Poslední kontinent
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473/uzasna-zemeplocha-po-473.jpg
4
825
825
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 22. díl >
Tohle je poslední zeměplošský světadíl. Je horký. Je suchý… velmi suchý. Bývala tady prý sice kdysi věc nazývaná Vlhko, ale nikdo tomu nevěří. Prakticky všechno, co není jedovaté, je jedovaté smrtelně. Ale je to, do prdele, to nejlepší místo na celým světě, jasný? A během několika dnů zahyne, pokud ovšem… Kdo je ten hrdina, který neohroženě kráčí rudou pouští? Ten zázračný střihač ovcí, nepřekonatelný krotitel koní, bezkonkurenční vozka mnohospřeží, bezedný piják piva, neuvěřitelný stopař a člověk, který je dokonce schopen sníst Masový koláč v kukuřičné placce za střízliva? Muž se špičatým kloboukem a Zavazadlem – poslední hrdina. Úžasná Zeměplocha, kniha 22., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1999 , TalpressOriginální název:
The Last Continent, 1998
více info...
Přidat komentář
Jak Mrakoplase miluju,tak tohle pro me byl jeden ze slabsich dilu.Chvilema jsem se musela do cteni nutit,bylo tam i plno vtipnych pasazi,ale celkove to bylo (aspon pro me)slabsi dilo.
Úžasná Pratchettovka, na tomhle malém rudém kontinentu si autor opravdu dal záležet. Jako bych tam byl.
A opravdu mne, mj., rozesmála replika, která je tak moc aktuální i tady a teď, nebo asi vždy: ...My tady politiky hned po zvolení zavíráme do vězení, vy ne? - Ne, proč? - Ušetří to spoustu času...
Pokiaľ sa vraciate k Pratchettovi po dlhšej dobe a naviac nečítate zemeplochu chronologicky (môj prípad), kniha sa s vami zo začiatku veru maznať nebude. Postáv, ako to už v zemeploche chodí, nieje málo a keďže väčšia polovica z nich má na hlave špicatý klobúk, môžete sa trošku popri tom kvetnatom Pratchettovom štýle strácať. Po nejakých sto stranách si však kniha začne žiť vlastným životom a či už autora načítaného máte, alebo nie, ak vám jeho štýl a humor sadne, budete sa baviť.
Kniha naviac obsahuje fantastický opis časového paradoxu (ktorého vážna interpretácia mi dokáže pokaziť akýkoľvek dobrý film či knihu) v tomto znení:
"Musíš jít a udělat to, co víme, že uděláš, protože už jsi to udělal. Tedy přesneji řečeno, kdybys to ještě neudělal, nebyl bych tady, abych dohlédl na to, aby to bylo uděláno. Takže bys to měl raději udělat."
Poté, co Mrakoplaš zachránil situaci v Zajímavých časech, odměnou mu byla nechtěná teleportace na tajemný XXXX kontinent. Chudák si ještě ani nestačí uvědomit, kde že to vlastně je, a už mu je v patách kouzelný klokan, který ho žene z jedné šílené situace do další, napříč celou Aust...Čtyřix.
Minulý díl Zeměplochy (Hrrr na ně) se u mě řadí k těm vůbec nejlepším, a možná právě díky přímému srovnání mezi ním a Posledním kontinentem mi konečně došlo, proč se u mě všechny Mrakoplašovy díly (s výjimkou Zajímavých časů) řadí k tomu slabšímu konci, a to navzdory mojí slabosti pro nešťastného máka. Na vině není on sám, nýbrž fakt, že se nemá o koho opřít. Díly o Čarodějkách i Hlídce jsou konzistentně silnější, protože stojí na celém ansámblu. Čarodějky mají Bábi, Stařenku, Magrátu a Anežku, Hlídka má Elánia, Nobyho, Anguu a Vetinariho. Mrakoplaš má zase jenom Mrakoplaše. Ano, příležitostně mu sekunduje Dvoukvítek či Zavazadlo, dost často taky učitelský sbor z Neviditelné univerzity, v případě žádného z nich se ovšem nejedná o komplexnější postavu (v tomhle díle mi došlo, jak moc mi mágové z NU vadí, #soucitimsrozsafinemctibumem), která by to těžké břemeno táhla s ním.
A tak zatímco sympatizuju s jeho těžkým údělem, nemůžu ignorovat fakt, že příběhově se nejedná o nic extra, není v něm žádná přidaná hodnota, a celou jeho pointou je jenom fakt, že je koncipován tak, aby stačil zparodovat co nejvíc věcí spojených s Austrálií, ať už se jedná o tamní faunu a flóru (moc mě pobavil původ ptakopyska + "kniha" na téma zvířat XXXX, která nejsou nebezpečná), Šíleného Maxe, operu a broskvovou Melbu nebo Priscillu, královnu pouště. Parodie většinou pobaví příjemně a sympatie k tomu chuděrovi, který plaší mraky, přetrvávají/rostou, ale přál bych si víc Zajímavých časů a míň Neviditelných mágů.
Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky
Nevím čím to je, jestli tím, že jsem Pratchetta četl jako mladší, a proto se mi zdál tak dobrý, nebo je jen tahle kniha opravdu slabší než jeho jiné... četlo se to dobře, ale nic mě tam nepřekvapilo, nenadchlo, rozuzlení navíc vyznělo strašně nepřirozeně a příliš snadno. Jako by v příběhu nebyly žádné skutečné překážky, a tak postavy neměly co překonávat - vše se za ně překonalo samo.
Tři hvězdičky jsou spíš z nostalgie, že je to Pratchett a že jsem nad jeho tvorbou strávil dospívání, než že by si to kniha opravdu zasloužila.
Hlídka je hlídka, ale tuhle partu univerzitních páprdů začínám mít taky dost ráda. Řehtala jsem se jak kůň Snížek, a to je mi jasné, že jsem ještě hromadu vtipů a narážek vůbec nepochopila. Bůh–ateista byl ohromný sympaťák. Evoluce je tu podána tak, že to musí potěšit její zastánce i kreacionisty. A moje ideální sestava na výlet, třeba k protinožcům, by vypadala asi takhle: já, kvestor, knihovník, opilý Mrakoplaš a pár plechovek piva. Jo a... jen klídek.
(Napadlo mě to až teď, možná že jsou Velikonoce, ale Mrakoplaš mi celkem připomíná Briana Monty Pythonů. Každopádně není tak těžké představit si ho jako Grahama Chapmana se špičatým kloboukem.)
„Existuje jistý druh vedoucích, kteří jsou známí svým 'Moje dveře jsou vždycky otevřené' a bylo by pravděpodobně lepší utlouci se vlastním životopisem než pro ně pracovat. Ve Výsměškově případě to však znamenalo: 'Moje dveře jsou neustále otevřené, protože když se nudím, můžu střílet ze samostřílu přes celou vstupní halu až do terče nad kvestorovým stolem.'”
„Možná bychom se mohli dohodnout na nějaké výměně studentů a tak dál?”
„Výborný nápad.”
„Můžete mít šest mých studentů výměnou za jednu slušnou sekačku na trávu, ta naše mrcha už zase nefunguje.”
Tohle je jeden z mých nejmíň oblíbených dílů Zeměplochy. Ani nevím proč. Možná je to tím, že jsem nikdy nebyla v Austrálii. Nebo tím, že je mi vždycky Mrakoplaše vlastně líto, protože všechno odnese :).
Výborný díl, který skoro jako by byl o Austrálii... Mrakoplaš se objevuje uprostřed rudé pustiny, mágové právě vlezli oknem na tropický ostrov.
Ale hlavně zjistíme, jak to bylo s ptakopyskem.
Teraz uz chapem, preco mal Terry zakaz vstupu do Australie. Ten krokodil, co ocuchava plagaty, kedze ma zly zrak, to uz bolo moc aj na Australcanov...
Příjemné překvapení. Mrakoplaše nemusím, ale chci dočíst celou sérii Úžasná Zeměplocha. Po Zajímavých časech je to nejlepší Mrakoplašův příběh. Tolik narážek a skvělých vtipů! Mad Max, Krokodýl Dundee, sexuální život v podání mágů, zmatený bůh, ovce a hlavně Austrálie, ehm.. tedy pardon, světadíl Iksiksiks jsem chtěla napsat!
Moje první seznámení se Zeměplochou, Mrakoplašem a světem stvořeným T. Pratchettem a J.Kantůrkem. Četla jsem ji při léčení z chřipky, malátná nemocí a znechucená laskavými romány (špatná volba). Bylo to bláznivé, šílené a vtipné jedinečným způsobem. Knihovník, který mění svoji podobu při kýchnutí (to se mi naštěstí nedělo), ty mužské debaty, různé dialekty, podivná jména (zpočátku jsem si připadala tak trochu jako v dětství při čtení Neználka), pestré postavy a typy lidí a barvitě popisované nepředvídatelné situace. Občas jsem se i ztratila - a zase našla - a nemohla přestat číst. Nikdy jsem nebyla moc na pohádky ani na fantasy, ale tohle ANO, zase někdy a s radostí. Tak dík, synu, za Tvoji rozečtenou a zapomenutou knihu.
Pro mě slabší, přesto výjimečný díl o zeměplošské Austrálii, kde je všechno tak jiné, milé a zábavné. Pro mě dvě největší hvězdy Mrakoplaš a paní Vidláková, která by rozbouřila hormony snad každému, že muži? ;-)
Miluju knihy o Zeměploše, tedy většinu z nich (některé se mi četly hůř). Velký dík za to patří překladateli - panu Janu Kantůrkovi. Bez něj by Zeměplocha nebyla Zeměplochou. Úplně nejvíc ze všeho mě dostali Nac mac Fíglové a především hospodyně Neviditelné univerzity paní Vidláková. Když se poprvé objevila a spustila hanáčtinó, skoro jsem se udusila smíchy, bo jsem si vzpomněla na jednu svou učitelku ze základky (taky byla prostorově výraznější a angažovala se v hanáckém folklóru).
Skvělý, skvělý, skvělý (světa)díl! Jako vždy velice příjemné, vtipné čtení. Narážky na Austrálii bavily celou dobu, Opera tomu nasadila korunu :-) Bůh Evoluce pak zaujímá místečko mezi mými oblíbenci.
"Rozšafín věděl, že neměl dávat Výsměškovi nahlédnout do neviditelných zápisků. Cožpak to není jeden ze základních principů - nikdy nedovolit svému nadřízenému, aby zjistil, co doopravdy celý den děláte?
Bohužel, bez ohledu na všechna opatření, dřív nebo později dojde k tomu, že se u vás šéf objeví, začne čenichat kolem a říkat věci jako: "Tak tady pracujete?" a "Mám dojem, že jsem posílal oběžník, kterým jsem zakazoval živé květiny v květináči na pracovištích?" a "Jak říkáte tady té věci s těmi klávesami?"
Tak ako u predchádzajúceho dielu i tomuto počinu dávam 4/5.
Bolo to fajn, ale občas som sa strácal... najmä čo sa tých kresieb a cestovania týka. Hoc po niekoľkých kapitolách som na to postupne prichádzal... zostávalo vo mne ten nie príliž príjemný pocit, že my včely uleteli. Zopár dobrých hlášok, zopár pousmiatí, zopár zasmiatí... a tá posledná scéna- ak som správne pochopil tak to bola dúha- farebný obrovský bumerang visiaci na oblohe- to bolo fajn. :)
Terry Pratchett a jeho knížky o Zeměploše prostě nemají chybu. Je to přesně ten druh šíleného, bláznivého, hravého a absurdního humoru, který miluju. Navíc se mezi všemi těmi nafoukanými mágy, svéráznými čarodějkami, chemicky nestabilními draky, vznešenými upíry, huhňajícími Igory, zručnými skřety, chamtivými trpaslíky, sympatickými zombíky, pomalými trolly se sklonem k závislostem, zručnými skřety, sexy vlkodlaky, noční hlídkou v čele s Elániem, knihovnami s pokřiveným časoprostorem a knihovníkem s dlouhými pažemi, zálibou v banánech a slovní zásobou zahrnující Ook (a to je jenom stručný a neúplný výčet) najdou i geniální satirické postřehy a opravdu hluboké myšlenky, které povyšují Pratchettovo dílo z kategorie "prostě taková srandička s barevnou paperbackovou obálkou" do kategorie "Literatura".
"Zatím to šlo dobře. Zdálo se, že ostatní téměř chápou význam a dosah jeho myšlenek. Možná, že právě proto se Rozšafín Ctibum začal chovat jako člověk, který když se zřítil do hloubky třiceti metrů a nic se mu nestalo, věří, že posledních pár decimetrů na zem je pouhá formalita."
Mrakoplaš, mágové, evoluce a Autrálie.
Pratchett opět rozehrál své mistrovské umění, australský předobraz naplno využitý, našinec možná ne všechny narážky pochopí, avšak číst knihu v originále - to by snad byla vražda :) Jedna z nejlepších knih s Mrakoplašem a mágy.
"A jak je na tom knihovník, pane Ctibume. Má své pohodlí?"
"To byste měl nejlépe vědět vy, pane," odpověděl mu Rozšafín. "Poslední tři čtvrtě hodiny na něm sedíte."
Výsměšek se podíval na své lehátko. Bylo pokryto ryšavou kožešinou.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Bezvadné dobrodrůžo s mými oblíbenými mágy a Mrakoplašem. Opravdu velmi povedený díl :)