral a rozšlapal mi ho na hadry.“
PO VEČEŘI?
„No jo, asi jsme měli kousek sádla na chleba, nebo tak něco“
ALE I PŘESTO, DUCH SVÁTKU PRASEČÍ HLÍDKY-
Albert si povzdechl. „No když chcete, mistře, když teda chcete“
--------------------------------------
„Pch, podívej se na ně. Když jsem byl dítě já, tak mně pan Otec prasátek nepřinesl nikdy nic,“ řekl desátník Nóblhóch a zachmuřeně pozoroval děti. „A věšel jsem si punčochu pravidelně, každý svátky. Nikdá v ní nic nebylo, akorát jednou se mi do ní můj táta vyzvracel.“

Geniální :D

21.09.2023

Auditoři a jejich nenávist vůči životu mě baví. A taky příběh, který se točí okolo Otce prasátek, který tak nějak najednou není a za kterého musí zaskočit Smrť. Moc mě to bavilo, jako ostatně každý Pratchett, kterého jsem četl. Jsem rád, že jsem ho nečetl dřív. Alespoň si můžu jeho knížky pěkně dávkovat a nějakou dobu mi vydrží.

08.04.2023

Jubilejní dvacátá Zeměplocha - příběh je zajímavý a napínavý, jen humorných scén trochu ubylo. Děj se odehrává během Zeměplošských vánoc, kdy Smrť s Albertem musí zaskočit za Otce prasátek (neboli parodii na Anglického Otce Vánoc), do děje se zapletou i mágové, Zuzana Stohelitská a vrah Časnačaj, což je jeden z nejlepších Zeměplošských záporáků.

31.03.2023

Audioknižní návrat poslouchaný u předjarního marodění. Je to vynikající kniha, vtipná, napínavá a jak už je autorovým dobrým zvykem, se značným filozofickým přesahem, který není na první pohled vidět.
Má oblíbenkyně je víla Fajnálada, hlaste se, kdo nějakou skutečnou zná. ;)
A taky: "Ti, kdo opravdu vědí, jen buší předměty o sebe a křičí."

03.03.2023

Tohle je prostě jen další úžasná kniha od našeho milovaného Terryho. Spoilerovat nebudu.. Je tam Smrť takže zábava zaručena.

16.02.2023

Asi je lepší to číst v zimním období, kdy má člověk nejen náladu na legraci, ale i na zamyšlení. Je to vtipná a zároveň moudrá kniha.

07.02.2023

(SPOILER) Otec prasátek
V období Vánoc jsem tuto knihu začal číst, aby to mělo tu správnou atmosféru a abych si to co nejvíc užil...
I když je to kniha o Vánocích, tedy o Svátku prasečí hlídky, můžeme ji v klidu číst v jakoukoli roční dobu.
Smrť patří k mým oblíbeným postavám ze Zeměplochy,v tomto příběhu si na sebe vzal na jeden velmi dlouhý večer nezvyklou úlohu.
Obzvlášť pak ve chvíli, ve které zachránil život děvčátku se sirkami.
Po přečtení knihy jsem se podíval i na stejnojmenný film,jenž je rozdělen do dvou částí a na scénáři se podílel sám autor,
jehož všímavý divák poznává v roli prodavače hraček.

18.01.2023

V čase vánočním není nad tuto knihu! :-)

HO. HO. HO.
„Ne, ne, ne!“ rozčiloval se Albert. „Musíte do toho dát trochu života, pane, tedy nic osobního, když dovolíte. Musí to být takový ten bohatýrský, masitý smích. Musíte... musí to znít jako smích někoho, kdo čurá brandy a kadí švestkovej pudink, pane, dámy prominou.“
VÁŽNĚ? A JAK TO VLASTNĚ VŠECHNO VÍŠ?
„Já byl kdysi taky mladej, pane. Taky jsem si věšel punčochu jednou ročně jako hodnej kluk. Aby nám ji Otec prasátek naplnil hračkama, tak jak to teďka děláte vy. No, v ty době jsme dostávali tak nějakou tu klobásu a černej pudink, když jsme měli velký štěstí. Ale ve špičce vždycky bylo růžový prasátko z růžový mandlový hmoty. Neužil jste si Prasečnice, dokud jste se nepřežral jako čuník, mistře.“

25.08.2022

To byla moudrá kniha.
Připadalo mi, že toho vtipu bylo o jednu Albertovu nosní kapku méně, ale o to více jsem cítila, jakou velkou pravdu Pratchett píše a jak důležitým vzkazem je obsah Otce prasátek.

13.05.2022

V Otci prasátek mi nechybělo nic z toho, proč mám Pratchettovy knihy tak ráda. Byl tu humor, laskavost, trocha zahloubání, krásná hra se slovy (opět klobouk dolů před překladatelem), téměř všechny oblíbené postavy.
Bylo zde ale i něco, co jsem u Pratchetta zatím nezažila: strach. Z Časnačaje šla často hrůza, ale za mě byly nejhorší oživlé noční můry. A jako milovník hororů jsem za tuhle vsuvku moc ráda.
Celkově se mi líbil i místy velmi detektivní styl, takový temný až trochu thrillerový. Pro mě něco velmi nečekaného a Otce prasátek jsem si díky tomu neskutečně užila.

19.04.2022

První čtení byla jízda, druhé čtení a film hledání detailů. Ale teprve třetí čtení šlo pod povrch.
První byla Zuzanka vychovávající malé děti, o které mi řekl kamarád. Druhý byl příběh, který jsem hltal. Ale třetí bylo objevování pravd, která jsou jen slovy? Anebo láska, přátelství, slušnost jsou něco více? I dnes? Nebo právě dnes?
Měl pravdu Smrť, že je třeba nepřízni Auditorů vzdorovat a dodávat víře základ, nebo Zuzanka, která šla k jádru věci? Anebo se oba propojovali a doplňovali?
Skončí to dobře, ale co si z toho opravdu vzít. A v tomhle je Pratchett mistr nad mistry.
---
"TEN VÝRAZ NA TĚCH MALÝCH TVÁŘÍCH MI DĚLÁ MOC DOBŘE," prohlásil Otec prasátek.
"Myslíte tu směs strachu a úžasu a tu nerozhodnost, jestli se mají smát, plakat, nebo si pustit do gatí?"
"ANO. TO JE TO, ČEMU JÁ ŘÍKÁM VÍRA."
---
"Jediné, co vím já, že kdyby nás táta o Prasečnicích chytil s pytlem hraček, hned by nás zflákal jako koně, protože si byl jsitej, že jsme je někde zčórovali."
"ALE... TO JE NEFÉR."
"To už je život, mistře."
"ALE JÁ NE!"
"Já tím myslím, že všeobecně se předpokládá, že to tak bude," řekl Alfréd.
"NE, TY CHCEŠ ŘÍCT, ŽE TAK TO ZATÍM CHODILO."
... Bylo lepší nechat mistra, aby se těmihle věcmi prokousal sám a udělal si je po svém. Bylo to jako s těmi houslemi. Celé tři dny jen drnčení a praskot strun a pak už se té věci nikdy nedotkl. To byl ten skutečný Smrťův problém. Když si něco takového vzal do hlavy, bylo třeba dostatečně dlouho počkat, až se mu to z ní zase vykouří.
---
HODNÍ A ZLÍ. ALE JE SNADNÉ BÝT HODNÝ, KDYŽ JSI BOHATÝ, JE TO SPRÁVNÉ?
---
"Někdo vypije připravené sherry, na zemi se objeví otisky nohou ušpiněných od sazí, na střeše stopy sanic a váš povlak na polštář je plný dárku," zabručel děkan.
"Ale, povlak na polštář!" vypravil ze sebe s temným pohrdáním starší pAsák. "Pch. Tak to bych skoro odhadoval, že jste byli taková ta fajnová rodina, kde se dárky rozbalují až po večeři, co? Co mívá takový obrovský prasátkovský stromek v hale, co?"
---
"To by nebyly žádné Prasečnice, kdyby všichni neseděli v jedné místnosti a každý z nich mlčky nezíral na jinou stěnu."
---
"SLUNCE BY BYLO NEVYŠLO."
"Opravdu? Tak mi teda řekni, co by se stalo?"
"SVĚT BY OZÁŘILA POUHOPOUHÁ KOULE ŽHAVÝCH PLYNŮ."
...
MUSÍŠ ZAČÍT S TÍM, ŽE SE NAUČÍŠ VĚŘIT MALÝM LŽÍM.
"Abychom pak uvěřili i těm velkým?"
"JISTĚ. SPRAVEDLNOST, MILOSRDENSTVÍ, POVINNOST A TAKOVÉ TY VĚCI."
"Ale to je přece něco úplně jiného."
"MYSLÍŠ? TAK VEZMI VESMÍR, ROZEMEL JEJ NA PRACH, TEN PŘESEJ PŘES TO NEJJEMNĚJŠÍ SÍTO A PAK MI UKAŽ JEDINÝ ATOM SPRAVEDLNOSTI, JEDINOU MOLEKULU MILOSRDENSTVÍ. A PŘESTO SE CHOVÁTE, JAKO KDYBY NA SVĚTĚ VLÁDL NĚJAKÝ IDEÁLNÍ ŘÁD, JAKO KDYBY VE VESMÍRU BYLA NĚJAKÁ... SLUŠNOST A POCTIVOST, PODLE NICHŽ BY MOHL BÝT POSUZOVÁN."
---

---

17.02.2022

Ďalší výborný diel Zemeplochy, ale tentokrát to u mňa na čistých päť hviezdičiek nebolo. Všetko okolo mágov bolo geniálne (Výsměšek sa stáva jednou z mojich najobľúbenejších postáv), Smrť bol štandardne zábavný a Časnačaj bol naozaj desivý zloduch. Bohužiaľ však dej okolo Zuzanky ma toľko nebavil a občas som sa kvôli tomu v knihe zasekol. Škoda toho, lebo niektoré časti knihy by boli aj za šesť z piatich.