Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243050/bmid_pod-snehem-243050.jpg
4
1394
1394
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stávám jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
Tuto knížku jsem četla už o dost dřív, moje první setkání s autorkou, ale dodnes si velmi dobře vybavuju její děj. Niterně mě zasáhla. Prožila jsem ji jako všechny Soukupové knihy.
Zvláštní kniha. Pro mne příšerně depresivní. Maloulinko světlých okamžiků. Muži jsou líčeni jako nesamostatní a sobečtí jedinci bez citu a ženy jsou vzorky typů, se kterými bych dvojdomek mít nechtěla. Pořád se tam všichni hádají, emoce, napadání, neposlušné děti, nic se nezvládá, jak se chce .... stres a nespokojenost čpí z každé stránky. Jediný, kdo to má srovnané, je matka rodu, ta už si očividně nejhorší životní období prožila. Je tam v rodinných vztazích tak málo lásky, že máme co dělat, abychom jí nepřehlédli. A konec? Vlastně žádný nebyl.
Skvělá, skvělá kniha! Soukupová to prostě umí! Moje třetí kniha od této autorky a jenom jsem si potvrdila, jak dokonale dokáže zachytit zdánlivě běžné dny a rodinné vztahy. Příběh prožíváte společně s postavami, a každé z nich svým způsobem rozumíte. Aby ne, asi každý někdy vyrážel na rodinnou oslavu, na kterou se mu nechtělo a měl sám přitom hlavu v pejru. A to je to, co miluju na tvorbě Soukupové, dokážete se vcítit do postav a chápat jejich pocity, které jste také třeba někdy zažili. Jediný, co mě mrzelo, byl otevřený konec. Ale 100% knihy od Petry Soukupové doporučuji.
Ja proste nevim. Mne se to nelibilo. Vlastne ani nevim proc, jsou proste knihy, ktere cloveka chyti a jine ne. Pod snehem bylo ctive, to ano, ale tolik veci mne vadilo, tolik vyrazu se mi nelibilo. Proste pro me celkem propadak. Snad dam autorce jeste sanci, ale ne hned.
Jedna rodinná oslava, jeden náročný den pro všechny.
Pokud se chcete zbavit všudypřítomné předvánoční všemilované atmosféry, je tahle kniha právě pro vás. A vlastně...po Štědrém dnu nás všechny čeká nějaká taková rodinná sešlost, tak proč se nepřipravit:-) .
Tři sestry, kupa dětí, rodiče a každý z jiného těsta. Každý ví všechno nejlíp, někdo je nejchytřejší, někdo si musí něco dokazovat, někdo musí pořád ukazovat jak má skvělou práci, kolik má peněz, někdo je nejlepší máma, někdo se nejlépe stará o domácnost, někdo má lépe vychované děti.. a do toho střípky ze života maminky Marie, která už tohle všechno nemá za potřebí, která už do toho maglajsu řízla, chce mít hlavně klid, vidět děti, vnoučata a užít si společný den.
"Pomůžete mi s vařením, že jo? Zeptala se Blanka.Ale Olina i Kristýna mlčí. "Tak ti pomůže máma, já to stejně moc neumím. No jasně Kristýna se z toho zase snaží vykecat.
Co ty Olino? Olina mlčí. Blanku zase popadne vztek, ony si myslí, že jedou na oslavu, kde nemusí hnout ani prstem. Vždycky co neudělá ona, Blanka, tak prostě není.
Olino? Já jsem nestihla dodělat nějakou práci. "No jistě práce, Olinka musí pořád ukazovat, jak je důležitá. Jako kdyby ta její práce bylo hledání léku na rakovinu".
To porovnávání, děláme to všichni. Hledání chyb a nedokonalostí na druhém a ujišťování se ve svých silných stránkách.
A autorka to umí naprosto dokonale popsat, ty myšlenkové pochody, dialogy..je to jako byste v tom autě seděly taky. A i když se postavy víceméně celou dobu myšlenkovitě nebo napřímo hádají, dohadují a podezírají, je to neuvěřitelně čtivé a stejně když jde do tuhého dokáží se určitě semknout a podpořit ... protože rodina.
Až děsivá podobnost vzorců rodiny.. Podoba manžela Blanky s jejím otcem. I malého Olivera a tety Kristýny.
Za mě zatím nejlepší kniha autorky.
Autorku a její knihy mám ráda, je čtivá, její styl mi vyhovuje. Ale asi špatné načasování,..., nějak jsem nepochopila proč byla napsána. Chybělo mi v tom něco... Nicméně kniha je čtivá.
Skvělý vhled do složitých rodinných vztahů navenek standardní spokojené rodiny. Soukupová to umí podat přesvědčivě, až nepříjemně přesně. Skryté křivdy, nevyřčená obvinění, neschopnost komunikace, opakování starých chyb. Tak to chodí.
Těžko říct, proč má tahle kniha nižší hodnocení než ostatní od Petry Soukupové. Mně přišla asi jako nejlepší z jejich děl.
Sice obsahově samá hádka a celkově dost negativní kniha, ale četla se dobře a rychle. Konec dějové linky s otcem ještě šel, ale zbytek? Jak takhle může skončit kniha? Za mě blbý. Jakby vám někdo vyprávěl příběh, v tom zajímavém si odskočil a už se nevrátil.
Moje druhá přečtená kniha této autorky. Stejně jako u knihy Věci, na které nastal čas se setkáváme s rodinným dramatem a narážíme na pošramocené vztahy, které působí na každého člena. Každého z nich na jednu stranu chápete, na druhou stranu byste s nimi nejraději zatřásli, aby se probrali. Téma mi bylo blízké zaměřením na sourozenecké vztahy: taky jsme jsme doma tři dospělí sourozenci a vracíme se za rodiči.
Vtahující a živé, jak to u Soukupové znám. Jen si říkám, jestli ta psychologická realističnost není na škodu - na to, aby člověk trávil čas s dysfunkční rodinou, často nemusí otevírat knížku, že.
I když se to četlo dobře a rychle, tak musím dát jen 3 hvězdy. Jednu ubírám za chybějící uvozovky u přímé řeči - někdy jsem si kvůli tomu nebyla jistá, jestli to někdo skutečně říká, nebo si to jen myslí. Druhou hvězdu ubírám za ten konec. Nevadí mi otevřené konce, ale tohle ani nebyl otevřený konec. Přišlo mi, jako by autorka dopsala kapitolu, pak zjistila, že už má požadovaný počet stran, a tak už dál nepokračovala.
Také mi trochu vadilo, jak byla celá kniha s nádechem deprese. Postupně mi lezly na nervy všechny postavy. Ze začátku mi byla sympatická Kristýna, ale to se potom otočilo. Vůbec mi nevadila Marie, té mi bylo hodně líto.
Od této knihy jsem nečekala příliš, ale byla super. Obyčejný příběh psaný hodně čtivou formou, líbila se mi ta "česká" rodinná atmosféra. Možná by mohlo být méně hádek. Mrzel mě dost otevřený konec.
Hluboká sonda do života a vztahů jedné rodiny. Citlivé a drsné zároveň. Krásná kniha o tom, že téměř každá rodina má své kostlivce ve skříni a že v určitých situacích na nás začnou vykukovat. Křivdy schované někde v podvědomí, špatné vzorce chování přebírané dětmi, všechno nakonec vybublává na povrch. Dobře se to mi četlo a nutilo mě hodně přemýšlet:)
Ze maji ceske knihy nejisty konec, jsem si zvykla a vubec to neni špatné, ale tohle bylo hezke cteni, ale konec nebyl uz vubec zadny konec, aspon neco, co by se dalo domyslet, nic, zamrzelo mě to.
Sesterská rivalita o tatínka aneb co dokážou udělat nefunkční modely rodině , čtivé, syrové, smutné ale zároveň neskutečně krásné čtení ...
Má třetí kniha od Soukupové.
Tato kniha je takovou sondou jedné velké a bláznivé rodiny. Na začátku se seznamujeme s třemi sestrami, Olinou, Blankou a Kristýnou, které se vydávají na společnou cestu k rodičům na oslavu. Kdyby jely sami, tak se asi po cestě uškrtí, řekla bych. Naštěstí s nimi v autě jedou čtyři děti a aby toho nebylo málo, tak sebou vzali i psa. Do toho bych já osobně teda nešla! Nejsympatičtější mi byla Kristýna, i když jen do určité chvíle. Naopak nejméně sympatická je rozhodne Olina, tý bych dala občas za její myšlenky facku.
Kniha se mi líbila, četla se lehce, i když opětovná absence uvozovek to trošku ztěžovala. Ale co už. Škoda je, že nám spoustu věcí nebylo dovysvětleno. Potřebovala bych pokračování. Další osudy postav by mě moc zajímaly.
Nebylo to špatné, ale ani výborné. Proto dávám 3,5 hvězd.
Jo a ještě mám jednu poznámku. Všimli jste si, že to auto na obálce řídí pes? A že tam sedí ti psi tři?
Pod Sněhem je moje první přečtená kniha od autorky Petry Soukupové. musím říct, že jsem se na knížku hodně těšila a byla jsem trochu zklamaná. moc se mi líbily charaktery postav a příběh byl zajímavý, podle mě hodně reálný. v celé knize byl popsán děj jednoho dne a kapitoly byly doplněny o vzpomínky hlavních postav. co mi hodně vadilo bylo to, že v knize opět nebyla značená přímá řeč (to je asi teď nějaký nový trend) a občas jsem se ztrácela v tom, co si postava myslí ve své hlavě a co opravdu říká. vím, že Petra Soukupová je chválená právě za již zmíněné přemýšlení postav, ale kdyby byla oddělená přímá řeč, určitě by se to četlo lépe, mně to holt takhle moc nesedlo. občas mě v knize štvalo chování hlavních postav a chvílemi mi přišlo, že je celá kniha jen o hádkách třech sester. konec mě trochu zklamal, bylo to takové useknuté a pořádně vlastně ani nevím, jak to skončilo a dopadlo. jinak se mi kniha líbila, přečtenou jsem ji měla za chvíli a těším se na další knihy od této autorky.
(SPOILER)
Na jednu stranu moc fajn příběh, dokud si neuvědomíme, jak je smutný. Hodně zajímavé bylo pozorovat, jak se příběhy napříč generacemi vůbec nemění (vsadím se, že Blanka se stejně po odchodu dětí rozejde s Liborem, protože zjistí, že vedla stejný život jako její matka a nakonec ji pochopí- to už samozřejmě bude Marie mrtvá.)
Husinu mi dávala moc velká podobnost Fany a Bětky s Olinou a Blankou. Téměř žádné rozdíly, troufám si říci, že jednou Filip bude malá kopie Kristýny.
Dva lidé mě však vyloženě s-ali. Kristýna a Oliver. Byli napsáni vážně dobře, protože hlavní důvod podle mě byl, abychom je neměli rádi. Je mi líto Kristýny, až zjistí, jak vlastně promarnila život.
Kniha se četla vážně rychle a vážně skvěle ukazuje rodinné trable.
Štítky knihy
rodiče česká literatura sourozenci rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Prostě dokonalé. Precizně popsané pocity všech zúčastněných, autorka si nebere servítky: všichni se ukazují, jací jsou ve skutečnosti a my je všechny chápeme a rozumíme jim. Každý má tu svoji pravdu, sesterské válčení mezi sebou je provází od dětství až do dospělosti. Když však jde o vážné věci, třeba rozchod rodičů, dokáží se sjednotit. Celkově kniha vyznívá dost depresivně, ale není to tak často i v našem životě? Naprosto perfektně je pak popsán vztah jejich matky k otci, jak kvůli dětem dokázala žít v citově prázdném manželství a jak nyní na stáří zůstávají oba v děsivé samotě. Konec je sice hodně otevřený, končí tím zvláštním poznáním, že otec má doma kočku, když v jejich dětství tato zvířata celý život nesnášel. Autorka nás tím opět nutí hlouběji se zamyslet nad tím, jak často nechápeme a třeba nikdy nepochopíme jednání a emoce druhých, jak často může být všechno úplně jinak, než se jeví navenek. Mně tedy tolik zde kritizovaný závěr zase tolik nevadí, celkově mě tím ještě celý příběh více zasáhl. Těším se na další knihy Petry Soukupové, na její další lidská dramata, do kterých nás tak skvěle dokáže vtáhnout.