Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha)
Francis Scott Fitzgerald
Podivuhodný případ Benjamina Buttona je název povídky, podle které byl natočen stejnojmenný film režiséra Davida Finchera, v hlavních rolích s Bradem Pittem a Cate Blanchetovou. Autor rozehrává groteskní příběh muže, jenž se narodí jako stařec a celý život mládne. Na všech stranách se setkává s nepochopením a šťastný je pouze uprostřed svého života, kdy se jeho biologický a duševní věk protínají. Dvojjazyčné, česko-anglické vydání.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2009 , Argo , TritonOriginální název:
The Curious Case of Benjamin Button, 1922
více info...
Přidat komentář
Po přečtení se nemohu ubránit pocitu, že takový příběh by si zasloužil víc stran... film jsem viděla dřív (a který se mi velmi líbil), než jsem přečetla knížku a tak jsem byla i dost překvapená, že se tolik jejich verze tolik liší. Hodnotím jako lehký nadprůměr s tím, že kniha se snadno četla, kapitoly byly krátké, ale podle mě si tento příběh zaslouží hlubší propracování (i kdyby jen pár stran navíc)...
Po svedení těžkého vnitřního zápasu, nakonec hodnotím povídku pouhými dvěma hvězdičkami.
Líbí se mi nápad, líbí se mi styl psaní, ale nelíbí se mi naprostá odfláknutost zpracování. Celé to působí jako cosi spáchaného za jízdy vlakem jen tak na zkrácení dlouhé chvíle.
Nemohu tedy jinak, a to ani z úcty k autorovi!
Film jsem neviděla a po zhlédnutí traileru se mi ani nechce, nehodlám si kazit tak překrásnou povídku takovým paskvilem. Je opravdu škoda, že se jedná o tak kratičkou povídku, toto téma je velmi zajímavé. Při čtení příběhu, se kterým jsem byla již díky komiksové verzi seznámena, která je mimochodem věrným obrazem této povídky, jsem si pak mohla trochu uvědomit, jak se dětství a stáří tolik podobají. S Benjaminem jsem soucítila od začátku do konce. Také bylo zajímavé, jak se příbuzní sobě tolik podobají právě ob generaci, nejprve problém ve vztahu s otcem, poté se synem. Také stojí za zmínku chování společnosti, o to je mrazivější, že se společenské mínění o tolik nezměnilo. Povídka je vskutku nadčasová. Rozhodně stojí za přečtení. Když už ne, tak rozhodně je komiks plnohodnotnou verzí.
Čtenář znalý filmu se asi neubrání srovnání. Když jsem viděl bilingvní jednohubku z nakladatelství kanapka, přistupoval jsem ke krátké povídce skepticky. Ale i malé povídky mohou skrývat silné poselství.
Na rozdíl od filmu není v knižním příběhu romantická milostná linka, nebo je hodně potlačena.
Stěžejní je zachycení jinakosti. Benjamin má quasimodovské rysy, okolí ho nepřijímá. Ale on si svou cestu najde. Líbí se mi, jak aktivní život zarámoval pokusem o studium na Yale a později na Harvardu.
"Banjamin Button vyšel důstojně z kanceláře. Skupinka studentů z nižších ročníků, kteří čekali na chodbě, ho sledovala zvědavýma očima. (...) Z hloučku studentů se ozval tlumený chechot. Benjamin vykročil pryč." (s. 18)
Autor dokáže jednoduše, pomocí pár vět dokonale vykreslit situaci.
"Když se však konečně dočkal a začal s tou dívkou kroužit po vyleštěném parketu v rytmu posledního pařížského valčíku, jeho žárlivý vztek v něm rázem roztál jako papoušek sněhu na slunci." (s. 22)
Pobavilo Hildegardino kastování mužů:
"V pětadvaceti ze sebe muži pošetile dělají kdovíjaké světáky. Ve třiceti bývají neustále přepracovaní. Ve čtyřiceti bývají strašně upovídaní - pořád by jenom vyprávěli nekonečné historky a kouřili přitom jeden doutník za druhým. Šedesát - to už je moc blízko sedmdesátce. Ale padesát let - to jsou ta nejlepší léta." (s. 23)
Autor umně odlehčí situaci jazykovým vtipem.
»"...a co by si podle tebe zasloužilo naši největší pozornost, kromě kleští a hřebíků?" ptal se ho právě Button starší.
"Ta dívka," zamumlal duchem nepřítomný Benjamin zasněně.
"Kladívka?" podivil se Roger Button.« (s. 24)
Líbí se mi, když autor zahrnuje čtenáře.
"Zde ovšem dospíváme k nemilému bodu, s nímž bude radno vypořádat se co nejrychleji." (s. 28)
Povídka vypáví životní příběh Benjamina, který se narodil jako stařec a celý život mládne. Benjamin celý život trpí a naráží na nepochopení lidí, kniha je kritikou povrchnosti a dívání se na lidi skrz prsty. Benjamin se nestká s pochopením své situace, kterou sám ovlivnit nemůže, ani od jeho nejbližší rodiny. Konec je velice smutný. Narozdíl od filmu nám v knize neservírují osudovou lásku, ale poze příběh muže, který je celý život nepochopen, šťastný je pouze v období, kdy se jeho skutečný věk protíná s věkem vzhledovým a na konci, jako bezstarostné dítě.
Benjamina mi bylo mockrát velice líto, jeho příbuzní se k němu chovali strašně -
syna obtěžoval, manželka se ho ani na chvíli nesnažila pochopit, otec se s jeho hendikepem nikdy nesmířil. Myslím, že by povídce prospělo, kdyby byla delší a více propracovaná, téma je to velice zajímavé a hodně věcí je zde pouze naznačeno. Benjaminova matka je zde zmíněna snad jednou, jeho vztah s manželkou je pouze naznačen.
Začátek mi silně připomínal novější díly mého oblíbeného seriálu Arabela. Scéna, kdy Benjaminův otec přichází do nemocnice a setká se se svým synem je naprosto stejná jako když Petr Majer poprvé uvidí své děti - staré dědky.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Film jsem neviděl. Zajímavý pohled na to, když NĚCO není, tak jak má být. Jak se chovají lidé, kterých se TO netýká. Jak se snaží nepřiznat si to lidi v jejichž okolí se TO děje. A TO dělající vše proto, aby splnilo představy všech okolo a snažilo se co nejméně vyčnívat.
S filmem má povídková předloha jen málo společného. Tato jednohubka je pěknou demonstrací toho, jak zabedněně někdy lidé pohlížení na druhé, neschopni si uvědomit, že ti druzí nemohou měnit věci, které se jim dějí. Půvabná alegorie lidské neochoty připustit si pravdu, nazývat věci pravými jmény a přijmout druhého takového, jaký skutečně je.
Ke knize jsem se dostala skrze film a po začtení zjistila, že s filmem má společný jen název.
Jediné, co mě při čtení rušilo, bylo, že jsem se stále musela vracet myšlenkami k Benjaminově matce, zaprvé nechápu, jak by mohla porod takového staříka přežít, také mě udivovalo, že Benjaminův otec ji až na jednu nezodpovězenou otázku také vůbec neřešil. Matka prostě zmizela. Jinak za mě velmi dobré, původně jsem to četla jen kvůli češtinskému semináři, ale četbu jsem si užila.
Úžasná povídka! Mám moc ráda styl a jazyk, jakým píše F. S. Fitzgerald. Přečetla jsem za jednu cestu vlakem a po celou dobu jsem se musela usmívat :)
Tahla povidka ma obrovsky potencial. Vlastne jsem byla zklamana, kdyz jsem zjistila, ze je to tak kratke. Jazyk je super, namet je super. Ale za me velke minus pro zpracovani. I kdyz obvykle byva kniha lepsi nez film, zde to bylo naopak. Autor proste pribeh videl uplne stejne, jako by hlavni postava proste jenom na zacatku vypadala stara. A to me zklamalo.
Neviem, príbeh sám od seba odsýpal a nenudil, ale podľa mňa nápad je to silený. (Proste niečo na štýl: toto urobme, to tu ešte nebolo). Jednoducho som nemohla prežuť, že celý ten príbeh stojí na kravine. To, že je na 100% nereálny, ma presvedčilo, že lepšie hodnotenie si nezaslúži. Čož je môj osobný názor, samozrejme :)
Knihy v naprosté většině případů bývají lepší než filmy, ale povídka s takovým potenciálem, jako je tento, je zkrátka nedostačující.
Tato jednohubka mě moc nezaujala. Problém byl v tom, že celá povídka působila jako stručnej ořezanej memoár jednoho člověka, který vlastně náhodou trpí opačným stárnutím, v odborných kruzích nemocí známou jako syndrom Thomase Mullera z Bayernu. V žádném bodě nejde Fitzgerald do hloubky, což je tentokrát dost na škodu. Očivividně nečetl memoár Jirky Pomejeho, to by mu pak došlo, že záleží na každým karbanátku. Takhle shrnuje dost zásadní situace, zajímavé konflikty a emotivní ždímačky jednou či dvěma větama, což bych ocenil kdybych měl průjem, ale já měl zrovna dnes docela dlouhý kakání a dočíst knihu před vykaděním, to je snad horší než kousnout do mokrýho chleba nebo zažít holokaust!
Autorovy další knížky
2019 | Velký Gatsby |
2009 | Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha) |
1979 | Velký Gatsby / Poslední magnát |
1992 | Krásní a prokletí |
1976 | Něžná je noc |
Parádní jednohubka! Se znepokojivým nápadem vývoje naruby. Kdoví, jak by vyzněla v šíři románu? Asi rozbředle a uslintaně jako Fincherův film. Takže buďme rádi za Fitzgeraldovu úsečnost a pravdomluvnost. Kdepak nějaká filmově ubrečená melancholie, jak se životní partneři nezadržitelně vzdalují v protichůdném procesu stárnutí / mládnutí! Fitzgerald si opravdu servítky nebere: no který vitální chlap by vedle sebe snášel starou fuchtli... 31/18