Podobenství o rozsévači
Octavia Estelle Butler
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462334/bmid_podobenstvi-o-rozsevaci-AST-462334.jpg
4
84
84
Setba země série
1. díl
Píše se rok 2025. Lauren Olamina žije se svou rodinou v jedné z mála bezpečných čtvrtí, které na předměstí Los Angeles ještě zbývají. Za zdmi této střežené enklávy se její otec, kazatel, a hrstka dalších pokoušejí zachránit poslední pozůstatky civilizace rozvrácené drogami, nemocemi, válkou a trvalým nedostatkem vody. Zatímco otec se snaží ukazovat svým následovníkům správnou cestu, Lauren svádí boj s hyperempatií, stavem, díky němuž je mimořádně citlivá na bolest jiných. Po náhlé ztrátě své rodiny i domova je nucena vydat se s hrstkou uprchlíků za nejistou vidinou bezpečí. Během obtížné cesty v ní vyklíčí převratná myšlenka, která může zachránit lidstvo. Jedna z nejvýznamnějších dystopií světové literatury. Nejprodávanější kniha deníku New York Times... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
Parable of the Sower, 1993
více info...
Přidat komentář
Musím se přiznat, že postapo a dystopie mám prostě ráda, a tahle, ačkoli je staršího data je až děsuplně aktuální. Navíc jich nikdy není dost. Ne nadarmo je tahle kniha v zahraničí velmi ceněnou a oblíbenou, pevně doufám, že se Argo rozhodne vydat i druhý díl a další knihy od autorky.
Podobenství o rozsévači potěší každého, komu nevadí pomalejší začátek a velký přesah do náboženství a filosofie. Ačkoli ani akce není málo, zejména v druhé polovině knihy. Chytrá kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně milovníků tohoto žánru.
Na knížce je jasně vidět, že je stará a neobstála úplně v čase. Dystopií není nikdy málo, ale mám raději ty lépe napsané. Není to úplně špatné, ale není to ani žádný veledílo. V řadě chvílích jsem si říkal: Proboha, proč? Do dvojky fakt nejdu.
Jedna z těch dobrých dystopií, ačkoliv klíčové téma je obehrané a všem fanouškům žánru dobře známé (ale není divu, kniha byla napsána před třiceti lety), autorka má dar zaujmout čtenáře a přinutit ho zas a znovu přemýšlet o tom, co je vlastně podstatou člověka. Je to snad agrese, sobectví, násilí a tupost davu, která je nám vlastní a již skrýváme za křehkou skořápkou civilizovanosti? Žádné zvíře kromě člověka netrýzní pro potěšení jedince svého druhu a nelibuje si ve zvráceném násilí.
Pokud se zhroutí politický systém, hospodářství a peněžní systém, co se stane? Bude se většina lidí olupovat a vraždit místo aby spolupracovali? Jak bychom se zachovali my sami? Co vlastně tvoří naši lidskost a jak je silná?
Při četbě této knihy ve mě vzrostla úcta ke klasikům typu Asimov, Simak, Bradbury, Verne. Kniha sice je poměrně čtivá, vychází požadavkům mainstreamu 21. století a určitě Vám z paměti nevypadne. Nicméně líčení blízké budoucnosti je poplatné trapné zelené ideologii Grety a spol., ideologické východisko zase spíše Jehovistům a osobní zápletka zase čerpá z červené literatury pro ženy. Z opravdu široké nabídky pro další četbu se Butlerové vyhnu obloukem.
Překvapuje mě tak malé povědomí o této knize. Dostala jsem se k ní prakticky omylem, anotace mě nalákala i přes nízké hodnocení. A je to pecka.
Svět totálně postavenej na hlavu. Hlavní hrdinka žije s dost divnou "poruchou" (to mi snad jediné kazilo trochu dojem z knihy, protože jsem netušila, jak to rozumově uchopit, neuvěřila jsem tomu prostě), v dost divném společenství, které se jakžtakž smířilo s tím, že je kolem nich peklo a oni musí přežít. Ona, Lauren, je ale přes svůj nízký věk natolik vyspělá, že se snaží myslet na zadní vrátka a navíc v ní bují touha po "záchraně" lidstva. Najednou bum prásk, všechno ještě horší než bylo. Tak se vydá na cestu, potkává různé lidičky a společně zažívají různé hrůzy. A tak.
Moc bych si přála číst další díl, jestli se z postapo děsu stane opravdu vyprávění o "lidech semena" jakožto prvních osvícených.
Realita jejich všedních dní je popsána hodně surově a naturalisticky, což přidává knize na věrohodnosti. Autorka se při popisech rozhodně neupejpala. Ke kafíčku při neděli to čtení doopravdy není. Původně jsem chtěla dát o hvězdičku míň, ale vzhledem k tomu, že jsem knihu dočetla už pár dní nazpět a pořád ve mně rezonuje, dávám plný počet. Minimálně mě znejistila.
Nejsem fanynka sci-fi literatury, takže nedostatek prvků sci-fi mi nevadil, naopak me bavilo vykreslení blízké budoucnosti.
Kniha mi přišla velmi působivá, nemohla jsem se od ní odtrhnout a lehce mě vtáhla do děje. Ačkoli se jedná o dystopii, naprostou většinu prvků prožíváme i v součanosti - násilí, nemoci, drogy, klimatické změny... co se mě ale osobně nejvíc dotklo byla privatizace veřejných služeb, korupce a novodobé otroctví - hrdinové to popisují jako krok zpět o asi 200 let, ale ve skutečnosti prvky tohoto systému vidíme i v současné společnosti, a aby se tomu hrdinové knihy vyhli, musí opravdu hodně bojovat.
Napsáno velmi čtivým jazykem, i přes velmi ponurou atmosféru nechybí nadsázka a humor
Je těžko uvěřitelné, že tahle kniha vyšla na začátku 90. let. Připomněla mi skvělou dystopii z poslední doby (Omar el Akkad - Americká válka) s tím, že Octavia jako červenou nit v téhle dvoudílné sáze rozvíjí taky důležitý náboženský motiv. Když se dívám zpět, tak bylo pro mě nejpodnětnější právě její promýšlení křesťanství a vztahu mezi člověkem a bohem, než zápletka ve změnou klimatu postiženém světě (tady je jediný nedostatek, protože tahle dějová linka skončí ve slepé uličce). Jinak vynikající knížka, pokud ale očekáváte sci-fi, tak varování: tohle není sci-fi knížka, je to spíš rozjímání nad budoucností a rolí, jakou hraje systém/jedinec v krizových situacích.
Kdysi jsem byl scifi fanousek, ted uz do tohoto zanru zabrousim malokdy. Bohuzel mi tato kniha nesedla. Je mozne, ze v te dobe, kdy byla napsana, to byl objev, ale mne to proste prislo zdlouhave. Nekolikrat jsem ji odlozil a dneska, kdyz nesel internet, tak jsem ji konecne docetl. Zacatek pomerne dobry, pekne rozehrane prostredi, ale pak je to jedna nekonecna cesta bez vetsi zapletky. Do toho romantarna a jakesi podivne sektoidni nabozenstvi. Asi nejsem ta spravna cilovka.
V roce 1993 vznikla jedna z nejvýznamnějších dystopií světové literatury. Alespoň se to tvrdí. A jak první díl Setby země pochodil u mě?
Téměř před 30 lety působilo Podobenství o rozsévači jako sci-fi, teď příběh není tak daleko od reality. Je rok 2025. Poslední pozůstatky civilizace jsou rozvracené drogami, nemocemi, válkou a nedostatkem vody. Hlavní hrdinka Lauren svádí boj s hyperempatií (je mimořádně citlivá na bolest jiných).
Nebylo to takové, jaké jsem si představovala. Docela dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a musím se přiznat, že jsem do příběhu nebyla dostatečně ponořená ani na konci. Často jsem knihu odkládala, občas se do ní nutila a marně hledala něco, kvůli čemu číst dál.
Pokud u nás vyjde i další díl, jsem rozhodnutá dát této dystopii ještě druhou šanci.
Napsáno před třiceti lety, ale zobrazená doba pro nás za humny (roky 2024-7). A ta americká podoba pozemského světa (a ano, na Měsíci mají základny a na Mars se létá) je tak ohavná, že jsem záhy vzdala. Rozhodně nevhodné čtivo na dnešní pandemickou dobu (nemoci a zločinnost bují i v dystopii o sto šest, krom jiných nepříjemností a neduhů).
Navíc je to součást jakéhosi zamýšleného mnohasvazkového duchovního komplexu, který nebyl dokončen a ani druhý díl u nás nebyl přeložen, takže mi to připadá vcelku marné čtení.
Vize spojených států, kterou nám Butlerová předkládá není až tak dystopická jako mrazivě reálná. To knize přidává na určité opravdovosti, kdy vás při čtení nenapadá " co bych dělal já kdyby" ale spíš "co bych dělal já až". Rozklad civilizace je popsán detailně, uvěřitelně a v mnoha souvislostech, jak politických tak ekologických, kniha tím pádem působí jako kompletní svět a do něho zasazený příběh a ne naopak, což mě opravdu těší.
Na druhou stranu tvrdou realitu občas kazí přemoudřelá hlavní hrdinka, která je mladičká, ale stejnak ví všechno a co neví, dokáže zahrát vždycky ve vlastní prospěch. Kniha je psaná se spoustou místy až naivní naděje (což asi i odpovídá mládí hlavní hrdinky) , nad kterou občas až protočíte oči v sloup. Je to napsané lidsky a moc se to s ničím nepáře. Těším se na pokračování.
Rozvrácená ekologie, která je jedním z důvodů rozvratu celého společenského řádu, zapříčiňující dlouhotrvající sucho, kdy voda je jedním z nejžádanějších artiklů. Takový je úvod do dystopického románu, v němž nové uspořádání společnosti je popsáno velmi uvěřitelně. Hlavní hrdinka trpící hyperematií se připravuje na opuštění komunity, v níž žije, kde nevidí jistou budoucnost, a kterou nakonec opouští dříve, než čekala. Líbil se mi i popis nově vznikajících korporátních měst s podobenstvím nového otrokářství. Filozofické pasáže nového přístupu k Bohu jsou střídány akčními scénami a vyprávění od pomalejšího začátku graduje až do posledních stran. Doufám, že na pokračování nebudu muste dlouho čekat.
Naprosto úžasně popsaná budoucnost, kterou si nikdo nepřeje, budoucnost proti které se dělá strašně málo, budoucnost, která nás čeká. Ke knize jsem se dostal vlastně náhodou. Rád čtu knihy překládané Petrem Kotrlem, takže jsem sáhnul i po Podobenství. A jsem unešený. V roce 1993, kdy byla kniha napsána, možná vyznívala, jako čisté sci-fi. Dnes už je to skoro-realita.
Letos jsem četla spoustu skvělých knih, ale marně pátrám v paměti po nějaké, od které bych se nemohla odtrhnout tak, jako od Podobenství o rozsévači. Skvěle napsaný a velmi dobře gradovaný dystopický příběh, který vás nenechá ani na chvíli oddechnout. Výborné postavy jednající z pochopitelných pohnutek a až příliš realistická vize nepříliš vzdálené budoucnosti, která v čtenáři vzbuzuje pocit neustálého napětí a obav. To vše vás strhne a pobouzí k tomu číst dál a dál a nutí vás o knize přemýšlet i potom, co ji zaklapnete. Jen škoda, že se moc nedozvíme, jak to vypadá jinde ve světě, ale je to logické, vzhledem k tomu, že víme jen to, co hlavní hrdinka. Na překlad druhého dílu se každopádně nesmírně těším.
Dystopický román Octavie Butlerové by mohl sloužit jako memento: některé z vizí autorky, zejména pak ty, které se týkají změn klimatu, se pomalu, ale jistě začínají naplňovat.
Samotný příběh nabízí sled dramatických událostí, z nichž některé jsou jakoby vystřižené z hororových filmů na náměty děl Stephena Kinga nebo spíše trilogie Labyrint od Jamese Dashnera.
Celkově však knihu hodnotím jako velmi zdařilou a očekávám, že pokračování bude neméně kvalitní.
Jediné, co se téhle knize dá vytknout, je lidumilství, antropocentrismus, slabost pro děti a nenápadná linka optimismu a naděje. To už dneska opravdu není příliš aktuální...
Rok dva tisíce dvacet pět. Spojené státy. Předměstí Los Angeles. Války. Násilí. Masakry za denního světla. Drogy. Nemoci. Nedostatek vody. Pozůstatky civilizace.
Hlavní hrdinka Lauren Olamina. Hypertenze. Mimořádná citlivost na bolest druhých.
Setba Země.
Bůh je změna.
Ze začátku jsem z Podobenství byla docela rozpačitá, některé pasáže mě zaujaly, ale neměla jsem úplně chuť pokračovat. Ale někdy po sté stránce jsem příběhu absolutně podlehla. Tíživá atmosféra, psychologie postav, pořádná porce akce a napětí. A k tomu filozofické chvilky a neotřele zpracované téma náboženství, víry. Několikrát jsem měla husí kůži z toho, jak (bohužel) přesně se Octavia do její vize budoucnosti trefila.
A navíc ta hra se slovy!
Po poslední stránce jsem si říkala, že jsem právě dočetla vážně dobrou knihu. Ale až po několika dnech, týdnech, kdy jsem si Podobenství stále převracela v hlavě, myšlenkami jsem se k němu vracela, přemýšlela o něm a pořád ve mě tak nějak dozníval, jsem si uvědomila, jak dobrou knihu jsem přečetla. Jak mrazivou, inteligentní a znepokojující knihu jsem přečetla.
Mrzí mě jen ten pomalejší rozjezd, který však asi byl potřeba k zaplutí do příběhu, ale jinak velké doporučení.
Hrůzné, tísnivé, strhující. Vize budoucnosti, kde klimatická krize a s ní spojené sucho přispěla k totálnímu rozpadu společnosti. Velmi aktuální, prorocké, řekla bych.
Mám ale i několik ale... která jsou nicméně dána spíš mými očekáváními po přečtení předmluvy knihy a toho, co jsem o ní slyšela. Čekala jsem víc k tématům novodobého otroctví, rasismu a postavení žen ve společnosti. Ne že by to tam nebylo, ale nepůsobilo to na mě až tak palčivě. Každopádně jako ateistce a bývalé studentce PřFUK se mi velmi zamlouvá, to jak Lauren pojímá Boha :)
Nelze nezmínit skvělý překlad Petra Kotrleho a nádhernou obálku.
Pochmurná vize blízké budoucnosti, ve které změny klimatu vedly k extrémnímu suchu. Země je v rozvratu - voda se stala luxusem a s ní i všechno ostatní. Bohatí žijou v opevněných rezidenčních oblastech, které střeží soukromé ozbrojené složky. Šťastnější ze střední třídy žijí v oplocených komunitách, ve kterých se snaží udržet iluzí normálního života. Všichni ostatní - chudí - žijí v bídě na ulici, kde vládne právo silnějšího a bezohlednějšího.
Právě v takovém světě žije Lauren, kterou navíc souží její hyperempatie, kvůli které živě cítí bolest ostatních. Lauren současně hledá boha, kterého spatřuje ve všudypřítomné změně a v přírodě.
Sama chápe, že život v maloměstské komunitě je iluzí, která je odsouzená k zániku. Zvláště poté, co se za zdmi rozmohlo hnutí "vypalte boháče", hnutí závislých na droze, která zintenzivňuje rozkošné pocity z pohledu na plameny, kteří se baví vypalováním posledních fungujících čtvrtí a jejich obyvatel. Lauren se proto chce zocelit a připravit na nejhorší - na brutální svět tam venku.
Butlerová přinesla znepokojivou dystopii, která se v posledních letech začíná projevovat jako vcelku prorocká. Společnost vržená do chaosu po klimatické změně - sucho a megapožáry. K tomu boj o vodu, migrace, uzavírání hranic států, privatizace měst, bezpečnostních složek a zdrojů, zotročení pracujících. A samozřejmě stále přetrvávající rasismus...
Podobenství o rozsévači
Dle mého soudu se nejedná až tak o dystopii, ale spíš o postapo. Nicméně ohledně té "nejdůležitosti" si nejsem úplně jistý (pokud samozřejmě nebudeme řešit politiku, jako třeba aktuálně u Eurovize). Slušně napsané, ale znovu si to na rozdíl od McCarthyho Cesty nedám.