R47 komentáře u knih
Super knížka. Ale v češtině má ještě o chlup lepší ekvivalent z pera Patrika Ouředníka.
Když jsem knihu četl poprvé, byl jsem z ní dost zklamaný. Bylo to pro mě takové bloudění odnikud nikam. S věčně nejistými postavami a motivy. Ale asi jsem do té knihy musel dospět. Napodruhé jsem si jí dokonale užil, užil si tu amorfnost a nejednoznačnost. To odcizení hlavního hrdiny. Mám teď za sebou starší Sturgeonovo Venus Plus X i dva díly aktuálně vychvalované tetralogie Ady Palmer Too like lightning, které se obě zaobírají problémem genderu, ale Levá ruka tmy mi přišla nejzajímavější a průkopnická, vizionářská. Zasloužené ceny Hugo, Nebula...
Bavilo a lehce překvapovalo, že se to neodebíralo takovým směrem, jaký jsem čekal. Ale na druhou stranu nic přelomového. Varianta Potomků lidí nebo Cesty.
Začátek absolutně super "dobová" hardcore sci-fi. Jakmile se dostanou na Cestu, začalo to být dost abstraktní a trochu jsem se ztrácel. Což ale může být tím, že jsem si to dal v angličtině. Druhý díl už si dám v překladu.
Pro mě příjemné překvapení. A číst to v době covidu je o to lepší.
Hrozná slátanina. Zaujaly možná dva vedlejší motivy z celý knihy, jinak nic. Vůbec nechápu, proč se autor odvolává na Arsena Lipena. Tohle s ním nemá nic společného. Zlatá Krysa z nerez oceli.
Nutil jsem se dočíst. Nebýt korony a že nebylo po ruce nic jiného, asi bych nezvládl. Hvězdu navíc za důležitost pro vývoj žánru.
Pro skalní fandy kyberpunku tak trochu povinnost. Kvalita jednotlivých povídek ovšem značně kolísá. Něco hlubšího ve mě zanechala jen Rudá hvězda, zimní orbita.
Pokud máte rádi sci-fi povídky, doporučuju. Je to ale jednohubka, která se rychle vytratí z hlavy. Eric Brown (Cesta za nadějí) je přešlap. Nejlepší je na konci Mayflower II od Stephena Baxtera.
Strhující vyprávění. Obrazy války Severu proti Jihu se tu mísí se sexuálními scénami a osudem autora Bílé velryby. Spousta symbolů a postupně odhalovaných tajemství.
Parádní kniha. Fantastická. S indiánama v horkovzdušných balonech a Kolumbem, který se na své historické plavbě střetává i s lodí Mayflower. Apokryf o objevování Ameriky.
Obrovská loď, která má v sobě planetu a lidi, který jsou prakticky nesmrtelný co do dlouhověkosti i zranitelnosti. Má to zvláštně snovou atmosféru a trochu pomalej a dost zbytečnej začátek (epizoda s fénixama), ale pak mě to nutilo číst a číst... To podivný uvažování lidí, pro který jsou milénia nic, jejichž mozek přežije v tekutym dusíku (a tim pádek přežijou i oni) a který si zbraň udělaj i z vlastní holenní kosti.