Mučitelův stín přehled
Gene Wolfe
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495901/bmid_muciteluv-stin-1AN-495901.jpg
4
91
91
Kniha Nového Slunce série
1. díl >
Životní dráha mučednického učně Severiána se zdá být jasně daná: v patřičném věku se stane tovaryšem a posléze mu jeho nadání možná vynese i pozici cechovního mistra. On však z lásky poruší pravidla cechu a je nucen odejít ze svého sídla v Citadele nad městem Gyoll do vyhnanství, vybaven pouze jedinečným popravčím mečem a mučednickým pláštěm, černějším než nejčernější čerň. Ovšem ještě než vůbec vyjde za hradby města, čeká jej duel se smrtícími květinami, setkání s obrem, vize vznášející se katedrály nebo návštěva botanické zahrady, jež může citlivější návštěvníky snadno uhranout tak, že už z ní nikdy neodejdou… Mučitelův stín započíná čtyřdílnou ságu Kniha nového Slunce, spletitý příběh z daleké budoucnosti, kdy lidstvo spolu s narudlým hasnoucím Sluncem zvolna dožívá a někdejší rozmach je jen vzdálenou vzpomínkou. Tetralogie proslula vysokou literární úrovní a představuje vrchol subžánru nazývaného „umírající Země“.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
The Shadow of the Torturer, 1980
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mučitelův stín. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (25)
Největší problém podle mě je, že jde o natolik komplexní svět, že si podle všeho musíte přečíst všechny díly a nejlépe prý několikrát (psali na internetu), aby to do sebe zapadlo – a na to já fakt nemám (náladu, čas…). Kromě jediného specializovaného subredditu a pár podcastů na YT totiž neexistuje jakákoliv ucelená fanouškovská wiki, která by tohle jakkoliv shrnovala, vysvětlovala a klidně i spoilerovala.
Začalo to slibně; podivný, až snový svět zalitý září umírajícího slunce, plný svébytné mystiky, společenského řádu a pozůstatků dávných technologií (i když sci-fi bych tomu neříkala ani náhodou), to vše ještě umocněno nezvyklým povoláním hlavního hrdiny. Do toho spousta exoticky znějících neologismů, líbivých pseudolatinismů a nějakých těch zvláštních postaviček, povolání, míst a vynálezů, které onu „podivnost“ světa podtrhují. Jenže to, co mi fungovalo např. ve světě Naslouchače Petry Stehlíkové, tady postupem času hodně drhne.
Všechno se zamotává a komplikuje, ale nic se nevysvětluje, ačkoliv děj plyne čím dál pomaleji. Bizarnosti a (ne)zákonitosti světa se kupí jedna na druhou, přibývá matoucího (pseudo)filosovoání o věcech, kterým jakožto pozorovatelé „zvenčí“ příliš nerozumíme.
A vše stojí na tom, jestli to Severiánovi celé žereme. Já teda moc ne. Navíc mi přijde poněkud zvláštní jeho přístup ženským postavám a přístup ženských postav k němu. Další díly i všechna úžasná odhalení a objevy, které s sebou nesou, s díky oželím.
Pokud se v souvislosti s touto knihou objevuje označení sci-fi, pak jedině proto, že je v ději pár zmínek o létajících strojích. Jinak svět, do nějž je příběh zasazen, má podobu jakéhosi jakoby středověku, jak je ve fantasy obvyklé.
Tato kniha je poněkud neobvyklá, a to v několika ohledech. Za prvé jazykem. Jazyk knihy je košatý a vyžaduje pomalé a soustředěné čtení. To jsem si uvědomil hned v první kapitole, když jsem narazil na následující pasáž:
"No tak dobře," řekl Drotte váhavě, a tak jsme prošli bránou s dobrovolníky v patách. Někteří mystéti tvrdí, že skutečný svět byl zkonstruován lidským rozumem, jelikož našemu jednání vládnou umělé kategorie, do nichž umisťujeme v podstatě nediferencované jevy, které jsou slabší než naše slova, jimiž tyto jevy popisujeme. Tehdy v noci jsem tento princip intuitivně pochopil, když jsem zaslechl, jak za námi poslední dobrovolník prudce přirazil bránu.
Také příběh tak úplně neodpovídá obvyklým představám děl řazených do žánru fantasy. Nevyskytují se zde typické ingredience žánru jako čarodějové, magie, fantastické bytosti, zápas se zlem, záchrana světa a podobně. Formálně má příběh podobu vzpomínek a tak vlastně docela odpovídá tomu, co bychom očekávali od memoárů, až na to, že skutečný autor memoárů by si doopravdy po letech nepamatoval doslovné znění všech proslovů, jichž byl autorem, nebo které vyslechl.
Zdá se mně po přečtení, že autorovi nešlo v první řadě vytvořit příběh plynoucí od první strany do poslední, kvůli němuž by čtenáři hltavě obraceli stránku za stránkou s očekáváním, jak to bude pokračovat. Spíš bych řekl, že celá kniha je sledem na sebe sice plynule navazujících, ale jen volně spolu souvisejících jednotlivých scén či situací, kterou jsou zato pečlivě vykresleny, aby se čtenář naplno ponořil do vnímání světa, který mu autor stvořil.
Související novinky (1)
Vládce džinů, Spálené mosty a další knižní novinky (33. týden)
14.08.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1981 -
World Fantasy Award
(Novel)
Kniha Mučitelův stín v seznamech
| v Právě čtených | 6x |
| v Přečtených | 125x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 7x |
| v Knihotéce | 198x |
| v Chystám se číst | 150x |
| v Chci si koupit | 31x |
| v dalších seznamech | 9x |
Autorovy další knížky
| 2022 |  Mučitelův stín |
| 2023 | Smiřitelův spár |
| 2023 | Liktorův meč |
| 2024 |  Autarchova citadela |
Jsou knihy, které si přinesete domů a ještě z nich pořádně nestrháte obalový papír a už je nedočkavě čtete a hltáte a mlaskáte.
Pak jsou knihy, které si donesete, dáte do knihovny a normálně na ně zapomenete. Jako by vám nějaký vnitřní čtenářský šotek zatemnil paměť.
Mučitelův stín byl u mne druhý případ. Jo, kdyby byl ten šotek co k čemu, tak mi zpřerážel pracky ještě předtím, než jsem po téhle knize v knihkupectví sáhl. Přes pár světlejších momentů, čímž myslím několik slušně vykreslených scén, je to nezáživná a nudná cesta odnikud nikam. Tedy pardon, někam vlastně jo. K dalšímu pokračování. Díky, nechci.