Podoby života

01.06.2020

Na vzdálené planetě Xica
navázalo devět pozemských vědců
první kontakt s humanoidní civilizací.
Teď už jim nezbývá než přežít,
aby o tom mohli vydat svědectví.

Je poznat, že Alan Dean Foster teprve začínal. Jeho dva přepisy scénářů ve své podstatě nejsou knihami, ale jen přepisy scénářů a tak se Podoby života posouvají na místo prvotiny. A podle toho se taky dá soudit. Obsahově velmi povedené, výborně propracované mimozemské formy, nechybí ani překvapení a zajímavý konec. Jenže mezi tím vším jsou tuny nesmyslných činů, vyjádření, podivných chování a spousty nudných míst.

Citát: Přítomnost takové spousty vody napovídala, že tu musí existovat nějaký život. Bylo by obtížné myslet si něco jiného, nemluvě o tom, že by to bylo i depresivní.

Všechny ty postavy, které v příběhu vystupují jsou fádní, profesoři jsou mnohdy až nevysvětlitelně tupí a například pilot lodě, ten tam snad ani nemá co dělat. I když vlastně je to jediná postava, která mě v jednom momentě dost rozesmála. Až dojdete na tu příhodu s kozama, určitě si vzpomenete na Járu Cimrmana (jééštéé!) Postavy jsou nevěrohodné a čtenáře dost zklame jejich chování. Zvláště, když neustále tvrdí, že už byly na výzkumu dalších dvou planet. Tady z toho jsem byl celkem zklamaný. Technologie není zas na tak velké úrovni, aby stejná posádka lítala hned na několik planet, hlavně, když na Xice měli z úkol zůstat více jak rok.

Malá ochutnávka:
Kolem hvězdy třídy G, kterou její optimističtí brazilští objevitelé nazvali Xica da Silva, nebo konvenčněji Xica, kroužily čtyři oběžnice. Na nejvzdálenější dráze rotoval plynný obr, osamělá, leč barevně opásaná krajní hlídka o velikosti Neptunu. Vnější planeta si přitáhla pět měsíců, všechny zajímavé, nicméně mrtvé, a vně i uvnitř její dráhu lemovaly dva pásy asteroidů.....

Už vůbec jsem nechápal ti dva únosy a hlavně to, jak to s nimi celé dopadlo. Tahle pasáž byla nejhorší v příběhu a jen se potvrdilo, že ti profesoři moc rozumu nepobrali. Tak jak se sakra mohli dostat na výzkumný let vesmírem? No, prostě mi tahle vědecká posádka nesedla a příběh se tak stal jen podprůměrným dobrodružstvím, ve kterém se toho zase tak moc nestalo. Sice jsem to dočetl, ale skoro od půlky jsem tušil, jak to asi dopadne. Což se potvrdilo a tím jsem byl zklamán ještě víc.

Citát: Nebudeme jenom slavní, budeme nesmrtelní.

09.01.2020

Rozhodně nejde o žádnou "high-tech" anebo akční sci-fi. Myšlenka nebyla vůbec marná, ale vše, co se dělo, vlastně působilo celkem jednoduše, naivně, místy povrchně (nejsem si jistá, zda to měl být záměr). Marně přemýšlím nad koncem knihy, kde jsem nepociťovala žádný spád nebo nějaké finální "wow" vyústění. V tomto ohledu trochu zklamání.