Odloučeni zjara
Mary Westmacott (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414630/bmid_odlouceni-zjara-ztr-414630.png
4
146
146
Pod pseudonymem Mary Westmacott série
< 3. díl >
Pozoruhodný psychologický román královny detektivek z roku 1944, příběh o ochotě pohlédnout na sebe sama, přiznat si životní chyby a vykročit ze svého stínu. Joan Scudamoreová se vrací z Iráku do Británie. V Bagdádu se postarala o nemocnou dceru a nyní míří zpět za manželem. Na cestování je zvyklá, ne však na dlouhé, nedobrovolné odloučení ode všech, které miluje. Její vlak zůstane nečekaně odstaven a Joan musí strávit nějakou dobu v malé ubytovně daleko od vší civilizace. Izolace a nečinnost ji přinutí k rekapitulaci svého dosavadního života. Čím hlouběji se noří do analýzy vztahů s manželem, dětmi, přáteli, do hodnocení všech činů i omylů, jichž se vůči nim dopustila, tím bolestnější obraz jí samé před ní vystupuje. A tím naléhavěji se vynořuje i otázka: co s tímto poznáním udělat?... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Absent in the Spring, 1944
více info...
Přidat komentář
V období, co jsem tuto knihu četla, jsem měla nekontrolovatelné záchvaty pláče. Myslím, že je hodně silná. Dost mě překvapilo, že lidé takhle stejně přemýšleli i tenkrát, měla jsem pocit, že nějaké sebestudium, sebezdokonalování a šťourání se ve svém nitru je výsada posledních let. Takže mi docela zásadně změnila pohled na svět. Doporučuji číst jen v případě, že je člověk připraven se v sobě pošťourat. Těžko říct, jestli není lepší žít v nevědomosti...
Moc pěkná knížka. V první třetině jsem nevěděla, jestli jí chci vůbec dočíst, jestli mi nehrozí smrt nudou. Ale čím hlouběji se hlavní hrdinka nořila do vlastního nitra a odhalovala svůj životní příběh, tím víc zajímavé to bylo. A závěr? Ke konci jsem tušila, že to tak dopadne a stejně mě to zklamalo. Nikdo není dokonalý. Doporučuji přečíst :-)
Knížka se mi moc líbila, dokonce možná víc než některé Christiiny detektivky.
Kniha s jedním z nejkrásnějších názvů, které jsem kdy četla (v češtině tak krásně poetickým, v angličtině tak odporně jednoduchým). Hlavní hrdinka mi stále přípomínala mix paní Bennetové a paní Dallowayové:) Psáno typickým stylem Agathy Christie (ta se v tom prostě nezapře:)
Tahle knížka mě fakt dostala. Dovedu si představit, že to takhle dost často funguje v "normálním životě". Občas si na ten stísněný pocit z knížky vzpomenu i teď, po pár letech, to se mi moc často nestává.
Začátek nijak zajímavý, ale s narůstajícím napětím, se kniha stává lepší a víc pochopitelnou. Člověk se pak začíná vžívat do všech situací a přemýšlí, jak by se zachoval na onom místě. U mně je asi problém takový, že spíš souhlasím s manželem hlavní postavy, než s hlavní postavou :D Ale celkový dojem z knihy je velmi uspokojivý :)
Štítky knihy
psychologické romány autobiografické prvky
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Žena ve středním věku ohlížející se za svým dosavadním životem a uvažující, jak bude žít dál. Pokud se nacházíte v této životní fázi, nemůže vás kniha neoslovit.
Kdyby nebyla ve Čtenářské výzvě 2017 těsně před začátkem zrušena kategorie "kniha, která ovlivnila můj život", tuto knihu bych tam bez rozpaků zařadila. Je to velmi hluboká kniha a je výborně napsaná.