Podivný ráj a jiné povídky
Philip K. Dick
Po Planetě, která neexistovala se českým čtenářům představuje již třetí část sebraného povídkového díla Philipa K. Dicka. Podivný ráj obsahuje třiadvacet krátkých próz napsaných v letech 1953 a 1954, tedy stále v raném období Dickovy spisovatelské dráhy, kdy jeho první román teprve čekal na vydání a převážnou část jeho literární tvorby tvořily časopisecky publikované povídky. Soubor obsahuje mimo jiné povídku Zlatý muž, která se v roce 2007 stala předlohou k filmu Next s Nicholasem Cagem v hlavní roli.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
The Father-Thing, 1989
více info...
Přidat komentář
Povídkový P. K. Dick mě prostě baví. Ano, některé povídky mě vůbec neoslovily (Psioniku, zachraň moje dítě! nebo Nulovost), jiné oslovily maximálně (Válečný veterán, Zlatý muž nebo Fostere, jsi mrtvý), některé mají geniální myšlenku, ale o něco horší provedení, jiné jsou hodně povedené v obou směrech. Společné však mají téma, kdy nám autor předloží skrze hrdinu realitu, my čtenáři se do ní ponoříme a jednou za čas zjistíme, že ten vypravěč nebyl tak spolehlivý, jak jsme si zprvu mysleli. Tahle knížka je opravdu velkým souborem děl, která si občas nemůžou být méně podobná. Je vidět, že se pan Dick vždy zamyslel nad nějakým problémem (k tomuto vhledu pomůžou poznámky na konci knihy) a okolo toho problému vystavěl děj, prostředí a postavy. Jen díky tomu můžou být povídky tak různorodé, vtahující, napínavé a nepředvídatelné. A co je ještě lepší - nadčasové.
Vše, co známe z Dickovy tvorby, se objevuje již v jeho raných povídkách, které vyšly v této knize - neradostné postapo světy zničené válečnými bombami, paranoidní vnímání okolí, skoky časem, roboti mnohdy lidštější než lidé, skepse z budoucnosti lidstva, nedůvěra k autoritám, jedinec bojující proti systému, mnohdy neradostné konce příběhů. Mnohdy mají povídky hlubší přesah, nutí čtenáře k zamyšlení a zůstávají v hlavě dlouho po dočtení. Snad je lepší nepřečíst všechny povídky rychle po sobě, což jsem neudělal a ke konci už mi přišly některé příběhy trochu se opakující a tedy tolik nebavily, takže ve finále celkový dojem nebyl takový, jaký jsem měl v průběhu čtení. Každopádně tohle určitě stojí za přečtení.
Fanoušky Philipa K. Dicka tato sbírka nemá příliš čím překvapit. Z nějakých dvaceti povídek mě vyloženě zaujaly tak 3-4 (Pouhá skořápka, V okovech tohoto světa, Váhavec, Oběšenec). Zbytek se stále točí kolem Dickových oblíbených témat - post-apo svět, roboti a psionici. U klasické novely určitá jednotvárnost nevadí, tady by vzhledem k množství povídek a rozsahu asi byla větší rozmanitost témat na místě. Je to ale Dick, takže standard je stále dost vysoký. Kdybych neměl předem tak veliká očekávání tak bych hodnotil asi i výše.
Opět hodně výživná sbírka. Dickův svět mutantů a postapo dává celkem smysl napříč povídkami.
90% - Dickovy povídky se mi nakonec asi líbí mnohem víc než jeho romány. Kniha je pořádně tlustá, přesto ale obsahuje jen něco přes dvacet povídek. Což už samo o sobě svědčí o tom, že to nebudou žádné krátké výkřiky. Naopak, jedná se o propracované příběhy zasazené do propracovaných světů. Témata jsou pestrá - vztahy lidí a mutantů, robotů, androidů, život v rozpadající se postapokalyptické společnosti, která se pracně zdvihá z radioaktivního popela nebo naopak život ve společnosti plné konzumu, kde se denně dojíždí za prací přes celou sluneční soustavu. Jsou tu hnusní mimozemšťani pronikající do lidí a takoví, které lidi po setkání s nimi začali považovat za bohy. A lidé jsou tu geniální, stateční i podlí, zbabělí a paranoidní. Jen je z dnešního hlediska trochu neuvěřitelné, že všichni bez výjimky kouří, tam Dick zůstal zřejmě trochu v zajetí své přítomnosti a ten náhled do budoucna moc pestrý neudělal:-) Velmi povedený výběr povídek, bavila mě svým způsobem každá.
Kdo P.K. Dicka nezná, je jeho povídková tvorba ideální startem a zároveň jsou v tomto výboru přítomna snad všechna typická autorova témata, jako život na zemi po zničujícím (atomovém) konfliktu, paranoia a drogy, zvláštní schopnosti a z toho vyplývající etické otázky, soužití nebo konflikt s mimozemskou civilizací, roboti a androidi vs. lidstvo, moc a stát vs. řadový občan v budoucnosti, a moje oblíbené Dickovské téma: paralelní světy. Je toho samozřejmě víc, o co P. K. Dick zavadil, takže to jen tak namátkou ty zásadnější témata.
Myslím, že povídková kniha Podivný ráj je ideální začátek a zároveň úvod do tvorby P. K. Dicka. Jestli vás tyhle povídky chytnou, tak jen směle k románům. Pro zkušenějšího čtenáře, za něhož se snad mohu považovat, je to klasika, ve které najde množství tu lepších a tu horších povídek, ale v zásadě nic, co by mě nějak výrazně v kontextu autorovi tvorby překvapilo.
Dickova raná tvorba mě nezklamala a zaujala.
Témata povídek jsou povětšinou vztah člověka a robota, postapokalyptické situace a vztah obyčejných lidí k lidem s nadpřirozenými schopnostmi.
Pravdou je, že některé povídky jsou zvláštní, ale jiné průzračné, jednoduché a strhující.
Nejlépe hodnotím Oddaný sluha a Poslední pán. Jednoduchá, pěkně podaná zápletka a svižný děj.
Ranné povídky P. K. Dicka, ale i z nich už na nás cení zuby všechny černé můry, které autor měl a rád se o ně podílel se svými čtenáři. Jen tak namátkou z té hromádky nápadů, které mohou tížit mysl paranoika ; falešné identity, prapodivné nepřátelské invaze z vesmíru i jiných dimenzí, konflitky lidí s roboty i strašidlo studené války, delirické zážitky, paralelní světy, skoky v čase a prostoru, rozdvojené osobnosti až třeba v snad nejdepresivnější povídce neúnavný, neodvolatelný robotický prodejce.
Většina povídek jsou krátké nápadité příběhy, nepostrádající vtip, ani napětí. Dvě jsou delšího formátu a připomínají trochu space opery. Avšak ve všech povídkách je nakonec skryto něco hlubšího, něco co bylo zřejmě Dickovou prapůvodní myšlenkou, kvůli které je nakonec napsal. Styl sci-fi je jenom forma, do které ja zabalil. Při čtení Dicka nemůžete necítit určité znepokojení, někdy záblesk jakéhosi deja vu, projekce nápadu, myšlenky, která vás donutí ztuhnout a věnovat jí několik minut svého života, někdy se vám vrací po hodiny a nejednou na Dickovi nápady nezapomente po leta.
Dick byl skeptický jak vůči lidstvu, tak vůči člověku. V jeho knihách většinou nejsou lidé ti dobří a spravedliví. Pokud jim přiznává něco dobrého tak schopnost lásky, soucitu a touhy po svobodě. Tohle jsou, řekl bych tři axiomy jeho knih. A věřte, že vám taky ukáže jak všemožně se tyto vlastnosti dají v lidstvu i v člověku zabít. A ještě jedna věc prostupovala povídkami v této sbírce; a to byl rasismus, který Dick nenáviděl a opovrhoval jím. Tohle všechno z Dicka dělá nejen pouhého spisovatele sci-fi, ale posunuje ho mnohem výš.
Obvyklá dávka zmatení reality, pranoie, psioniků, robotů, mutantů, velkých jednobuněčných mimozemšťanů, předvídání budoucnosti, cestování do minulosti, post-apokalyptické společnosti a mnoha dalšího v jedinečném podání P.K.D.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie hard sci-fi technologie společenské romány sci-fi sci-fi povídkyČást díla
Bije to do očí
1953
Daň za obtiskování
1956
Exponát
1954
Fostere, jste mrtev!
1955
Kolo osudu
1954
Autorovy další knížky
2004 | Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? |
2007 | Muž z vysokého zámku |
2005 | Temný obraz |
2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
2002 | Minority Report a jiné povídky |
Paranoia, postapo, psionici, prekogovia, paralelne svety, cestovanie v case. Len par z poviedok bolo skutocne sci-fi. Fun fact: v 50s vsetci fajcia.