Poslední kontinent
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 22. díl >
Tohle je poslední zeměplošský světadíl. Je horký. Je suchý… velmi suchý. Bývala tady prý sice kdysi věc nazývaná Vlhko, ale nikdo tomu nevěří. Prakticky všechno, co není jedovaté, je jedovaté smrtelně. Ale je to, do prdele, to nejlepší místo na celým světě, jasný? A během několika dnů zahyne, pokud ovšem… Kdo je ten hrdina, který neohroženě kráčí rudou pouští? Ten zázračný střihač ovcí, nepřekonatelný krotitel koní, bezkonkurenční vozka mnohospřeží, bezedný piják piva, neuvěřitelný stopař a člověk, který je dokonce schopen sníst Masový koláč v kukuřičné placce za střízliva? Muž se špičatým kloboukem a Zavazadlem – poslední hrdina. Úžasná Zeměplocha, kniha 22., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1999 , TalpressOriginální název:
The Last Continent, 1998
více info...
Přidat komentář
Tak po Otci prasátek druhá kniha od TP, se kterou jsem měl teda velký problém. Děj víceméně zmatený, především linka s Mrakoplašem, a přiznejme si, nepříliš zajímavý. Na druhou stranu některé vtipy roztroušené po knize byly opravdu výborné. Celkový dojem rozpačitý, ale za přečtení to stojí.
Putovanie po vyprahnutej Austrálii je zrejme dosť namáhavý počin a rovnaké bolo pre mňa čítanie tejto knihy... je vidno, že ani tu si TP nad dejom veľmi hlavu nelámal a naviac postava Mrakoplaše je pre mňa dosť nezaujímavá... skúsenosť z ostatných autorových kníh ma však motivovala v čítaní vydržať a tak som sem tam "pod kamenem našel chleba s marmeládou"... najzábavnejšia mi pripadala dejová linka s mágmi a paní Vidlákovou, niektoré ich dialógy sú veľmi vydarené... ďalšie humorné perly sa objavujú nečakane a niektoré "testujú" či ste pri čítaní niečo nevynechali... napr: na jednom mieste sa Mrakoplaš dozvie, že "velbloudi" sa na kontinent dostávajú na naplavenom dreve a na inom mieste o niekoľko stránok ďalej príde do krčmy, kde sa ho šušľavý krčmár pýta:
„Odkuď váf čevti pfinefvi?“
„Ále... připlul jsem na kusu vyplaveného dříví.“
„A měv jfte tam doft mífta, mevi vfema těma vevbvoudama?“
Po dlouhé době opět schůzka s Mrakoplašem. Úžasný to chlap, akorát, že po něm často zůstávají jen sandály.
Krabice od kapesníků velmi pobavila :)
Škoda, že byl poněkud upozaděn příběh knihovníka, který se chudák musel nakonec uzdravit sám a snad dal tu knihovnu zase dopořádku
Předešlí čtenáři celkem dobře komentovali tuto knihu, tak bych nerad opakoval některé věci.
Možná bych jen připoměl nechápavost stvořitele, když mu mágové naznačili, že by mu sex a evoluce ušetřila spoustu práce.
Mrakoplaš se má stát hrdinou. Dává to smysl asi jako sáňky v létě, ale na tajemném kontinentu IksIksIksIks je možné asi úplně všechno. Koneckonců místo, kde se pořádají regaty plachetnic tažených velbloudy asi nemůže být úplně normální. Pratchettova Austrálie má svoje kouzlo, akorát si myslím, že mně některé vtipy a narážky úplně nedošli, ale stejně mě to bavilo. To bude asi tím iksánským pivem a jejich "Jen klídek, kámo."
Ze začátku jsem byla z této knihy rozpačitá, ale nakonec jsem se začetla a Mrakoplačovo šťěstí v neštěští a skupina mágů, kteří se dostávájí do absurdních situací prostě nemají chybu.
Iksiksiks hm zvláštní to země, nápadně podobná naší Austrálii. Lidi jsou tam svéráz sám, ale v naprostém klidu a pohodě. Jejich "klídek kámo" mi vyloženě přirostlo k srdci. Druhá časová linka s mágy, mno, ano pravda, nechápu pořádně tyhle časo-prostorové kontinua ani u nás v reálu, takže na plackozemi s tím mám stejný ne-li větší problém...setkání s bohy stvořiteli bylo fajn a zábavné. Už vím jak vznikl ptakopysk a pro začátek mi to asi stačí. U mágů se mi líbí i generační střet, mladého aktivního se starým vyklidněným a rozumným, který ví o čem to všechno je... Co dodat, pomalu se mrknu po dalším dílu.
Terry Pratchett opět nezklamal a tentokrát si bere na paškál Austrálii. Nádhera. Mrakoplaš, mágové, Zavazadlo... co víc by si mohl jeden přát? Byl to skvělý čtenářský zážitek.
Terryho Pratchetta miluju a vykreslení jeho podivnosti Austrálie mě dostalo. Nicméně si nejsem jistá, jestli jsem vše pochopila tak, jak jsem měla? Mnoho věcí mi unikalo a mnohdy ani nedávalo smysl, i když jsem si vše přečetla poctivě ještě jednou. Asi bych se měla ztratit v prostoru a poklábosit s nějakým bohem o stvoření evoluce, třeba tomu budu rozumět lépe O:)
Jednotlivé komponenty byly výborné - prostorově nestabilní knihovník, mágové na ostrově s bohem evoluce s úchylkou na brouky, paní Vidláková, Mrakoplaš snažící se najít místo, kde by mohl mít trochu klidu, a přesto znovu bojující o holý život a zachraňující svět. Ale dohromady to zase až tak skvěle nefunguje. Nějak jsem to tentokrát nedokázala pobrat a unikal mi mluvící klokan a oživlé obrázky, což mě lehce rozčilovalo. A rozhodně mohlo být víc Zavazadla, i když "Kufřík" v závěru byl fajn.
Možná jsem to kdysi četla, nebo mi o ní táta vyprávěl tak moc často, že to bylo jako bych ji četla, ale každopádně teď jsem ji dočetla fakticky a líbilo se mi to. Je ještě více konverzační než jiné Zeměplochy. Mágy mám ráda, protože jsou kombinací profesorů a korporátu — tzn. moje společenské okolí v kostce. Mělo to rychlý vyvážený spád (Pratchett, co jsem poznala, se většinou velmi zrychlí až posledních 100 stran, ale teď mi přišla rychlá a plná celá kniha). Monoostrov zní skvěle a Bohové mile. Tentokrát tedy. Už se těším na nevídané akademiky!
A hele Mrakoplaš je hodný kluk.
No...nemůže být každá kniha diamantem. Zeměplochu miluju, ale tohle bylo jaksi vleklé. Mágové mi zhruba od půlky už lezli krkem a jejich dialogy se táhly jak týden pře výplatou. Nicméně na Terryho kvůli této knize nezanevřu a pokračuju v prozkoumávání světa na krunýři Velké A-Ťuin dál :).
Mrakoplaš sa po Zaujímavých Časoch nepodareným teleportom ocitol na podivnom vyschnutom mieste ktoré sa úplnou náhodou podobá našej Austrálii. Sú tam klokani, domorodci čierny sťa uhoľ, divný prízvuk, budova opery ako rozbitá fľaška, krokodíl Dundee a aj trpasličí Mad Max v obrnenom dostavníku... a hlavne tam slopú pivo! Mrakoplaš pôsobí oproti Zaujímavým Časom viac svojprávne, aj keď sa musí o priestor deliť na polovicu so skupinou mágov ktorí tak trochu "dovolenkujú" na ostrove kde pôsobí boh evolúcie posadnutý švábmi. Istá surreálnosť a časové paradoxy tomu dávali celkom šmrnc, z humoru sa mi asi najviac páčila scéna so spider-koníkom kráčajúcim po stenách kaňonu. Akurát tá nohatá truhlica opäť nevyužitá a nikoho moc nezmárovala. Celkovo v pohode.
V Posledním kontinentu Pratchett vaří lehce z vody. Je vidět, že se snaží vymačkat svůj vytvořený svět až do morku kostí, a tak musíme prozkoumat každičkou jeho část, i když k tomu budou důvody sebe slabší. Zeměplocha si tentokrát utahuje z Austrálie a tamějších poměrů, což vzhledem k tomu, že autor byl Brit ještě přidává špetku pikantnosti, ale příběh je celkově takový uspěchaný a vypadá to, že souží jen jako zástěrka pro namačkání co nejvíce vtipů o Austrálii. Slabší díl.
Mágská řada patří k mým nejméně oblíbeným knihám Zeměplochy. Ani Poslední kontinent asi nebudu chtít číst podruhé. Ale i tak se mi líbily vtípky, které jsou místy až smutně reálné.
Např. dokonalý popis vedoucích pracovníků univerzity smutně kopíruje skutečnost.
Ale politicky jim to na posledním kontinentu myslí:
“My strčíme všechny naše politiky, hned poté co jsou zvoleni, do kriminálu. Vy ne?”
“Proč?”
“Ušetří to spoustu času.”
To je poprvé, co Terryho knížce nedávám pět hvězd. Fakt mě to mrzí.........Omlouvám se.......Prostě mě ti "Australáci" nějak nechytli. Neříkám, že jsem se vůbec nebavila, ale tentokrát ten ftip nebyl jaksi příliš břeskný, jako to bývá v jiných knihách mého oblíbence. A nepomohl tomu ani Mrakoplaš, ani Zavazadlo, ani půlka mágů z NU, dokonce ani paní Vidláková. Prostě jsem si na konci řekla: proč? jak? a co jako? a ne Super!! Přesto jsem ráda, že vím zase něco víc o Zeměploše a samozřejmě pojedu dál.
Jako vždy Terry Pratchett nezklamal, knížka má vtipny a poutavý děj.
Jedná se o jednu z mála knih s mojim oblíbencem Mrakoplašem, zde je už je vidět, jakým vývojem Mrakoplaš prošel. V této knize už Mrakoplaš, alespoň na mě nepůsobil jako budižkničemu co vždy nějak zachrání svět, zde byl takový, že jisté kroky co podnikal už byli rozumnější než v předchozích knížkách.
Každopádně doporučuji !! Knížka vás dostane na místa kde jste rozhodně v zeměplošské sérii ještě nebyli (kontinent XXXX) a poznáte postavy u kterých vás jejich existence vyvede z míry.....ostatně jako vždy ;)
První kniha, kterou jsem od Terryho Pratchetta četla. Velmi mne bavila, utíkala jsem k ní od každodenního života ve chvílích, kdy jsem měla pocit, že potřebuji utéct od reality do světa fantazie, který v téhle sérii funguje bravurně. Možná jen škoda, že jsem před touto knihou nečetla 1. díly ze série Zeměplochy, které by mi přidaly více kontextu.
Je třeba Pratchetta vůbec komentovat? Myslím, že nikoliv. Je to prostě skvělá knížka skvělého autora plná skvělých situací a vtipu. Tentokrát si bere na paškál Austrálii a boha (bohy?). Zasmějete se, o tom žádná.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
Toto ma vôbec nechytilo. Mrakoplašovi sa dejú random veci v “Austrálii”, pričom väčšinu času len nechápem čo sa deje a prečo (a prečo by to malo byť vtipné). Profesorský zbor Neviditeľnej univerzity sa zas snaží vyliečiť knihovníka z jeho náhodných premien - tu sa už dá pobaviť viac, no táto partia mi k srdcu nikdy neprirástla. Častokrát som sa pristihol že sa celkom nudím a stránky sa otáčajú len veľmi pomaly. Spolu s Erikom pre mňa najmenej zaujímavá (a zábavná) časť série. 5-/10