Pochovávání světla
Miloslav Bureš
Poezie věnovaná východočeským sklářům. Skláři na Vysočině a v Pojizeří vynášeli kdysi z jara staré, neduživé světlo, při němž v nízkých jizbách za šera brousili vázy, číše a misky. Staré světlo pochovávali v noci do země a čekali na úsvit - na nové a čisté světlo.
Přidat komentář
Verše Miloslava Bureše vzdávají hold sklářům a sklářskému řemeslu. Kniha obsahuje i básně inspirované sklářskou kronikou, zápisy na zdi ve sklářské dílně, nebo inspirované rozhovory se starými skláři.
Ukázka:
Chce se mi teď stále častěji
tu rýhu na skle
po světle vést vzhůru
a do mraků a do větru
vyrýt své myšlenky.
(Z rozhovoru se starým sklářem).
Každá báseň nese název první věty veršů.
Autorovy další knížky
1957 | Básnický almanach 1956 |
2009 | Otvírání studánek |
1961 | Zpívající lípa: Pověsti a příběhy z Vysočiny |
1960 | Hory mají srdce v člověku |
1969 | Jedlíci brambor |
Hlavně sklářské básně mají své kouzlo a jejich slova jsou přesné jako rýhy ve skle. Hodně se mi líbily i ilustrace.