Pod širým nebem
Markus Torgeby
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450133/bmid_pod-sirym-nebem-X4T-450133.jpg
4
39
39
Slyšet tlukot svého srdce uprostřed lesa… Kdysi nadějný švédský atlet se rozhodl opustit hektický styl života ve městě a usadit se v lese. Bezmála 5 let žil jako poustevník v dokonalé harmonii s přírodou. Tato zkušenost ho nesmírně obohatila. V knize se s námi dělí o osobní zážitky, ale i o řadu praktických návodů, třeba jak šplhat na stromy, jak si postavit postel venku anebo čím se v lese utřít… Především ale o to, jak uklidňující účinek má na člověka život v těsném spojení s přírodou.... celý text
Přidat komentář
Kniha je opravdu krásná, co se vzhledu týká (za to patří můj dík šikovné spoluautorce i zlínskému nakladatelství) - když jsem ji otevřela, jako bych vstoupila do lesa, a nejdřív do březového hájku - podle první předsádky v knize. Obsah je věnovaný vzpomínkám na dětství a předky, vlastním zážitkům, obyčejným dnům a různým dovednostem a zkušenostem, které autor po troškách dávkuje a prolíná s fotografiemi, úžasně ladícími s textem i posláním knihy. Je to praktické i poetické vyprávění pro toho, kdo má rád lesní samotu a rád si čte o jiném (prostém) způsobu života. A kdo se odhodlá, může něco i sám zkusit (kdybych byla šikovným mužem, zkusila bych aspoň lesní lůžko:). Příroda je zázračná a pobyt v lese je léčivý.
Knihu bych popsala jako skládanku alternativní psychoterapie, hledání sama sebe i smyslu života, čekání na otevření dveří do vlastní duše, splynutí s lesem, objevování kouzla samoty, ale i návodů na přežití v přírodě.
"V mém případě bylo všeho prostě příliš: přílišné obavy, příliš mnoho dojmů. Nakonec jsem byl tak unavený a ztracený ve vlastní hlavě, že se všechno zaseklo. Řešení spočívalo v odstranění prakticky všech vnějších vjemů, musel jsem se jich aktivně vzdát. Nebylo to snadné a trvalo to, ale jsou zkrátka problémy, které nemají rychlá řešení."
"Netoužím sice po návratu do lesních samot, ale chci vám ukázat, že oba ty světy mají svou hodnotu."
"Tam, kde žijete, jste z nějakého důvodu. Vybudujte si vztah s přírodou ve svém okolí. Investujte do tohoto snažení čas. Využijte své tělo a smysly."
Zvláštní kniha. Chvíli poetická, aby Vás za pár stránek vrhla do praktického návodu, co a jak dělat, abyste v přírodě přežili. Přinesla jsem si ji domů pod vlivem (stále ještě!) Palánových „samotářů“. Příběh Torgebyových je však trochu o něčem jiném.
O zklamání z neúspěchu, vyhoření a hledání nového smyslu života. Nejdříve sám, jen pod širákem zjistil, že návrat k přírodě dokáže vrátit člověku duševní klid. Po několika letech se však vrací do civilizace a potkává svou budoucí ženu. Oba odchází zpět do lesů. Tu ženu obdivuji! A nejen pro její krásné fotografie, které doplňují tento příběh.
PS: Autor vypráví o špalkování. Dříve, než se mi podaří dotáhnout do pokoje odpovídající špalek, vyhlédla jsem si pařez v našem lese. Má to něco do sebe :o)
Pod širým nebem (pod celtou) v lese švédského severu strávil tento člověk 4 roky a poblíž žije s rodinou nadále. Není to žádný nespokojený útěkář, hledač či nevím-co-chci osoba, pro něj to byla tak trochu jediná možnost přežití.
Líbí se mi to, jak přijímá ta léta strávená o samotě v lese - jako nutnost k přežití a léčbu (i když tak nadále už nežije), jeho praktické rady, přestože většina není žádná novinka, ztotožňuji se s nimi.
Obdivuji jeho nalezení rovnováhy mezi přírodou a komfortem (ten je na můj vkus až příliš, ale to každý vnímáme jinak), spojení života v domě a v lese. Nebo... zajímalo by mě, jestli cítí rozpolcenost mezi oběma světy...
Obdivuji jeho přístup k rodině (na začátku to muselo být s ním těžké, jak sám přiznává)
A úplně nejvíce mě oslovily fotky od jeho ženy, které text doprovází. Ty vyjadřují duši severského lesa, života i samotnou osobnost.
Uvítala bych více textu i fotografií. A i když autor není žádná spisovatelská elita (naopak praktičnost jemu vlastní je obsažena v každé větě), některé události, které ho do lesa dovedly, jsou zmíněny velmi okrajově, a jako příručka pro přežití na severu taky kniha neobstojí, je to prostě pohlazení pro civilizací unavenou duši, která tu rovnováhu hledá (a že nám to tady v malé zalidněné zemičce jde mnohem hůře než v severských lesích).
"není toho zapotřebí moc a život může být dobrý."
"Trvalo mi několik let, než jsem se znovu sžil s moderním světem a pochopil, že v životě nejde jen o přežití. Že život znamená mít se dobře.
Pod širým nebem
Úžasná kniha, kterou jsem měla za jediný den přečtený. Půjčila jsem si ji v knihovně, byla to láska na první pohled. Uvnitř knihy najdete různé tipy např.jak si rozdělat oheň nebo jak si připravit postel v lese. Je tam ale především vyprávění autora o jeho životě. Kniha je moc hezký udělaná, má nádherné fotografie, které to krásně doplní. Na závěr ještě přihodím pár úryvků z knihy :
Žil jsem bez stimulů vytvořených člověkem, neplnil jsem si uši rádiem, televizi nebo názory jiných lidí. Byl jsem jen ve vlastní hlavě, pobořený do vlastních myšlenek. Doufal jsem, že tímto způsobem najdu cestu sám k sobě, k tomu, co zbude, když všechno zmizí.
Pokud někdo žije natolik intenzivně, že musí odjet k moři, aby vypnul, je v jeho běžném životě asi něco špatně.
Příroda z nás stvořila lidi. Pokud se od ní příliš odklonime, ztratíme pojem o tom, proč je důležité ji chranit. Těžko oceníte něco, k čemu nemáte vztah.
Ve skutečnosti se bojíme smrti. Myšlenky na ni potlačujeme tím, že přetěžuje mě smysly dalšími dymyslnymi hračičkami a zážitky, a když není smrt přítomna, nemusíme zároveň myšlen ani na to, za jakou cenu žijeme naše životy.
- tato kniha je opravdu pohlazení na duši. Dávám 5/5