Otec prasátek
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470/bmid_otec-prasatek-zVD-470.jpg
5
1459
1459
Úžasná Zeměplocha série
< 20. díl >
Nadešel předvečer Svátku prasečí hlídky. * Je nápadný klid. * Sněhu je dost, červenek celá hejna, ozdobený stromeček za každým oknem. Je však absolutní nedostatek velkého tlustého muže v červenobílém oblečení, který doručuje hračky... * Ten zmizel. Dětská vychovatelka Zuzana ho musí najít nejpozději do rána, jinak nejen, že nikdo nedostane dárky, ale nevyjde slunce. A naneštěstí jsou jejími jedinými pomocníky havran s oční vadou, krysí Smrť a bůh kocoviny. * A co je ještě horší, někdo leze komínem. Není to bába. Tentokrát má místo kosy pytel, ale je na něm něco smrtelně povědomého. * HO. HO. HO. * Šíří se podivné zvěsti. * A jestli se vám navíc kýve nějaký zub, buďte opatrní... Úžasná Zeměplocha, kniha 19., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1998 , TalpressOriginální název:
Hogfather, 1996
více info...
Přidat komentář
Nemám slov.
Četla jsem v rámci výzvy (knihu, kde se jedna z postav jmenuje jako vy) a vůbec nelituji. Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout.
Žlučobij se svým nespravedlivým osudem, Smrť snažící se ze všech sil porozumět lidem, Zuzana odhodlaná zjistit co?, jak? a hlavně "PROČ zrovna ty?!", Časnačaj (čtěte prosím Ča-snač-aj!) a "upovídaný" krysí Smrť s ještě více ukecaným havranem - to byla podívaná!
Dějové linky s mágy mě popravdě nijak zvlášť nebavily, ale i oni dokázali být občas vtipní.
Nemůžu říct, že bych z knihy dostávala záchvaty smíchu, ale vtipu tam rozhodně bylo hodně. Bylo v ní taky bezpočet úžasných názorů a myšlenek. Moudra, která pronášel Smrť, jsem si někdy musela i několikrát za sebou přečíst. Rozhodně se ke knize ještě vrátím a jsem si jistá, že v ní najdu něco, co mi napoprvé unikalo...
PS: Doporučuji také film, dle mého názoru velice povedený!
Pro mě asi nejméně uchopitelná kniha od Pratchetta. Spíše povídka rozvinutá do knihy odehrávající se během jednoho večera. I přesto je tam mnoho dalších postav a osudů, což na tak krátkém časovém úseku na mě působí... nekompaktně.
K Otci prasátek mám lehce sentimentální vztah, který bude ovlivňovat i moje hodnocení. Dlouhé roky měla totiž tuto knihu v knihovně moje babička, která ji kdysi označila jako: "Jakási prasečina. Doslova." Já jsem ji tedy vesele ignoroval a až po delším čtení Zeměplochy mi podle stejně stylizované obálky došlo, že tato "prasečina" je vlastně jeden z dílů mé oblíbené série. Jinak jde o poěrně zdařilý díl, kde jde opět především o Smrtě a jeho lásku k lidem.
Za mě plný počet, zatím jsem ohodnotila 3 Pratchettovy knížky a vždycky za 5, začínám od svých nejoblíbenějších:-) Tohle je pro mne s Grinchem, Krakonošem a lyžníky prostě vánoční klasika. Mému příteli Pratchett svým stylem nesedl, ale film má moc rád.
Podle ostatnich komentaru jsem myslela, ze to bude supr kniha, ale me vubec nezaujala :/
Zvláštně praštěná knížka,která nebude šetřit vaše bránice. Pro mě to bylo nenáročné a fajn čtení.
Rozhodovala jsem se mezi 4 a 5 hvězdičkami, protože na 5 se mi to moc nezdálo, možná je to tím, jak tu někteří již přede mnou psali, že je to jeho slabší dílo. To já ale nemohu posoudit, je to má první knížka od něj.
Co ale mohu posoudit, má to originální děj i postavy a ten překlad k tomu vážně skvělý. Jsou jisté pasáže, které jsem si četla i 2x, jestli je to tam vážně napsáno a bavila se pokaždé.
Takže, pokud hledáte knížku s trochou napětí, ale hlavně vykreslenými situacemi, neuděláte chybu, když si vezmete tuto.
Velmi mě překvapily i narážky na jiná literární díla - třeba Letopisy Narnie nebo v této době velmi oblíbené Čas čarodějnic (nebo mi to alespoň připomněly). Možná vše nebyl záměr, ale viděla jsem to tam.
Před čtením jsem viděla spíše častěji filmovou verzi, která se mi velmi líbila, i když teď myslím, že tam provedli nějakou tu změnu v ději.
Joo, to byly časy, měla jsem před maturitou a tohle se mi dostalo do ruky... Místo šprtání jsem zhltala půlku Pratchetta a nechápu, jak jsem tehdy odmaturovala. Totální srdcovka. Víla zubnička aka pan Banjo je nejvíc!
Pro mě tentokráte trochu zklamání, četla jsme ji nezvykle dlouho a na pokračování. Budu si muset dát od Zeměplochy na chvilku pauzu.
Jak já se vždycky nasměju a pobavím, když děda Smrť dělá ostudu (a tentokrát pořádnou)! Ke skvělé zábavě se ale jako u Pratchetta téměř vždy přidávají inteligentní názory a zajímavé myšlenky, třeba co se stane, když staří bohové začnou vykonávat nové funkce.
Zábavná pohádka pro dospělé. Po letech mé druhé setkání s Terry Pratchettem. A určitě ne poslední.
Navzdory ostatním komentářům, jsem z Otce prasátek poněkud zklamán. Zuzana Stohelitská a Smrť jsou báječně napsané postavy, Zuzku jsem si oblíbil již ve Zloději času. Netvrdím, že Smrť v převleku za SC není vtipný, má své kouzlo jako vždy (Sekáč), Zuzana mě pobavila nejvíce na začátku při scéně s pohrabáčem. Bohužel, jsem ke knize přistupoval možná s větším očekáváním, takže za mě velice slabé.
Číst tuto knihu bylo jako velkolepá jízda na horské dráze zasněženou krajinou. Já si to neskutečně užila! Díly se Smrtěm jsem měla vždycky moc ráda a tady jsem si ho užila dosyta. Navíc Zuzaniny výchovné metody jsou skvělou inspirací pro komunikaci s dětmi.
„V přesném, zvláště filozofickém užití jazyka je absurdní to, co očividně porušuje pravidla logického myšlení, a zejména to, co se dostává do formálního protikladu se sebou samým.“
Důvod, proč jsem si tak zamilovala Pratchettův svět, proč se tak ráda vracím na Zeměplochu, ... čas od času prostě zatoužím po „exotické“ dovolené :-) ... a když k tomu ještě hledáte titul do Čtenářské výzvy, Zeměplocha s jejími nekonečnými, nadčasovými, bezčasými, magickými a všemi těmi jinými nevysvětlitelnými možnostmi, je jednoznačnou volbou ... ať hledáte, co hledáte ... tady se obejdete :-) ... tak proč nezačít s hledáním právě tady, na Zeměploše ...
... kde "Zatím bylo všechno v pořádku, věci fungují, jak mají, a...
...jenže nefungovaly."
„Stejně jako nejlepší inženýři dokáží slyšet i droboučké změny hlasu a rytmu, které signalizují, že se děje něco špatného, mnohem dříve, než to zaregistrují první přístroje, zaslechl SMRŤ disharmonický tón v symfonii světa. Byl to jediný chybný tón mezi miliony jiných, ale tím byl nápadnější.“
„Všechno někde začíná (i tento příběh), i když s tím tvrzením mnoho fyziků nesouhlasí ... lidé si vždycky mlhavě uvědomovali potíže se začátkem věcí. Projevují například hlasitý údiv nad tím, jak se dostane při sněhové kalamitě do práce řidič sněžného pluhu ...neustále pak vládne touha najít v té pokroucené, zauzlované a potrhané časoprostorové síti nějaký bod, na nějž by se dal položit metaforický prst a ukázat, že tady, tady, je to místo, kde všechno začalo.“
... stačí, když pak někdo ... „vidí věci jiným způsobem než ostatní lidé ... filozof Didactylos shrnul všechny alternativní hypotézy do dvou vět. „Věci se prostě dějí. Čert je vem.“
Takže, Vážení, je čas na exotiku, dobrodružná dovolená klepe na dveře :-) ... jenže ejhle, klepe na zavřené dveře ... a není pochyb o tom, že ten, kdo je zavřel, chtěl, aby tak zůstaly ... a pak, je tu ten nápis ... četli jste ho přece, předpokládám, víte který? Ten, co říká, „za žádných okolností neotevírejte tyto dveře“ ... „Samozřejmě, že jsem ho četl,“ zabručíte si ... proč si myslíte, že je chci otevřít? ... proč? ... jak jinak byste asi zjistili „proč někdo chtěl, aby zůstaly zavřené, samozřejmě!“
„A pak je tu ta potíž se začátky. Někdy, když máte co dělat s okultními říšemi, které mají úplně jiný vztah k času, můžete se dočkat důsledku o něco dřív než příčiny.“ ... ale nebojte se „ať už utečete jakkoliv daleko, nakonec se vždycky zase dohoníte.“
Tak jo, teď už je opravdu čas na pohádku, nejen děti pohádky milují ... ta, která je na řadě teď, je dost hrozná ... přesto tuhle verzi budete ochotní vzít na milost :-) ... Zuzanina verze je neodolatelná ... díky ní si obohatíte svůj pohádkový svět, ... zjistíte třeba, že Jack podsekl fazolový stvol a „přidal tak ke krádeži, svádění a nepovolenému vniknutí do soukromého objektu, ... ještě vraždu a ekologický vandalismus, ale prošlo mu to a žil pak šťastně až do smrti. Ani jedinkrát ho nepotrápilo svědomí po tom, co všechno provedl, ani jedinkrát se necítil provinile. Což dokazuje, že když jste hrdinou, může se vám prominout skoro všechno, protože se nikdo neodváží klást vám nepohodlné otázky“...
... jako třeba, kdo je ten velký kulatý muž se širokým úsměvem na tváři a pytlem na zádech ...
... nebo, co je to za místo, tak vesele vyzdobené ... z knihovny a polic visí chomáče břečťanu a jmelí, po stěnách jsou rozvěšené barevné papírové řetězy a lamety, ...
... a vám, v tom praskajícím, bzučícím a prskajícím ohňostroji, který máte uvnitř hlavy, stíhá myšlenka myšlenku ... „rozmařilost života v podobných věcech SMRTĚ nikdy nepřestala udivovat“ :-)
... trefa do černého ... tahle dovolená se vyvedla a já si dovolím Vám ji doporučit ... a na cestu Vám přibalím ještě jednu malou ochutnávku:
„Jedním z mála způsobů, jak se stát nesmrtelným, byl vyhýbat se životu. A ze všeho nejméně Auditoři věřili v osobnost. Mít osobnost znamenalo být tvorem, který má začátek a konec. A protože ony jednotné bytosti zastávaly názor, že v nekonečném vesmíru je každý život až nepředstavitelné kratičká záležitost, znamenalo to, že osobnosti umírají prakticky okamžitě. V jejich logice byly pochopitelně jisté mezery, ale než to Auditoři zjistili, bylo už pozdě.“
Nejen jedna z úžasných knih mého milovaného autora, ale tento "vánoční" příběh je prostě srdcovka. A tady má Smrť zatím nejlepší roli (čtu Zeměplochu chronologicky).
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Po přečtení této knížky ze Zeměplochy jsem přesvědčená, že nejlepší postavou je Smrť. V knížce jsem našla spoustu problémů k našemu světu a to mě baví. "Vánoční" Noc prasečí hlídky si přečtu další zimu znovu, protože Otec prasátek v zastoupení je nejlepší. Ho Ho Ho!