Poslední kontinent
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473/uzasna-zemeplocha-po-473.jpg
4
832
832
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 22. díl >
Tohle je poslední zeměplošský světadíl. Je horký. Je suchý… velmi suchý. Bývala tady prý sice kdysi věc nazývaná Vlhko, ale nikdo tomu nevěří. Prakticky všechno, co není jedovaté, je jedovaté smrtelně. Ale je to, do prdele, to nejlepší místo na celým světě, jasný? A během několika dnů zahyne, pokud ovšem… Kdo je ten hrdina, který neohroženě kráčí rudou pouští? Ten zázračný střihač ovcí, nepřekonatelný krotitel koní, bezkonkurenční vozka mnohospřeží, bezedný piják piva, neuvěřitelný stopař a člověk, který je dokonce schopen sníst Masový koláč v kukuřičné placce za střízliva? Muž se špičatým kloboukem a Zavazadlem – poslední hrdina. Úžasná Zeměplocha, kniha 22., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1999 , TalpressOriginální název:
The Last Continent, 1998
více info...
Přidat komentář
Existují chvíle, které volají po bezmyšlenkovité, hrůzou naplněné panice,
a pak existují jiné chvíle, kdy je potřeba uplatnit spíš vypočítavou, uvážlivou a promyšlenou paniku_
Největším expertem na paniku co znám a návštěvníci Zeměplochy mi jistě dají za pravdu, je Mrakoplaš, úspěšně neúspěšný mág, se kterým jsem se, po nějakém čase stráveném mezi Elániovou hlídkou, opět moc ráda potkala.
Mrakoplaš ze všeho nejradši nedělá NIC, tak se cítí nejbezpečněji. Potíž je totiž v tom, že jakmile začne dělat NĚCO, vždycky se to pojí s nějakým problémem, který většinou vyústí _no, začne to výše zmíněnou panikou, a pak dost často nastává apokalypsa, různých rozměrů, zaleží na tom, jak rychle dokáže z dané situace prchnout. No a právě teď prchá, jako by mu za patami hořelo!
Navíc k dané pozici míří taky loď s dalšími mágy, a to, jak jistě víte, nevěstí nikdy nic dobrého!
Zvlášť, když se v tu samou chvíli většině přítomných myšlenky divoce rozeběhnou a zmateně narážejí do ošklivých hrbolů představivosti … a možná by si někdo měl taky všimnout obzoru_
Ohromná černá mračna, co se tu válí po obloze už celé roky si za tu dobu vytvořila svou osobnost s pořádnou dávkou nenávisti a taky napětí _ takže to, co přichází není obyčejná bouřka _ tohle je bitva, ve které obyčejné bouřky mezi sebou bojují o prostor_“a hluboko dole _ v oku bouře, vyčnívá obklopen deštěm tak hustým, že to potenciálně nebylo nic jiného než padající oceán, poslední světadíl“.
Jak jsem řekla, když je poblíž Mrakoplaš, nikdy nejde jen tak o nějaký větřík, tady mají všichni co do činění s apokalypsou, zvlášť, když se v okolí vyskytuje neobyčejně vysoká hladina volné magie. Tenhle Zeměplošský svět totiž moc dobře ví, co se stane, když se do rukou mágů dostane příliš velké množství magické síly _ není tajemstvím, že kdysi bylo množné číslo od podstatného jména „mág“ slovo „válka“.
„Myslím, že je načase upevnit poklopy.“, prohlásil děkan.
„My žádné poklopy nemáme.“
„Tak alespoň … kvestora a knihovníka ukliďte na nějaké bezpečné místo.“
A pak už se události začaly řítit v rychlém sledu _ až se najednou vše zastavilo _ došlo jim totiž „dopředu“ _ zem tady prudce padala hluboko dolů _což na Zeměploše není vlastně nic neobvyklého, směrů, kam může něco padat tu je podstatně víc_ takže doporučuji sebrat všechnu odvahu a jako Mrakoplaš otevřít alespoň jedno oko – bude se vám líp sledovat cesta, vlastně by se mělo říct pád, ale záleží na tom, jak se to vezme, a pak taky líp uvidíte na řádky, ubíhají rychle, je to totiž, jako vždy, pořádná jízda :-).
A abych nezapomněla na knihovníka, pořád je orangutan, který většinu svého života strávil v knihovně, jen na něj nějak teď víc působí ty neustálé magické vlivy, a tak chřipka, co ho zrovna trápí nějak napadla jeho morfologické pole a zrovna teď může být opravdu čímkoliv _
„Mágové smutně zírali na to, co vypadalo jako pohodlné křeslo, které někdo z neznámých důvodů potáhl ryšavou kožešinou. _ Nemůžeme pro něj něco udělat?“ _ „Možná by byl šťastnější, kdybychom na něj hodili pár polštářů.“
Takže, kromě toho, že budete řešit různé stupně apokalypsy, nezapomeňte ani na knihovníka, při hledání, pokud možno bezpečné, léčebné kůry, hlavně dávejte pozor, abyste nedopadli, jako Rozšafín Ctibum, jeden z „oněch nešťastných lidí, jejichž prokletím je víra, že kdyby se mu podařilo získat dostatek informací o vesmíru, dávaly by nějakým způsobem smysl“ _ jeho cílem je Teorie všeho, ale nejspíš by se spokojil i s Teorií něčeho a zoufale touží alespoň po Teorii čehokoliv :-).
Tak zábavnou, uklidňující, vzrušující, nervy drásající, svým zvláštním způsobem poučnou cestu (mj. a na to nesmím zapomenout, jak zacházet s umělou inteligencí), která právě nadšeně vykřikuje: „Má roztomilá Baruško! Vem mě k sobě …“ – však tu odrhovačku jistě znáte .
Nějakou chvíli mi sice trvalo, než jsem se ve všech těch časových a prostorových rovinách zorientovala, ale humor Terryho Pratchetta si mě rychle podmanil. A překlad Jana Kantůrka je jedním slovem dokonalý!
Posuďte sami:
"Mrakoplaš opatrně strčil do pirohu. Ten se odrazil od okraje misky.
Takže co... Jedl už párky v rohlíku Kolika Aťsepicnu, i to legračně
barevné staré vejce Ku-li-k’e- sana alias Spáchám čestné harakiri. A přežil, i když ta doba zahrnovala několik minut, kdy doufal, že umře. Jedl Lobsang Kohl-ikeův podezřelý kus-kus, pil příšerný čaj s máslem z jačího tuku, který mu podal Kolikrampa Nechť-nikdy-nejsem-osvícen, a přinutil se polknout i Koli Kolikssonův příšerný morgasbord. Pokoušel se nepřežvykovat ty kousky příšerného velrybího tuku, kterým ho uctil K’ilok Nechť-mě-nakopají-do-mé-vlastní-ledové-díry (při té vzpomínce se mu žaludek začal znovu bouřit - konec konců je jasné, že je něco jiného
rozporcovat mrtvou velrybu, již moře vyplavilo na pláž, a něco jiného nechat ji na pláži ležet tak dlouho, dokud sama od sebe nevybuchne a nerozletí se na kousky o velikosti sousta.)
A co se týče zeleného piva, které vyráběl a prodával Che-Goliqua Ať-polknu-otrávenou-šipku-z-vlastní-foukačky...
Všechny ty věci jedl a pil."
Miluji to! Terry Pratchett prostě nikdy nezklame! Nic tam nechybí, je tu Zavazadlo, můj milovaný smolař Mrakoplaš a samozřejmě je zde i kontinent XXXX.
Je to zase velmi komické a samozřejmě i zajímavé. Zase se zde dozvídáme něco o Zeměploše. Opravdu dobře napsaná kniha u které jsem se nemohla přestat smát.
Dvacátý druhý díl Zeměplochy navazuje přímo na konec Zajímavých časů a obsahuje dvě samostatné dějové linky. V první Mrakoplaš putuje po kontinentu XXXX, který vůbec, ale vůbec nepřipomíná Austrálii. Ve druhé se mágové z Neviditelné univerzity dostanou na opuštěný tropický ostrov. Příběh není špatný a kniha je plná vtipných scének, nejvíc se mi líbila parodie na Mad Maxe a Knihovníkova chřipka. Po Zajímavých časech jde o nejlepší knihu s Mrakoplašem.
Vtípky dobré, ale celkově je to poměrně těžká kniha, měl jsem problém se tam zorientovat, o co vlastně jde.
V knize bylo pár vtipných momentů, ale Pratchett má rozhodně lepší díla. Docela jsem se nudila. A podle dalších komentářů nejsem sama...
"Dôležité bolo sa rozhodnúť, zachovať kľud a možno myslieť na pekné veci ako modré nebo a mačiatka. A najlepšie na tie, ktoré sa nebudú musieť utopiť."
Znovu sa vraciame k Mrakoplašovi a jeho truhlici s obrovským množstvom nôh. Mrakoplaš sa snaží celý čas vyhýbať smrti a problémom, čo ho núti navštíviť každý kút Zeměplochy, aj taký, ktorý bohovia ešte celkom nestvorili, alebo svety ktoré sa nachádzajú v iných dimenziach.
Tento krát sa nachádzame vo svete, ktorý je podobný Austrálii, no nie je to Austrália, ako podotýka autor na začiatku. Stretávame sa tu z bohom, ktorý tvorí svety a nosí celý vesmír vo vreci. Dozvedáme sa ako vznikol vtakopysk, čo majú na svedomí mágovia univerzity.
Príbeh je dobrý, no úseky z mágmi univerzity trošku nudili. Bolo tam kopu humoru, no kniha nemala nejaký vyšší zmysel. U Pratchettových knihách je človek zvyknutý na hlbokú myšlienku, ktorá sa schováva za kopou humoru, no tu som ju nenašiel, preto bolo ťažké knihu čítať v kuse a často som ju odkladal. U Pratchetta sa mi to stáva zriedkavo.
Pre mňa bola táto kniha povinnosť, keďže som fanúšikom Terryho, ale určite neodporúčam ako začiatok pre nováčikov. Ak by som mohol niečo odporúčiť pre tých čo sa len chystajú vstúpiť do sveta Zeměplochy, tak pre dievčatá sú to určite príbehy čarodejok ako Bábi Zápotočná a pre chlapcov by som určite odporúčal kapitána Elánia a jeho hliadku.
Nějak nevím, ale tento díl mě úplně nenadchnul. Hezké vtipy a trefné narážky, super "vidět" zase Mrakoplaše, ale celkově se mi dějové linky úplně nelíbily a něco jsem chtěla přeskákat. Vylepšuje to hezký konec. Podobnost nového kontinentu s Austrálií čistě náhodná :). Být to asi samostatná kniha, tak nic moc, sérii doplňuje hezky, ale i tak musím dát nižší hodnocení.
Dalo práci se orientovat, držet kormidlo a sever,ale doplula jsem ke konci, byť se přiznám,posledních pár stran už volila rychločetbu " halabala"... V cíli bez ztráty kytičky, tedy vlastně se ztrátou jedné hvězdičky..to za ten časoprostorový chaos
No, zas tak moc mě to nechytlo.
Narážky na Austrálii, Výsměšek vs Ctibum a Mrakoplaš s Truhličkou dobrý, ale občas jsem měla chuť pár stránek přeskočit. Celá kniha byla spíš souhrn vtipných situací, než příběh.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Ač mám Mrakoplaše rád, mágové mi přijdou dost ubozí (teda v rámci Zemněplochy, v rámci komedie jsou pořád top). Navíc nedopatřením jsem přeskočil několik knih, tak mi možná uniklo pár souvislostí, ale začátek mi přišel dost zmatený a knihovník má jen minimální roli :( Tak to by byla negativa.
Po počátečním rozčarování jsem se začal v příběhu orientovat. Mágové jsou pořád retardi, ale Ctibum se projevil celkově dost inteligentně a Mrakoplaš někde vyštrachal trochu odvahy. A Austrálii mám rád na naší Zemi natož na Zemněploše.
Navíc jako bonus jsme měl pocit, že tato kniha je trochu poctou Stopařově průvodci po galaxii. Měla pro mně dost podobný nádech a zazněla tu i ta památná slova: Nepropadejte panice!
Pro mě zase jeden ze slabších kousků. Ani jedna z linek mě vyloženě nechytla a trochu to vytáhl až závěr. Jak tu kurama45 již trefně poznamenala: "Môže byť absurdný humor až príliš absurdný?" přesně takto jsem to také cítil. Samozřejmě si dám nášup v podobě dalších dílů, při tolika knížek se holt není možné vždy trefit do vkusu.
Neviem, či to je Mrakoplašom, ktorému som nikdy celkom neprišla na chuť, alebo Austráliou, ktorú si predstavujem ako jedného veľkého jedovatého pavúka, no táto kniha nebola nič-moc. Mám pocit, akoby vzal Pratchett rôzne dejové línie a hodil ich do mixéra. Môže byť absurdný humor až príliš absurdný? Pre mňa zjavne áno… A pritom mám pocit, že ak by nešlo o román, ale o sériu poviedok, mohlo to byť skvelé…
Útechou nech mi je, že nasledujú čarodejnice.
Další díl o Mrakoplašovi. Naposledy jsme se s ním viděli v Zajímavých časech, když se jej mágové NU rozhodli přivolat zpět z Agateánské říše. Namísto něj se na NU objevil klokan, což bylo pro Mrakoplaše štěstí, protože se rozmáznul velkou rychlostí o zeď. Mrakoplaš si tak magicky vyměnil místo s klokanem, zvířetem žijícího na neznámém kontinentu Terror incognita, označovaného na mapách jako XXXX. Každého jistě napadne, o parodii jakého kontinentu se jedná. Mrakoplaš se tak objeví v zemi podobné Austrálii. A to zrovna ve chvíli, kdy je ho potřeba, neboť na XXXX, kde nikdy nespadla z nebe jediná kapka vody, právě dochází voda podzemní. A nebyl by to Mrakoplaš, aby tuto další Apokalypsu nevyřešil po svém. Tedy se spoustou křiku, útěku a pronásledování, které ho dostane na to správné místo.
Děj knihy se pak zabývá i samotnými mágy NU, kteří si neplánovaně udělají výpravu do jiných krajů, a to s překvapivým dalším účastníkem výpravy.
I tato kniha je plná humoru, takže se čtenář nenudí. Hlavní děj mi ale přišel dost nekompaktní a dost skečovitý, trochu připomínající nekonzistentnost Barvy kouzel. Osudy mágů NU pak sice byly zábavné, ale pro hlavní zápletku nepodstatné a jen sloužily k tomu, aby měl tento román dostatek stran. A mé oblíbené Zavazadlo bylo na většinu času odstaveno mimo, aby se nepletlo Mrakoplašovi pod nohy.
Austrálie je zvláštní kontinent a tohle je taková hodně divná Pratchettovka. Celá kniha je jeden velký zmatený chuchvalec někdy vtipných a někdy úplně psychedelických nápadů tohoto génia, který nám skáče od mluvících klokanů přes ptakopysky až k aboriginskému kouzlení kreslením na kameny. Kdo ho delší dobu čteme, víme, že k tomuto stylu obvykle sklouzne v závěrečné části knihy - za tu dobu jsem dospěl k závěru, že se ze Sira Terryho sice nápady řinuly proudem, ale někdy to prostě nedokázal uřídit a měl proto problém s konci příběhů. No, a Poslední kontinent je celý takový, jaké jsou konce jiných knih. Jako by tady ani nedokázal začít, natož skončit. Ne, že by to zase nebylo místy třeskutě vtipné (mágský rituál klíčů, fascinace jednoho z členů vědecké rady paní Vidlákovou nebo nárážky na "Šílu" Mad Maxe), ale jako celek je z toho prostě guláš. 50%
Po téhle pratchettovce si budu muset dát od Zeměplochy na chvíli oddych, a až zase někdy znovu navážu, pustím se do Morta (vždyť přece Smrť je nejlepší zeměplošská postavička, víme!) a tuhle dějovou linku patrně nechám jednou provždy plavat.
Tohle už bylo moc tlačené na sílu...stejně jako mnohá pokračování úspěšných filmů. Děj šroubovaný, útržkovitý a tak nějak celý zbytečný.
Pratchettovkám začínam konečne celkom prichádzať na chuť, ale z tejto knihy som mala aj tak obavy, pretože Mrakoplaš vôbec nepatrí medzi moje obľúbené postavy. Napriek tomu ma táto kniha veľmi bavila. Asi to bude tým, že okrem Mrakoplaša sa tam vyskytujú aj ostatní mágovia a ich „objavovanie“ nového ostrova ma veľmi bavilo. Tiež ma bavilo Mrakoplašove putovanie neznámym svetadielom a aj jeho príhody. Humor mi tentokrát vôbec neprišiel taký násilný ako pri niektorých predchádzajúcich knihách zo série. Od knihy som sa v podstate nemohla odtrhnúť a to sa mi pri tejto sérii často nestáva. Ale priznám sa, že koniec som tak úplne nepobrala.
Zatím asi moje nejméně oblíbená kniha od sira Terryho. Rozhodně obsahuje vše, co může čtenář od knihy ze série Zeměplochy očekávat. Nedorozumění, humor, magii, absurditu a dokonalou genialitu. Přesto se nabízí ale. Knize chybí pojící myšlenka. Ano je pravdou, že většina knih Zeměplochy je vlastně humornou esejí na téma, co kdyby to co známe bylo trochu jinak. Ale většinou je to pro autora jen odrazový můstek. Zde se pojící myšlenka - tedy Austrálie (pro zjednodušení) stala Alfou a Omegou. Bohužel ke škodě výsledného příběhu. Čtenář by nebyl daleko od pravdy pokud by děj přirovnal k sérii eskapád Bustera Keatona nebo Charlieho Chaplina.
Přesto musím dodat, že kniha má své světlé okamžiky a rozhodně to není špatné počtení, ale v porovnání s ostatními knihami Zeměplochy poněkud zklamání.
Musím ještě vyzdvihnout překlad Jana Kantůrka - boha překladatelské kreativity. Jedna ukázka, která shrnuje vše: filosof Li-Tin O'Weevidle (jak ho litinové vidle napadly netuším, ale je to poklad).
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Mrakoplašova australská expedice je zaručeně nejvyšperkovanější kousek této minisérie. Je to tím, že silnou dějovou linku tady má nejen Mramoplaš a Zavazadlo, ale i již známí mágové z Neviditelné Univerzity. Jejich příběh o nečekané dovolené si bere počet stránek s hlavním příběhem, a nasmál jsem se u toho hodně. To vynahrazuje fakt, že Mrakoplašovi chybí silnější vedlejší postava. Místy mi přišlo, že se Terry tak nějak zamotává do metafyzických problémů času a prostoru, ale i z toho se mu daří vymlátit pár solidních vtípků. Pokud jste dávali na rady mnoha lidí, kteří odrazují hnát se do Mrakoplašovy série, tak to musíte napravit.