Dějiny světla
Jan Němec
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166113/bmid_dejiny-svetla-166113.jpg
4
456
456
Román o životě fotografa Františka Drtikola. Napadlo vás někdy, jak by vypadal příběh napsaný paprskem světla? Tak za prvé, na konci by se zjistilo, že na počátku nebylo Slovo, ale Světlo beze slov, a to Světlo že nikdy nezmizelo. Za druhé, nebyl by to jen tak nějaký příběh, ale velkolepý osud, rozkročený mezi několik míst, epoch a historických událostí. Za třetí, byl by to osud fotografa, protože fotograf je řemeslníkem světla. Za čtvrté, byl by to příběh plný stínů, samozřejmě, každá věc má svůj opak. A za páté, v jednu chvíli by se v příběhu objevilo vnitřní světlo a všechno by se změnilo. Kdo to vlastně byl František Drtikol? První český světově známý fotograf, který dvakrát zkrachoval. Dandy z hornického maloměsta, kde zažil do té doby největší důlní katastrofu na světě. Mistr aktů, co nikdy neměl štěstí na ženy. Buddhista, který uvěřil v komunismus. A dál? Mladý spisovatel Jan Němec přichází s rozsáhlou a pro současnou českou prózu zcela nezvykle pojatou románovou freskou; uměleckým a duchovním Bildungsromanem, o němž se bude mluvit.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem získal jako výhru. Je tlustá a počítal s tím, že ji zařadím do knihovny a asi nikdy nepřečtu. Po třech měsících jsem neodolal a začal číst. Bylo mi líto mít knihu a nepřečíst si ji. Od druhé strany jsem byl nadšený. Druhá osoba je zvláštní a pro mne byla uchvacující.
Kniha mě nadchla. Nezvyklá "du" forma nevadila, styly se střídají od pasáží popisných, po poeticko mystické. F. Drtikol byl zajímavá postava a velký umělec. Hledač světla v umělecké fotografii a světla ve smyslu osvícení a cesty životem, fotograf, malíř, pisatel, filosof, mystik, buddhista. Obdivoval ženy a jejich těla, ale přístup k nim měl poněkud zvláštní. K svojí dceři neměl vztah žádný. Kniha je plná dějinných souvislostí, vazeb na umělecké směry a jejich představitele, defilují kulturní a politické osobnosti, mystici. Velmi podnětné k dalšímu rozvoji a hledání souvislostí. Zároveň krásné čtení.
“Hledající vždy hledají hlavně jiné hledající, pravdu až potom.
“Lidé nehledají světlo, ale teplo, a jen okolnost, že se světlo a teplo tak často vyskytují pospolu, to může na chvíli zastřít.
S touhle knihou jsem sáhla úplně vedle a po přečtení některých zdejších recenzí se bojím, že ani Možnosti milostného románu nebudou nic pro mě. Takže tady na ně budu teď měsíce koukat v knihovně a odkládat jejich čtení, co to půjde.
Ale k věci. Nelíbil se mi styl, jakým je kniha napsána, nelíbil se mi příběh a postavy jako by kolem mě jen prošly. Nerada nechávám knihy rozečtené a jen díky tomu jsem ji dočetla. Co vám budu, já se u ní natrápila.
Knihu jsem nedočetla. Styl, jakým je napsaná, mi prostě nesedl, přečetla jsem pořádný kus, ale kniha se nikam neubírala. V půlce odloženo.
Když tu čtu některé komentáře jsem opravdu zaskočený. Bohužel nejsem znalcem Drtikolova díla a nedokážu říct, na kolik je kniha slučitelná s historickou realitou. Pokud však hodnotím knihu čistě na základě umělecké kvality, jedná se o naprostou bombu.
Tak výborně zpracovanou životní cestu jedné knižní postavy, obsahující postupné proměny životních hodnot, postojů a nálad, jsem dlouho neviděl. Proto mě tak zaskočilo, že zde někdo vytýká autorovi nulový vývoj postav a děje.
Speciálně bych pak rád vypíchl schopnost pana Němce přecházet z velmi tvrdého stylu do, pro něj typické, jemné poetiky.
Nakonec snad jen to, že takto vhodné využití a použití du-formy si pamatuji jen z díla Jakuba Demla.
Tohle se povedlo. Nádherný text, je to čtivé, je to zkrátka dobré. Drtikol byl/je fascinující osobnost, svůj román si zasloužil. Doufám, že Němec napíše ještě něco, co by se tomuto dílu vyrovnalo. Zatím čekám.
Autorův styl se mi prostě nelíbí. Nevím, jestli to tak mám jen já, ale z jeho knih mám pocit, že autor píše hlavně na efekt a díla postrádají větší hloubku, takže po mně sjela, aniž by zanechala hlubší stopu. Styl na mě působí jako zmatečné, rádoby umělecké vrstvení slov.
Slovní zásoba obstojná, vývoj postav a děje nižádný. Víc hvězd dát nemůžu ale hlavně proto, že postavy byly neživé a kniha se mi opravdu těžce četla.
Nedařilo se mi začíst. Čekala jsem poutavý příběh o umělci, ale dostala jsem takový zmatený pokus o umění... nevím, nebavilo mě to.
Krásné čtení / poslouchání. Poetické, jemné, uchvacující.
Rozhodně doporučuji.
Zbytečně přeceňovaná kniha, která nad ostatní podobnou biografickou beletrií ční jen faktem, že se vypráví ve druhé osobě jednotného čísla: ty děláš, ty fotíš... Těšil jsem se na mystiku, spojenou s hlavním hrdinou. Ta ale nepřišla. Přitom se to nabízelo. Dějiny světla, buddhistické osvícení. I ten hrdinův kontroverzní vstup do strany. A výstup. To prozření, další světlo. Tohle všechno zůstalo bokem.
Čistá Krása...
Víc ze mě asi nevypadne. Žádné formální předhánění ani jazyková onanie. Fakta o životě Františka Drtikola, jeho duchovním odkazu a fotografii samotné velmi přesně a poctivě nastudována (hodnotím svým fotografickým úhlem pohledu). Převyprávěno v román, který jsem zhltla během několika dní. Čistá Krása.
Stojím si za tím, že Jan Němec opravdu umí psát. Tenhle románový životopis mě strhnul a díky němu jsem si také dohledala plno informací a děl Františka Drtikola, kterého jsem v podstatě neznala. Němec ukazuje, že se dokáže ponořit do lidského nitra. Knížku rozhodně doporučuji.
(SPOILER) Celou pravdu vidí jen Bůh. Člověk vidí jen nepatrnou část pravdy, jen z úhlu svého pohledu a ještě zkresleně, pro nesčetné faktory , stín, světlo, faktor svého zájmu... Hodnocení pravdy ovlivňuje světlo, stín atd., proto potřebuje sdílet. Informace od druhých a společně poskládat mozaiku pravdy a s odstupem a nadhledem ...nesoudit, ale vnášet do konání lásku. Aby se člověk lépe orientoval ve vztazích využívá své srdce... Prchavý okamžik ztvární fotony, vystřelené sluncem, v určitém čase, určitým směrem , dopadnou do prostoru srdce a oko vidí, co mozek dovolí, proto je třeba, dívat se i srdcem. Celou pravdu zná jen Bůh...
Kniha o fotografii a o Františku Drtikolovi. Krásný vypravěčský styl, vzletné i syrové popisy krajiny, osob i děje, zajímavá forma - autor hlavního hrdinu oslovuje ve druhé osobě jednotného čísla.
"Zdánlivě tu žijí jako dřív, ale už posledně sis všiml, jak tatínek sešel, tak naráz, jako by se v něm stáří dlouho hromadilo a teď přeteklo přes okraj očí a úst. Nejistota války ho ještě držela ve střehu, ale teď to napětí povolilo, tváře se mu prověsily, zešedla mu kůže, zrak mu zmáselnatěl, jeho dřív tak sršatý pohled se ztupil."
" Člověk je věru půl boha a půl zvířete..."
Kdybych nečetla Možnosti milostného románu, asi bych příběh dočetla. Takhle jsem sice celkem nadšená z popisu historie - ta mě na příběhu bavila nejvíc - těžba na příbramsku, nesnadné až kruté roky v učení a zázemí počátku fotografie, svobodomyslnost při studiích v Mnichově a jeho noční život, začátky ve vlastním atelieru včetně osobností, které k Drtikolovi docházely, střípky válečné . . .
Z fotografa Drtikola jsem dost v rozpacích, což neznamená, že bych ho odsuzovala. V konečné fázi si spíš připadám unavená z té formy, kterou autor zvolil. Jakoby středem života obou byla lehká extravagance?
Mirektrubak píše, že ho předem odrazovala pomyslná "manýra mladého spisovatele" . . .
To asi vyjadřuje můj převládající pocit z Jana Němce i obou jeho knih, které jsem měla možnost číst. Milostný román jsem doposlechla v audioknize se stejně smíšenými pocity. Nemít po ruce jiná písmenka, jistě dočtu i Dějiny světla (ostatně skončila jsem na straně 288)
Takhle autor neobstál v konkurenci čerstvě vydané Kateřiny Tučkové.
Top komentáře ctv, bardus, klarkacte a tynkaiscrazy
Promiňte Jane, snad někdy příště . . .
Zivotopisy nečtu, takže diky tomuto zpracování jsem se mnoho dozvěděla. Skvělá kniha. Do te doby jsem vedela jen to, že byl Drtikol fotograf. Po precteni jsem si googlila fakta, a vse vlastně sedi (atelier, manzelky, spolecnik, valka, Pribram...). A bonus je styl knihy, na přímé řeči bez uvozovek jsem si zvykla hned, Nemec píše hezkym jazykem, obraty. A na knihu si u mě udelal reklamu uz v Moznostech milostneho romanu;-)
Tato kniha je stejně snově záhadná, jako Drtikolova tvorba. Němec postavil svůj román někam na hranici mezi dnem a nocí, vědomím a nevědomím, světlem a stínem. Ani si nejsem jistá jestli to byl tak úplně životopis. Spíš mi to připomínalo večerní cestu zasněženým lesem, během které mě jen tak mimochodem provází významný český fotograf.
"Příliš neposlouchejte, co o sobě lidé tvrdí. Dívejte se na ně, radši se na ně prostě dívejte."
"Krása je nejvyšším symbolem pravdy. A umění má smysl jen tehdy, pokud pravdu symbolizuje."
Štítky knihy
buddhismus fotografování umění česká literatura životopisné, biografické romány mystika rozhlasové zpracování František Drtikol, 1883-1961 Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2019 |  Možnosti milostného románu |
| 2013 |  Dějiny světla |
| 2009 | Hra pro čtyři ruce |
| 2021 | Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě |
| 2022 | Liliputin: Povídky z války |
S lítostí jsem knihu odložila jako nedočtenou. Měla jsem ji na seznamu dlouho, tak jsem se těšila, že na ni konečně došlo. Špatně se mi četla forma psaní, navíc jsem se vůbec nedokázala začíst, děj mě nevtáhl. odkládala jsem na straně kolem 200 a to není zrovna málo.