Dcera je dcera
Mary Westmacott (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496597/bmid_dcera-je-dcera-B8k-496597.jpeg
4
39
39
Pod pseudonymem Mary Westmacott série
< 5. díl >
Jak hluboce se může proměnit vztah mezi matkou a dcerou, ukazuje ve svém dalším psychologickém románu mistryně detektivek Agatha Christie. Ann Prenticeová se zamiluje do Richarda Cauldfielda a doufá v nové štěstí. Její jediné dítě, devatenáctiletá Sarah, je ale naprosto proti tomu a důsledně ničí všechny šance na případné manželství. Jejich vzájemnou hlubokou lásku střídá stejně intenzivní nenávist. Znepřátelí je žárlivost na celý život, nebo dokáží jedna druhé odpustit?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
A Daughter's a Daughter, 1952
více info...
Přidat komentář
Vedeli ste, že Agatha Christie písala aj psychologické vzťahové romány? Tie písala pod pseudonymom Mary Westmacott. Preložené do češtiny ich nájdete presne šesť, čo je aj zhodným počtom s originálmi v angličtine.
Momentálne vychádzajú v češtine v novom šate s kvetinovými obálkami a Dcera je dcera je piata v poradí, avšak nenasledujú chronologicky, a jednotlivé knihy na seba nenadväzujú. Ako aj názov napovedá - ide o vzťah matky a dcéry. Súdržnosť, nenávisť, láska, chlad, závislosť, sloboda, žiarlivosť, obetovanie. Asi tak by som zhrnula spŕšku emócií, ktoré v knihe nájdete. Kto je dieťa, kto je rodič. Kto závisí od koho, kto lipne na kom, je to ešte láska alebo "pijavizmus"? Mali by dospelé deti žiť ešte s rodičmi? Kedy si rodina začne liezť na nervy? Koľko má vôbec rodič zasahovať do života dospelého dieťaťa? A hlavne, chce rodič vždy len dobro pre svoje dieťa? Môže byť rodič aj pomstychtivý? Kniha vás bude baviť, ak vás baví Francoise Sagan či fikcie Simone de Beauvoir (ale tie Francúzky sú o chlp kvalitnejšie). Z knihy cítiť ducha doby, napísané v roku 1952, a občas na mňa postavy pôsobili až príliš plytko a čiernobielo vzhľadom na to, že má ísť o psychologický román. Avšak, základné reálie matka-dcéra sú aplikovateľné aj na súčasnosť, respektíve na akékoľvek obdobie. Kniha ma chytila, zhltla som ju za dva večery. Príjemne som si pri nej oddýchla, a to nie som nejaký fanúšik a čitateľ Agathy. Takže, smelo do nej!
Jsem ohromnou milovnicí knih A.Christie (detektivek), ty jí totiž sluší výrazně víc než psychologické vztahové romány. Tuto knihu jsem četla dlouho, protože mi docela dlouhou dobu trvalo, než jsem se do ní úplně začetla. Velmi hezky je však prokreslený jedinečný vztah matky s dcerou, které jsou na sobě svým způsobem nezdravě závislé a jako čtenáři můžeme postupně sledovat jejich emoční a duševní vývoj a zrání - od toxicity přes manipulativní snahu ovládnout tu druhou, přes stagnaci, averzi a nenávist, směrem k vzájemnému odpuštění.
Zajímalo mě, jaká bude královna detektivek v jiném žánru. Trochu ufňukaná. Dobře se to četlo, nebylo to úplně zlé, ale po dějové stránce mě kniha trochu zklamala.
Sebeobětování není cesta. Snaha diktovat druhým, jak mají žít, není cesta. A vztahy mezi ženami, příbuznými zvlášť, jsou obzvlášť komplikované... Rok s Agathou touto knihou končí. Díky za všechny čtenářské rozkoše.
Nemůžu si pomoct, mně se příběhy z této série od Agathy Christie moc líbí a těším se na další pokračování.
Tak nevím. Jediný normální člověk byla Edith, jinak byly ty ženské neskutečně hloupé. Matka se za sebe neuměla vzít a dcera byla pěkný sobec. A pak už to šlo všechno do kopru...
Ten krásný obal to nezachránil.
Bohužel nedočteno. :-( Snažím se dát každé knížce alespoň 40-60 stran na to, aby mě něčím zaujala. U této knihy jsem se dostala na stranu 57 (z celkem 230) a pořád nic.
Příběh o stárnoucí matce, která si chce v době nepřítomnosti své dcery trochu vyhodit z kopýtka a hledá muže, který by jí mohl stát po boku a u toho řeší takové ty naprosto obyčejné problémy londýnské smetánky a nejdůležitější pro ni je, jestli si koupí keramické nebo ocelové hrnce a hlavně se bojí toho, co na jejího nového partnera řekne její téměř dospělá dcera, prostě nebyl nic pro mně. Připadala jsem si trochu jak v nějakém společenském románu z 19.století, kde se dámy scházejí v čajových saloncích a diskutují nás tím, jestli pořídí obyčejné látkové záclony a nebo háčkované.
Ani styl psaní ani žádné z nabízených témat mě moc nezaujaly. Proto knihu odkládám jako nedočtenou.
Agatha umí i psychologické romány. Perfektně vykreslila mladické přesvědčení o vlastní neomylnosti. A stejně tak perfektně vykreslila i matčinu snahu o zachování neutrality. Ani jedno není reálné, takže muselo dojít ke generačnímu střetu. Mladí i matka museli dospět.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Ne, ne, od Agathy mohu číst jen detektivky, a ty klidně stále dokola...