Pod maskou smích
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203698/pod-maskou-smich-R7C-203698.jpg
4
157
157
Římané zvítězili nad mocným Karthágem podmanili si jeho obyvatele, synové z nejbohatších rodin byli posláni Římanům jako otroci. Mezi ně byl vybrán i šestiletý Publius Terentius Afer, který se později proslavil jako jeden z nejslavnějších autorů římských komedií. Má to štěstí, že se ho ujme senátor Terentius Lucanus, který mu poskytne vzdělání a později dokonce i svobodu. Od prvních stránek napínavý román barvitě vykresluje atmosféru tehdejší doby a prostředí.... celý text
Přidat komentář
Knihy paní Loukotkové mám ráda, ale tahle byla na mě v některých pasážích moc dlouhá. Už jsem nedokázala udržet pozornost a často jsem ji odkládala. Příběh je to zajímavý, hezky psaný, ale ubrat na stránkách by možná neuškodilo. Ke konci jsem četla už jen na sílu a opravdu jsem se nudila.
Je to už mnoho let,co jsem četla nějakou knihu od paní Loukotkové a tak jsem zapomněla,jak úžasná byla spisovatelka.
Jak bravurně ovládala český jazyk . Příběh chlapce z Kartága byl jistě zajímavý ,ale bez bohatosti slovní zásoby autorky by byl zážitek poloviční .
Proto mě doslova vytáčely chyby v tisku , jako by neexistoval nikdo , kdo by dohlédl ,aby byla všechna písmenka na svém místě .
To ovšem není chyba paní spisovatelky a tak samozřejmě doporučuji , hlavně těm,kteří nevyhledávají jen napínavý příběh,ale mají rádi hravost českého jazyka. Těch,kteří umí povážlivě ubývá .
Poutavě napsaný životní příběh lybijského chlapce - jednotlivé části nazvané syn - otrok - básník - člověk a na konci stojí Publius Terentius Afer ....
A Jarmila Loukotková, která již tradičně vystavěla na základě znalosti historie krásné čtení ....
Velmi nadaný Publicius zde hledá svoji patřičnost - má štěstí na adoptivního otce, který mu nechává prostor pro rozvinutí talentu - ale má i mnoho oponentů....
Kniha je doplněna spoustou citátů - a já ji přečetla jedním dechem ....
A je zde hodně postav, které skrývají pod maskou smích ....
Pod maskou smích - další historický román od Jarmily Loukotková, který se stal součástí mého dospívání a pomáhal budovat můj zájem o historii a antiku. Strhující příběh římského dramatika Publiuse Terentiuse Afera dnes musíme brát s rezervou, protože o této historické postavě je příliš málo doložitelných informací. Ovšem příběh, který Loukotková vyfabulovala, je nádherný. Přesto ho však zasadila do historicky solidních a ověřených dobových mantinelů. Na rozdíl od skutečného původu, životních peripetií a lásek Publiuse Afera je líčení politických poměrů v Římě a rostoucí nenávisti ke Kartágu vč. mnohých historických postav ověřenou skutečností. Přečteno znovu po letech a i když ubylo mladistvé nadšení, spokojenost trvá.
Cato: "Cartago delenda est"
„Historie se nepíše láskou, ryje se mečem, podpírá křížem a v chodu se udržuje bičem…“ Básník a dramatik Publius Terentius Afer, původem z Kartága se narodil i zemřel v období mezi koncem druhé a vypuknutím třetí punské války. Jeho divadelní komedie se staly základními stavebními kameny dramatického umění a Jarmila Lokoutková si ho vybrala jako hlavní postavu historického eposu Pod maskou smích. A stejně jako v jiných svých románech z římských dějin, i tady předvádí mistrovskou práci s tématem i jazykem. S každým slovem, větou i odstavcem se připomíná autorčina osobitá zaujatost danou látkou a pečlivá příprava. Loukotková zcela nenásilně a přirozeně buduje atmosféru, rozšafně nás seznamuje s reáliemi Říma ve druhém století před naším letopočtem, s postavami i jejich jedinečnými osudy, přitom nás postupně vtahuje stále hlouběji do příběhu samotného, až se s ním ztotožníme, společně s Publiem Aferem se procházíme ulicemi „věčného města“, trpíme, milujeme, stýskáme si nad nepochopením, ponížením, radujeme se z úspěchů… ale především se bojíme, že jediná zásada senátora Porcia Katóna dojde naplnění, že zpupní Římané srovnají Kartágo se zemí.
Vůbec nevím co bych měla ke knize napsat...
Pro někoho asi pěkný čtení, ale mě to fakt nebavilo...
Jarmila Loukotková byla Paní spisovatelka. Jasně, pokud někdo hledá akční děj, superhrdiny nebo lovestory, neměl by se do jejích knih vůbec pouštět. Také tento román je charakteristický hlubokou psychologií postav a podrobným líčením římské a punské kultury, to vše popsáno květnatou řečí. Postavy Catona a obou Scipionů byly velmi reálné. Každá kapitola začíná citací Afera nebo jiných autorů.
Smutný příběh Publia Terentia Afera je o to neuvěřitelnější, že odpovídá dochovaným historickým faktům. Velikost Říma se zpravidla poměřuje jeho vítěznými válkami a rozlohou dobytého území. Možná je ale důkazem jeho velikosti scéna, kdy římští občané tleskají na jevišti propuštěnému otroku a kartaginskému nepříteli.
"Uč od těch se být otcem, kdo jím vskutku jsou."
Kniha mi připadala spíš jako sonda do římské společnosti v období mezi druhou a třetí punskou válkou a podrobná (a bohužel také místy se opakující) charakteristika hlavního hrdiny, vykořeněného člověka, který je v podstatě všude cizincem. Děje mnoho není, zvlášť když to srovnám s Není římského lidu nebo Spartakem. Autorka používá velmi bohatý a obrazný jazyk, má košatý a pomalý styl, který každému nemusí sednout, nicméně za přečtení kniha stojí.
Výstižná analýza jedné lidské duše. Od malého caparta, až po významného muže. Poutavý příběh plný zvratů s menším prostorem pro zajímavé, ale někdy přece jenom příliš dlouhé popisy historických událostí.
Tuto knihu jsem četla dvakrát a neomrzela mne. Co na ní některým lidem vadilo? Maximálně autorčin styl psaní, který mně vyhovuje. Jinak děj, postavy, prostředí- všechno reálné a pokud se to někomu nelíbí... Dle mého byla ta doba taková, jak ji paní Loukotková popisuje. A jistě nejen podle mě. Nesplnila očekávání? A co jste čekali? Že tam budou padat zlaté husy z nebe?
Pokud toho neočekáváte moc- je to milá knížka, pusťte se do četby.
Toto jsem četla už před nějakou dobou a byla jsem nadšená, jak tady vidím ty komentáře, že to někteří nedočetli, tak to zkusím ještě jednou, třeba po letech změním názor,....Ale neee, to není možné, to snad u Loukotkové ani nejde :-D
Bohužel jsem tuto knihu nedočetla, nějak jsem se do ní nemohla zabrat, přesto, že miluju historické romány a od Jarmily Loukotkové jsem už kdysi nějaké knihy četla. Možná na léto potřebuji něco lehčího a svižnějšího. Třeba to zkusím někdy příště.
Je nepopierateľné, že Loukotková vie písať a to veľmi dobre. Jej knihy sú "zvučné", jej štýl prekrásny a výnimkou nie je ani kniha Pod maskou smích. Aj keď samotný príbeh Publiusa Terentiusa Afera nie je až tak pútavý a zaujímavý ako príbehy v jej iných knihách, aj tak sa môže radiť k veľmi vydareným historickým románom.
"Bohové! Jak často přichází bez přičinění náhodou, co by si člověk vůbec neodvážil přát!"
Jarmilu Loukotkovou miluji, mohu číst kdykoliv, tato kniha popisuje období mezi první a druhou punskou válkou, vítězní Římané si vybírají synky z nejbohatších rodin Kartága a mezi nimi je poslán i Publius Terentius Afer darem jako otrok. Další osudy nadaného chlapce líčí autorka v příběhu plném citů, vášní a dramatických zvratů a zasadila děj do Říma ve 2.století př.n.l.
Vylíčila bravurně tehdejší atmosféru v senátu, na tržištích i v patricijských domech i ve společnosti. Moc se mi líbilo její citlivé vykreslení pokořujícího postavení bývalého otroka básníka Terencia a jeho celoživotního pocitu vykořeněného člověka bez domova.
Nádherná kniha. Méně čtivá než například Není římského lidu, ale i přesto velmi poutavě napsaná.
Bohužel jsem knihu nedočetla. Začátek mne sice moc bavil, ale pak se celý příběh změnil, hlavní hrdina vyrostl, stal se svobodným a úspěšným, zamiloval se... no zkrátka druhá polovina knihy už pro mne byla nestravitelná a ačkoliv jsem ji ještě několik měsíců měla "v pohotovosti" na stolku, už jsem se k ní nedokázala vrátit.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Jak to napsat..
Chvílemi jsem měl pocit, že čtu českého Tolkiena, toho popisování bylo opravdu spoustu a také psychologie postava a jejich myšlenkové pochody.. jinde by mi to nevadilo, ale zrovna toto mi v tomto případě knihu dost srazilo do průměru, možná kdyby byla kniha o 100-150 stran kratší a seškrtaly se různé zlouhavé a nezáživné pasáže, tak bych nemusel hodnotit tak jak hodnotím.
Ale bylo fajn si přečíst něco z tého historické doby:)