Pod maskou stín
Veronika Vieweghová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502097/bmid_pod-maskou-stin-HL2-502097.jpg
3
20
20
Každý má svá tajemství. Emotivní román o nalezení cesty zpátky k sobě. Všichni něco skrýváme. Všichni si nasazujeme masky, které mají ostatní přesvědčit o naší dokonalosti. Platí to i pro Teu a Tomáše, manžele a rodiče, jejichž vztah se zmítá v krizi. Tea se utvrdila v tom, že perfektní bude jen tehdy, pokud zvládne všechny role: být skvělou manželkou, milenkou, matkou, dcerou, kamarádkou, sousedkou... Zrcadla, která si s Tomášem vzájemně nastavují, jim mohou ukázat, jací doopravdy jsou. Nastal čas, aby všechny masky spadly.... celý text
Přidat komentář
Celou dobu jsem měla pocit, že čtu slohovou práci žáka 9. ročníku. Autorce se absolutně nepovedlo vtáhnout čtenáře do děje. Nic z toho, co bylo napsáno jsem nevěřila. Vše bylo přehnané až neuvěřitelné, jak to dobré, tak to špatné. Od půlky knihy jsem už jen prolistovala a namatkou přečetla. Ale vlastně mě příběh hrdinky nebavil a bylo mi jedno, jak to celé dopadne. Autorka měla myšlenku dobrou, ale realizace se nepovedla. Hvězdu dávám za ilustrace.
Kniha mě velmi zajímala, nevěděla jsem, co mám očekávat, a tak jsem se těšila. Přišlo ale dost velké zklamání. Autorka je, podle mého názoru, trochu ve vleku tvorby svého bývalého manžela. Samozřejmě přidala své pocity, názory, myšlenky. Ale výsledkem mě příliš nezaujala, bylo to rozvleklé a osobně jsem měla pocit, že je řečeno "A", ale chybí tomu ještě "B", aby to bylo zajímavé čtení. Řada čtenářů říká psychologická sonda, já mám psychologicky laděné příběhy ráda, ale tady tomu ještě něco chybí. Třeba se autorka postupně posune, protože potenciál tam určitě je.
No žádná sláva to nebyla. Tu knihu jsem si půjčila hlavně proto, že jsem byla zvědavá (poté co se Viewegh do své ex neustále naváží - jednak ve svých dílkách jednak na fcb), co dotyčná dokázala napsat. Sice mě překvapil docela ucházející sloh, ale to bylo asi tak vše. Rozehráno to bylo docela dobře, avšak pak se to nějak vymklo kontrole a nastalo pouhé hnípání se ve vlastním já. Naprosto nezajímavé a hrozně nezáživné byly fialové dodatky za každou kapitolou. Ty jsem v druhé půlce už ani nečetla, jelikož přinášely jen všeobecně známá klišé. A konec? Ten mi připomínal spíš pohádku, kde vše dobře dopadne než realitu. V té se totiž lidé moc nemění...
Kniha nemá moc velký děj, je to spíše sonda do psychologie postav. Do myšlenek hlavní hrdinky Tey. Její minulost, dětství a ji to formuje pak v dalších vztazích. K manželovi, ke svým dětem, je svému okolí.
Je to místy i dost depresivní. Myslím si, že ale v hodně místech člověk pozná sebe nebo někoho ze svých známých. Chyby, které děláme ať už vědomě nebo ne.
Tomáš nevědomky kopíruje chování svého otce ke své manželce, přestože u něj to vždy nesnášel. A nesnášel i to, že si to máma nechá líbit.
Líbila se mi i ta část, kdy popisovala práci doktorů. Při záchraně života, při každodenních operací, frustraci, že někdy se nepovede člověka zachránit, ať se dělá, co se dělá, tak věřím, že „upustit páru“ je někdy jediná možnost. Že je pak třeba zlý na své blízké…
Líbilo se mi, že se snažila přijít na to, co by s tím měla dělat. Je úplně jasný, že první zamilovanost a vášeň, kdy chceme z druhého strhat věci třeba na veřejnosti 10 let nevydrží. Skvělá sonda do dlouhodobého vztahu. Přestože se milují, je potřeba dodat vztahu šťávu.
Kniha se mi četla rychle a říkala jsem si, jak to Tea vyřeší. Poslední kus knihy, cca 40 stran mě ale trochu zklamalo. Moc myšlenek? Moc sebekritiky? Nevím, nějak to přešlo v takovou hmotu.
Kdo má rád knihy k zamyšlení, určitě bude spokojený.
Veronika Vieweghová napsala román o nalezení cesty zpátky k sobě s názvem Pod maskou stín.
Tea a Tomáš jsou manželé a rodiče. Tomáš je kardiochirurg a Tea žena v domácnosti, která se stará, aby vše šlapalo jako na drátkách a byla celá rodina spokojená. Pro okolí jsou dokonalou rodinou, která má vše. Ale je tomu opravdu tak? Samozřejmě, že není. Je to pozlátko, které se postupně odchlipuje a odhaluje se jádro plné problémů. Tea je nespokojená, uštvaná, manžel unavený a rodina se začíná vzájemně odcizovat. Dozvídáme se co vše Tee vadí a proč se cítí být nespokojená.
Příběh vás do děje okamžitě vtáhne. Je velice čtivý a svými sympatiemi se chvíli přikláníte k Tomášovi, chvíli k Tee, ale nějak nevíte co si o této rodině myslet. Jenže to po několika desítkách stran končí a následuje, jak já říkám vymývání mozku a to hlavně čtenářovo. Řeči o skryté bohyni, tkadleně osudů a tvořitelce světů mě opravu nebavily. Tea spolupracovala s psycholožkou, ale mně se ta sezení vůbec nelíbila. Dobraly se k závěrům, že vlastně za všechno špatné může i nespokojenost ve školce, kdy se na Teu špatně podívala paní učitelka a že všechny tyto křivdy si bereme do dospělosti a můžou za naše problémy. Já s tímto nesouhlasím a proto jsem měla s knihou asi takový problém. Tomáš to podle mě vyřešil podstatně lépe a to jedním rozhovorem s kamarádem u piva a bylo to. Nemusel odhalovat své skryté bohyně a tvořitele světů. Tea se prostě snažila najít cestu sama k sobě, ale pro mě byla tato forma podání nešťastná. Z čeho jsem však měla velikou radost, to byly ilustrace, které celý příběh doplňují a ty jsou opravdu velice krásné.
V dnešní době a obrovské síle sociálních sítí je určitě spousty rodin, které žijí to své pozlátko a ukazují lidem okolo jen to úžasné a dokonalé. Uvnitř ale řeší problémy, starosti a je jen na nás čemu všemu budeme věřit ...
Tea je matkou dvou školou povinných dětí, taky manželkou Tomáše, lékaře kardiochirurga a také ženou v domácnosti. V poslední době si všímá, že se s manželem vzájemně odcizují, hádky jsou na denním pořádku (tedy v případě, že je Tomáš doma…) a celkově jejich vztah zažívá velkou krizi. Tea si začíná uvědomovat, že to takhle dál už nejde a nechce takhle fungovat.. Jenže jak se zdá, je to jen její vidina a přání..
Když jsem hned na první stránce zjistila, že jeden z hlavních hrdinů je lékař, musela jsem se smát :D Já to mám ráda, ale zároveň jsem pak mnohem víc kritická, pokud to neodpovídá skutečnosti. Jenže víte co? Já jsem se v Tomášovi několikrát viděla.. A nebyla jsem úplně ráda. Zároveň jsem se ale viděla i v Tee. Tato kniha vás neuchvátí svým dějem, ten je poměrně jednoduchý a přímočarý. Co vás ale zaujme jsou myšlenky, které jsou na konci každé kapitoly. Taky úžasné ilustrace od Zuzky Kodymové, které z knihy dělají umělecké dílo do knihovny :)
Kniha mi ukázala, jak to v životě nechci. Jak se nechci chovat jako lékař/partner a jak se nechci chovat ani jako žena/matka.
Co mi z toho vyplývá? Nebýt po službách tolik protivná, nelpět na maličkostech a nevyletět kvůli nim jako čertík z krabičky :D Ale taky nebýt otrokem domácnosti, muže a dětí, nebát se, říct si o pomoc. A pamatovat, že důvěra a upřímnost je jedním ze základních pilířů každého vztahu!
Pokud bych měla hodnotit příběh jako takový, byl by asi tříhvězdičkový. Když ale vezmu v potaz, co ve mně kniha zanechala, myšlenky a prozření, tak hodnocení bude ještě o hvězdu vyšší :)
Pod maskou stín
Příběh jako takový bych ohodnotila tak 3*, ale jelikož se mi líbila tématika partnerských vztahů a psychologie, ze které plynula docela základní fakta, se kterými souzním - a to že v rámci konce má stejně vždy každá mince dvě strany a bez vzájemné komunikace, důvěry, respektu, porozumění a zároveň sdílení vlastních pocitů, potřeb a představ nedojde k vlastní spokojenosti, natož partnerskému štěstí a harmonii - dávám o hvězdu více.
Osobně mě mrzelo, že to partněři nechali zajít tak daleko, ale zároveň jsem pro každého z nich měla v určitých momentech a částech příbehu pochopení.
Kniha jako taková se mi četla dobře, obsah se mi líbil i ilustrace byly krásné. Já si z ní navíc odnáším připomínku toho, abych nezapomínala právě na zmíněná základní fakta, na která spousta partnerů ve vztazích po čase zapomíná nebo nemá snahu na nich zapracovat, tudíž pro mě byla tato četba přínosná, a to i přestože jsem očekávala prostě "jen příběh" bez větší hloubky. Nu opak je pravdou.