Pod tíhou historie
Luděk Staněk , Jiří Padevět
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321620/mid_pod-tihou-historie-XmW-321620.jpg
5
61
61
Pro Jiřího Padevěta je historie víc než jen sled dat a událostí. Jeho historické práce, mapující události druhé světové války v Čechách a na Moravě, dokážou z na první pohled banálního průsečíku míst a dat extrahovat konkrétní lidské osudy, často neveselé, někdy hrdinské. Autor knih Průvodce protektorátní Prahou, Krvavé finále a Krvavé léto ve věcném popisu často hrůzných válečných událostí pátrá po obecném smyslu lidství a tom, co dělá člověka tím, čím je. V knižním rozhovoru s publicistou Luďkem Staňkem Jiří Padevět vysvětluje, proč jej přitahují právě temné stíny poslední války na českém území a kde se v něm bere touha jít a dívat se tam, odkud ostatní často odvracejí zrak. Úspěšný autor, nositel ocenění Magnesia Litera, nakladatel a knihkupec navíc odhaluje, proč je fascinován dílem Karla Hynka Máchy a jakou roli podle něj hraje historie nedávná, alternativní, paralelní, ale i historie míst v životě člověka.... celý text
Přidat komentář
Podepisuji komentář uživatelky Majdule a jen ho rozšířím.
Dá se říct, že jsem na Jiřím Padevětovi vyrostla (na jeho pořadu Krvavá léta jsem strávila celé gymnázium a i díky němu se tolik zajímám o historii). Tato kniha mi byla studijním materiálem a přípravou k rozhovoru, který jsem s ním vedla jakožto praktickou část absolutorijní zkoušky. Inspirovala mě k několika dobrým otázkám a o Jiřím Padevětovi jsem se z ní dozvěděla hodně nového. To, že se zrovna u rozhovoru s tak kultivovaným člověkem šetřilo na korektuře, mě ale dost mrzelo.
Nemám knize co vytknout, četla se mi výborně. O panu Padevětovi jsem dosud neslyšel, ale tímto knižním počinem mě zaujal a vzbudil ve mně zájem o historické události z války a doby těsně po ní. Oceňuji, že kniha přináší jiný pohled na Mnichov a hlavně na poválečné politické dění, než do nás futrovala oficiální občanská nauka a dějepis ve školách.
Zajímavá a inspirativní kniha o pohledu na historii. A taky nakouknutí pod pokličku tvorby jeho knih.
Líbilo.
Zajímavé čtení, nahlédnutí pod pokličku Krvavým létům a autorově literární tvorbě. Dlouho mi nesedělo, že člověk bez historického vzdělání se věnuje historickým tématům na celkem vysoké úrovni. Že nemá žádnou odbornou průpravu, neřeší metodologii a podobně. Ale ono je to možná dobře, třeba jsou knihy i pořady pak mnohem srozumitelnější laické veřejnosti. Z nadšence se stal odborník a neodpustím si poznámku, že ten chlap zraje jako víno! :)
Teprve touto knihou jsem se seznámila s Jiřím Padevětem a rozhodně nelituji. Je mi v mnohém blízký a s jeho názory až na vyjímky souhlasím. Po tomto setkání určitě vyhledám autorovy knihy, protože oblast, kterou se zabývá, mě hodně zajímá.
Jiřího Padevěta jsem začal vnímat díky jeho historickým bedekrům, na než skvěle navázal seriálem Krvavá léta na Streamu. A protože mi byl jeho přístup k historii sympatický, rozhodl jsem se pořídit si i knihu jeho rozhovorů s redaktorem Luďkem Staňkem (jehož práci mám rovněž vcelku rád). A nelituji, protože jsem se utvrdil v tom, že mé názory se s těmi Padevětovými dost shodují, že máme společného možná víc, než bych čekal (punk, modelaření, vztah ke knihám ...) a že je to velice inspirativní člověk, kterému držím palce v jeho dalších aktivitách.
Je to ostré, je to přesné, v té věcnosti a konkrétnosti. Jako doplňková četba k Poznámkám a Střepům výborné. Ale redaktora a (absentujícího) korektora zastřelit...
Jiří Padevět je zajímavá, charismatická osobnost, jejíž působení už nějakou dobu sleduji. Rozhovor s ním mě tedy, byť jinak tento žánr nijak zásadně nepreferuji, zajímal.
Hodnotit ho vlastně můžu ze 3 hledisek: otázky Luďka Staňka, odpovědi Jiřího Padevěta a bohužel redakční úprava. Tolik chyb a překlepů prostě kazí požitek. Nezaslouží si to žádná kniha, natož rozhovor s tak kultivovaným mužem, který tak bravurně vládne slovem.
Otázky Luďka Staňka byly přátelské, zasvěcené a důkladné. Občasné návraty mě nevadily, otázky snad jen nemusely jít až tolik po srsti. Rozhodně nemám na mysli žádný bulvár, ale zajímalo by mě rozvedení některých názorů a zejména jejich kořeny, zdůvodnění.
V tom nejdůležitějším aspektu je zde ovšem čtenáři předložen poutavý a mimořádně inspirující text. Trefné postřehy ze současnosti, střízlivé výhledy do budoucnosti a fundovaný, nepředpojatý pohled do minulosti. Právě ta nepředpojatost, nadhled a pochopení pro mě byli největším překvapením a současně důkazem, jak snadno si vytvářím dojmy "ze vzduchu" (jinak by se asi překvapení nekonalo). Jiří Padevět nezlehčuje, neztrácí ze zřetele význam a závažnost dějů minulých, ale také ukvapeně nesoudí. Radost potkat takového člověka aspoň prostřednictvím rozhovoru.
Skvělý "jednohubkový" doplněk pořadu Krvavá léta na Streamu, jehož sledování mě k četbě inspirovalo.
pro mne velmi inspirativní a poutavý náhled na knižní trh a zajímavý životní příběh autora
Pod tíhou historie je dobře napsaná kniha rozhovorů publicisty Luďka Staňka s Jiřím Padevětem, zajímavým spisovatelem, historikem, knihkupcem a nakladatelem. Můj první dojem byl sice rozpačitý. Fotky zaváněly bulvárem a text čtením o pankáči a jeho dětství v Praze-Nuslích. Knihu jsem několikrát odložil, ale bylo mi jasné, že se musím dozvědět podstatné informace o člověku, který je autorem knih Krvavé finále a Krvavé léto. To jsem ještě nic netušil o dalších zajímavých titulech tohoto autora. Postupně jsem se do knihy začetl a mohu ji všem čtenářů doporučit, zejména jako další zdroj informací o Padevětových vydaných knihách i o fungování knižního trhu v době před rokem 1989 a v současnosti. Je to kniha rozhovorů s množstvím zajímavých otázek a mnohdy ještě zajímavějšími odpověďmi. Uvádím několik ukázek:
Jak by dopadla 2. světová válka, kdyby tady existoval penicilín? „Kdyby byl ve dvaačtyřicátém roce běžně k dostání penicilín, tak by Heydrich možná přežil.“ (Penicilín objevil skotský lékař Fleming v roce 1928. V armádě se začal používat až v roce 1943)
Protokoly gestapa jsou hodnověrnější než naše dokumenty z výslechů v 50-60 létech? „Gestapo z tebe většinou dostalo to, co jsi věděl. STB ale s tebe dostalo i to co jsi nevěděl a neudělal.“
Kde se v lidech stále bere ta schopnost mučit a zabíjet? „Lidé jsou pořád stejní. Slupka lidskosti je poměrně tenká. Stačí vytvořit nelidské podmínky a člověk se začne chovat nelidsky. Úcta k mrtvým se vytratí a pak se vytratí i úcta k živým. Hráli jsme si na indiány a partyzány, jako všichni kluci. Později zjistíš, že Karel May byl oblíbeným autorem Hitlera a Old Shatterhand, jako postava zapadá do árijské rasy a ideologie.“
Jiří Padevět v závěru knihy uvádí: „Chci ukázat mimo jiné příběhy lidí, pro které tahle země něco znamenala. A chci ukázat i příběhy lidí, proti kterým stojí za to se postavit. Za každého režimu.“
Kniha mě velice zaujala, hlavně pohled pana Padevěta na úlohu i obyčejného člověka v naší historii. Oceňuji hlavně lidskost a děkuji, že se mezi našimi spisovateli někdo takový nachází. Knihu jsem dostala od svého syna a určitě si ráda přečtu další knihy od pana Padevěta.